sobota 25. února 2017

Hudebník kontra hudebník

Neměla jsem původně v úmyslu se zde kauze Karla Srpa staršího věnovat, ale vzhledem k tomu, že se toto téma otevřelo v minulé diskusi, napíšu, jak celý problém vnímám já.
Mimochodem, připadá mi zvláštní, že téma udavačství se zde po celá léta objevovalo jen okrajově, zatímco v poslední době se v různých podobách přímo vtírá. Možná je to náhoda, ale možná to souvisí s obecným jevem: moc státu roste, rozšiřují se jeho možnosti zásahu, a tím také narůstá chuť občanů zainteresovat stát do řešení svého problému. Ale obecné úvahy nyní ponechám stranou.

Přiznávám, že předtím, než kauza "jmenování Karla Srpa staršího předsedou etické komise" vypukla, neměla jsem tušení, že nějaká etická komise pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu existuje, a také jsem nevěděla, kdo je Karel Srp starší. Mezitím jsem si něco dočetla, ale jsou to pro mne opravdu vzdálené události. Když jsem se narodila, Jazzová sekce už několik let fungovala, a já o té době vím jen to, co mi řekli rodiče a prarodiče nebo co jsem si načetla z různých, více či méně objektivních zdrojů.

Na první pohled mi přišlo paradoxní, že Karel Srp se uchází zrovna o tuto funkci. Poté, co máme agenta StB poslancem, ministrem a možná i budoucím předsedou vlády, je už opravdu málo postů, kde tato minulost vadí. Řečeno s trochou nadsázky, členství v etické komisi je možná jedinou takovou funkcí v naší zemi, kde se minulost agenta StB vskutku nehodí. Pročpak se má předsedou této komise stát zrovna Karel Srp? Opravdu by se nenašla vhodnější osoba? 
Proti uvažovanému jmenování se ihned zvedl odpor ostatních členů komise, což bych čistě prakticky také nebrala na lehkou váhu. Pokud má nějaký kolektivní orgán fungovat, bylo by vhodné, aby jeho členové respektovali svého předsedu.
Dále bychom se mohli pozastavit nad tím, že do veřejné funkce s pětiletým funkčním obdobím má být jmenován člověk, který právě dovršil osmdesát let. Zajisté známe mnohé příklady lidí, kteří i v takto vysokém věku vykazují obdivuhodné výsledky; například zasloužilí vědci mohou být dobrou inspirací pro své mladší kolegy a moudře je vést po vědecké dráze, stejně tak některé umělce věk v tvorbě  nezastaví. Ale marná sláva, v osmdesáti letech už člověk z ryze biologických důvodů není tak svěží, jak býval, nemusí se zcela dobře orientovat, mnohé mu může unikat či leccos snadno zapomene. Jedinou institucí, která do svého čela pravidelně instaluje muže v kmetském věku, je církev; hlavou katolické církve je takový člověk pravidelně, ale to je spíše výjimka potvrzující pravidlo, nehledě na to, že i církev má své pojistky, jak ušetřit své starší představitele veřejného ponížení a poznání, že na svou funkci nestačí.
Nuže, předseda vlády učinil úvahám o problematickém jmenování rychlou přítrž tím, že jej nepodepsal, což je jeho právo dané Ústavou. A tím to mohlo skončit.

Kauza se však vleče dál, přenesla se ovšem na soukromoprávní kolbiště, v podobě sporu mezi Karlem Srpem starším a písničkářem Jaroslavem Hutkou. Jaroslav Hutka se podle všeho nechal na sociálních sítích slyšet, že na něj Karel Srp skutečně donášel Státní bezpečnosti, a Karel Srp se brání šíření této informace žalobou.

Podle toho, co byl zveřejněno, pokládám za dosti pravděpodobné, že Jaroslav Hutka se žalobě ubrání, protože k dispozici je zřejmě dostatek dobových dokumentů svědčících o tom, že Karel Srp coby agent s krycím jménem Hudebník skutečně poskytoval Státní bezpečnosti informace o hudebníkovi Jaroslavu Hutkovi. Karel Srp sice tvrdí, že šlo pouze o informace, které mu někdo vložil do úst, ovšem takové námitky vzbuzují pochybnosti a zřejmě oproti listinným důkazům neobstojí. Povšimněme si také, že pan Srp se i v aktuální kauze dožaduje předložení originálů nebo potvrzených kopií dokumentů; právě na absenci originálu vázacího aktu byl založen jeho úspěch u Městského soudu v Praze v roce 2000 ve věci jeho spolupráce s StB, protože ze svědků si nikdo na nic nepamatoval. Ovšem výrok rozsudku o případné nespolupráci třetí osoby s komunistickou policií není pro Jaroslava Hutku závazný.
Já osobně bych se o fraškách, kdy si bývalí agenti Státní bezpečnosti u soudu vzájemně dosvědčovali, že "on nic, on muzikant", v tomto případě spíše hudebník, vůbec nebavila. Je otázka, zda měly tyto procesy v této podobě vůbec proběhnout. Rozsudky, kterými končily, pokládám bohužel za cár papíru. Mnohem větší respekt chovám k lidem, kteří dokáží své tehdejší selhání reflektovat, nesnaží se dokázat, že černá na bílém je bílá na černém, a tomu případně uzpůsobí své současné chování, minimálně v tom, že neusilují o veřejné funkce, jež vyžadují absolutní morální bezúhonnost.

Karla Srpa je mi líto. Je pochopitelné, že člověk v jeho věku žije ve svém vlastním příběhu, který si o sobě za osm desetiletí svého života vybudoval. Zásluhy o Jazzovou sekci a věznění v době nesvobody mu nikdo neupírá; jistě si umíme představit, že zejména to druhé představovalo extrémně náročnou kapitolu jeho života. Je ostatně nositelem nižšího státního vyznamenání, medaile Za zásluhy.
Protikomunistická činnost může mít nepochybně vliv na celkové hodnocení jeho života a působení, ale určitě nemá sílu vymazat to, co jí předcházelo. Jinými slovy, pokud jde o jmenování předsedou etické komise, možná by se mohlo nakonec dojít k závěru, že následné skutky převáží a napraví zlo spáchané dříve. Hříšník učinil pokání a my na něj hledíme jako na očištěného. Ale i kdyby došlo k nejvyšší možné satisfakci, tedy doznání, omluvě a předsevzetí konat do budoucna jinak, samotnou skutečnost, že zlo bylo spácháno, to nezmění a neučiní z toho, kdo na to poukáže, lháře či nactiutrhače. Nehledě na to, že k žádné takové satisfakci ani v nejmenším nedošlo, protože zde chybí i základní náhled na to, co se stalo, o čemž nás podaná žaloba výmluvně přesvědčuje.

Zahájení soukromoprávního sporu pokládám já osobně za selhání sociálního okolí Karla Srpa. Nemá snad rodinu, která by jej citlivě a s pochopením pro jeho potřeby usměrnila? A co advokát? Poučil svého klienta dostatečně o průběhu procesu, o důkazní situaci, o nákladech takového řízení, zdaleka nikoliv jen finančních? Uvědomuje si žalobce, co ho čeká?
Nezpochybňuji ani v nejmenším právo Karla Srpa žalobu na ochranu osobnosti podat. Ale kladu si otázky po efektivitě takového konání. Co má přinést? Snad si žalobce mediální pozornost a příležitost znovu prezentovat své stanovisko užívá, to je docela pravděpodobné.
Pro část národa, která nenávidí "pravdoláskařského" Hutku, bude Karel Srp hrdinou, nespravedlivě vláčeným po soudech. Pro tu druhou část zůstane udavačem. Sám před sebou bude nadále čistý.
Bez ohledu na výsledek soudního řízení.


11 komentářů:

  1. Podle mne se na to díváte hrozně povrchně. To by žádný dvojitý agent nemohl být hrdinou, např. Richard Sorge nebo A-54.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale vždyť já tam píšu, že hrdinou být může. Dovedla bych si i s touto minulostí jmenování předsedou komise představit a také nebrojím proti tomu vyznamenání. Medaile Za zásluhy odpovídá tomu, že dotyčný má nějaké zásluhy.

      Jenomže hrdina se většinou nedostává do potíží, do kterých zabředl pan Srp.

      Vymazat
    2. Hm, také se mi nepozdává to přirovnání.
      Dvojitý agent slouží především nějaké ideologii. Udavač slouží sám sobě.

      Vymazat
  2. Když mu pro udavačství bylo odmíto uznání odbojářem, ihned udal pana Křivánka a pana Kouřila, že donášeli StB. Ovšem jeho udání se nepotvrdilo.
    Věk ho neomlouvá - z mladého udavače vyrostl starý udavač.
    A ty zásluhy... odboj, který někteří členové Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR provozovali, šel mimo něj. On nemnožil, nepsal, nepašoval žádné protirežimní tiskoviny, neorganizoval žádné protikomunistické demonstrace, nespolupracoval s žádnou rozvědkou demokratického státu... jen byl jedním z dvou místopředsedů Jazzové sekce Svazu hudebníků ČR (kde byly samozřejmě i jiné sekce) a na některé členy donášel příslušníkům SNB-StB.
    To udavačství je zjevně jedním z hlavním rozměrů jeho osobnosti, když s tím nedokázal přestat ani po pádu komunistů.
    M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ten jeho případ neznám a přiznám se, že se mi ho nechce studovat. Jen říkám, že nelze od stolu říci, že je padouch, protože byl konfident StB. Ano byl, ale byl to dvojitý agent. A tam je vždy nutné měřit, zda více uškodil, nebo prospěl.

      Vymazat
    2. GP,
      nedělám rovnici mezi agentem StB a padouchem, ale ono je také důležité, jak se člověk k určitým životním kapitolám staví ex post.
      V podstatě ten případ mohl (a měl) spát, kdyby se neucházel o funkci, která se pro něj opravdu nehodí.

      Vymazat
    3. Milane,
      u lidí dejme tomu 75+ je podle mne vždycky nutné uvažovat, jestli něco nepřičítat vysokému věku.
      A mimo jiné, věk naopak zdůrazňuje celoživotní vlastnosti. Takže do toho by zapadalo, že se kauzy kolem udávání roztočily do takových absurdních spirál, jak to vidíme nyní.

      Ale taky neznám podrobnosti.

      Jinak nevím, nakolik je co spolehlivé, ale když chci vědět, jestli je někdo v seznamech, což už se mi hodně dlouho nestalo, dívám se na www.cibulka.com.

      Vymazat
    4. Mediálně to jistě mohlo "spát", ale on psal udání dlouho před tím, než se začal ucházet o členství v Etické komisi vlády.
      Cibulkovy seznamy jsou jen orientační, nelze z nich zjistit, kdo všechno udával. Je třeba jít do složek StB a tam se ta udání často najdou. A přestože mnohé svazky tajných spolupracovníků StB byly zničeny, ve svazcích sledovaných osob se dá zjistit, kdo na ně byl nasazen a kdo je udával. Svazky v Archivu bezpečnostních složek jsou stále veřejné a nedávno to (naštěstí!) znovu potvrdil Ústavní soud.
      Milan

      Vymazat
  3. Dokumenty ukazují, že to není tak jednoznačné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. GP,
      přiznávám, že nemám sílu to v těchto dnech přečíst.
      Styl článků na PL mi nevyhovuje, možná je to pokročilou hodinou, ale těžko teď odlišuji domněnky od faktů a tvrzení od dokumentů.

      Vymazat
    2. Ano, je to silně zamotané. Srp mlží, jako mlžil vždycky. Ale Hutka z toho nevychází právě nejlépe, což byla pro mne novinka.

      Vymazat