sobota 11. března 2017

Nezastavil

...

Jak teď řídím auto, mám docela strach, abych někoho nesrazila. Třeba abych nepřehlédla chodce na přechodu. To se stává, čtu si o tom často ve zprávách. A tak se snažím poctivě sledovat provoz a mít oči na stopkách. Stejně se bojím, že se to jednou stane.
Ale dnes se stalo něco přesně opačného: auto srazilo na přechodu mne.

Naštěstí se to obešlo téměř bez zranění. Museli při mně stát všichni andělé strážní.
Šla jsem z práce vyzvednout děti a chtěla jsem přejít ulici po přechodu, který je téměř hned u vstupu do budovy, kde sídlí naše kancelář. Rozhlédla jsem se, zleva se blížilo auto. Já obvykle čekám, než se ujistím, že mne auto "vidí", tedy že nějak reaguje na situaci na přechodu. Tady jsem ale na řidiče neviděla, protože sklo se lesklo, a ani jsem neviděla, že by auto zpomalovalo. Ale nebyl důvod čekat, protože auto jelo už tak dost pomalu, nebyl to žádný rychlý blázen a bylo zřejmé, že mne musí vidět.

A tak jsem vstoupila do vozovky a začala přecházet. Byl to ošklivý okamžik. Auto se blížilo, už mělo přece dávno brzdit a zastavit, už mělo stát, má přece stát. Ta hrozná bezmoc, když jsem viděla, že nestojí a už je u mne a já nemohu nic dělat! Proletělo mi hlavou, že už je to tady. Zastupuji několik klientů poškozených dopravními nehodami, vím dobře, co se může stát. Shodou okolností jsem se zrovna ten den zabývala administrací jedné takové záležitosti. Člověka u toho bezděčně napadne, že by se to mohlo stát i jemu, ať už jako řidiči nebo jako... tak, už je to tady.

Upadla jsem na zem, auto naštěstí zastavilo přímo na přechodu a dál nepokračovalo. Seběhlo se několik lidí a pomohli mi vstát. Bolela mne pravá noha, ale nějak se mi to podařilo. Na silnici ležela jedna moje bota, černá lodička. Byla jsem v šoku a dezorientovaná ohledně toho, co se má dělat. Lidé kolem chtěli volat sanitku, ale já jsem je nesmyslně přesvědčovala, že mi nic není. Mou hlavní starostí bylo zavolat kolegu, který byl v domě hned za mnou, protože když jsem odcházela, byl ještě v kanceláři. Takže seběhne dolů a všechno zařídí. Upnula jsem se na myšlenku, že ho musím zavolat. Jenomže jsem si v prvotním šoku nemohla vzpomenout na telefonní číslo do kanceláře a vlastně ani na to, jak ho mám vytočit na mobilu. Zmateně jsem něco ťukala na displeji. Nakonec se mi to nějak podařilo. Přijela sanitka, přišel kolega, zavolal policii a situaci vyfotografoval. Mezitím jsem se zorientovala a pochopila jsem, že bude lepší si na rentgen dojet.

Ukázalo se, že řidičem byl starý pán, hodně starý pán, který jel pomalu, a přitom si prohlížel novostavbu rezidenčního domu na rohu protější ulice. Alkohol nenadýchal.

A pak už to bylo jenom lepší. Snímky ukázaly, že kotník není zlomený, jen naražený nebo snad vyvrtnutý. Dostala jsem berle; vůbec jsem nevěděla, že každý člověk má nárok jednou za dva roky na nové. Nabízela jsem sestrám, že je vrátím, jakmile je nebudu potřebovat, ale prý ne, mám si je nechat. Tak mám doma berle.

Rodiče zajistili nejnutnější záležitosti kolem dětí, manžel mezitím nechal práce, přijel pro mne a po zbytek dne zastával mou úlohu. Najednou se mi zdálo, že toho nedělám až tak málo. Vyzvednout dítě ze školky, na kroužek, z kroužku, nakoupit, večeře, uvařit na víkend...
Ale zítra to snad už rozchodím a budu zase běhat, jakoby se nic nestalo.
Měla jsem neuvěřitelné štěstí. Díky Bohu za to.

***

Momentka z nemocnice, kdy už došlo i na žerty.

Lékař sepisuje zprávu a podívá se na mne a na zem: "Co jste měla za boty? Tyhle na vysokém podpatku?"
Automaticky odpovím: "To ale není vysoký podpatek. Vysoký podpatek má dvanáct nebo osmnáct centimetrů!"
Lékař konstatuje, že návštěva traumacentra není nutná.


20 komentářů:

  1. Uff, tak hlavne, ze to vlastne dopadlo dobre! Bohu diky!
    Nas nejstarsi ma taky takovy zazitek - myslel jsem vloni, ale ono to uz je skoro dva roky [http://tatuv-blog.tuleni.net/2014/05/krve-by-se-ve-me-nedorezal.html]

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. TT,
      to musel být taky šok. Podle data článku je to už skoro tři roky(?). Jinak je to dost podobná situace, včetně toho, že taky netuším, proč mám naražený zrovna pravý kotník.
      Já si říkám, klidně ať to do mne vrazí třeba třikrát, hlavně aby se to vyhnulo dětem. Jsem ráda, že se mnou nebyly, šla jsem je teprve vyzvednout.
      Já ještě nevím, jestli měl tento řidič v pořádku papíry, ale asi se to dozvím.

      Vymazat
  2. No zaplaťpánbů (jak říkávala moje babička), že to takhle dopadlo. Přeji rychlé uzdravení. A mimochodem, jestli chodíte na osumnáctkách tak skoro závidím vašemu manželovi. Více cool je snad už jen tohle:
    http://www.balet.estranky.cz/img/picture/219/spice6.jpg

    Hamilbar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hamilbare,
      děkuji, naštěstí to snad rozchodím rychle, nakonec mne k tomu motivují i různé povinnosti:-)
      Na vysokých podpatcích (tj. opravdu vysokých) chodím občas v létě. Ale ono je jedno, na jak vysokých podpatcích jdu, protože mezi námi je velký výškový rozdíl a manžel na mne stejně kouká zeshora:-)
      Teď mám problém, protože bych ráda v pondělí do práce, ale nevím, jestli si budu moci vzít obvyklé boty. A asi žádné vhodné pro tuhle situaci nemám. Že bych šla do práce v pohorkách?

      Vymazat
    2. Jestli má můj názor nějakou váhu, tak pohorky bych nedoporučoval. Navrhl bych sednout do Alfy Romeo a šup do nejbližšího mollu. Vyzkoušet 6 - 12 párů moderních bepotpatkových šíleností, chvíli krásně váhat, pak jedny zvolit. Kolegové zítra popadají ze židlí. Jo a nezapomenout, že zkoušet je musím na tu bolavou nohu.
      Varianta č.2 je vzít si tenisky a jako maskování berli.

      Hamilbar

      Vymazat
    3. Hamilbare,
      jenom si z toho dělejte legraci!
      První problém je, že s bolavým pravým kotníkem se ne úplně dobře řídí:-)
      Takže nakonec to asi skončí těmi teniskami, jestli nějaké najdu. Každopádně událost upozornila na to, že potřebuji nové boty. Ale to jsme věděli už předtím;-)

      Vymazat
    4. Asi s křížkem po funuse, ale na opuchlý kotník se mi pohory ukázaly lepší, než tenisky.

      Při střetu auta s chodcem je často zásadní úraz hlavy - pokud to jde, je potřeba si při blížícím se střetu s autem chránit hlavu.

      Vymazat
    5. Pefi,
      to jsem jim tam právě hned hlásila, že jsem se při pádu neuhodila do hlavy, to bylo vážně štěstí. Při takových nehodách se mohou stát opravdu vážné úrazy.

      Nohu už mám skoro dobrou, trochu to teda ještě cítím, ale nic, co by se nedalo vydržet.

      Vymazat
  3. Před vánocemi jsem na horách uklouzla, neměla jsem kotníkové boty a urvala si vaz v kotníku, 3 tydny neschopnost, berle/podcenila jsem to a pajdala do práce/ještě ted to není OK, šetřila jsem bolavou nohu a odrovnala si kyčel té druhé, takže opatrně!Nakonec mi pomohlo tejpování kotníku a kyčlí, určitě to zkuste.
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      to si právě říkám, že i ten kotník dokáže hodně potrápit, skákat dva tři týdny na jedné noze - jsem ráda, že nemusím.

      Vymazat
  4. Tak hlavně že to dobře dopadlo; a doufám že pro oba. Třeba pan šofér neměl náhradní žárovku a tak se zařadí po bok nás, strašlivých pirátů:-(

    P.S. Teď schválně jsem si došel pro pravítko a změřil si ty 18 cm vysoké podpatky, abych měl představu. Milé dámy, pokud tohle nosíte na nohou, myslím, že se sejdeme na ortopedii:-(
    Jak říkává můj kamarád, (pracuje u firmy dělající protézy apod.) když vidí ženu na takových podpatcích:"ˇAááá, budoucí klient. Škoda, že se mu nedá pomoct...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      18 nenosím, to už se mi nelíbí a to beru jako extrém. Ono taky záleží, jestli ty boty mají platformu a jak vysokou. Naschvál jsem to šla změřit, nejvyšší nosím 12 cm a ty boty, ve kterých se to stalo, měly slabých 8 cm (i když já jsem to teda odhadovala méně, myslela jsem, že mají tak 5 cm).
      Podpatky obecně asi moc zdravé nejsou, ale když já si prostě nemůžu pomoct. Kolikrát si dám předsevzetí, že si koupím boty bez nich, ale málokdy se mi to povede.
      Ale OK, zkusím si vyhlédnout nějaké balerínky.

      Pro pana řidiče to dopadne dobře minimálně v tom smyslu, že se mi skoro nic nestalo, takže z toho nebude trestní stíhání.

      Vymazat
    2. Tohle na mne vykouklo z internetu - podpatek středně vysoký, 10-13 cm:-)

      http://www.sexyboty.eu/podpatek-stredne-vysoky-10-11-12-13-cm/

      Vymazat
    3. Podle ortopedů už podpatek nad 3 cm (možná i menší, přesně si to nepamatuju) trvale poškozuje počínaje chodidlem a konče krční páteří.
      Moje matka by mohla vyprávět - 2x operace obou achilovek a stejně nenarostla:-) Jednou jí doktor řekl (dobře se znali) "Jarčo, ty chodíš jako kachna, z těch blbých bot, co si furt nosila, tak co mám s tebou dělat?"

      Vymazat
    4. Sejre,
      ano, a podle doktorů škodí i troška alkoholu a trochu kouření a všechno škodí. Já to vím:-)

      Vymazat
    5. Ženám vysoké podpatky sluší. Aspoň mně se líbí ženy, které vypadají elegantně, jsou nalíčené, na podpatcích, pěkně ustrojené... a chovají se podle toho.
      Samozřejmě že doma a s dětičkami to tak nejde. Ale do společnosti se má žena upravit.
      Milan

      Vymazat
    6. Chris, balerínky jsou na prd, sluší jen vysokým štíhlým ženám a ještě musí mít dlouhé nohy :). Zůstaňte radši u podpadků. Ono taky záleí na tom, jak noha v botě "stojí" a aby se nezkracovaly achilovky, stačí se večer trochu protáhnout.

      Sejre, schválně, dokážete si v sedě při napnutých nohách v kolenou přitáhnout rukama špičky s pokrčenými lokty a hlavu dát ke kolenům? Já teda v pohodě a to nosím podpadky kolem 12 cm velmi často.

      Ivana

      Vymazat
    7. Milane,
      taky si myslím, že je mnohem lepší, když žena vypadá jako žena a ne jako tramp, který zrovna dorazil z potlachu.
      A i doma může člověk vypadat přiměřeně slušně.


      Ivano,
      no, já jsem myslela balerínky jako alternativu pro případy, kdy třeba na podpatky není nálada nebo mám bolavé nohy nebo tak. Ale jestli se mi je podaří koupit, to teda nevím, obecně mám s kupováním bot bez podpatků záhadný problém:-)
      Mimochodem, v kanceláři boty na podpatku nenosím. Nejsem v nich celý den, nemám to ráda, mít na sobě boty dlouho. Mám tam pantofle, ale dost často chodím bez bot.

      Vymazat
  5. Měla jste velké štěstí - zda zásluhou Vašeho anděla strážného nebo anděla strážného toho řidiče, to není jisto. Tady je zpráva o tom, jak jeden takový starý pán zabila mládence na motorce. Jsou nebezpeční.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      bylo to velké štěstí, já vím. Nevím, jestli si to uvědomuje i ten pán. Snad už řídit nebude.

      Vymazat