středa 15. února 2017

Valentýnský výlet

Než se vrátím k vážnějším tématům, zaznamenám si zde pro radost něco ze včerejška.

V práci jsem byla jen chvíli ráno, vyslechnout si cosi o konci jednoho manželství.
Potom jsem měla naplánovanou napůl soukromou cestu. Jela jsem navštívit nemocného strýčka, abych si od něj vyzvedla podklady pro zpracování daní. V jiných letech mi ty papíry vždy touto dobou vozí, ale letos kvůli zdravotnímu stavu nikam jezdit nemůže. A tak je výhoda, že jsem se naučila trochu řídit a můžu přijet já k nim domů. Podklady jsem převzala, teta mi dala výborný a velmi časný oběd, v hodinu, kdy někdy ještě dojídám snídani, vypila jsem kávu a návštěva byla u konce, protože za chvíli měla přijít zdravotní sestra, která nyní za nemocným strýčkem dochází.

Bylo krásně, sluníčko svítilo, nemrzlo a já jsem měla neobvyklé volno uprostřed pracovního dne. Protože do práce se už vracet nebudu. Auto se potřebovalo projet a já jsem usoudila, že to není špatný nápad. Pojedu na výlet.
Ale kam bych měla jet, když nemám žádný cíl?
Věděla jsem, kam mne srdce táhne. Pojedu doprostřed lesa, tam, kam jsme jezdívali na chatu. A tak jsem jela. Pustila jsem si k tomu Tři sestry a vzpomněla si na zdejší čtenářku, která prorokovala, že se těší na příspěvek, kdy si jen tak někam jedu, pustím si muziku a mám čas jenom pro sebe. Bylo to přesně ono!

Chatová osada uprostřed lesa ležela ještě pod sněhem. Všude byl klid, v lesní restauraci měli samozřejmě zavřeno. Nezdržela jsem se dlouho, jen na kratičkou procházku. Chodit sama po lese ani nebylo mým cílem, protože odpoledne mne už čekaly povinnosti doma. Vzpomněla jsem si také, že v okolí se přemnožila černá zvěř; nebyl by dobrý nápad se zde s nějakým exemplářem setkat tváří v tvář.

Na zpáteční cestě jsem přemýšlela, jak je to fajn. Rok před čtyřicítkou si můžu jet sama na výlet, v pracovní době, autem a kam chci! To je neuvěřitelné.
Taková hezká oslava Valentýna. I když, napadlo mne, není zrovna typické slavit tento svátek osamělým výletem a ještě si to tak užít.



Věnováno Ele

10 komentářů:

  1. Příjemné čtení,na Valence pro mě určitě. Auto je taky pěkné a řidička co jezdí na sněhu a ještě lesem je taky prima. Hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buteo,
      ahoj, dlouho jsem Tě tu neviděla!

      Po sněhu a blátě jsem naštěstí jela jen asi 150 metrů. Aby to zase nevypadalo, že krosím krajinu cestou necestou:-)

      Vymazat
    2. Pár let jsem zarputile bojoval na FB proti zlu celého světa, blbcům a nepravostem a invazi , až jsem se pustil do našich a amerických politiků /za Obamy/a asi se to začalo nelíbit a tak nějak jsem byl drobet vystrnaděn a tak odešel z FB a najednou mám víc času a venku ještě stále máme 1/2 , toho bílého sajrajtu, tam tedy nic a že omrknu bývalé známé. Takže zajdu a kdyby se nelíbilo, stačí naznačit, naučili mě "odcházení". Hezký večer

      Vymazat
    3. Buteo,
      nejvíc času člověk má, když spadne připojení k internetu:-)
      Já jsem na FB nikdy ani nebyla a taky to jde. Návrat k blogům je dobrý nápad, i když vidím, že Tvůj je zamčený.

      Bílé bláto už snad zmizí a na jarním sluníčku po nějakých internetových diskusích stejně ani nevzdechneme.

      Vymazat
  2. Každý týden jdu do lesa aspoň jednou.
    Obvykle v neděli po mši jdu do lesa na procházku a vrátím se na oběd. Je to taková moje psychohygiena.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      já jsem dost neprocházková, zvlášť v zimě, ale ráda bych to změnila. Bylo mi trochu líto, že se tam nemůžu déle zdržet. Zvlášť když bylo takové slunečné počasí, skoro předjarní, to má člověk hned lepší náladu.

      Vymazat
  3. Gratuluji a ze srdce děkuji! Těším se s Vámi.
    Ela

    OdpovědětVymazat
  4. Někdy je bez lidí člověku dobře:-) A že je zrovna Valentýn? Tím spíš:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Akorát že se mi každé takové lenošení vrátí, protože momentálně sedím v hromadě papírů, pořád přibývají další a konce nevidět.

      Vymazat