sobota 8. dubna 2017

Obhájkyně ex offo IX.

Otázka zásluh

Vyhrála jsem náročnou trestní věc. Tedy, vyhrála, jak se to vezme. O vině bylo rozhodnuto v plném rozsahu dle obžaloby, byl i uložen trest. Ale vzhledem k tomu, že obžalovaný byl ohrožen opravdu vysokým trestem odnětí svobody (více než deset let) a trestní řízení skončilo podmínkou, tedy uložením trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, a nějakými těmi drobnými kolem jako je zákaz činnosti, lze výsledek považovat za velký úspěch. Zmocněnec poškozených, který chtěl náhradu škody a u hlavního líčení se pořád divně poškleboval, byl s náhradou škody poslán do... do civilního řízení. Navíc se všichni, kdo se mohli proti něčemu odvolat, práva odvolání po vyhlášení rozsudku na místě vzdali, takže věc byla hned skončená.
Nechtělo se mi tomu ani věřit. Mám to pravomocné. Uhrála jsem podmínku! Pravda, velký podíl na tom mají další lidé, znalci činní v řízení, možná dokonce i trochu státní zástupce, rozumný senát; pomohl mi také konzultant, kterého jsem požádala o odborné rady. Ale obhajovala jsem to já.
Byla jsem úplně blažená! Zítra budu od rána zase pracovat a mořit se se spisy, ale dnes, dnes jsem za hvězdu. Jsem úplná hvězda obhajoby. To jsem musela sebekriticky uznat.

Potom jsem v této hluboké sebekritice trochu polevila a zkusila se na věc podívat z jiné strany.
Představila jsem si druhou, horší variantu. Co kdyby to - za jinak stejných podmínek - dopadlo jinak? Co kdyby byl obžalovaný nejen uznán vinným, ale byl mu uložen i citelný trest několika let odnětí svobody? Kriminál bez podmínky?
Tak samozřejmě bychom se odvolali, takže o věci by rozhodoval ještě vrchní soud. Ale pak, pokud by bylo odvolání zamítnuto, co bych si k tomu sama řekla?
Inu, snažila jsem se, dělala jsem, co jsem mohla. Zvolila jsem takovou taktiku obhajoby, kterou jsem pokládala za nejlepší, samozřejmě s přihlédnutím k postojům obžalovaného. Ale nebyla jsem úspěšná. Co se taky dá čekat, když důkazy svědčí o vině, zpochybnit se je nedaří, a polehčujících okolností je málo, skoro žádné?
Ještě jinak řečeno, co dělat v případě, že se závažný skutek opravdu stal tak, jak tvrdí obžaloba a že jej spáchal obžalovaný, který je předloženými důkazy poměrně přesvědčivě usvědčován? Ovšem posledně naznačenou úvahu uvádím jen teoreticky, protože mne ze zásady nezajímá, jak to bylo doopravdy, ale co v řízení vyšlo najevo. Otázku po skutečném průběhu událostí si během obhajoby nekladu, to není mou úlohou, resp. kladu si ji jen do té míry, abych mohla správně formulovat otázky na svědky.

Ale i když odhlédnu od materiální pravdy, formální pravda by stačila k odsouzení a přísnému potrestání. A já bych si horší výsledek celého řízení nekladla "za vinu", určitě bych to uzavřela s tím, že jsem dělala, co bylo v mých silách, a nemohu si přičítat jako pochybení skutečnost, že neovlivním, co ovlivnit z mé pozice nelze.
Vida, neúspěch bych zřejmě nehodnotila jako svou chybu; mám tedy úspěch vnímat jako svou zásluhu? Není v té úvaze určitý nesoulad?

Jistěže je.
Ale stejně mám pocit, že jsem k dobrému výsledku v tomto případě určitým způsobem přispěla. Na této kauze je více než na jiných vidět, že obhajoba není jen sled úkonů, vyjádření, námitek a otázek; je to víc. Součástí obhajoby jsou i slova nevyřčená a otázky nepoložené, součástí obhajoby jsou i gesta, mimika a způsob vystupování. To vše se tady podařilo usměrnit do podoby co nejpříznivější obžalovanému a výsledek je takový, jaký je.
Takže stejně je to trochu moje zásluha.
Já jsem si to hned myslela!

46 komentářů:

  1. No gratuluji. Jsem jen rád, že se obžalovaný nejmenoval Novák, jo ten . /V sousedství bydlí jeho příbuzní, ale slušní lidi a k němu se moc nehlásí./Stejně jsem zvědav, zda se to šmejdům opět nějak nepodaří smáznout

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky!
      Novák se nejmenoval, ale znáš to: hlavně žádná jména!
      ;-)

      Vymazat
  2. Ale jo, zachránila jste ho Vy.
    Zde nejde o klasickou výrokou logiku, tak se to posuzovat nedá.
    Kdyby dostal trest natvrdo, nebyla by to Vaše vina. Vy jste se přece toho trestného činu nedopustila a ani jste ho za něj nesoudila.
    Ale když dostal méně, je to Vaše zásluha, protože jste mu pomohla. Kdybyste mu nepomohla, dopadl by hůře.
    Vaše pomoc je buď účinná nebo neúčinná. Je-li neúčinná, stejně nenesete vinu za jeho odsouzení, protože obviněný není odsouzen za nedostatečnou obhajobu, ale za svůj čin. nebo za to, že mu byl orgány činnými v trestním řízení přiřčen čin, který nespáchal.
    Advokát pomáhá, neubližuje. Někdy třeba pomáhá málo ze strachu, někdy z nechopnosti. Ani v takovém případě však nenese vinu za odsouzení. Někdy pomáhá málo nebo vůbec proto, že zaměnil roli advokáta za roli soudce, a to je velmi špatné. Ale u Vás to, myslím, nehrozí.
    Mnohdy advokát pomáhá už jen tím, že je jediný, kdo je ochoten bavit se s obviněným jako s člověkem.
    Bůh Vám ve Vaší práci pomáhej. Zvlášť teď před Velkým pátkem si lze dobře uvědomit, že Ježíš žádného obhájce neměl. Nikdo na jeho obranu nevystoupil. Snad jen ten Pilát se o to nesměle pokusil...
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A Pilátova manželka, tu nesmíme pominout.
      Milan

      Vymazat
    2. Milane,
      tak toto bylo zrovna případ, u něhož věřím, že by se některý z kolegů možná snadno vžil do role soudce. Ale to skutečně není můj způsob uvažování.

      S tím Pilátem mi to dost nejde do hlavy, jak se pořád cukal, pořád o tom diskutoval, proč nakonec ten dav poslechl?
      Jeho manželku jsem si ale musela připomenout a dohledat:-)

      Děkuji za přání:-)

      Vymazat
    3. "Propustíš-li ho, nejsi císařův přítel, neboť každý, kdo ze sebe dělá krále, je proti císaři."
      Na jedné straně kolaborace, na druhé straně strach o kariéru.
      Krásné duchovní velikonoce všem Rtěnkám přeje VladimírM.

      Vymazat
    4. Vladimíre,
      děkuji.
      Právě jsem přišla z krásné vigilie.
      Vám také přeji radostné Velikonoce!

      Vymazat
  3. Tak trochu mi to připomíná rozhovor s jedním Vaším nejmenovaným kolegou, ergo advokátem s nímž příležitostně, avšak dlouhodobě spolupracuji a nutno dodat velmi jej respektuji nejen z odborného, ale také osobnostního hlediska.

    Budu-li konkrétní, pak v daném případu opět nejmenovaný "povinný subjekt" poněkud či spíše zcela nesmyslně brojil kasační stížností proti rozsudku Krajského soudu v Ústí Nad Labem ze dne 14.12. 2016, č. j. 15 A 17/2014 - 65, ačkoliv k tomuto v mnohém bizarnímu postupu nebyl aktivně legitimován a nakonec skončil, jak jinak než v "exekuci" (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2.2. 2017, č. j. 2 As 24/2017 - 22; srov. pars pro toto usnesení téhož soudu ze dne 30.5. 2013, č. j. 4 As 77/2013 – 25).

    Nicméně jsem nebohého advokáta upozornil, že pokud bych snad já sám v řízení proběhnuvším před výše uvedeným krajským soudem neuspěl, tak mne pochopitelně bude u obdobného řízení v identické právní věci, ovšem probíhajícího tentokráte před Nejvyšším správním soudem zastupovat právě on, ale "když vyhrajem, tak je to všechno jenom moje zásluha a tys tam byl jenom do počtu a naopak, když prohrajem, tak je to všechno zase tvoje vina a já za nic nemůže je ti to doufám jasný", což pravděpodobně již nepotřebuje další komentář, neboť je prima facie zřejmé, že jsem především velmi "skromný". Závěrem tedy musím "smysluplně" konstatovat, že jste více než neskromná (samozřejmě žertuji).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jene,
      tak nejlepší je klient, který úspěch pokládá za svou zásluhu a neúspěch za vinu advokáta:-) Ale takových klientů snad mnoho nemám.

      Já se spíš setkávám s tím, že klient je schopen akceptovat i neúspěch, když vidí, že advokát se skutečně snažil a dělal, co bylo v jeho silách.

      Vymazat
  4. Ano, dělala jste svoji práci a dělala jste ji výborně. Místo více než deseti let natvrdo jen podmínka, no to je sukces. Jsa v soudnictví a advokacii naprostý laik Vám přeji, abyste byla se svou prací na této kauze stejně spokojená i za deset, patnáct let. Pak totiž budete sklízet skutečné plody, a nepřál bych Vám, aby byly příliš trpké...
    P.S. Abych nebyl příliš skeptický. Ani nevím jak jsem se k Vašemu blogu dostal. Občas si jej rád přečtu, protože mnohé z Vašich názorů mi připadají velmi rozumné. A jsou dokladem, že ne každý právník jest pouze poplivání hoden. Žel právní řád v této zemi (a asi nejen) považuji za velmi tragický. Leč primární příčinou jest ploditel zákonů, což je Parlament a Ministerstvo spravedlnosti. Ale pracovat bych v tomto prostředí asi nemohl. JH

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. JH,
      děkuji za komentář.

      Pokud jde o ten druh důsledků mého úspěchu, který zmiňujete, nemám příliš obavy. I když člověk nikdy neví. Ovšem věci jsou nastaveny tak, že já bych se o nich případně nejspíš ani nedozvěděla, i kdyby nastaly.

      Ne každý právník jest poplivání hoden:-) To doufám.

      Vymazat
    2. "Leč primární příčinou jest ploditel zákonů, což je Parlament a Ministerstvo spravedlnosti."

      Tím si nejsem zcela jist, protože justiční aparát dokáže celkem neuvěřitelným způsobem interpretovat i vysoce kvalitní zákon.

      Tuhle jsem v TV viděl sbírku právně vzdělaných kašparů ve vysokých funkcích, kteří bez uzardění veřejnosti tvrdili, že na tom, u jedné instance člověk dostane přísný nepodmíněný trest a druhá instance jej osvobodí, neshledávají nic zvláštního, protože soudci přeci mají nárok na odlišné právní názory.

      Já bych je za to, jak jsou bez váhání ochotni přihlížet tomu jak jsou ničeny lidské osudy postavil před Urválka, ten totiž měl taky právní názor, a ještě by byli rádi, že tu dnes už nemáme trest smrti.

      Vymazat
    3. Ano napsal jsem primární, protože tomu tak je. Ze špatného zákona nikdo dobrý rozsudek nevykřeše. (Mraky novelizací mluví za vše.) Lze jen špatný zákon přiohnout, ale to už je morální dilema soudce, jak se k tomu postaví. Zaplať Pánbůh, že to nemusím řešit.
      Obdobně lze naopak dobrý zákon ohnout do paskvilu. A žel se tak často děje. V tom máte pravdu.
      Příčinou problémů je (a to obecně ve společnosti) totální neochota lidí nést zodpovědnost za svoje činy. A neochota (či neschopnost) společnosti dotyčné za jejich chyby postihovat. A proč by soudci, žalobci a obhájci měli být výjimkou, že.
      Do svědomí by si měl každý mluvit sám. Jak praví starý koán - kdo jsem já, abych soudil jejich činy, když nechodím v jejich botách... JH

      Vymazat
    4. Pokud je mi známo, tak Pefi je rovněž právní laik. Přesto je radost jeho názory číst, byť ne se vším souhlasím. Kdyby takoví byli všichni, nebyli by právníci vůbec potřeba.

      Naproti tomu JH, to je hluboké právní bezvědomí, které je, obávám se, většinové. Kdo za to může? Škola a media, protože ta jsou to samé, co JH.

      Tak jen několik poznámek k JH: Zákon je cestovní mapa. Pokud ukazuje špatně, je přesto odpovědností soudce, aby rozhodl spravedlivě. Nástroje na to má, a to i proti zákonu.

      Novelisace je duch doby. Je to sice špatně, ale zase ne tak špatně, jak si laici myslí.

      Lidé neponesou odpovědnost dobrovolně, když nemusí. A v justici ji nenesou proto, protože nemají zpětnou vazbu. Takže je to systémový problém. A zpětnou vazbu lze do justice zanést jen volbami. Kárné řízení to nevyřeší, to může postihnout jen chyby, nikoliv špatné rozhodnutí.

      Vymazat
    5. Když jsem si přečetl o svém právním bezvědomí, tak jsem se polekal. Možná se v něčem mýlím, nebo jsem se nevyjádřil přesně.
      Ale pak jsem si přečetl Vaši kouzelnou větu, že i když je zákon špatný, je (přesto!) odpovědností soudce rozhodnout spravedlivě. Dovolil bych si oponovat s pomocí Vašich slov - a proč by to dělal, když nemusí a přesto za to dostane (mimochodem velmi dobře, prý aby byl neúplatný :-)) zaplaceno?
      Člověče Vy jste komik nebo naivní blázen. Zkuste to prodat v těch Vámi zatracovaných médiích, tam je po to sháňka. JH

      Vymazat
    6. Omlouvám se, komentář spadl do spamu, nevím proč, někdy se to stane. Už jsem to napravila.

      Vymazat
    7. Teď přemýšlím, zda můžu v praxi vysledovat vztah kvality zákona a kvality rozhodování - a přiznávám, nic mne nenapadá.
      Jenom bych snad k tomu poznamenala, že na kvalitu rozhodnutí má podle mne velký vliv i procesní právo. Vlastně má možná větší vliv, než by mít mělo... ale nevím, musím o tom popřemýšlet.

      Vymazat
    8. Jeden příklad, který jsem si kdysi velmi dobře "ošahal":
      V roce 1992 poslanci TalířTlustýTyl během jedné hodiny na chodbě sněmovny (jak se chlubili v tisku) vymysleli a sepsali zákon, který posléze dostal č. 39/1993 Sb. (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-39/zneni-0#p1)
      Byl to zákon o sankcích v zemědělských restitucích, ale jeho celý název byl dosti šílený. Ještě šílenější pak byl jeho obsah.
      Podle toho zákona nešlo rozhodnout zákonně. Dokonce i smír, který byl podle toho zákona uzavřen, byl protizákonný. Takto dokonale kotradiktorní předpis jsem nikdy před tím ani nikdy poté nezažil.
      Milan

      Vymazat
    9. Protože má svědomí, pane JH. Něco, co je Vám asi cizí.

      Vymazat
    10. Taky si myslím, že kvalitní procedury jsou základ. Takový trestní řád, to je jedním slovem tragédie.

      Vymazat
    11. Škoda slov na váš intelektuální výron...

      Vymazat
  5. Děkuji, alespoň v něčem jsem opravdu "nejlepší".

    OdpovědětVymazat
  6. OT

    Pánové, omlouvám se, ale napíšu sem teď OT, protože to zrovna nemám kam napsat a je to teď nějaké hektické.

    Milane,
    teď v pátek dávají film, který jsem tu kdysi doporučovala, Ben Hur:
    http://panirtenka.blogspot.cz/2014/02/stiznost-do-hollywoodu.html

    Půjde v té staré, původní verzi, o které jsem psala.
    Je to v pátek na Prima Max ve 20,15 hodin.
    Pokud už se někdo chce dívat na Velký pátek na TV, tak toto je opravdu dobrá volba programu, hodí se to k tomu dni.


    Pane Petersi,
    hledala jsem na blogu, ale nenašla. Nepsal jste náhodou o GDPR? Zajímal by mne Váš názor.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všiml jsem si toho filmu, leč nepředpokládám, že ho uvidím. Všichni naši synové tráví velikonoce s rodinami svých sqaw a my s manželkou nechceme být o Velikonocích sami a tak také vyrážíme na několikadenní návštěvu dosti daleko a zda tedy na Velký pátek budeme večer sledovat televizi, to netuším, spíš ale ne.
      Milan

      Vymazat
    2. Snažím se nepsat o věcech, které musím řešit profesně.

      Vymazat
    3. Chápu. Ale kdybyste měl časem po ruce nějaký šikovný odkaz, tak bych jím určitě nepohrdla:-)

      Vymazat
    4. Děkuji; ale oficiální stránka není názor:-)

      Vymazat
  7. Zajímavé, jak od původního tématu diskuze pokročila. Snaha nějak definovat vzájemný vztah „kvality“ toho kterého právního předpisu a „kvality“ jednotlivých např. judikatorních rozhodnutí vydaných pochopitelně dle těchto, ať již „kvalitních“ či eufemisticky řečeno méně „kvalitních“ zákonů, je bezpochyby velmi obtížná, ale především mne značně konsternuje představa některých zde diskutujících o aplikaci anebo spíše dezinterpretaci práva.

    Ostatně v tomto kontextu nemohu opomenout názory současného předsedy Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxy, který opakovaně kritizoval poněkud chaotickou legislativní činnost našich zákonodárců.

    OdpovědětVymazat
  8. Legislativní tragédii jsem již kritizoval, nebudu se opakovat. Pokud jde o justici jako celek, pak laický pohled zvenku je velmi negativní. Nevím, nakolik to jako profesionálové vnímáte a co proti tomu děláte. Proč tomu tak je? Já vidím jako příčinu (hodnocení "kvality" laiky) tři prvky:
    1) Jaké má zastání "chudák" ve sporech proti elitám (pohled chytré horákyně)? Odpověď - mizerné. Rozhodnutí soudu jsou často diametrálně odlišná od "selského rozumu" a zůstávají bez podrobnějšího zdůvodnění pro veřejnost. Aneb já jsem soudce a kdo je víc...
    2) Jak soudy řeší politicky citlivé kauzy? Odpověď - katastrofa. Např. kauza Rath - kdo si vsadil při zatýkání, že bude osvobozen, bude zanedlouho nejspíše brát bank... :-(
    3) Jak interpretovat silnou nekonzistenci v rozhodnutích odvolacích soudů (včetně totálně odlišných rozhodnutí)? Pro insidery (alespoň si myslím) důkaz samoočistných regulací chybných rozhodnutí prvoinstančních soudů. Pro laickou veřejnost ale důkaz mlhavosti, rozplizlosti a ohebnosti práva. Navíc se tak procesy nadměrně prodlužují.
    Nějak mi v té záplavě zákoníků o tisících stran chybí ono pomyslné, stručné "biblické desatero", které by jasně řeklo to je správné, a to je zavrženíhodné. Je nahrazeno relativitou - přeci tohle už se pět let nesmí. Zatímco tamto není gauner, protože to svinstvo mu zákon od loňska povoluje (holt nedomyšlenost zákonodárce, ale už se pracuje na opravě). Mlhavě si vybavuji, že byl mediálně zmíněn snad jeden či dva případy, kdy soudce argumentoval morálkou a mravností, které postavil nad nedobrý zákon (omlouvám se za neodbornou mluvu, ale tak nějak to pro mě vyznělo). Před takovými se hluboce skláním a jenom doufám, že takových bude více! JH

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane JH, protože o legislativě natož o justici vůbec nic nevíte, považuji za neskutečnou tragédii, že máte volební právo. Pochybuji totiž, že o jiné oblasti víte aspoň něco.

      Zřejmě naposledy se Vám pokusím něco vysvětlit. Važte si toho, protože málokdy profesionál ztrácí čas s tak beznadějným případem jako jste Vy:

      ad 1. Chudák s členem elity prakticky nikdy spor nemá. Zkuste aspoň trochu uvažovat: Jak by asi mohl vzniknout? Jak by spolu mohli uzavřít smlouvu?

      Četl jste vůbec někdy nějaký rozsudek? Přitom NSČR, NSS i ÚS všechny své rozsudky zveřejňují. Zdůvodněny jsou, byť by mohly být líp, tvrzení: "zůstávají bez podrobnějšího zdůvodnění pro veřejnost", je zcela mimo mísu.

      Drtivá většina rozsudků se selským rozumem v souladu.

      ad 2. Rath nebyl osvobozen. Toto Vaše tvrzení je neklamnou známkou toho, že jste zcela mimo mísu, že o věci nevíte vůbec nic.

      Postup OČTŘ byl od počátku kritisován, dokonce i od ÚS 17. září 2012: "Zrcadlí-li postup státního zastupitelství v dané věci obecněji zaužívanou praxi, jedná se o závažný signál porušování principů právního státu, a to zejména maxim plynoucích z čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny."

      Tomáš Pecina, právní laik jako Vy, již 5. června 2012 napsal: "Jestliže by se jeho obhájcům podařilo prokázat, že odposlechy byly nařízeny nezákonným způsobem, a to z jakéhokoli důvodu (lhostejno, zda pro obecný zákaz odposlouchávat poslance, proto, že žádost byla nedostatečně odůvodněna, nebo i jen z důvodu, že odposlech povolil místně nepříslušný soud), mohou dosáhnout zneprocesnění nejen samotných odposlechů, ale všech dalších důkazů, k nimž se policie díky odposlechům dostala."

      Jenže rozdíl mezi Tomášem Pecinou a Vámi spočívá v tom, že on si to nastudoval a nespoléhá na české přitroublé novináře, kteří jsou také chronicky líní si cokoliv nastudovat.

      ad 3. Nevím, kde vidíte jako nekonsistenci? Tvrdíte, že soudy rozhodují stejné případy různě? Nějaké příklady?

      Podle mne máte na mysli to, že odvolací soud rozhodne opačně než prvostupňový. Ale opět, kdybyste uvažoval, tak by Vám to muselo být jasné: Pokud je případ jasný, nikdo se neodvolává. Byl by to jen ztracený čas, energie a peníze. Odvolává se jen v případech, kdy je sporné, jak se má rozhodnout. A proto v mnoha případech to odvolací soudce vidí jinak než prvostupňový, protože důkazy jsou často 50 na 50.

      Odvolání je lidské právo. Jinak bychom byli odkázáni na milost a nemilost prvostupňového soudce.

      Pokud jsou věci jasné, jako Desatero, není co regulovat. Vraždu, krádež v NTZ máte jasně. Zákony jsou tak složité proto, protože skutečnost kolem nás je složitá. Cf. jaderné elektrárny či Internet. Na první pohled nejde říci, zda je něco jen chybný podnikatelský záměr nebo už podvod.

      Kdybyste nebyl neskutečně líný, mohl jste si najít rozsudky, které zmiňují dobré mravy, sám. Je jich celkem 689.

      Vymazat
    2. Tak z toho mne velice zaujal bod 1!
      To je náramně zajímavá otázka, jestli jsou časté spory chudáků s příslušníky elity. Nad tím bychom se mohli výhledově zamyslet.
      To se ale odvíjí od toho, jak definujeme tu elitu.

      Sama si myslím, že pokud bychom vzali v úvahu elitu finanční, pak jsou spory mezi chudáky a tímto typem elity naopak časté. Protože co jiného je odírání lidí v dluhových pastech ze strany nebankovních společností? A kdo za těmito společnostmi stojí? A je to provázané z různými ad hoc rozhodčími soudy, kde najdeme lidi, kteří by minimálně vzděláním a výší příjmů měli patřit k elitě - jiná věc je, že se tak ani v nejmenším nechovají.

      Mimochodem, to je také úspěšný český vývozní artikl např. do Číny, možná i do Ruska, Petr Kellner nebo jemu podobní (abych mu nekřivdila) se tam v segmentu spotřebitelských úvěrů činí.

      Jinak ale v běžném životě konflikt příslušníka elity s člověkem z druhé strany společenského spektra nevznikne snadno. Může se tak stát, například při dopravní nehodě; pak je na tom ale poškozený chudák lépe, než kdyby byl poškozen ze strany někoho nemajetného.

      Vymazat
    3. Nad tím jsem také přemýšlel. Podle mne je finanční instituce (peněžní ústav) korporace, kde jako úředníci pracují lidé, kteří berou jen o málo více než dlužníci. A korporaci Francouzi zcela správně označují jako „anonymní společnost“.

      Vymazat
    4. GP,
      ale já pod tou korporací vnímám - pokud diskutujeme o konfliktech ve společnosti - primárně její vlastníky, nikoliv její zaměstnance.
      Zaměstnanci jsou v podřízeném postavení, taky jsou rádi za práci, platí hypotéky, tudíž plní příkazy. Primární odpovědnost za chování korporace mají vlastníci, event. management, ale i ten koná v intencích toho, co se od něj žádá.
      Takže stranu konfliktu představuje určitý typ elity, který na systematickém vysávání nemajetné části společnosti postavil svůj byznys.

      Bez ohledu na nedohledatelnost právních vlastníků, korporaci nevnímám nikdy jako anonymní (tedy pokud nejde o mrtvou, nefunkční společnost). Vždycky je za ní někdo, kdo jejím prostřednictvím realizuje své zájmy. A možná není ani tak daleko a tak tajemný, jak by se z obchodních rejstříků mohlo zdát...

      Vymazat
    5. upřesňuji: etickou odpovědnost za chování korporace, nikoliv právní odpovědnost, to je asi jasné

      Vymazat
    6. Zdravím profesionály práva Chris a GP. Svým příspěvkem jsem vás ani vaše kolegy nechtěl nijak shazovat ani dehonestovat. Nadnesl jsem jen svůj dojem nad stavem justice jako celku, jak ho vnímám. Chris to chápe jako inspiraci pro zamyšlení, zatímco GP jako důvod pro vybití agrese a frustrace. Proč tomu tak je netuším a nechci spekulovat.
      Pro pana GP. To, že jsem uváděl konkrétní případ, neznamená, že bych se v něm nějak extra orientoval. Prostě mě napadl jako první. Navíc evidentně máte problém (možná jen při rozčilení) chápat psaný text. Nikde totiž netvrdím, že Rath byl osvobozen. Zkuste si to přečíst ještě jednou a pomalu.
      Je ale pravda, že ani já dost dobře nechápu Váš text. Jak souvisí volební právo se stavem justice mi nějak uniká. Leda že plánujete potrestat odmítnutím práva volit všechny, kteří s Vámi nesouhlasí.
      P.S. Za odkaz děkuji, vypadá to zajímavě. Určitě se na to podívám, až budu mít víc času.
      JH

      Vymazat
    7. ad Christabel. Korporace je osoba, nemá žádné vlastníky. Pokud Vám jde o společníky, ti konkrétního pana Vopičku, který korporaci cosi dluží, nevidí, ani s ním nepřijdou do styku.

      Odpovědnost mají společníci, souhlasím. Ale bavili jsme se o tom, kdo koho potkává u soudu.

      Akciová společnost je anonymní z podstaty. Pokud je tam koncentrované vlastnictví podílů, je lepší s. r. o.

      Vymazat
    8. Pane JH, vůbec jsem si nechtěl vybít ani agresi, ani frustraci. Jen podobných právních ignorantů jako jste Vy potkávám řadu. A tento stav má důsledky, nemusím připomínat, že neblahé. Proto si myslím, že lidé jako Vy by neměli mít volební právo. Dnes skoro na všechno potřebujete průkaz: řidičský, zbrojní etc. Tak si myslím, že by měl být i na volby. Něco jako byl literacy test.

      Co se týká Ratha, vůbec nemusím nic měnit. Vy jste jasně naznačil, že bez odposlechů mu nelze vůbec nic prokázat. Kde to jsme? V Matrixu? V podobných případech je přeci primární zmapovat, kdo a jak se obohatil. Nějaké odposlechy by správně vůbec neměly hrát roli.

      Vymazat
    9. Pane GP. Nechápu odkud berete, co jsem naznačil. Pokud jsem chtěl něco naznačit, tak jen to, že reálně hrozí, že bude možná Rath osvobozen pro nedostatek důkazů či "jiná pochybení".
      Pokud jde o odposlechy mám k nim naopak velkou averzi a měly by být využívány jako důkazní materiál jen zcela výjimečně a už vůbec ne ty mediálně přepisované soukromé sprosťárny.
      Každý proces je o zmapování případu a skutků, ale ve Vašem podání ono "zmapování" je několikaletý ping-pong případu mezi soudy a prakticky 99,99%-ní pravděpodobnost, že korupci nelze dokázat, pokud si to soudce (respektive jeho vodiči) nepřejí!
      JH

      Vymazat
    10. Beru to z to, co píšete.

      Pokud je Rath vinen, musí být usvědčen něčím smysluplnějším, než jsou odposlechy. Nechápu, kde berete, že bude osvobozen.

      Nechápu, kde berete, že podporuji ping pong.

      Vymazat
    11. Ráda bych se zde velmi brzy pověnovala tématu problematických justičních výstupů v mediálně sledovaných korupčních a obdobných kauzách.

      K tématu také zde článek z pera advokáta:
      http://neviditelnypes.lidovky.cz/pravo-rovnost-vs-blouzneni-davu-don-/p_spolecnost.aspx?c=A170420_194934_p_spolecnost_wag

      Vymazat
    12. GP,
      to už nás otázka, kdo má s kým konflikt a zda tyto konflikty jdou či nejdou napříč společenskými vrstvami, dovedla daleko od původního tématu.
      Ale je to zajímavé; možná bych si toho mohla více všímat.

      Vymazat
  9. Co dělat v případě, že se závažný skutek opravdu stal tak, jak tvrdí obžaloba a že jej spáchal obžalovaný, který je předloženými důkazy poměrně přesvědčivě usvědčován? Ovšem posledně naznačenou úvahu uvádím jen teoreticky, protože mne ze zásady nezajímá, jak to bylo doopravdy, ale co v řízení vyšlo najevo. Otázku po skutečném průběhu událostí si během obhajoby nekladu, to není mou úlohou, resp. kladu si ji jen do té míry, abych mohla správně formulovat otázky na svědky.
    Chris? A to je co? Jinými slovy, vím, že mandant něco patrně spáchal, ale nezajímá mě to? Právo na obhajobu? Zachraňuje jen a pouze teorie v otázce uvedená....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podepisujte mi příspěvky, prosím, alespoň nějakým nickem.

      Nějak nerozumím otázce. Mě nezajímá, co ten člověk udělal, ale z čeho je obviněn. Pak mne zajímá stanovisko obviněného k tomu, co mu je kladeno za vinu, a dále mne zajímá důkazní situace a dodržování procesních postupů.
      Nevím, co by na tom mělo narušovat právo na obhajobu.

      Vymazat
    2. Opravdu pregnantně jste formulovala „postup při obhajobě“ a musím přiznat, že takto komplexně jsem jej doposud nevnímal, ale musím upozornit, že „na obhajobu“ nahlížím optikou práva správního a nikoliv trestního, neboť obvinění z přestupku je de facto také obviněním trestním ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2.9. 1998, č. 26138/95, popř. nález Ústavního soudu ze dne 17.1. 2008, sp. zn. II. ÚS 82/07 aj.). V minulosti jsem totiž čelil několika obviněním z různých deliktů/přestupků nejen v dopravě či snad chcete-li silničním provozu, a proto mám praktické zkušenosti z několika přestupkových – coby zvláštní formy – správních řízení, což pravděpodobně výrazně ovlivňuje můj pohled právě „na obhajobu“, ačkoliv tato řízení bezpochyby sankčního chrakteru nejsou natolik formalizovaným procesem jako Vámi popisované „trestní řízení“.

      Nejdříve mne zajímala důkazní situace a pokud byl rozhodující subjekt – řečeno terminologií správního práva – tedy správní orgán 1. stupně v důkazní nouzi, pak dané obvinění jednoduše nemohl prokázat a takto naznačené důvody rovněž legitimizovaly moji nepřítomnost u nařízeného „ústního jednání“, jelikož „Pochybnosti o tom, zda se obviněný z přestupku odmítl dostavit k projednání věci nebo zda se nedostavil bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu, postihují ve svém důsledku zjištěný skutkový stav věci. Pokud správní orgán nebere uvedené pochybnosti v úvahu při svém rozhodování, jde o vadu řízení, která má za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.03. 2009, č. j. 7 As 9/2009 – 66). Ostatně ani diamentrálně odlišná situace, kdy správní orgán 1. stupně disponoval dostatkem právně relevantních důkazů sama o sobě ještě nebyla beznadějná s přihlédnutím k jeho četným procesním pochybením a běhu tzv. „prekluzivní lhůty“ definované v § 20 odst. 1 PřesZ, přičemž jednotlivé „chyby“ nebudu blíže popisovat.

      Vymazat
    3. Jene,
      já ty obhajoby beru spíše prakticky a intuitivně, než že bych se nějak systematicky zabývala definováním jejich obsahu.

      Ad přestupky: přiznávám, že mám setrvale tendenci přestupková řízení podceňovat. Je to taková menší sestra trestních řízení, myslím, že takový postoj zaujímá hodně advokátů, protože vedle trestních obhajob to vypadá opticky méně významné.
      Až v posledních letech si občas čtu něco více k tomuto tématu, čtu si o problémech, které přestupkové řízení řadě lidí přináší, například zpackané postihy za přestupky v dopravě... ale moje agenda to není.

      Vymazat