středa 1. února 2017

V zájmu tohoto dítěte

na jeho sourozence ohledy nebereme.

Tzv. patchworkových rodin u nás přibývá. Jsou to rodiny, ve kterých žijí lidově řečeno "moje děti, tvoje děti, naše děti". A jeden nebo oba rodiče mají často ještě své další děti mimo tuto rodinu. Takový typický patchworkový otec má třeba jedno dítě z předchozího manželství, jedno dítě z družského poměru se ženou, s níž už nevede společnou domácnost, a žije s druhou manželkou, vychovávají její dítě z prvního manželství a potom jedno společné. Obě starší děti do rodiny jezdí na návštěvy k otci a otec platí jejich matkám výživné.

Tu si jedna z matek vzpomene, že chce více peněz, a podá příslušný návrh. Výživné chce zvýšit na dvojnásobek a samozřejmě alespoň rok či dva zpětně. Rozběhne se klasické opatrovnické řízení, soud do něj přizve sociálku a zjistí se následující:
  • potřeby nezletilého dítěte se od poslední úpravy zvýšily, a to podstatně, protože výživné bylo naposledy upraveno před pěti lety, kdy dítě chodilo do školky, zatímco teď už je z něj školák s mnoha kroužky a koníčky, na něž je nutno vynakládat určité částky,
  • poměry matky se nezměnily, nebo jen nevýznamně, například se její příjem mírně zvýšil; matka nadále žije sama, resp. sama nežije, ale soudu to nijak nedeklaruje, takže existence druha zůstane v rovině spekulací,
  • příjem otce se od poslední úpravy zvýšil o 25%,
  • otci přibyla vyživovací povinnost k novému dítěti a částečná vyživovací povinnost k manželce na rodičovské dovolené.

A co teď s tím? Změna poměrů nastala, dítě má vyšší potřeby a otec vyšší příjem, takže výživné by mělo být zvýšeno. Ale je tu ta další vyživovací povinnost.

"Jaké je stanovisko opatrovníka?", táže se rutinně soudkyně.
Opatrovník, reprezentovaný mladou sociální pracovnicí, navrhuje výživné zvýšit. Je to přece v zájmu dítěte. V zájmu tohoto dítěte. Kdyby se příští týden v jiném městě rozhodovalo o výživném druhého ze starších dětí tohoto otce, navrhuje opatrovník to samé. Je to přece v zájmu dítěte. Jenomže když se potom takto stanovené alimenty sečtou, vyjde z toho, že to jaksi není není v zájmu nového dítěte tohoto otce, protože jemu nezbude po zaplacení nájemného, inkasa a dvojích alimentů skoro nic.
V zájmu jakého dítěte se ty alimenty posuzují? V zájmu toho, o které se zrovna zajímáme. Ty ostatní nás nezajímají, protože to není naše práce.

Soud tedy výživné zvýší, protože je to v zájmu dítěte. Zvýší jej zpětně, čímž vznikne na výživném okamžitě dluh zvící obvykle desetitisíců korun. Někdy je soud shovívavý a rozhodne o placení tohoto dluhu ve splátkách. Otec s určitým úsilím platí vyšší alimenty. Odrazí se to na tom, že děti dostanou méně dárků nebo nižší kapesné. Nemůže s nimi také jet na výlet nebo na dovolenou, protože náklady na takovou zábavu jsou pro napjatý rodinný rozpočet příliš vysoké. V případech, kdy dítě bydlí daleko, se to může odrazit rovněž na frekvenci styku s dítětem, protože jezdit každý druhý pátek 120 km tam a 120 km zpět a každou neděli to samé něco stojí. A to rozvolňuje a oslabuje už tak komplikované vztahy v rodině a určitě to neprospívá vzájemnému vztahu mezi sourozenci, byť nevlastními.

Sociální pracovnici ani soud to nezajímá. Proč by mělo? Každý si má pořídit tolik dětí, kolik uživí. To je pravda, ale co s dětmi, které se navzdory těmto knížecím radám už narodily?
Co je v jejich zájmu?
Kromě toho, aby nevznikaly takové rodiny?


11 komentářů:

  1. Vždycky, když si přečtu něco podobného, jsem ještě šťastnější, že žiju roky rokoucí s jední mužem a dá-li Bůh (a při troše naší snahy), to tak i zůstane. Říkám si, jestli by té děsné statistice rozvodovosti (a předpokládám, že podobné s rozchody to bude i u nesezdaných párů) nemohlo pár sezení u podobných kauz u soudu. Jaká je vlastně rozvodovost mezi advokáty, kteří to mají z první ruky ;-)?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maky,
      to je zajímavá otázka! Ale statistiku nemám.
      Jen pro ilustraci - podobné zkušenosti udělaly rodinný typ dokonce i ze mne, a to je co říct:-)
      Jsem vděčná, když se můžu od takových případů vrátit do příjemného rodinného prostředí.

      Sezení u takových kauz by možná pomohlo.
      Oni lidi si podle mne v naprosté většině případů neuvědomují, jak hrozné to potom bude, resp. co všechno se bude dít. A taky dost možná málo zvažují tu odpovědnost, když s někým zakládají rodinu. Nevím...

      Vymazat
  2. Tři pravidla:
    1. Nerozvádět se.
    2. Neženit se s rozvedenou.
    3. Nevdát se za rozvedeného.
    Čím dál víc se ale v praxi uplatňuje pravidlo úplně jiné: zůstat sám/a a nemít děti.
    ---
    Advokát takto pronásledovaného otce by snad mohl navrhnout, že vedlejšími účastníky soudního sporu jsou i ostatní děti toho muže, zastoupené jejich matkami. Nevím o tom, že by to nějaký advokát zkusil.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      ad pravidla: v některých případech tlačí na muže kvůli alimentům třeba i tři, čtyři ženy. A to si pak říkám, že minimálně té třetí už muselo být jasné, že někde je asi problém. A přesto do toho jdou.

      S těmi dalšími dětmi jako účastníky řízení je to zajímavá myšlenka. Bohužel asi nerealizovatelná v našem systému.
      Ale logiku by to mělo: sednout si zainteresovaní dospělí a podělit ty příjmy nějak adekvátně na děti, tedy provést takovou komplexní "rodinnou" úpravu. To je bohužel ale sci-fi. Každá matka samozřejmě prosazuje zájmy svého dítěte, co je jí po těch ostatních? A když si vezme advokáta, ten jí v tom samozřejmě pomáhá, protože hájí její zájmy.
      V řízení se sice ty "další vyživovací povinnosti", jak se říká dalším dětem, zohledňují, ale problém je už v tom, že celá ta výchovná a vyživovací povinnost se redukuje na finanční částku, kterou je otec povinen posílat.
      No celé je to složité, nikomu to nepřeju zažívat. A to dokud jde ještě o peníze, tak si můžeme pískat, protože daleko daleko horší jsou otázky svěření do péče a styku s dítětem, to je mnohem náročnější řízení.

      Vymazat
    2. Vzpomínám si na matku, která podporovala svůj názor, že dítě nemá chodit k otci, argumentem, že u otce žije jeho další malé dítě (které měl s novou partnerkou nebo manželkou). Že se prostě v té domácnosti nachází.
      Soudkyně jí na to říká: "vždyť je to jeho sourozenec".
      Nevím, jestli to té paní docházelo.

      Vymazat
    3. No tak tak někdy zkuste, jestli bude nějaký klient souhlasit (možná se bude bát, že mu budou zvednuty alimenty na všechny děti).
      Za pokus to stojí přinejmenším proto, aby se vidělo, jak se na to bude tvářit soudce. Asi nebude nadšený, protože bude muset posoudit otázku, zda musí všem dětem ustavit kolisní opatrovníky (asi musí). V soudní síni to pak může být veselé a může tam být dosti těsno, má-li chudák rodič po dvou dětech z dvou předchozích manželství a jedno dítě z manželství aktuálního... Navíc také myslím, že i současná manželka by měla být vedlejším účastníkem a divím se, že ji k tomu ti otcové nepřibírají.
      Taky by se pak mohlo trvat na výslechu všech těch dětí, umějí-li již mluvit. Aspoň by se polorodí sourozenci konečně jednou všichni sešli.
      Milan

      Vymazat
    4. Milane,
      ono by to asi narazilo právě na tu potřebu opatrovníků a podobně. Takové děti často žijí v různých okresech nebo krajích. A když se zjistí, že ty další děti dostávají nižší výživné, tak se hned budou matky hlásit o zvýšení.

      Poměry současné manželky se pouze zmiňují, většinou se uvádí její příjem a počet vyživovacích povinností, event. zda je na mateřské nebo bez práce. Je to celé takové zvláštní, protože se vychází z toho, že ona samozřejmě vyživovací povinnost k dítěti manžela nemá, na druhou stranu to výživné se přece hradí ze SJM, na což se v řízení nehledí.

      Vymazat
    5. Žijí v různých okresech a krajích a proto jsou méněcenní? No to jistě ne. A že se matky budou hlásit o zvýšení? No to už tak rozvedené ženy dělaji (moje naštěstí nikoli osobní zkušenost, leč mnohokrát pozorovaná a mnou spoluřešená).
      Normální otec, který není patologickým nepřítelem dětí, také chce, aby se všechny jeho děti měly stejně dobře. Normální otec neupřednostňuje některé své dítě na úkor jiného dítěte, ale s ohledem na jejich schopnosti a možnosti, šance a naděje a hendikepy se snaží o vyrovnávání a zajistění stejné míry blaha pro všechny své děti. A pokud se s jejich matkami na tom nemůže či nedokáže domluvit, má to udělat soud. Kvůli tomu zde soudy jsou. A tedy soud je musí všechny svolat a všem těm nezletilým dětem ustavit kolisní opatrovníky, kteří sami nejsou ve střetu zájmů. A že s tím soudcové mají mnoho práce? Fiat iusticia, perat iudicis. Když se to soudci nelíbí, má se jít živit jinak.
      Milan

      Vymazat
  3. V zájmu dítěte. To je něco, nad čím už několik dní přemýšlím, ale z jiného pohledu. Prý je to v zákoně. V zájmu dítěte.
    Tak třeba - je v zájmu synů paní Michalákové, aby se vrátili k ní? Z pohledu dítěte, zvyklého a začleněného v nové rodině, už po mnoho let - je taková změna v jeho zájmu?

    A pokud není - má někdo právo je nevrátit?

    (a musím dodat, podle mě se MUSÍ vrátit)

    (takových případů je plno, nejen takový výrazný, a někdy je to i jednoznačně vinou matky, ne jako v tom to případě. Má být dítě, zvyklé už jinde, v nějaké skvělé rodině, vráceno třeba ne tak skvělé matce prostě proto, že je to matka?)

    "V zájmu dítěte" podle mě jasně nese to, že někdo zvenku musí určit, co v zájmu toho dítěte je.

    Ale dítě podle mě pořád patří rodičům, i když se o něj třeba jiní rodiče postarají líp.

    Ach jo.

    Z takových případů nikdy nevznikne vátěz a poražený. Všichni jsou ti poražení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Noemmi,
      tak tak, tahle řízení nemají vítězů.
      Tedy občas si tam člověk může připsat něco jako úspěch, to ano (byla jsem třeba u odvolacího soudu s klientem, kterému okresní soud dost drsně zvýšil výživné, on nebyl zastoupen, matka ano, ale k odvolačce už si vzal advokáta a odvolací soud to změnil a zase snížil zpět). Ale to jsou marginálie, jinak je to dost takové bezútěšné.

      Zájem dítěte má posoudit soud a na pomoc si bere OSPOD. To není úplně ideální. Rodiče v konfliktu často vidí zájem dítěte protichůdně, třeba otec chce, aby dítě bylo hodně u něho, matka to nechce a má k tomu třeba nějaké důvody a teď to je třeba rozhodnout...

      Ohledně Michalákových: tam to trvá už opravdu dlouho a co je aktuální zájem dítěte, to si netroufám říci. Ale co se s těmi dětmi dělo předtím, především to, že je oddělili nejen od matky, ale i od prarodičů a od sebe vzájemně, to je téměř se 100% jistotou proti jejich zájmům. Co se dá dělat? Obávám se, že už nic. Počkat až děti dospějí a nějak si to přeberou.

      Vymazat
    2. Škody je třeba napravit, škůdce to musí zaplatit.
      Jestliže jsou dva sourozenci odděleni od sobě, je to škoda větší než kdyby vyhořelo celé ministerstvo spravedlnosti. Nedá se to nepravit, není dost peněz na satisfakci; je žádoucí za to aspoň pár lidí zavřít do kriminálu. Jestliže je malým dětem odňat mateřský jazyk a jsou přeučeni na jiný a tím odstřihnuti od vlastní kultury a možnosti národního vzdělání i od své rodové příslušnosti, je to to škoda typu genocidia. Tedy zločin nepromlčitelný a nejvíce trestný. Jestliže je malým dětem upírán styk s prarodiči, je to škoda nenapravitelná a má být saturována relutárně. Jestliže je malým dětem upírán styk s tetami a strýci a bratranci a sestřenicemi, je to škoda sice napravitelná, ale i v tom případě přísluší finanční odškodnění.
      Domnívám se, že norský král by měl být sesazen a z Norska učiněn mezinárodní protektorát.
      Milan

      Vymazat