neděle 7. května 2017

Obhájkyně ex offo X.

Ve svém živlu

Všimla jsem si toho už vícekrát a v poslední době čím dál častěji.

Probíhá například trestní řízení v nějaké otravné věci.
"Co to je?", protočím panenky, už když tisknu z datové schránky opatření soudce o ustanovení obhájce. I když vím, co to je.
"Tak aby toho nebylo málo," oznámím kolegovi uprostřed porad, telefonů a mailů, "tak mne ustanovili zase ve vazební věci." Brzy se zjistí, že obviněný je nepříliš inteligentní recidivista, který páchal nesmyslné trestné činy z nějakých primitivních pohnutek a ještě u toho zanechal tolik stop, že ho nebude problém usvědčit.
Píšu stížnost proti usnesení o vzetí do vazby, do níž nemám co napsat, protože vazební důvody jsou nezpochybnitelné a soud to v odůvodnění svého rozhodnutí ještě ke všemu přesvědčivě rozebral. O pár dní později jedu na výslech poškozeného, který se koná po osmé ráno, nestihla jsem vypít kávu a tak jen s námahou soustředím pozornost na výčet všech drobností, které se nacházely v odcizené kabelce. Sedíme v policejní pracovně, které jsou všechny podobné, šedivé, se sektorovým nábytkem a nástěnkami, na nichž visí zažloutlé několik let staré interní pokyny, pár fotek či legračních nápisů, na policích jsou upomínkové předměty a všude se válí spisy a papíry. Často si říkám, jak mohou být všechny ty místnosti v různých budovách, v nichž přece pracují různí lidé, tak zvláštně stejné?
Pak se vydám do vazební věznice, celkem otráveně, čekám, než mi otevřou, než projdu všemi procedurami u vstupu, než přijde vězeňská stráž a odvede mne do výslechové místnosti, pak čekám, než přivedou obviněného, po poradě čekám, než budu moci odejít, stále na něco čekám na těch otřískaných, neutěšených chodbách, všude vidím dveře, zámky a mříže a pořád si chci mýt ruce.
Za pár týdnů bez nadšení dorazím na prostudování spisu, obracím stránky, z nichž dobrá polovina jsou jen úřední papíry bez valného významu pro mou práci. Možná navrhnu k doplnění nějaký důkaz a policie nebo státní zástupce mi jeho provedení stejně zamítne.
Ještě ke všemu mi občas volá matka obviněného, stejně jí nemůžu nic konkrétního říci, maximálně tak datum hlavního líčení. Chce vědět, kolik asi syn dostane, copak mám křišťálovou kouli?
"Moc povzbudivě to nevypadá," odpovím něco neurčitého.

Hlavní líčení je nařízeno na někdy, kdy se mi tam nechce, protože je v tom týdnu toho už moc nebo zkrátka pro to je nějaký jiný důvod, prostě nikdy se mi tam nechce.
Ale dostavím se, táhnu s sebou talár, a i když jsem přišla na poslední chvíli, stejně ještě patnáct minut čekáme, než se sejdou všichni, pro které platí "bez nás nezačnou". Pak nás zavolají do jednací síně, soudce asi taky nemá dobrou náladu, to vidím hned ode dveří. Na stolek u obhájcovské lavice položím spis a trestní přepisy, tradiční hnědobílé ÚZetko, se soudcem si kývneme, že mohu promluvit s obviněným, až ho přivedou, a oblékám si talár, který mi vadí, protože dříve se to nemuselo...
... a ve chvíli, kdy si obléknu talár, si uvědomím, že jsem ve svém živlu.

Je to všechno strašná otrava a rutina, ale já ty trestní obhajoby miluju.


4 komentáře:

  1. Je to pěkné. Pamatuju, jak mi kdysi vyprávěl kamarád, že jeho partnerka byl na výslechu, s tím, že na poště převzala inv. důchod dvakrát. Abych mu něco poradil. Tak jsem mu poradil, to co dělám vždy v těchto situacích: Vytáhl jsem ze šrajtofle vizitku mně známého advokáta a hajdy s ní k němu.

    A časem jsem se dozvěděl výsledek: Bylo to ve zkráceném řízení, čili dokazování se už prakticky nedalo doplnit. A přesto - a přesto sama přítomnost advokáta, který zpochybnil možnost jediného výkladu nahrávky z kamery na poště bez zvuku, vedla k tomu, že soudce to prohlásil za bagatelní a navrhl to, aby se paní přiznala, že když jí to pokladní vyplatila dvakrát (což už vrátila), tak si toho byla vědoma, výměnou za podmínečné zastavení stíhání. Na což všichni přistoupili, i když st. zástupce navrhoval trest v dolní polovině sazby za podvod v prvním odstavci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      to jste mu poradil dobře. S trestním problémem je dobře se vypravit za advokátem. I když je to banalita.

      Teď se mi vybavilo, jak za mnou do kanceláře před časem přišel člověk, bez objednání, bylo to brzy odpoledne a já byla zrovna na odchodu, s tím, že potřebuje sepsat dovolání (! - nikoliv odvolání) v trestní věci a lhůta je do zítřka. Jenom jsem vytřeštila oči, jestli to myslí vážně.
      V této fázi hledat advokáta, to opravdu není dobrá cesta.

      Vymazat
  2. Máte velmi těžkou profesi.
    Sv. Ivo ať Vám pomáhá a chrání Vás před vyhořením.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      děkuji.
      Ale nechtěla bych, aby to vypadalo, že si tady stěžuji, těžké mi to nepřipadá, většinou spíš takové pro mne tak akorát.

      Vymazat