pondělí 8. května 2017

Ke Dni vítězství

Sice nemám ve zvyku zde připomínat výročí konce druhé světové války, ale letos učiním výjimku. Před několika dny jsem totiž navštívila slavnostní koncert Ústřední hudby Armády České republiky ke Dni vítězství v Obecním domě v Praze a nemohu jinak, než jej zde pochválit.

Ústřední hudba AČR je špičkové hudební těleso; koncert ke Dni vítězství tomu odpovídal. Organizace byla výborná, ale to není nic zvláštního, protože když něco pořádají vojáci, navíc na této úrovni, tak spíš spadne strop Smetanovy síně, než by akce vykazovala organizační nedostatky. Nevím, čím to je, ale na armádu je v tomto ohledu absolutní spolehnutí.

Dramaturgie koncertu byla promyšleně sestavená tak, abychom si na začátku připomněli spíše to smutné, co se s aktuálním výročím pojí, a poté mohli přejít do nadějnější a veselejší tóniny. Dojemným začátkem byl úvodní pozdrav veterána druhé světové války, plukovníka v.v. Václava Kuchyňky. Hned první hudební číslo, samozřejmě po státní hymně, připomnělo loni zesnulého bývalého šéfdirigenta tohoto orchestru Karla Bělohoubka, prostřednictvím jeho Piú avanti. A pak to šlo od Antonína Dvořáka a Giuseppe Verdiho, přes tradiční dobové melodie až po duet z Fantoma opery (to je můj oblíbený kýč, k tomu se ráda přiznám). Jedno vystoupení za druhým naprosto přesně zapadalo do nálady jarního svátečního večera a diváci se v hudební rovině mohli projít vlastně po celé frontě: Dorogoj dlinnoju, Sing, sing, sing, Milord (podaný z pietních důvodů ve francouzštině, i když k dispozici je i povedený český text Pavla Kopty), Duke Ellington, známá irská lidová Amazing Grace ve velice atraktivním provedení Pipes and Drums a závěrečná nesmrtelná Škoda lásky, společné vystoupení orchestru se všemi hostujícími umělci.

Pokud mám ale zmínit, co na mne nejvíce zapůsobilo, pak to byla asi poměrně nová symfonická báseň v Česku usazeného ukrajinského skladatele Mykoly Tkachenka s názvem Babi Jar. Moderátor při jejím představení připomněl mimořádně kruté události, které se s tímto místem pojí, a hudba tomu nezůstala nic dlužna. Když jsem ji poslouchala, mimochodem jsem si říkala, že jsem se sice narodila více než třicet let po válce, ale co budu na světě, nikdo mne nepřesvědčí, že to, co způsobilo celou tragédii, ze srdce německého národa zmizelo. Myslím, že je to tam stále přítomno.

Koncert dirigovali velitel hudby a hlavní dirigent, podplukovník Jaroslav Šíp, a major Josef Kučera a v roli hostů vystoupila celá řada umělců. Tady bych chtěla poznamenat, že je opravdu rozdíl, když na jeviště přijde operní pěvkyně, kterou byla v tomto případě vynikající Lucie Silkenová, a když přijdou zpívat muzikálové a seriálové herečky, byť jde o držitelky ceny Thálie. Ten rozdíl je těžko popsatelný, ale přesto velmi dobře postřehnutelný, je to totiž rozdíl mezi pěvkyní a zpěvačkou. Za mne by koncert určitě unesl účast menšího počtu populárních hvězd ve prospěch méně známých operních pěvců. Za instrumentální sólisty musím zmínit alespoň Michala Hrubého a jeho úžasný pozoun v traditionalu Řev tygra.

Ocenila jsem i výkon moderátora, kterým byl pro tento večer Václav Žmolík. Je opravdu příjemné, když někdo umí dobře artikulovat a když pěkně modelovaným hlasem nekoktá, ale přednáší kvalitně připravené texty představující jednotlivé umělce a uvádějící příští vystoupení. Vtiskne tím totiž celému večeru pečeť důstojného kulturního zážitku. Z takového koncertu odcházíte a nechce se vám jít spát. Je přece čas slavit Den vítězství.


6 komentářů:

  1. Skutečně je to špičkové hudební těleso.
    A hráli na tom koncertě i Lilly Marlene?
    https://www.youtube.com/watch?v=Q56QzGcAKZc
    Nebo toto:
    https://www.youtube.com/watch?v=B17H7E4Bsb0 (o tom píše i Škvorecký).
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      na tyto songy na koncertě nedošlo...

      Vymazat
  2. Paní doktor, píši "1" za velmi dobře zvolené a hezky zpracované téma.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buteo,
      díky:-)
      Skoro další maturitní písemka;-)

      Vymazat
    2. Hm, vlastně jsem si řekla, že hezký koncert si zaslouží hezké psaní.

      Vymazat
  3. Když bylo lidem nejhůř, vznikaly nejhezčí písně. Realita v tom zcela popřela římské inter arma silent musae.
    A armádní hudba je skvělá, ale je třeba vědět, že všechny posádkové hudby byly zrušeny. Muzikanti byli propuštěni, nebo v nejlepším případě zaměstnáni jako skladníci. UHAČR je nostalgický zbytek kdysi rozsáhlé a skvělé armádní hudby.
    Je to smutné.
    Milan

    OdpovědětVymazat