sobota 15. dubna 2017

Velikonoční otázky 2017

Těžko psát o něčem, co nás přesahuje a co ani nelze slovy popsat.
Těžko zachytit myšlenky po návratu z vigilie.

Proto si sem jen poznamenám velikonoční otázky, které mi letos leží v hlavě. Třeba se k nim někdy vrátím.

Tou první je otázka předurčenosti. Při poslední večeři Ježíš říká Jidášovi, že on jej zradí. Jak je to možné? Jak se to slučuje se svobodou volby? Měl Jidáš vůbec na vybranou, mohl si zvolit svou cestu, mohl upustit od svého úmyslu, nebo bylo předem určeno, že on zradí? A pokud by zradil, protože to tak bylo předem dáno, kde je jeho vina?
(To se mi velmi dobře spojuje s mým povoláním, mimochodem. V osudech lidí odsouzených, v jejich "osobní anamnéze", často zřetelně vidíme, že k tomu, že odešli od soudu s trestem, směřovalo všechno předem. Karty byly špatně rozdány hned zpočátku, hra podle toho dopadla.)
Ale podle mne zde není Ježíš v roli nějakého věštce, který sděluje, co se stane v budoucnosti. Spíše si myslím, že umí číst v lidských duších, že vytuší zrádce z drobných náznaků, které vypovídají o charakteru člověka, o jeho myšlenkách. Možná to ani není tak těžké?

Druhou otázkou je podivné Pilátovo chování předtím, než Ježíše vydal k ukřižování.
On se s tím davem doslova dohaduje, pořád se kroutí a cuká, stále opakuje, že na tomto člověku žádnou vinu neshledává. A přitom je správcem, disponuje pravomocí jej propustit, jeho slovo postačí k tomu, aby Ježíš nebyl odsouzen. A stejně to neudělá. Proč? Skoro to vypadá, jako by byl Pilát příliš velký demokrat.
(A to se mi opět spojuje s mou prací. Ono je moc dobře, že o odsouzení nerozhoduje hlas ulice, že se vina neurčuje hlasováním davu. Už z textu Nového zákona se toto poznání podává velmi názorně.)

Tak tedy, stalo se. Jidáš zradil a Pilát si umyl ruce
Obojí se muselo stát, aby události došly svého naplnění.



převzato z youtube.com




11 komentářů:

  1. O předurčenosti třeba zde:
    https://www.youtube.com/watch?v=Jqx4ifJN548

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlado,
      díky, to je dobré; zatím jsem to neviděla celé, ale pustila jsem si to k práci. Mohl byste mi sem takové odkazy dávat častěji.
      Už ten úvod, psychologie vs. matematika, se dobře poslouchá.

      I když ten velikonoční příběh, že se k tomu vracím, nebude z těch případů, které jsou tam zmiňovány.

      Vymazat
    2. Když se podíváme na předurčenost Jidáše, tak existují dva protivýklady. a) Jidáš byl hodný a Ježíš si na něj zasedl a dohnal ho svými připomínkami typu "Stejně mě zradíš." k zoufalství a touze po pomstě b) Jidáš byl hajzl a Ježíš to z kradmých pohledů, gest a řeči těla zjistil a pak mu to řekl. Tím možná zabránil nápravě, protože Jidáš reagoval stylem, když si teda myslí, že jsem hajzl, tak tím hajzlem opravdu budu.

      O emocích je však ke koukání tato nádherná přednáška. https://www.youtube.com/watch?v=iOO5iKq5SOE

      Vymazat
    3. Vlado,
      výklad ad a) je zcela jistě nesprávný, přikláněla bych se k výkladu ad b) nebo k nějakému třetímu.

      Díky za tip na přednášku, pustím si to k nějaké činnosti, u které můžu poslouchat.

      Vymazat
  2. Ad 1: Jidáš se přeci smluvil s veleradou na vydání Ježíše již před poslední večeří.
    Předurčenost je a není. Když jdete na výlet a zahnete na cestu, na které je brod, je předurčeno, že se budete brodit. Zahnete-li však na cestu, na které je most, je předurčeno, že půjdete po mostě. Na kterou cestu zahnete, to je Vaše svobodné rozhodnutí.
    ad 2. Pilát byl vzdělaný Říman z provincie Pontus. Byl-li ustaven prokurátorem (dnes bychom řekli protektorem) Judee, musel o právu něco vědět. A tak mu bylo odsouzení Ježíše, kterého mu označili za samozvaného židovského krále, proti mysli. Neměl trestný čin, neměl důkazy, neměl řádnou obžalobu ani obhajobu. Zvlášť po manželčině vzkazu, když se věc dostala do roviny spravedlnosti za právem, se mu nechtělo toho Žida potrestat podle přání židovské velerady. Jenomže oni mu vyhrožovali císařem, což byl Tiberius, který neváhal zabíjet. Toho se bál - a oprávněně. A také se bál lidových nepokojů a zástupci velerady to zaonačili tak, aby to vypadalo, že nechá-li Ježíše naživu, k nepokojům kvůli tomu dojde. A tak tedy po několika pokusech vyhnout se tomu zahodil svou profesní čest a nechal ho popravit. Ustoupil zlu. Většina lidí ustoupí zlu, jde-li do tuhého. Ani já nejsem kdovíjaký hrdina.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad1: V tomto s Vámi nesouhlasím. Předurčenost je, když se budu brodit, ať půjdu jakoukoliv cestou. Dokonce i když si vyberu cestu, na které je brod, neznamená to, že se nebudu snažit brodění vyhnout i za cenu návratu na odbočku k mostu.
      Ad2: Tady s Vámi naopak souzním. Vyjádřil jste velmi přesně to, co vytýkám soudcovskému stavu. Soudcem by měl být člověk natolik morálně pevný, že nepodlehne ani ne tak zlu jako svému strachu či obavám. Ani já nejsem žádný hrdina (jak s oblibou říkám hrdina do první kapky krve), a proto nejsem soudcem.
      JH

      Vymazat
    2. Ke kauze Pontia Piláta doporučuji jako inspiraci:
      M. Bulgakov - Mistr a Markétka.

      Vymazat
    3. Ještě jsem dám odkaz na komentář k tomuto tématu, který napsal Vladimír pod minulý článek:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2017/04/obhajkyne-ex-offo-ix.html?showComment=1492286942996#c3703332164092974779

      Vymazat
    4. Taky nejsem žádná hrdinka. Doufám, že se nedostanu do situací, kdy by se to testovalo, nemám příliš důvěru, že bych obstála.

      Vymazat
  3. ad Pilát:
    kdybych se chtěla zabývat jeho pohnutky a rozhodnutími, určitě bych brala v úvahu tu roli, ve které byl. Totiž že nerozhodoval za sebe, za Piláta, ale za svoji pozici, roli, ve které když člověk je, tak to s ním dělá věci, že se nestačí divit. Vliv situace a systému.

    ad Jidáš při poslední večeři:
    já to chápala spíš tak, že Ježíš mu řekl "Ty mě zradíš," aby mu to vůbec umožnil. Aby to Jidáš mohl nějak přijmout - jako to v tu chvíli přijal Ježíš - a udělat a završit. I svůj osud. Aby se v tom neplácal donekonečna a nepředstíral, že on nic, že za nic nemůže.
    - Teď mě napadá spíš tohle: Náhle při pohledu na Jidáše v přímém osobním kontaktu s ním (předávání chleba, dotek, pohled...) to prostě Ježíš uviděl, pocítil. Nějakou zradu ve vzduchu, v oku, provinění, něco. A řekl, jak mu to připadalo: "Ty mě zradíš." To známe i my z reality, to není nadpřirozeno, to se někdy děje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško,
      tady to nějak zapadlo, tak jsem zapomněla odpovědět.

      Ano, ten Pilát byl zřejmě v konfliktu toho, co si myslí on jako člověk, a toho, co se od něj žádá z pozice jeho funkce. Jenomže v takovém konfliktu je denně spousta lidí - a jak se rozhodnou? Když všichni odhlédnou od toho, že jsou lidmi a jednají jen z pozice funkce, tak to pak vypadá, jak to vypadá.

      S tím Jidášem si taky myslím, že to prostě bylo poznatelné, jako se člověk se špatným svědomím chová trošku jinak než člověk bez viny.
      Ale je dost dobře možné, že v tom výroku je toho obsaženo víc, i takové to přijetí a konstatování, že to tak bude, že vývoj událostí už je neodvratný...

      Vymazat