neděle 14. května 2017

Koktejl v nočním klubu

Byla jsem na srazu po 25 letech od ukončení základní školy. Samotná skutečnost, že si pamatuji něco, co skončilo před čtvrt stoletím, mi připadala absurdní, ale o tom dnes psát nebudu.

Sraz jsme měli ve velké místní restauraci; oproti jiným srazům se nás sešlo málo, ale bavili jsme se dobře. Rozhodně jsme tam nebyli jediná společnost; u vedlejšího stolu se konala oslava narozenin, které se účastnila jedna moje bývalá klientka. Právě když jsem dojedla svou večeři a objednala si kávu, přinesla mi na talířku kousek dortu, který chvíli předtím nakrojili. Bylo to milé.

Před půlnocí jsme v restauraci skončili; jedna z bývalých spolužaček, která byla po delší době pro dnešek osvobozena od starosti o malé děti, navrhla ještě někam zajít. Sama bych to neiniciovala, ale přidala jsem se; když už na nějakou akci dorazím, klidně se zdržím a užiju si to. Ve třech jsme se tedy přesunuli do nočního klubu. Lidí tam bylo málo, ale hluku samozřejmě hodně, takže už to nebylo na žádné dlouhé hovory. Dali jsme si drink, pak ještě jeden, trochu jsme tančili a pak si šli zase sednout.

Přemítala jsem o místě, kde se právě nacházím. Na první pohled se sem snad nehodím, ale to je jen zdání. Kolikrát už jsme v soudní síni slyšeli nějaké to "v pozdních nočních hodinách před barem X v ulici Y"? Není to sice vysloveně kriminogenní prostředí, ale pravděpodobnost, že se tady něco semele, je rozhodně vyšší než ve tři odpoledne v neděli v kavárně. Takže kdoví, kolik z lidí, kteří sem chodí, jsem už někde při práci potkala a kolik jich ještě potkám?
Skoro jsem čekala, že mi někdo zaklepe na rameno a bude se ptát, kdy může žádat o vymazání podmínky z rejstříku nebo jak se bránit vyhazovu z práce.

K našemu stolu přišel barman a přinesl další vydání mého drinku.
"To je pro vás."
"Nic jsem neobjednávala."
"Tohle vám někdo posílá."
"Řeknete mi kdo?"
"Ne, to nemůžu."
Poslat drink cizí dámě... ani jsem nevěděla, že se to dnes ještě dělá. To je milé.
Zvedla jsem skleničku. Alkohol, led a příjemná vůně Napila jsem se. Nebudu se ohlížet. Ale usmála jsem se.
Zřejmě tady někde sedí někdo, koho jsem tahala z průšvihu. A ani to nemusí být přímo klient, může to být třeba kamarád kluka, který dostal do zubů, nebo bratr někoho, kdo procházel hnusným rozvodem a komu jsem pomáhala uchránit zbytek důstojnosti.
V půl druhé ráno v nočním klubu jsem si nečekaně připomněla, že někdy je fajn být advokátkou na malém městě. Je to boj a nesmíte udělat chybu. Ale dostáváte květiny, sladkosti a koktejly.

Každý ví, že advokáti jsou prohnaní, bezcharakterní vydřiduši. Slouží tomu, kdo platí, za peníze udělají cokoliv, zneužijí každé chyby protistrany, morální zábrany nemají a nejspíš ani neví, co to je. Ale i tak někdo pošle své advokátce v restauraci zákusek a v baru drink.
Děkuji.