úterý 28. března 2017

Bývalá manželka sprostého podrazáka

Potkala jsem na nějakém jednání Sylvii, právničku, kterou si matně pamatuji ze studií.

Byla v jiném ročníku, neznala jsem ji, jenom jsem věděla o její existenci; možná bydlela na jiné kolejní chodbě a potkávaly jsme se ve vestibulu.
Chodila tehdy se svým spolužákem z ročníku. Byla to velká láska. Vybavuji si, jak jsem je viděla při nějaké oslavě ve studentském klubu. Tančili tam spolu na hit skupiny Olympic Slzy tvý mámy, ano, úplně vidím, jak se jí díval do očí, jak se k ní měl. Jistě jsme jim mohli závidět.

Z něj se stal významný advokát.
A podle současného Sylviina příjmení je zřejmé, že se vzali.

Vzpomínám si, jak jsem jednou pozdě v noci seděla na kolejní chodbě a učila se na nadcházející zkoušku nebo snad nějaký test. To bylo obvyklé, sedávala jsem tam velmi často. Ale té noci se stalo něco neobvyklého. Tichem kolejí ke mně dolehl zvuk ošklivé hádky Sylvie a jejího partnera, snad z kuchyňky, snad od výtahu. Nedalo se to přeslechnout. Ona mu cosi vyčítala, nazvala ho "sprostým podrazákem", on se jí vemlouvavě snažil uklidnit. Nebylo příjemné to slyšet. Byla jsem ráda, když hádka utichla nebo se přesunula za dveře pokoje. Neměla jsem zdání, co se mezi nimi přihodilo, a ani jsem to nechtěla vědět. Utkvělo mi to v paměti jen jako další vzpomínka ze studentského života.

Střih, několik let po skončení studií. Účastním se jakéhosi srazu bývalých studentů naší fakulty. Sylvie sedí poblíž mne u stolu, pije drink a pod vlivem alkoholu už trochu příliš otevřeně hlásá, že se připravuje na mateřství.

A nyní se tedy opět setkáváme.
Jsme si povědomé. Ano, studovaly jsme na stejné fakultě ve stejné době.

"Já jsem bývalá manželka ....", připomíná se mi a jmenuje svou studentskou lásku.
"Ano, pamatuji si," přitakám konverzačně.

Jak se to říká? Cesty osudu jsou nevyzpytatelné.
Ale zřejmě to neplatí vždy. Někdy jsou předvídatelné naopak až moc.



převzato z youtube.com