neděle 5. února 2017

Pořád se něco děje 3.

Letem politickým světem

Donald Trump vs. Washington
V hlavním městě získal Donald Trump v prezidentských volbách pouhá 4% hlasů. Ukazuje se to jako problém, nová administrativa se totiž okamžitě dostala do potíží, na nichž se patrně podílí i neochota úředníků prosazovat rozhodnutí Bílého domu. Postup úřadující ministryně spravedlnosti Sally Yatesové, která přikázala svým podřízeným, aby u soudu nehájili prezidentův výnos, je naprosto absurdní.
Kromě toho mne zaráží, proč vzbudil zákaz příjezdu občanů některých států do USA takové vášně, když je časově omezený na několik málo měsíců. Vysvětlení, že nyní je určitý stop stav vhodný, aby bylo možné posoudit dosavadní žádosti, mi připadá celkem přiléhavé. Ale i kdyby nebylo, netušila jsem, že existuje základní lidské právo na vstup kohokoliv na půdu Spojených států amerických.

Vyšetřovací komise dovyšetřovala
Skepticky jsem čekala, že zprávu parlamentní vyšetřovací komise o pozadí reorganizace policie budu pokládat za snůšku frází, kterou nelze brát vážně. Ale nemohu si pomoci, nedaří se mi to. Předsedou komise byl opoziční poslanec Pavel Blažek, mimochodem advokát; jeho postupy i vyjádření na mne působí dosti přesvědčivě. Zjištění, že "brutální únik informací" nebyl ani brutální, ani únik, ani informací celou historii této hysterie jen dokresluje. Andrej Babiš nad zprávou řádí zcela nepříčetně. Jenomže komise se na znění zprávy shodla jednomyslně. A Andrej Babiš v ní měl svého člověka.

Korunové dluhopisy a EET
Andrej Babiš využil "Kalouskova" triku s korunovými dluhopisy a netroškařil, naopak, počítal v tomto případě přímo v miliardách. V jeho postupu shledávám hned dva paradoxy.
Jednak je ironické, že ministr financí využívá zákonné kličky, kterou prosadil jeho nenáviděný předchůdce Miroslav Kalousek, na němž Andrej Babiš jinak nenechá nit suchou. Zneužít jeho nápadu pro ušetření hezkých pár korunek mu ale zjevně není nijak proti mysli.
Druhý, mnohem smutnější paradox spočívá v tom, že ministr se nestydí tímto způsobem optimalizovat daně, když zároveň vede obrovské tažení proti těm nejmenším živnostníkům a nejskromnějším provozovnám. Na ty všechny už brzy dopadne kladivo EET, protože jsou to přece "podvodníci a neplatí daně". Hluboká amorálnost tohoto postoje ministra financí se v diskusích o tom, kde vlastně vzal na pořízení korunových dluhopisů soukromé prostředky, docela ztrácí.

Třetí síla
Do nadcházejících sněmovních voleb hodlají jít lidovci společně se starosty a nezávislými, tedy stranou osvědčených regionálních politiků. Vznikne tak subjekt, který má potenciál ukousnout si poměrně značnou část volebního koláče. A já jsem si nad tou zprávou uvědomila, že čím dál tím více převažuje v mých voličských preferencích jedno jediné, závažné kritérium: bude ta která strana schopná odmítnout spolupráci s Andrejem Babišem? Nebo bude svolná dělat mu křoví při postupném ovládnutí naší země? A hned vzápětí mi došlo, že na tento typ kolaborace je připravena nejspíš úplně každá strana. Vidina křesel ve vládě a mámení moci budou silnější než rizika, která z podpory agenta Bureše plynou pro nás všechny. A to mne děsí.

Všichni Kissingerovi muži
Před několika dny jsem konečně shlédla slavný film Všichni prezidentovi muži. To mne přimělo si opětovně vyhledat objemné a velice podrobné paměti Henryho Kissingera, které má moje sestra uložené v našem rodném domě, a podívat se, co se v nich o aféře píše. Kissinger se ve svých vzpomínkách (Roky v Bílém domě, Bouřlivé roky, Roky obnovy) soustředí pochopitelně převážně na zahraniční politiku, přičemž detailně popisuje svá tehdejší jednání, úvahy, postupy i omyly.
Četba knih Henryho Kissingera mne uvádí téměř do euforie, protože je chytrý, umí poutavě psát a do svých knih vetkal obrovské množství zajímavých postřehů. Ale to není vše. Číst si nyní, s odstupem pětačtyřiceti let, podrobnosti o jednáních při řešení izraelsko-palestinského konfliktu, záznamy rozhovorů s Mao Ce-tungem či Leonidem Brežněvem nebo popisy škobrtání v transatlantických vztazích a porovnávat to s dnešním stavem věcí, to je prostě báječný zážitek. Nevím, jak bych jej nejlépe zprostředkovala. Snad postačí, když napíšu, že bych dlouhé večery s Henrym Kissingerem nevyměnila ani za troje nové střevíčky.


5 komentářů:

  1. Ad 4
    Pro mne se stále více stává základním kriteriem vztah k EU.
    Mrzí mne, že Klaus ml. kandiduje za ODS. Chtěl bych ho volit.
    Mrzí mne, že Chovanec kandiduje za ČSSD. Chtěl bych ho volit.
    Z Babišovy party nechci volit nikoho. Není tam nikdo, komu bych byl schopen důvěřovat v některé věci, na niž bychom eventuelně mohli mít podobný názor.
    Lidovci? To už vážně nemohu. Ač jsem z toho sám nešťasten, nemohu podporovat lidi, s kterými prostě nesouhlasím. Lidovci už vůbec nehájí konfesi a nelze je nazývat stranou křesťanů, tím spíše ne křesťanskou.
    Tak voličsky bezradný jsem už dlouho nebyl.
    ad 5
    Nikdy jsem nic od pana Kissingera nečetl. Když to tak chválíte, budu to muset napravit. Jenomže čtení knih mi dělá čím dál tím větší potíže (zrakové).
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      kritérium vztahu k EU donedávna nešlo vůbec použít, protože eurohujeři byli víceméně všichni, kromě úplně mimoidních stran. Takže já jsem si odvykla brát na to zřetel, to bych k těm volbám snad ani chodit nemohla.

      Sama jsem taky dost bezradná. Lidovce už taky volit nechci (to už jsem zde psala), Svobodní mne tedy zatím nepřesvědčili o svém potenciálu vykonávat mandát alespoň nějak rozumně - ale možná jim křivdím.

      Vidím to už delší dobu na ODS, ale pokud bude hrozit, že se spojí s ANO, tak už vážně nevím. A různí komentátoři upozorňují, že VK mladší se proti Babišovi vůbec nevymezuje...
      Ale vyčkejme, ještě je čas.

      Vymazat
    2. Ad Henry Kissinger
      Ty jeho paměti jsou opravdu velice podrobné, jsou to mnohasetstránkové bichle. Ani to nelze číst celé, spíš si tak vybírám kapitoly, které mne zajímají. Hodně zajímavé jsou třeba ty o ukončení války ve Vietnamu. Jinak je to samozřejmě jeho sebeobhajoba (jak taky jinak, jde o paměti). Ale mně jeho názory konvenují, hezky se to čte.
      Kvůli Watergate jsem si vzala zrovna Bouřlivé roky (mají přes 1000 stran), takže nyní jsem v r. 1973-74, tedy začátek druhého Nixonova funkčního období. Zrovna včera jsem si četla podrobnosti o izraelsko-egyptském odpoutání po válce kolem Suezu, kde H.Kissinger pomohl tzv. kyvadlovou diplomacií - přelétával pořád mezi Jeruzalémem a Egyptem a vozil návrhy z jedné strany na druhou a takto zprostředkoval dohodu.
      A jsou tam opravdu zajímavé postřehy o tomto regionu, o tehdejší egyptské politice (Sádát), o Sýrii, Libanonu, Jordánsku, o Goldě Meirové, o tom, jak se v této záležitosti angažoval SSSR a spousta zajímavostí ze zákulisí diplomacie a postřehů o jednotlivých osobnostech.

      Máme tu také novou - a rovněž chytrou - knihu od H.K., jmenuje se Uspořádání světa. Z ní jsem docela nadšená. Je taková spíše shrnující, ne tolik podrobná, a mnohem aktuálnější, takže zase může oslovit někoho, koho historické detaily nezajímají.

      Vymazat
  2. Ad 4
    Podle mého je případná koalice se starosty pro lidovce dost o ústa. Co když na nezbytných 10 % hlasů nedosáhnou? Sice se jim nedávno podařilo se do sněmovny vrátit, ale co když by to napodruhé už nevyšlo? Je to risk, který by mohl také třeba stranu pohřbít.
    Voloďa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Voloďo,
      ze zpráv vidím, že to není jisté:
      https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/pojdme-do-voleb-sami-sili-hlasy-u-starostu-lidovci-jim-s-novou-stranou-dali-kosem-12838

      Asi jsem si tu původní zprávu špatně interpretovala, zdá se.

      Riziko, že nedosáhnou na potřebných 10%, je určitě strašákem. Ale já si myslím, že by tu hranici přesáhli, protože oblíbení regionální politici získávají hodně hlasů, a teď je opravdu volební nouze, tedy nouze o slušné strany a slušné volitelné politiky.

      Vymazat