středa 1. března 2017

Dnes je Popeleční středa

Je to každý rok podobné a každý rok zvláštní. Člověk se na zahájení postního období málem těší. Alespoň já ano. Konečně je to tady.

Jsem závislá na sladkém, hlavně na čokoládě. Od Vánoc to postupně nabývá hrozivých rozměrů, protože denně konzumuji dost velké části čokoládových tabulek. Kupuje mi je manžel, přes mé protesty, že je "nechci". Já je sice jakoby nechci, jenže pak je sním. Takže je chci. Tak mi je zase příště koupí, když je chci. Chodím také dětem ujídat Nutellu. A čokoládovo-nutellové dávky si zvyšuji. Sice to na mně není vidět, ale mohlo by být. Ještě chvíli a mohla bych třeba vážit už skoro šedesát kilo.

Ale postní období je vítanou příležitostí tuhle závislost alespoň dočasně porazit. Samozřejmě, duchovní ženy, které si zakládají na svém duchovním růstu, nějaké půsty nepotřebují. Třeba se jim i pošklebují. Ony si vystačí samy, nebo možná nevystačí, to já nevím. Duchovní primitiv jako já ovšem potřebuje Popeleční středu, aby se odhodlal k něčemu tak jednoduchému jako přestat mlsat. Já tedy nepřestanu naprosto a úplně, protože ráno k snídani si stejně koupím čokoládovou koblihu a do kávy si přiliju smetanu, jako to dělám jindy, ale přece jen bude půst hodně znát.
Také se zruší večerní vínko, když se nic neslaví, které má v mém pojetí často podobu perlivého limonádového lambrusca, ale alkohol to je a tomu se v postní době také snažím vyhnout.
Takže díky Bohu za začátek postního období. I když mám takový dojem, že mnohem vhodnější by bylo oddávat se tichému rozjímání; nejsem si jistá, že dětinská radost, že se zbavím čokoládového zlozvyku, je tím správným prožitím tohoto dne.

***

Dnes jsem si také zničehonic vzpomněla na jednoho spolužáka z vysoké školy, kterého jsem od skončení studií neviděla. Najednou mne napadlo, co asi dělá. Zadala jsem jeho jméno do Googlu, a co nevidím? Odkazy doprovázené charakteristikami jako "významný právník", "uznávaný odborník na problematiku" a tak podobně. Vída, kdo by to byl řekl, takový pařmen a taková kariéra. To je potěšující, byl moc sympatický a na fotce u svého profilu vypadá pořád mile. Ono by mne to vlastně nemělo překvapovat, my jsme byli pracovitý a ambiciózní ročník. Ovšem přivádí mne to k úvaze, co dělám já? Starám se o domácnost a chodím obhajovat ukradené dekly od kanálů. Jestlipak bych z toho neměla být frustrovaná? Asi ne, protože mne moje práce baví. A i kdybych měla v tomto směru nějaké pochybnosti, máme přece Popeleční středu.

Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš.