pátek 17. února 2017

Kateřina Krejčová, mučednice shromažďovacího práva

Tímto bych ráda zdejším čtenářům doporučila k nahlédnutí zveřejněný text závěrečné řeči, kterou pronesla Kateřina Krejčová, obžalovaná z trestného činu násilí proti úřední osobě.

Kateřina Krejčová se měla žalovaného skutku dopustit tím, že s decentním zvoláním "nechte ho bejt, do prdele, vy svině zasraný" skočila na policistu, který prováděl zákrok vůči jejímu tehdejšímu příteli, neboť tento neoprávněně narušoval povolené shromáždění na Václavském náměstí, a snažila se mu v provádění služebního zákroku zabránit.
V řízení se hojně probíralo, zda mohla, nemohla, chtěla či nechtěla obžalovaná způsobit policistovi újmu na zdraví, když ovšem způsobení jakékoliv újmy vůbec nemusí být znakem skutkové podstaty trestného činu, pro který je obžalovaná stíhána:

§ 325
Násilí proti úřední osobě
(1) Kdo užije násilí
a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo
b) pro výkon pravomoci úřední osoby,
bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta.


(2) Odnětím svobody na šest měsíců až šest let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní,
b) ublíží-li takovým činem jinému na zdraví, nebo
c) způsobí-li takovým činem větší škodu.

(3) Odnětím svobody na tři léta až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1
a) těžkou újmu na zdraví, nebo
b) škodu velkého rozsahu.
(...)

Z uvedeného vidíme, že způsobení zranění není znakem základní skutkové podstaty; tuto okolnost je nutno zkoumat až v případě, že by byl měl být obžalovaný odsouzen pro jednání popsané v odstavci druhém či třetím citovaného ustanovení. Jinými slovy, násilí se lze na úřední osobě dopustit i tak, že se této osobě vůbec nic nestane.

Nechci se příliš vyjadřovat k otázce viny; názor si může ostatně učinit každý po shlédnutí videozáznamu, na kterém je celý incident zachycen. Chápu, že se obžalované zákrok prováděný vůči jejímu partnerovi nelíbil, na druhou stranu je poněkud zpozdilé bránit se mu tímto primitivním způsobem. Otázka zní podle mého názoru celkem jednoznačně, a to zda intenzita, s níž se obžalovaná do policisty pustila, je dostatečná na to, aby bylo její jednání posouzeno jako trestný čin, nebo zda lze na celý incident nahlížet jako na bagatelní záležitost.

Tuto otázku si však obžalovaná ani v nejmenším nepokládá. Její vidění věci, na které má samozřejmě právo, vypadá úplně jinak.
Závěrečné řeči rozhodně nelze upřít několik velmi inspirativních myšlenek, například úvahy týkající se samotného prožitku trestního stíhání. Je ale také pozoruhodná naprosto nulovou mírou sebereflexe. Obžalovaná se staví do role mučednice, na které je páchána velká křivda.
Zajímavá je například úvaha, že policie, prokuratura a justice mají sloužit veřejnosti, nikoliv naopak. Obžalovaná se ale zapomněla vypořádat s faktem, že policie (a poté justice) zde veřejnosti sloužila, protože zajišťovala pokojné konání řádně ohlášené demonstrace. Ale moment... ona to byla demonstrace Národní demokracie, těch ošklivých lidí, kteří nechtějí, aby do naší země přicházeli uprchlíci. To prosím pěkně není veřejnost, to jsou extrémisté a náckové a těm samozřejmě policie, prokuratura a justice sloužit nemají.

A tak je to se vším. Solidarita, empatie, chartisté, profesor Patočka (co by asi říkal takovému vystupování mladé studentky?), Mistr Jan, policejní zvůle a represe, patetické věty jedna za druhou.
Jedno oko nezůstane suché.
Určitě si to přečtěte!


74 komentářů:

  1. Chris, nedostatečná sebereflexe ze strany občana mi přijde mnohem méně zarážející, než jiné okolnosti.

    Z toho co jsem na videu viděl, si neumím představit jak by mohlo takovýmto útokem mohlo dojít ke způsobení pracovní neschopnosti.

    Napadají mě snad jen tyto možnosti:
    - policista měl tělesnou konstituci vetchého starce,
    - aktivistka má fyzičku na úrovni vrcholové sportovkyně,
    - zranění pocházelo z jiných aktivit se zákrokem nesouvisejících,
    - zranění bylo nasimulované, aby na ty hysterickou babu něco měli.

    Poslední varianta mi přijde nejpravděpodobnější.

    V kontextu toho, co prakticky bez trestu prochází policistům (zákrok proti sraženému motorkáři, zákrok proti chodic co jde na červenou, pozmeňování záznamů) a s vědomím toho, že uvedené celkem otřesné skutky představují jen špičku na vrcholu ledovce, protože na povrch vyplavaly jen tam, kde byl k dispozici kamerový záznam,
    má paní aktivistka pravdu v tom, že v jejím a podobných případech jde o účelové monstrprocesy, které si kladou za cíl zastrašit lidi.

    Paní měla dostat pokutu a tímto mělo skončit. Onen "zraněný" policista měl být převeden k administrativní práci, protože na ulici by mohl utrpět těžké zranění, když by do něj na ulici vrazil neopatrný chodec nebo běžící dítě.

    Jestli to, co je na záznamu, bylo násilí, jakými slovy pak mělo být u soudu popsáno působení elitních policistů v kasínu ? A šlo to vůbec k soudu ? https://www.youtube.com/watch?v=0G0d-fNw_Cw
    Následoval vyhazov od policie ?

    Abychom tu měli něco ze současnosti - tohle jste četla ?
    http://dfens-cz.com/pomahat-chranit-lhat-plzen-style/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. dmínkou pro uznání vinným tímto trestným činem. Tím netvrdím, že by za to dotyčná měla být odsouzena.

      Ad nedostatek sebereflexe
      Sebereflexe není samozřejmě ničí povinností. Ale - ji vůbec nenapadne, že tam rušili shromáždění někoho jiného (mezitím soudy rozhodly, že zákrok byl oprávněný, pokud tomu správně rozumím, příliš detailně to nesleduji, ale sleduje to p. Pecina na Paragraphu), že bránili ve vyjádření názoru někoho jiného, že tam neměli co dělat, že policie je (zřejmě) nejprve vyzvala k nápravě, že výzvy neuposlechli, a proto to došlo tak daleko.

      Ty kauzy policejních excesů, které zmiňujete, jsou vážné. Tím hůř, že jich si tyhle aktivistky nevšímají. Všimněte si, že toto je už druhá kauza (po Z. Candigliotě a jejím odmítnutí kontroly), kdy žena s nepřiměřeným, pavlačovým vystupováním doslova vyrobí kauzu a roztočí to až k Nejvyššímu soudu, zatímco skutečné problémy policejní práce nechávají úplně bez povšimnutí.

      Ad článek na DF: ano, to jsem četla, dokonce jsem tam napsala i nějaký komentář. Píšu tam jen výjimečně, ale občas jsem tam něco zkritizovala, tak mi přišlo, že tenhle článek patří pochválit, je to dobrá práce.

      Vymazat
    2. Zuzaně křivdíte a navíc šlo skutečně o policejní svévoli. U člověka, který mluví plynně česky, má i policista poznat, že je Čech.

      Vymazat
    3. Nejprve oprava minulého komentáře, kdy mi při nějakých úpravách vypadl jeho začátek:

      Pefi,
      to "zranění" je tam samozřejmě pochybné, ale jak píšu, není vůbec podmínkou pro uznání vinným tímto trestným činem. Tím netvrdím, že by za to dotyčná měla být odsouzena.

      Vymazat
    4. Pane Petersi,
      kauzu ZC a její kontroly jsme tady dost podrobně rozebírali
      poprvé, když vyhrála v prvním stupni:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2015/11/policie-kontra-lidskopravni-aktivistka.html

      podruhé, když se situace změnila:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2016/01/vyzva-je-vyzva-je-vyzva.html

      Osobně proti kolegyni Zuzaně nic nemám, ovšem to nic nemění na tom, že si podle mého názoru škodí a může škodit i záležitostem, jejichž prosazování jí tolik leží na srdci.

      Až tady nad těmi komentáři jsem si uvědomila určitou podobnost mezi oběma případy, byť se v mnohém liší: v jednom vystupuje advokátka, ve druhém nikoli, jeden měl toliko správněprávní rozměr, druhý trestněprávní.
      Ale spojuje je zvykanost jejich aktérek, spojují je jejich výhrady proti policii, spojuje je, že postup policie byl shledán v obou případech zákonným a ony mimo právní mantinely. A také to, že se zcela míjí v identifikaci skutečné chyby systému, proti němuž tak hrdinně bojují.

      Vymazat
    5. oprava: zpovykanost
      dneska se ty komentáře nějak nedaří

      Vymazat
    6. Díky za odkazy. S NSS nemohu souhlasit. Byla to namátková kontrola. Představa, že pomocí namátkové kontroly odhalím všechny ilegály, není z tohoto světa. Ano, je sice možné, že člověk plynně hovořící česky bez přízvuku je ve skutečnosti ilegál. Pravděpodobnost toho je však menší než 1 %. Na základě principu efektivity veřejné správy nemá policie činit opatření, které jsou zjevně neefektivní. Perlustrace Zuzany Candiglioty takovou byla. Policista si na ní hojil své ego. To měl NSS reprobovat a v tom žalostně selhal.

      PČR bych tak nehájil.

      Vymazat
    7. Ještě bych chtěl dodat, že akci Morava obecně podporuji, nelze ji však dělat tak buzerativním a bezmyšlenkovitým způsobem, jak PČR předvedla.

      Vymazat
    8. Víte, já si myslím, jestli ona si tak trochu nehonila ego naopak kolegyně Zuzana? Nerada bych někomu křivdila, ale tak si to představte: zpruzený policista prohledávající vlak na rozkaz nadřízených, kteří sedí v teplých kancelářích, a proti němu přechytralá advokátka, která tomuhle poslednímu pěšákovi ukáže, že na ni si tedy státní moc nepřijde...
      Policie určitě nemyslela, že najde všechny ilegály, to ani nejde. Ale podstata věci tkví v tomu, že pokud byla výzva oprávněná (byla), nemělo by stačit krafat, hádat se a tím to uhádat. Ono kdyby při kontrole na alkohol řidič řekl, že předvede holubičku, a tím prokáže, že dobře drží rovnováhu a nemůže mít upito, tak by mu to taky asi neprošlo. Navíc zákon určuje způsoby prokázání totožnosti, ZC byla pak policistou vyzvána už jen ke sdělení totožnosti ústně, tedy nejmenší možný zásah...

      A dtto případ Krejčová: prováděný zákrok byl oprávněný, dotyčná se do toho vložila podobně nevhodným pavlačovým způsobem a ani všechny soudy světa ji nepřesvědčí, že na to bylo něco špatně.

      A potom řeší policejní excesy petrolheadi u DFense - nic proti nim, ale připadá mi, že by se nejradši bavili o tom, jak do auta přimontovat nejnovější vychytávku a na který okruh příště pojedou projet ty svoje plechové mazlíčky, a tyhle policejní ústřely řeší spíš z nutnosti, prostě se jim to přimotalo do agendy, protože aktivistky vyvádějí v podobných nesmyslných kauzách a na odpor proti skutečné buzeraci se nezmohou.

      Taky díky za odkaz, některé ty excesy jsou nesporné, o tom se nepřu.

      Vymazat
    9. Taky Samková výborně popsala stav naší policie.

      Tak Zuzana je aktivistka, ne že ne. Ale díky Bohu za ni.

      zpruzený policista prohledávající vlak na rozkaz nadřízených, kteří sedí v teplých kancelářích, a proti němu přechytralá advokátka, která tomuhle poslednímu pěšákovi ukáže, že na ni si tedy státní moc nepřijde...
      A kdo má ustoupit? Stát nebo občan? Je jasné, že stát.

      Ono kdyby při kontrole na alkohol řidič řekl, že předvede holubičku, a tím prokáže, že dobře drží rovnováhu a nemůže mít upito, tak by mu to taky asi neprošlo.
      Proč ne? V USA stačí jít rovně po čáře. Tohle české spoléhání na přístroje je děsivé a odlidštěné.

      Navíc zákon určuje způsoby prokázání totožnosti, ZC byla pak policistou vyzvána už jen ke sdělení totožnosti ústně, tedy nejmenší možný zásah...
      Jenže cílem zásahu nebylo prokazování totožnosti, ale odhalení ilegálů. Perfektně Vám to popsal Pefi, všechny jeho příspěvky bych podepsal.

      Vymazat
    10. Nikoliv, ustoupit má ten, kdo není v právu.
      Opravdu to není tak, že při jakémkoliv konfliktu občana a státu má ustoupit stát.

      Příklad s kontrolou na alkohol jsem nezvolila zrovna dobře; nakonec vím, jak spolehlivost přístrojů Draeger kritizuje DF.

      Pefi to popsal dobře, jenomže my jsme se v tomto ohledu jednoduše neshodli, to se stává.

      Já jsem asi příliš advokát, než abych z toho vynechala i jiné aspekty, například dopady na danou osobu a její život a podobně. Kladu si otázku po efektivitě celého procesu aktivistka ca stát, i kdyby nakrásně aktivistka slavně zvítězila.

      Mimochodem, pro tyto účely jsem navrhla jistý obývákový test;-)

      Vymazat
    11. Nikoliv, ustoupit má ten, kdo není v právu.
      A když jsou v právu oba? Navíc, tady nebyl spor o to, zda to policie smí dělat. Tady byl spor o to, jak to policie smí dělat. A v tom policie v právu nebyla.

      Mimochodem, pro tyto účely jsem navrhla jistý obývákový test;-)
      Tím by u mne prošla; znám ji osobně.

      Vymazat
    12. Tak to máte dobré.
      Pro mne je ten test dost nanic, ještě nikdy jím neprošla žádná žena:-)

      A kauza ZC ještě není u konce, ačkoliv teď nevím, kde spis putuje. Nepochybně přijde i před Ústavní soud, tak se máme nač těšit.

      Vymazat
  2. K.Krejčová poskytla rozhovor DVTV:
    https://video.aktualne.cz/dvtv/trest-za-udajne-napadeni-policisty-mam-byt-exemplarni-pripad/r~c4f118eef45611e6bc17002590604f2e/

    Večer si to pustím.

    OdpovědětVymazat
  3. Původně jsem předpokládal, že názorově se velmi shodujeme, ale pouze do přečtení právě tohoto Vašeho příspěvku.

    Jednak Vás musím upozornit, že ta dívka či snad chcete-li mladá žena na onoho policistu "neskočila", ale toliko nešťastně "spadla", přičemž takto jen stěží mohla způsobit deklarované zranění, které si vyžádalo pravděpodobně týdenní pracovní neschopnost "zraněného" policisty (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24.11. 2005, sp. zn. I. ÚS 455/05, popř. nález téhož soudu ze dne 13.7. 2000, sp. zn. III. ÚS 464/1999).

    Z mého pohledu se nepochybně jedná o bagatelní delikt, který svoji intenzitou (společenskou škodlivostí) nedokáže beze zbytku naplnit veškeré zákonné znaky Vámi citované skutkové podstaty, tedy trestného činu, resp. přečinu "násilí proti úřední osobě" a je opravdu velmi smutné, že vůči tomuto jednání - jakkoliv nevhodnému; použiji-li Váš slovník, tak "pavlačovému" - jsou zcela nepřiměřeně implementovány prostředky trestního práva a není dostatečně anebo spíše vůbec reflektována zásada subsidiarity trestní represe, která je ostatně definována v § 12 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ačkoliv sama o sobě není zákonným znakem trestného činu obecně (srov. 20 Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30.1. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2012).

    Závěrem však doplním, že nikterak nesympatizuji s obdobnými aktivitami ať je de facto činí kdokoliv.

    Jan K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jene,
      tak o tom, že by "nešťastně spadla" nemůže být podle videozáznamu ani řeči. Ona chtěla - naivně, nebo snad bláhově - toho policistu od svého partnera odtrhnout. O tom nakonec svědčí i explicitní verbální doprovod jejího konání.

      Ale pochybnosti, jestli způsobila takové zranění, jak je deklarováno, jsou namístě. I když na druhou stranu, jestli byla rozzlobená, tak člověk v afektu může vyvinout větší sílu, než bychom třeba předpokládali.

      Jinak s tím, že je to bagatelní věc, souhlasím. Prostředky trestního práva jsou zde zjevně použity, aby určité osoby dostaly "za vyučenou", subsidiarita trestní represe šla v tomto případě stranou.

      Mimochodem, obžalovaná to určitě nebude chtít slyšet, ale z hlediska obhajoby by bylo nejefektivnějším tam přijít pobrečet, říci něco jako "no, udělala jsem to z hlouposti, omlouvám se,", na to konto neřešit žádné neschopenky a skončit to podmíněným zastavením trestního stíhání.
      Jenže to by nebylo ono:-) Tady jde o princip.

      Vymazat
  4. Osobně jsem přesvědčen, že pojetí svobody shromažďovací je u nás poněkud přeformalizované. Shromažďování má imho sloužit k diskusi o veřejných věcech, proto nelze z podstaty věci kontaktu odpůrců se zastánci. Kromě toho je tu již rozhodnutí ESLP, které připouští konání protichůdných akcí na stejném místě, pokud prostorové poměry nebrání policii zachovat pořádek. Imho jedná PČR v těchto situacích často za rámec shromažďovacího práva (budiž ji k omluvě, že zákon zdaleka neodráží principy ESLP).

    Co se týče toho napadení: Mne to divné nepřijde. Opravdu si nemyslím, že bych manželku hájil v dané situaci nějakou právní cestou. A zřejmě bych si vykoledoval horší postih i zákrok (ale zřejmě by to mělo důsledky i pro druhou stranu). Brutalita a zákeřnost zákroků a zvláště úderů pořádkových sil od roku 1989 vzrostla.

    Pokud byste např. namítala, že bychom se do podobných situací nedostali, tak dostali: V roce 2000 v době TV krize jsme byli účastni řady demonstrací před Zpravodajstvím, jindy jsme na výzvu ŽLU hájili Židovské město před pochodem nácků. Jako pracující a křesťané, nikoli jako studenti...

    Za normální zákrok bych považoval, pokud by ho 4 chlápci popadli každý za jednu ruku, či nohu a odnesli ho: Takto se zachází s politickými odpůrci (viz některé rozumnější zákroky i před rokem 1989), ne spoutání, bití do zad apod.

    Jsem přesvědčen, že policie by měla mít kontrolní civilní komisi, která by byla vhodně delegována např. parlamentem a krajskými zastupitelstvy a hlídat nejen ZoPČR, ale i etický kodex apod. Zásadou by mělo být také co nejmenší násilí, nikoli nejefektivnější zákrok...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      díky, to je také zajímavý příspěvek.
      Nevím, jestli shromáždění má sloužit primárně k diskusi. Řekla bych, že primárně slouží k vyjádření určitých postojů, názorů či zájmů.
      Ale že se to bere často dost formalizovaně, v tom máte pravdu. Otázka je, jak to brát jinak? Viz níže komentář pana Milana.

      Ad napadení: i kdybyste se do takové situace dostal, otázka nezní, zda byste bránil manželku právní cestou, ale zda byste ji bránil takhle hloupě. Myslím, že ne.
      Nakonec, jak píšete, určitých akcí, kde jistě byly ve hře emoce, jste se zúčastnil, a do žádné podobné situace jste se asi nedostal. Ony to ty aktivistky asi nebudou chtít slyšet, ale vyjádřit svůj názor lze i jinak než tím, že způsobím pozdvižení na demonstraci.

      Na místě toho incidentu jsem nebyla a neviděla jsem celý záznam, ale mám matný dojem, že nejprve tam nějaké "odnášení" proběhlo, teprve pak se zákrok vystupňoval a přitvrdil. Ale přiznávám, nevím.

      Kontrola policie, to je složité téma, na které si já vůbec netroufám.

      Vymazat
  5. Pokud policie nebude chránit veřejná shromáždění před narušiteli ze strany těch, kdo mají jiný názor než svolavatelé shromáždění, skončí to tím, že se svolavatelé budou muset postarat o ochranu sami svými přívrženci a vlastními prostředky. Takto vznikly například Schutzabteilungen (SA).
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      to máte pravdu, ale pak vznikají z mého pohledu absurdní situace, kdy policie musí chránit neonacisty před anarchisty... absurdní fakticky, nikoliv právně.

      Vymazat
    2. Když chce někdo něco říci svým spoluobčanům, nechť to řekne. Nikdo nemá právo ho umlčovat. Proti umlčovačům nutno zakročit. Nezakročí-li pro nim státní moc, budou se proti nim musel lidi bránit sami.
      Teď s tím koránem to už zase začíná být aktuální. Až zase chce někdo zakazovat lidem dávat najevo svůj vztah k této satanistické knize.
      Milan

      Vymazat
  6. Bohužel jsem se nemohla v posledních dnech věnovat diskusi, a to jsou zde takové zajímavé příspěvky. Nedá se nic dělat, trestní obhajoby dostaly přednost. Ale jistě to doženu:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ad aktivistka Káča: celý problém lze shrnout do jedné elementární premisy: na policajty se nesahá. Všechno ostatní je omáčka. Mohla taky dostat přes hubu. Možná měla. Spekulace o tom, jestli subtilní dívenka mohla statnému policajtovi s výcvikem způsobit nějaké zranění či nikoliv, jsou dobré tak k pobavení.
    Ad Samková: to je úkaz mimo hranice advokacie - Chocholoušek by jásal. Její hodnocení práce policie v uvedené kauze je level čtvrtá cenová. Palach... dobrotivý Aštare...
    Ad korán: zrovna jsme si kdesi povídali o tom, jaké by byly reakce, kdyby ta slovenská pipka pochcala bibli. Ani zajímavé to nebylo - skoro se nesvlíkla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To, že se občan chová jako pitomec a je potřeba ho nějak umravnit, považuji za mnohem menší problém než to, že stále častěji vyplavávají na povrch policejní excesy plynoucí jednak z mizerného výcviku, jednak z vědomí, že jim skoro všechno projde, stačí vědět jak dosáhnout toho, aby byly naplněny formality.

      (Poctivé policajty pak zase deptá to, že jsou popotahování za každou formální blbost, protože po podstatě nikdo nejde.)

      Zde s vysokou pravděpodobností policajt neoprávněně obvinil paní ze způsobení pracovní neschopnosti - taková bolest zad se nedá ani potvrdit, ani vyvrátit. Věří se policajtovi.

      V jiném případě policajt dodatečně dopsal do záznamu něco, co prokazatelně nebyla pravda (věřilo se policajtovi, jenomže hajzl občan so pořídil audiozáznam a to občana zachránilo). Ale policie se nám učí a už ví, že záznam = problém. Takže támhle policajti donutili občana odložit záznamové zařízení (telefon), protože prohlásili, že se obávají, aby telefon nebyl použit jako zbraň (fakticky se samozřejmě obávali toho, že vznikne záznam jejich nezákonného postupu).

      Pokračuje to tím, že když zasahují proti běžnému občanovi, tak se dá, že umí jen dva extrémní režimy - buď zásah zpackají (ublíží sobě nebo občanovi), nebo na občana vlítnou, jako by šlo o teroriostu a zkouší si na něm postupy, které jsou přiměřené pouze když jdou po nebezpečném pachateli.

      Přitom však skutečně nebezpečné zločince zvládají zadržet profesionálně (pošlou tam ZJ) a ZJ si ho často odchytí na ulici - nevlítnou k němu do bytu. Ve výsledku to znamená, že ozbrojeného a nebezpečného mafiána zadrží na ulici, ale když by šli ke mě nebo k vám, tak na vás vlítnou někdy nad ránem či v noci, zdemolují vám dveře, vybavení bytu a vyděsí rodinu a odvlečou vás v pyžamu.

      Fakticky mě děsí, že z videozáznamů, kdy policie vniká do bytů je vidět, že mezi výzvou k otevření dveří a násilným vniknutím do bytu často bývá prodleva pod tři sekundy, což je doba, za kterou já stihnu tak nanejvýš vstát ze židle. Šance, že by někdo došel ke dveřím, podíval se kukátkem, spatřil policii a otevřel dveře, je nulová.

      Na slovensku takto policie pánovi zničila dveře tak, že nešly otevřít, přitom kdyby byli bývali zazvonili, tak by jim otevřel, protože byl nevinný.

      Vymáhat způsobenou škodu, když se po roce ukáže, že se spletli ? Obávám se, že škodu vyčíslují tak, že ve výsledku bude zlomkem nákladů, které vy budete mít s uvedením do původního stavu.

      Vám to možná přijde k pobvavení, mi ani náhodou. Pokud mě někdy budou zatýkat, doufám, že mě budou považovat za velmi nebezpečného zločince, protože to pak na mě pošlou profesionály a ti mě zadrží když půjdu z práce nebo do práce - nezničí mi byt, nevyrazí mi zuby, nezpůsobí mi zranění s trvalými následky a nebude hrozit, že bych se stihl bránit pod dojmem, že na mě vlítla nějaká zločinecká banda.

      Samková to s Palachem přehnala, ale v mnoha věcech má bohužel pravdu.

      Vymazat
    2. "policie pánovi zničila dveře tak, že nešly otevřít" - made my day :-)
      Policejní výcvik: nevím, co o něm víte, tak do toho nebudu hrabat - bylo by to nadlouho. No jo, tyhle srágory jsou vidět a determinují pohled obecenstva na policii.
      Samková má v mnoha věcech pravdu, protože si vybírá, jaké pravdy bude deklamovat. Ona je taková lidová bavička - jako třeba Bubílková, Zeman, Novotný... Jak třikrát proklela toho tureckého velvyslance, málem mi povolil svěrač. Ta se minula povoláním.

      Vymazat
    3. No jo, pán měl bezpečnostní dveře a jim včas nedošlo, že tudy cesta nepovede. Četl jsem tehdy něco o tom, že se s nimi pak přes poškozené dveře domlouval jak se tady k němu mají dostat, mám pocit, že pak šli přes sousedy oknem, jenomže zjistili, že zadrženého podezřelého dostávat z bytu oknem taky není zrovna ideální, záměčník pak zkřivené dveře mordoval snad dvě hodiny, než je otevřeli.

      O výcviku vím toho dost na to, abych si mohl udělat obrázek - jednak jsem u PČR měl pár kamarádů a taky fakn kamarádku, s pár dalšími jsem chodil nějakou dobu trénovat, ... S pár dalšími jsme měl co do činění - ať už jako oběť, nebo jako řidič a následně jsem se svýki kamarády od PČR řešil jak je možné, že mají u "firmy" takové postupy, že zcela zbytečně riskují.

      Když jednou na mé zavolání přijela PMJ a vyskočili dva kluci jako z reklamy na policii ČR (sportovní postava, inteligentní, sympatičtí), tak jsem se s nimi nějakou dobu bavil na téma "vstup do zahradní chatky obývané pochybnou existencí" a překvapilo mě jejich konstatování, že když budou zraněni oni, tak je to všem jedno, ale kdyby cestou k případu poškrábali služební auto, tak to že by byl průšvih.

      Vymazat
    4. Gravere, nevím, co sledujete tou bagatelisací policejních excesů. Ještě jste mohl přihodit pár historek s drbany a byla by to obhajoba policejního státu jako vyšitá. Jeden příklad za všechny.

      Přitom je třeba si uvědomit, že jsou profese (chirurg, soudce, policista), kde nelze tolerovat žádnou chybu.

      Vymazat
    5. GP: já zase netuším, co myslíte tou bagatelizací - zkuste být specifičtější. Pár historek s drbany bych měl, ale nechci riskovat, že je někdo jednodušší pochopí jako obhajobu policejního státu. Vy jste z té party "cops suck, a.c.a.b. & comp."?
      Jestli lze u vámi zmíněných profesí tolerovat chyby a co přesně znamená tolerovat, nechám na jiných - to by byla dost únavná polemika a nic by nezměnila na tom, že k těm chybám prostě dochází.

      Vymazat
    6. Nechce se mi hledat konkrétní příklady, ani s Vámi nijak polemisovat; měl jsem jen ten pocit.

      Tady je má sbírka policejních excesů.

      Jistě, že všude dochází k chybám. Jenže bohužel u PČR systémově. Pěkně to tady popisuje Pefi. Domnívám se, že je to tím, že PČR chybí zpětná vazba. GIBS je zcela disfunkční. Jediné, co by pomohlo, by byla přímá volba policejních náčelníků.

      Vymazat
    7. GP: je-li ta sbírka opravdu vaše, pak už z toho, že sbíráte, je patrný váš názor na policii. Nemám samozřejmě žádnou motivaci ho ovlivnit - ostatně policajti si za to můžou sami. Vysvětluje to taky "ten pocit" - opět je pochopitelné, že někdo s vaším přístupem bude každého, kdo to nevidí úplně stejně, mít za etátistu nebo rovnou fízla.
      Ta sbírka trpí btw zcela diskvalifikující rétorikou (jakkoliv bych do dokázal pár exponátů přidat) - to snad musel psát Honza ZZR.
      Ad systémový problém: tady si odporujete, protože pokud něco označíte za exces, nemůže to být současně projevem systému. Ale to je jen hra se slovíčky. Jak už jsem napsal, vidět jsou právě ty excesy a o tom zbytku málokdo něco ví. Ale jinak slušný příklad jednopytlismu :-.
      Ano, excesů je víc, než by mělo/mohlo. Personální politika PČR je příšerná, management ještě příšernější, mezi soudruhy příslušníky jsou morální kreatury a psychopati, kterým bych nesvěřil ani vycpaného křečka (ano, všichni mají psychotesty)... dlouhá cesta, věru.
      Ad zcela nefunkční GIBS: to je opět jen názor nebo nějaká tvrdá data? Já můžu sloužit jen odposlechnutým názorem zevnitř - řadoví poldové mají z GIBSu docela vítr, jeho staff považují za fízly a vědí, že když něco, tak je nadřízení krýt nebudou. Mám ovšem pocit, že GIBS se jaksi stylizuje do role kurátora policie a "drobnosti", jako když smažka dostane na fízlárně průplesk, moc rádi neřeší. Obecně mají policajti dnes strach si před přestupníkem byť jen odplivnout, aby nepošlapali jeho lidská práva (zatímco lidská práva poškozených zvrací u díry).

      Ano, Pefi to popisuje dost výstižně. Pokud jde o výcvik, zkušenosti máme asi podobné (já jsem tedy cvičil s těmi řadovými, ne se speciálkami). Taky dost tristní - podobně, jako se střelbami...

      Vymazat
    8. Jo, co jsem to vlastně původně chtěl :-)
      Tedy - stále platí, že na policajty se nesahá. Ten zbytek je jen omáčka.

      Vymazat
    9. Problémje v tom, že zatímco slušní policisté mají z GIBSu a kontrolních útvarů obecně "vítr", tak šmejdi v tom umí chodit, protože z čistě formálního pohledu je to v pořádku.

      Je to důsledek úchylného pozitivistického pojetí práva, kde positivismus a formalismus převážil nad teleologickým (účelovým) výkladem práva.

      Obhajuje se to ochranou proti subjektivnímu výkladu práva a jeho zneužití, ale od toho tu máme víceinstanční strukturu. Ve skutečnosti jde o nedostatečnou snahu hledat spravedlnost, protože účelový výklad práva klade vysoké nároky na oduvodnění rozhodnutí, zatímco pozitivistický přístup k právu umožňuje tupě aplikovat paragrafy, které se hodí a tiše ignorovat paragrafy, které se nehodí, takže v konečnoím důsledku je pro zneužívání práva nemalý a míra rozporu mezi právem a spravedlností enormně vysoká.

      Ale zpět k policii- důsledkem pozitivistického pojetí je, že policista "jménem zákona" může kontrolovanou osobu vyzvat, aby odložila záznamové zařízení, následně si ji může odvést kousek bokem (což následně odůvodní třeba bezpečností zákroku), vše tedy udělal tak, aby na záznamu nebylo nic formálně nevyhovujícího, a pak si již bez obav může dělat co chce a občan je pak totálně v ..., protože žádný kontrolní orgán nebude nic řešit.
      Ve výsledku policajt, který udělá nějakou formální pitomost nebo normální lidskou chybu, má průšvyh jako hrom, ale zmetci, kteří promyšleně zneužívají svou pravomoc, jsou beztrestní, protože kontrolní orgányy trpí positivistickým zatměním mozku.

      A pak tu máme policajta, kterému drban plivnul do tváře a policajt mu za to jednu vrazil. Policajt letěl od policie, protože byl slušný on i jeho kolega, takže incident nepopřeli. Drban se jen smál a kontrolní orgán vykázal "čárku".

      Vymazat
    10. S veškerým respektem, opravdu si myslíte, že téhle problematice rozumíte? Vskutku velmi kriticky pojímáte právní pozitivismus (juspozitivismus), který velmi jednoduchým až "přímočarým" způsobem konfrontujete s "teleologickým (účelovým) výkladem práva", jenž alespoň dle Vašeho názoru je podstatně více souladný s Vámi primárně zastávaným hlediskem ekvity, přičemž - stručně řečeno - této Vaší interpretaci jsem doposud téměř vůbec neporozuměl.

      Jan K.

      Vymazat
    11. Pefi, tady se mýlíte. Nejde o žádný positivismus, to je všude ve světě základní náhled na právo. Ve skutečnosti je to kombinace legalismu & literalismu.

      Nicméně, problém PČR je hlubší. Podle mne nemá ujasněno, co má vlastně dělat. Nikdo ji koncepčně neřídí. Odtud nerozlišování mezi bagatelním přečinem a těžkým zločinem. Odtud rutinní nasazování nepřiměřených prostředků, od odposlechů až po medvěda.

      Vymazat
    12. Gravere, já nepopírám, že na rozdíl od Christabel mám na PČR náhled negativní. Není to vina jednotlivých policistů, ale systému. PČR nikdo neřídí a stát nemá představu, co od PČR chce. Pokoušejí se jí řídit státní zástupci, ačkoliv do pátrání jim nic není.

      Pokud jsou pošlapávána lidská práva, a to i právo na život, těžko udržet neutrální jazyk. Ani to nebylo cílem.

      ad systémovost. To, co tam uvádím, jsou pořád jen excesy. V normálním státě by i tak byly řešeny. To, že za excesy považovány nejsou, je ale systémová vada. Další systémová vada je, že těch excesů je tolik.

      Jinak policie samozřejmě v řadě věcí funguje. Např. umí v drtivé většině případů vypátrat vraha. Ale proč psát o něčem, co funguje?

      GIBS jsou opět jen dojmy. Nedělal jsem systémovou analysu, nicméně i ty anekdotické příběhy, které se ke mně dostaly, jsou varovné.

      role kurátora policie
      To je co?

      Vymazat
    13. To je bohužel pravda. Politická školení mužstva zdůrazňují orientaci na výsledek (nikdo neví, jaký má být), korektnost, princip opatrnosti... Jít se polda zeptat nadřízeného, jak má postupovat, odejde se slzou v oku.

      Vymazat
    14. "role kurátora policie": My vám blbečkům musíme říkat, jak to máte dělat. Sami to nedáte. Ještě že nás máte a opakujte si to před spaním.

      Vymazat
    15. To je zajímavá diskuse.
      Trochu mi v tom zaniká, že diskutovaný zákrok proti partnerovi paní KK byl oprávněný a nešlo o exces, ale budiž:-)

      Já nemohu říci, že mám na policii pozitivní náhled. Ale odmítám házet všechny policisty do jednoho pytle a nechci excesy zaměňovat za standard.
      Ono to taky souvisí s tím, že většinu mých kontaktů s policisty tvoří úkony trestního řízení a to je přece jenom něco jiného než... něco jiného.
      Takže já se dost často potkávám s profesionálním přístupem policistů - jenže je chyba podle toho soudit, protože problém není v tom, jak se policisté chovají k obviněnému tehdy, když tam je advokát, ale jak se chovají tehdy, když tam advokát není.
      Konkrétně čerstvý příklad vůči podezřelému: tak se přiznejte, nic se vám nestane, podmíněně se to zastaví... atd.

      K poměrně profesionálním výstupům, s nimiž se setkávám, pak musím připočítat výše zmíněnou vysokou objasněnost závažných trestných činů. To je jeden z účelů, pro které je policie zřízena, a v tomto ohledu podle mne příliš neselhává. Škoda, že se dobré výsledky v tomto směru potom naředí hloupou buzerací, zneužitím pravomoci atd.
      Kromě toho chápu, že je to čistě lidsky náročné, neustálý kontakt s určitými typy lidí, kteří jsou z podstaty konfliktní, neustálé řešení poruchových situací a podobně.

      Ale to hlavní, co nečiní můj náhled tak negativním, je skutečnost, že já vidím chybu systému jinde, a to v prokuratuře. Už jsem to tu psala mnohokrát, že to je podle mne nemocný článek systému. Vedle SZ se mi policie i justice jeví prostě v lepším světle, je to kontrastem:-)

      Vymazat
    16. Jan K.: Připouštím, že problematice nerozumím. Právně vzdělán nejsem, vrchol mého vzděláni bylo přelouskání Teorie práva (myslím že to byl Knapp).
      Mimochodem, z didaktického hlediska je to docela bídné dílo, připomíná to spíš poznámky, které si autor dělal sám pro sebe, než text, který má být přínosem pro čtenáře.
      Pro učení "do hloubky" text zcela nevhodný, naopak vhodný pro učení povrchní (biflování bez hlubšího pochopení souvislostí).

      Nicméně ve výsledku mé vidění světa je zhruba takovéto. Justpositivismus vyžaduje víru v to, že psané právo věrně reprezentuje principy, kterými se občané mají řídit, tedy předpokládá se svým způsobem formální dokonalost psaného textu. A jelikož principy jsou dány literou zákona, tak jiná, než jazyková + logická (formální logika aplikovaná na text) interpretace práva je v podstatě zbytečná - to je onen literalismus.

      Pozitivisté, díky své celkem fanatické víře v dokonalost litery, vyskakovali, že ustanovení o "společenské nebezpečnosti" nemá v moderním trestním zákoníku co dělat (protože jde o zbytečný delikt socialistického práva).
      Přitom jde o podstatnou pojistku bránící excesům plynoucím z nedokonalosti litery. Ustanovení by bylo zbytečné pouze v případě, kdy by litera byla dokonalá. Snaha o odstranění pojistky je důkazem, že existuje silná skupina právně vzdělaných lidí, kteří slepě věří v dokonalost litery.
      Z toho by měla jímat hrůza každého, kdo někdy zkoušel psaná pravidla aplikovat v praxi, případně zkoušel nějaká pravidla napsat (a nebylo mu jedno jaké škody tím napáchá - já v té situaci byl mnohokrát.)

      Nejde o to, že by teleologický výklad by měl převážit, ale jde o to, že jakýkoliv výklad by měl být v souladu s teleologickým výkladem.

      V níže odkazované práci se píše: "Teleologicky vyklad je na místě především tam, kde nejsou spolehlivé jiné metody v „doporučeném pořadí“ a to: gramatický, logicky, systematický a historický."
      https://is.muni.cz/th/124340/pravf_r_a2/Interpretace_prava_a_pravni_argumentace_v_soudni_praxi.pdf

      Autor to "doporučené pořadí" sice odrecitoval hezky, ale dokud se nepokusíte o teleologický výklad, tak si nemůžete být jistý, že vás sekvence "gramatický>logický>systematický( a případně >historický)" nedovedla ke zdánlivě konzistentní (a tedy spolehlivé) interpretaci, která je však v zásadním rozporu s výkladem teleologickým.

      Pokud navíc periodicky nedochází k pokusům o konfrontaci výkladu s účelem, může se stát (a stává se to), že původní účel pomine, ale ustanovení je tupě aplikováno dále.

      (Navíc stádo při pokusu zpochybnit literu na základě pominutí účelu hýká:" dělalo se to tak vždy, tak nepochybujte o tom, že je to správné").

      A výše uvedené problémy mají kořeny v justpozitivismu, který umožňuj ebýt líný při interpretaci litery zákona. Justnaturalisté podobnou chybu udělat nemohou (těm zase hrozí ty chyby, které jim vytýkají just pozitivisté, takže jako vždy - ideální je zlatá střední cesta).

      Vymazat
    17. Christabel, PČR vůbec neumí pátrat po pachatelích majetkové trestné činnosti. Na venkově je v lepších okresech objasněnost krádeží něco nad 50 %, v Praze cca 8 %. Celostátně je to 20 %. To je naprosto šílený výsledek a policie je nám zde k ničemu.

      Vymazat
    18. Pane Petersi,
      ale to já vím, že objasněnost krádeží je nízká. Proto jsem psala "objasněnost závažných trestných činů". Krádež za závažný trestný čin nepovažuji. Objasněnost vražd je mnohem vyšší.

      A to bych k tomu procentu objasněnosti drobné majetkové kriminality ještě dodala, že část těch vyšetřených je vyšetřena tak, že se přilepí k UZTS nějakého recidivisty, který toho už beztak má tolik, že mu dva skutky navíc nepřitíží.

      Vymazat
    19. Já krádeže považuji za závažné. Ano, nejsou to těžké zločiny, ale život otravují více než vraždy, kterých je poměrně málo.

      Jo, policii máme primárně na boj s krádežemi a podobnými trestnými činy, se kterými se setkal každý.

      Vymazat
    20. Vidíte, já nikoliv.
      Život otravují, ale v míře, kterou by měl dospělý člověk být schopen zvládnout. Naštve to, něco to stojí - ale v posledku většinou o tolik nejde. Jako když si někdo u auta pomačká plechy, ale nic se nikomu nestane, to je podobné.

      Ono je to taky na delší diskusi, já nesouhlasím se současnými trendy pokud jde o změnu role oběti, která se promítá do trestního zákoníku - je to citlivé téma, snad k tomu napíšu samostatně, někdy. Trestní řízení je konflikt pachatele a státu, nekoncepční řešení týkající se poškozených na to mají často negativní vliv, nehledě na to, že to třeba ani těm poškozeným nepomůže. Ale to už odbíhám.

      Vymazat
    21. K čemu pak policii máme? Aby evidovala, co bylo komu ukradeno? Poněkud drahá evidence.

      Podle mne je zásadní rozdíl, když někdo někomu neúmyslně způsobí škodu a když někoho okrade. Ten druhý je bezcharakterní ničema.

      Trestní řízení je konflikt pachatele a státu
      To je paternalismus. Čím to, že se katholíci tak vzhlížejí v 17. století? Absolutismus a státní monopol na trestní řízení je přeci špatně.

      Vymazat
  8. Zajímavé. V kontextu Vámi prezentovaných názorů, přeci jen trochu té právní teorie: "Právní pozitivismus se zabývá studiem platného práva, zákonných a jiných normativních právní textů. Je to směr právně monistický. V 19. století se vytvořily tři základní směry právního pozitivismu: - francouzská škola právní exegeze, založená na právně dogmatickém výkladu právních kodexů (Code civile), a obdobně rakouská škola právní exegeze (ABGB), - právní pozitivismus v Německu, jehož předchůdcem je německá historickoprávní škola
    - není spjata s kodexy, ale se studiem římského práva,
    - právní pozitivismus ve Velké Británii [...] OBECNÉ SHRNUTÍ PRÁVNÍHO POZITIVISMU [...]
    - Předmětem zájmu je současné dané pozitivní právo.
    - Ve své době šlo o nesmírně pokrokový směr, neboť vystupuje s kritikou spekulativních, metafyzických koncepcí, požaduje exaktní přístup k právu.
    - Ahodnotová orientace - právo se nemá hodnotit, otázka, jaké má právo být nepatří do právní vědy.
    - Patří do směru racionalistické orientace - hlavním nástrojem jsou logické argumenty.
    - Snaží se pojednávat o právu, tak, že jde o úplný, konzistentní a na jiných normativních systémech nezávislý systém.
    - Rozpracoval postupy pro odstranění kolizí v právním systému s cílem dosažení jeho vnitřní souladnosti.
    - Krize pozitivismu spočívala na důkazu, že právo je závislé na společnosti - dnes v podstatě nikdo nehájí pozitivismus v tomto tradičním pojetí (viz Gerloch, A. Teorie práva. 6 vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, str. 219 a 228).

    Jednak velmi zjednodušujete a zároveň mylně předpokládáte, že juspozitivismus do současnosti "přežil" v ryzí podobě, aniž dostatečně reflektujete např. historický vývoj a to zejména v období následujícím po "druhé světové válce".

    Jan K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že se snažíte marně. Pefi nechápe, co je to právní positivismus a ani to pochopit nechce. Naučil se pofidérní vymezení tradované v ČR v 90. letech a nechce ho opustit, ačkoliv toto pojetí je ve světě zcela neznámé.

      To je stejné jako populismus. Ve skutečnosti je to kritika až odmítání elit; v nesmyslném českém novinářském pojetí je to líbivá politika.

      Vymazat
    2. Takto obsáhle jsem na žádném blogu ještě nepsal, ale má-li skutečný zájem o právo, resp. jeho aplikaci, tak si cestu k "poznání" třeba najde. Raději snad nebudu předjímat.

      Jan K.

      Vymazat
    3. Také děkuji za obsáhlé výklady. Jistě není obava, že by jim Pefi neporozuměl, to už to spíš nepochopím já.
      Teoretické právní pojmy jsou mi bohužel vzdálené, žiju praxí a nedaří se mi teorii dohnat.

      Je to ale skoro škoda, tady to zapadne, píšete někde vlastní blog? To by mělo být někde samostatně, když už jste se s tím psal.

      Vymazat
    4. Žádný "vlastní" blog nemám a především promiňte, že jsem se takhle obsáhle rozepsal právě zde, ale přeci jen nemohl jsem odolat prezentaci těchto názorů. Byť neměly žádnou souvislost s Vámi zvoleným tématem oné "mučednice". Máte-li čas a chuť dále studovat, pak již dříve odkazovanou literaturu opravdu doporučuji.

      Jan K.

      Vymazat
    5. Přece byste se neomlouval, já tady čtu zajímavé příspěvky ráda. Od toho to tady nakonec vedu.

      Já už jsem byla, pokud jde o literaturu, na dobré cestě, bohužel to, co jsem si vyhlédla, nebylo dostupné. A znáte to, je to kolotoč, jednání, podání, žaloby, daně, schůzky, člověk je rád, že je rád. Nakonec jsem zjistila, že dělám denně právo a o jeho teorii nevím nic.
      Navíc si ve volném čase čtu o fyzice, nikoliv o právu.

      Vymazat
    6. K právnímu positivismu jsou asi nejlepší články Tomáše Sobka, konkrétně Polemika s Jiřím Přibáněm, kde to vysvětluje velice podrobně.

      Vymazat
    7. Děkuji, články na webu jsou mi snáz dostupné, než seriózní knihy, ke kterým se dostanu nejdřív za několik měsíců.

      K tomu, že "toto pojetí positivismu je ve světě zcela neznámé" jen tolik, že nejspíš máte pravdu, že ve světě toto pojetí neznámé je, nicméně já jsem na snahu interpretovat zákony uvedeným způsobem narážel v ČR a vědomí, že ve světě to dělají jinak, by mi nanejvýš zvýšilo rozladěnost z poměrů v ČR.

      Vymazat
    8. Nejde o to, že v to ČR dělají jinak. Jde o to, že se tomu říká jinak.

      Vymazat
    9. Už jsem se posunul k tomu, že v positivismu problém skutečně vězet nebude. "root cause" se mi zatím nedaří uchopit.

      Nicméně mám pocit, že zakopaný pes je v konstrukci právního systému, který není dostatečně resilientní, protože nepoužívá vhodným postupem zaimplementované pojistky umístěné na správné místo v hierarchii.

      Na jednu stranu je samozřejmě O.K. pravidlo lex specialis derogat legi generali, tudíž konkrétní ustanovení přebíjí obecný proncip. Jenomže v tom okamžiku obecný princip neplní formu pojistky a máme tady formálně pojatý leč z principu věci nedokonalý trestní zákoník, který není jištěn proti selhání litery.

      Výše uvedené doplním v závorkách takto:
      ... jde o úplný (není splněno) , konzistentní (není splněno) a na jiných normativních systémech nezávislý systém.
      - Rozpracoval postupy pro (formální) odstranění kolizí v právním systému s cílem dosažení jeho (formální) vnitřní souladnosti.

      Bohužel je to systém, který je budován na optimistických předpokladech, které však nejsou a nemohou být splněny a tedy ve výsledku je systém funkční formálně, ale ne fakticky, protože není budován jako systém robustní, ale jako systém křehký.

      Vymazat
  9. Rovněž Vámi akcentovaný příklad bezpochyby není jakýmsi důkazem "fanatické víry v dokonalost litery", ale pouhým ztělesněním obav, že orgány činné v trestním řízení a potažmo obecné soudy budou v samém důsledku zahlceny značným množstvím tzv. "bagatelních deliktů", tedy deliktů vykazujících nízkou společenskou škodlivost a nikoliv Vámi uváděnou "nebezpečnost" (srov. 20 Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30.1. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2012, popř. Výkladové stanovisko č. 5 Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 21.12. 2011, sp. zn. 1 SL 742/2011).

    Původní trestní zákon z roku 1961, totiž kopíroval sovětský model formálně - materiálního pojetí trestného činu, přičemž v rámci tehdejší terminologie užitý právní pojem "společenská nebezpečnost" byl spojen s třídním pojetím daného právního předpisu neboli "společenskou nebezpečnost" definovaných trestných činů rozděloval do několika tříd podle stupně jejich závažnosti. Pro úplnost ještě doplním, že materiálním pojetím se rozumí právě ona "společenská nebezpečnost", kterou v zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, nahradil historický zákonodárce slovním spojením "společenská škodlivost" a formuloval ji v § 12 a násl. tohoto zákona. Ostatně formálně - materiální pojetí zůstalo doposud zachováno rovněž u skutkových podstat přestupků a jiných správních deliktů (viz § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích; srov. Jemelka, L., Vetešník, P. Zákon o přestupcích a přestupkové řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 1 až 5).

    Interpretací právních předpisů se v minulosti zabývalo již mnoho autorů a pravděpodobně jedním z nejvýznamnějších byl Friedrich Carl von Savigny, jehož dílo "System des heutigen römischen Rechts" poprvé publikované v roce 1840, de facto rozděluje výkladové metody na dvě základních skupiny. Standardními výkladovými metodami jsou jazykový, logický a systematický výklad. Naopak nadstandardními interpretačními metodami jsou historický, teleologický a komparativní výklad. Takto naznačená kategorizace je respektována dodnes a vylučuje aplikaci nadstandardních metod, pokud lze dosáhnout takříkajíc právně konformního argumentačního závěru prostřednictvím metod standardních. K pochopení této problematiky doporučuji prostudovat tyto odborné publikace: "Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace", resp. "Teorie a realita právní interpretace" a v neposlední řadě "Judikatura a právní argumentace". Jinak Viktor Knapp byl opravdu skvělý akademik, který výrazně ovlivnil několik generací našich právníků.

    Jan K.





    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady musím poznamenat, že ačkoliv s trestním zákoníkem pracuji velmi často, nejsem si jistá, že rozumím rozdílu mezi dřívější společenskou nebezpečností a nynější škodlivostí. Podle mne je ta společenská škodlivost převlečená nebezpečnost - a i kdyby nebyla, tak je, protože celé generace právníků se to zde naučily určitým způsobem a tak, jak to vstřebaly, to nejde jen tak jednoduše v hlavě přehodit. Kromě toho jsem nikdy nepochopila, co bylo na konceptu SN tak špatného, že se to muselo měnit, kromě toho, že to byl koncept sovětský.

      Současní státní zástupci s nějakou společenskou škodlivostí podle mne nepracují, domnívám se, že jim tento pojem a jeho zakotvení v TZ uniká.

      Vymazat
    2. Resp. já vím, v čem je ten teoretický rozdíl, to samozřejmě vím - jenže nechápu, jak se promítá nebo jak by se měl promítat do praxe.

      Vymazat
    3. Překvapím Vás. V minulém roce jsem podal trestní oznámení pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, a v odpovědi z nejmenovaného státního zastupitelství mi bylo mimo jiné intimováno: "Lze připustit, že po formální stránce jednání xxx a xxx může naplňovat znaky skutkové podstaty přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 trestního zákoníku, ale s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe se nejeví jako nezbytné aplikovat v této věci trestněprávní předpisy [...] S ohledem na shora uvedené jsem toho názoru, že společenská škodlivost činu nedosahuje takového stupně, aby bylo možné vyloučit aplikaci zásady subsidiarity trestní represe. Jako dostačující se jeví postup podle § 159a odst. 1 písm. b) trestního řádu, tj odevzdání věci xxx ke kázeňskému projednání". Pro názornost jsem v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, požádal několik obecných soudů o rozsudky v obdobných případech a tímto názorným způsobem demonstroval "společenskou škodlivost" - v této konkrétní cause - dosahující intenzity běžně se v praxi vyskytujících případů, avšak evidentně neúspěšně, prozatím.

      Jan K.

      Vymazat
    4. Tak to je dobré.
      Tu větu začínající "s ohledem na shora uvedené" asi někdy někam vrazím, do nějakého odvolání.

      Proč mi to připomíná známé rčení: komu chcem, pomůžem, když nechceme, nemůžem.

      Vymazat
    5. Ano, jsou to synonyma. Jsou špatně proto, protože kolektivisticky říkají, že třeba popírání holocaustu je horší než znásilnění, protože více škodí společnosti.

      V normálních, tj. nikoliv postkomunistických, státech mají princip oportunity a trestuhodnost, něm. Schuld, doslova „vina“. Trestuhodnost je přísně individuální a přihlíží k osobě pachatele.

      Vymazat
    6. Na rozdíl od Christabel mi teoretický rozdíl mezi nebezpečností a škodlivostí téměř uniká. Snad jen že to, co je škodlivé, ještě nemusí být nebezpečné, ale co je nebezpečné je vždy škodilvé, takže socialistické pojetí teoreticky neumožňovalo trestat věci, které jsou pouze škodlivé, ale ještě nejsou nebezpečné.
      Další rozdíl je, že škoda se kvantifikuje snáz, než nebezpečí, přičemž však i nebezpečí lze celkem jednoznačně transformovat na škodu (která se může nebo nemusí materializovat) pomocí vyčíslení rizika. Nebo je v tom něco víc ?

      Jinak v době diskusí kolem nového trestního zákoníku byl z některých stran značný odpor k tomu zprznit formálně pojatý trestní zákoník pojistkou charakteru "společenské nebezpečnosti/škodlivosti" a skutečnost, že se tam nakonec ustanovení o škodlivosti dostalo, jsem považoval za vítězství zdravého rozumu nad lehce šílenou ideologií. Bohužel, po zběžném přečtění vámi doporučeného "Stanoviska k uplatňování zásady subsidiarity trestní represe a škodlivosti činu", vidím, že se vítězství nekonalo.

      "Úvaha o tom, že pro nedostatek škodlivosti činu pro společnost není takové jednání trestným činem, se uplatní jen u případů zcela výjimečných, ... "
      To je tedy vážně masakr, stejně jako celý konstrukt okolo.

      Přiznám se, že z tohoto stanoviska a odhodlání trestat za každou cenu, mě celkem mrazí. Už se nedivím, že vězení jsou plná lidí, kteří tam opravdu nepatří.

      Pokud si dobře vzpomínám, tak díky absurdnímu formálnímu pojetí vznikla například kausa, kdy cyklistovi hrozil trest za to, že při "dopravní nehodě" (pád z kola) zranil sám sebe. A to je jen třešnička ledovce.

      Představme si situaci - stojíte v autě na křižovatce na červenou, někdo do vás zezadu narazí. (Ovlivnit jste nemohli nic, žádnou chybu jste neudělali.) Na autě škodu nemáte, řidič, který do vás narazil, vám na uvítanou ještě sprostě vynadá, škoda na jeho autě je zcela minimální, důvod volat policii není, takže se otočíte a v odjedete. Netušíte, že řidič ve skutečnosti utrpěl zranění, protože to v tu chvíli netuší ani on sám.

      A už se vezete (§ 151 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku) a zbývá vám jen doufat, že někdo v řetězci vyšetřovatel, státní zástupce, soudce, má aspoň zbytky zdravého rozumu, protože formálně jste naplnil všechny znaky TČ.

      Takhle lze jít paragraf po paragrafu a hádám, že minimálně v každém desátem paragrafu mátě nachystánu nějakou past na nevinné lidi. Stačí, aby se SZ důsledně řídil "pokynem".

      -----
      Právě proto, že měl Viktor Knapp takovou dobrou pověst, mě překvapila nízká didaktická kvalita oné knihy.

      Vymazat
    7. Pefi, Vy asi nemáte svůj den. Christabel, Vy i já se všichni shodujeme na tom, že mezi společenskou nebezpečností a společenskou škodlivostí není žádný rozdíl.

      Jinak společenská škodlivost nemá na mysli škodu v klasickém slova smyslu, ale jakousi společenskou zátěž, kterou zřejmě nelze vyčíslit. I v tom byl pojem společenská nebezpečnost poctivější.

      Prof. Pipek a další zcela správně prosazovali formální pojetí trestného činu, jak je zvykem v civilisovaných zemích. Bohužel zvítězilo (post)komunistické materiální.

      Z formálního pojetí nutnost trestání všeho rozhodně neplyne. Od toho je princip oportunity. Čtete vůbec, co píšu?

      Ustanovení § 151 by naplněno nebylo. Prostudujte si koncept zavinění.

      Vymazat
    8. Stačí, aby řidič u výslechu (bez právníka, protože nic neprovedl) nevhodně formuloval odpověď na otázku zda druhému řidiči nabídl první pomoc a nebude se stačit divit (srozumění s následky).

      Princip oportunity uplatněn být samozřejmě může, ale také uplatněn být nemusí - viz např. ono stíhání cyklisty za své vlastní zranění.

      Vymazat
    9. Chris napsala: "v čem je ten teoretický rozdíl, to samozřejmě vím".

      Vymazat
    10. Tak k tomu "rozdílu".
      Teorie říká toto: společenská nebezpečnost byla znakem trestného činu - k jiným nutným znakům (objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka) muselo přistoupit i to, že jde o čin pro společnost nebezpečný, jinak to vůbec nebyl trestný čin.

      Ta škodlivost by měla představovat hledisko procesní:
      §12/2 tr. zákoníku
      Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

      Takže ta škodlivost (dříve nebezpečnost) už není přímo v popisu skutku, ale státní zástupce (resp. OČTŘ obecně) by měl uvážit, jestli jde o případ společensky škodlivý. Není to ale v definici trestného činu jako takového.

      No ale nikdy jsem nepochopila, v čem se tento rozdíl, který se tenkrát při přijetí nového TZ hlasitě propagoval, projevil do praxe.
      I když, možná je to trochu chyba i obhájců, si teď tak říkám. Já s tím taky asi neumím argumentačně dobře nakládat. Ono je to těžké, x generací právníků se to učilo postaru. Z tohoto praktického důvodu bych třeba já původní koncept zachovala.

      Vymazat
    11. Si vezměte třeba bezdomovce, který ukradne v supermarketu párky a hořčici, dohromady v hodnotě 53,- Kč. Je stíhán z důvodu speciální recidivy, protože byl za obdobný čin v posledních letech potrestán.

      Soudce mi na nastíněné námitky týkající se nějaké škodlivosti řekne "krást se nemá, kam bychom přišli, kdyby všichni kradli, obžalovaný si mohl požádat o dávky v hmotné nouzi".
      No a tak...

      Vymazat
    12. Pefi, Vy máte výborný právní cit. S Vaším praktickým pohledem souhlasím. Ale pokud se bavíme theoreticky, tak tam to zavinění prostě není.

      Vymazat
    13. Společenská nebezpečnost nebo společenská škodlivost: Vše je na jedno brdo, jak jsem psal výše. Nic z toho do civilisovaného trestního zákoníku nepatří.

      Vymazat
    14. V Iuridictu jsem se pokusil to popsat podrobněji.

      Vymazat
  10. Z Vašeho pohledu mne poněkud zaujal tento názor: "Pokud navíc periodicky nedochází k pokusům o konfrontaci výkladu s účelem, může se stát (a stává se to), že původní účel pomine, ale ustanovení je tupě aplikováno dále". Tyto "periodické pokusy o konfrontaci" by ve své podstatě vedly k zpochybnění vůle historického zákonodárce také u relativně "nových" právních předpisů a tím by nevyhnutelně docházelo k porušení ústavně garantovaného principu právní jistoty. Korektiv Vámi zjevně nepochopeného je ovšem tvořen volbou konkrétního výkladového cíle (subjektivní/objektivní historický výkladový cíl; subjektivní/objektivní recentní výkladový cíl). V praxi mají význam "jen" dva a to subjektivně historický a objektivně recentní, kdy interpret u prvně jmenovaného zkoumá skutečnou vůli historického zákonodárce např. v podobě důvodových zpráv k tomu kterému právnímu předpisu, stenozáznamy ze schvalovacího procesu apod. Oproti tomu objektivně recentní výklad přiznává interpretovanému právní předpisu takový význam jaký mu v současnosti přisuzuje informovaný adresát.

    Zdeněk Kühn - spoluautor mnou odkazované publikace "Judikatura a právní argumentace" - volbu těchto výkladových cílů "staví na "časové ose" a zohledňuje dobu, která uplynula od přijetí daného právního předpisu v kontextu společenských změn. Stručně řečeno snaží se racionálně zohlednit protichůdně požadavky na stabilitu a zároveň dynamiku práva.

    Jan K.

    OdpovědětVymazat
  11. Oprava: Stručně řečeno snaží se racionálně zohlednit protichůdné požadavky na stabilitu a zároveň dynamiku práva.

    Jan K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za dlouhé vysvětlení, v nejbližších dnech se ho pokusím vstřebat.

      Vymazat
  12. Ráda bych připojila poděkování přispěvatelům této diskuse za zajímavé komentáře.

    OdpovědětVymazat