úterý 23. května 2017

Trestní proces tam a tady

Výjezd k jinému než domovskému okresnímu soudu skýtá vždycky určité dobrodružství. Dozvíte se, jak to dělají jinde. A zbavíte se mylného dojmu, že procesní právo platí stejně pro celou republiku.

Obhajovala jsem u jednoho pražského obvodního soudu. Byla to celkem standardní záležitost.
Dokazování se už chýlilo ke konci, soudce ještě přečetl nějakou listinu, kterou jsem si do spisu speciálně vyžádala, a zeptal se obžalovaného, jestli se k ní chce nějak vyjádřit. Obžalovaný se vyjádřit nechtěl, ale já jsem k ní nějakou poznámku měla.
"Pane předsedo, já bych se k tomuto důkazu stručně vyjádřila."
"Vy ne, to si nechte do závěrečné řeči, právo vyjádřit se k důkazům přísluší obžalovanému," usadil mne.

Koukala jsem jako blázen.
Tady se obhájci nemohou vyjádřit k důkazům? Co to má být? U nás se obhajoba k důkazům úplně běžně vyjadřuje, nedovedu si představit, že by mne některý z našich místních soudců setřel, že se nesmím vyjádřit k právě prováděnému důkazu.
A jak to dělají pražští obhájci ve velkých kauzách, napadlo mne hned, když se vyjadřují třeba k nějakým odposlechům nebo jiným pochybným důkazům, to taky nesmí a musí to za ně přednést obžalovaný, nebo se to má nechat až na závěrečnou řeč? Ale závěrečná řeč není totéž jako vyjádření k jednotlivému důkazu, obojí má svůj čas a svůj účel. A když zdejší obhájce hájí třeba negramotného obviněného, tak pro něj taky platí zákaz vyjádření k  prováděným důkazům? No tohle...?
Nenápadně jsem začala listovat trestním řádem, který mám vždy u ruky, ale to je marné. Už od studií strukturu tohoto předpisu nechápu a pokaždé mám problém v něm něco rychle najít. Musím na to mít klid a čas. Z tohoto důvodu se o procesních pravidlech v terénu pokud možno nepřu, není-li to nezbytně nutné. V tomto případě bych do toho možná i šla, ale vzhledem k tomu, že závěrečná řeč měla přijít vzápětí a že toto byl cizí soud, bleskově jsem zhodnotila, zda je moje plánované vyjádření tak nebetyčně důležité, a došla k závěru, že to protentokrát můžu nechat být. Nevyjádřím se k důkazu. Ale kdybych sem chodila pravidelně, jistě bych si to chtěla se senátem vyjasnit.

Rozsudek byl vyhlášen, nebyl mírný, ale objektivně vzato ani nepřiměřeně přísný (subjektivně mi připadají přísné skoro všechny rozsudky). Strany byly dotázány, zda se chtějí proti rozsudku odvolat. Obžalovaný se rozhodl, že se odvolání vzdá. V takovém případě se zjišťuje, alespoň u našeho soudu, zda se vzdává odvolání "i za osoby oprávněné". Trestní řád totiž právo podat odvolání přiznává celé řadě osob, zejména příbuzným obžalovaného; jde o tzv. osoby se samostatnými obhajovacími právy. Zjištění, zda se někdo může nebo nemůže, chce či nechce proti rozsudku odvolat, je pro soud důležité (o tom jindy), a proto se na to dotazuje.
Ale tento soud formuloval otázku jinak: "Vzdát se odvolání za jiné osoby nemůžete, ale můžete se vyjádřit, zda si přejete, aby podaly odvolání, nebo si to nepřejete."
Tohle tady dělají lépe než u nás, musela jsem uznat. Protože vzdání se práva za někoho jiného je nesmysl, ale ani osoby se samostatnými obhajovacími právy nemohou podat odvolání proti vůli obžalovaného, tedy pokud není obžalovaný mladistvý nebo omezený na svéprávnosti.

Je poučné vyjet za hranice okresu. Vidíte, jak to dělají jinde. A ještě se rádi vrátíte domů.


***
Něco z trestního řádu

§ 33 odst. 1
Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li jeho svéprávnost omezena.

§ 41
Povinnosti a práva obhájce
(1) Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci.
(2) Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§ 65) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v § 33 odst. 1.
(3) Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.
(4) Je-li svéprávnost obviněného omezena, může obhájce oprávnění uvedená v odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.
(5) Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu.
(6) Obhájce má právo ve všech stadiích trestního řízení vyžádat si předem kopii nebo průpis protokolu (§ 55) o každém úkonu trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu vyhovět; odmítnout mohou jen tehdy, když to není z technických důvodů možné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu uhradit.

§ 247 odst. 2
Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný omezen ve svéprávnosti, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho opatrovník a jeho obhájce.

§ 129 odst. 2
Jestliže se po vyhlášení rozsudku nebo v soudem stanovené lhůtě po vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, může soud vyhotovit zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění. (...)

5 komentářů:

  1. V trestním procesu se považuji za zoufalého zcela nepoučeného a hloupého laika, ačkoli mi z něj kdysi HODNĚ DÁVNO dala paní prof. Císařová "výtečně".
    Být na Vašem místě, pak bych z vrozené škodolibosti v závěrečné řeči prohlásil, že obhajobě bylo soudem znemožněno vyjádřit se k prováděným důkazům, čímž bylo nepochybně hrubě porušeno právo obviněného na obhajobu (a znemožněné vyjádření k důkazům bych v závěrečné řeči rozhodně nepronesl).
    Milan
    N.B. Byl jsem u velké části okresních soudů v ČR a u všech krajských soudů v ČR a u některých v SR. Z mých poznatků si troufám prohlásit, že nejhorší je OS v Prostějově. Klatovy nejsou taky nic moc, ale Prostějov vede.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jelikož formálná vady důkazů laik nepozná, tak je požadavek, aby se advokát vyjadřoval k důkazům až v závěrečné řeči, jako z jiného světa. Souhlasím s panem Milanem, podle mě je to porušení práva na spravedlivý proces.

      Vymazat
    2. Ano, máte pravdu, také to pokládám za porušení práva na obhajobu, však jsem se nad tím pozastavila, na místě v soudní síni i zde.

      Ale v okamžiku, kdy k takovému lapsu dojde, se musí bleskově zvážit, co s tím. Jít do konfliktu, nebo ne? Co tím získáme? A co můžeme ztratit?
      Takže to není na místě tak jednoduché, jak se to tady jeví. Osud obžalovaného na několik dalších let je v rukou členů senátu, oni o něm rozhodují. Můžeme tvrdě prosazovat svou, ale pokud například cítíme, že senát je obžalovanému nakloněn a že trest bude spíše mírnější, vzniká otázka, co můžeme tvrdým střetem o procesní pravidlo za situace kdy výhra tohoto střetu bude mít jen marginální dopady, získat?
      Pokud odpověď zní, že získat nelze nic, nebo jen velmi málo, nemá smysl v tu konkrétní chvíli do konfliktu jít.

      Řečeno jinak: advokát tam není proto, aby dokázal senátu, že má pravdu a natřel jim to, jak neumí procesní pravidla. Advokát je tam proto, aby vymohl pro klienta co nejlepší výsledek.

      Zrovna nedávno jsem si říkala, že bych o takových konfliktech v soudní síni mohla napsat. V jiné věci, civilní, jsem do konfliktu naopak šla. Protože jsem vyhodnotila, že chování soudu už je za hranou a že konfliktem získám více než tím, že ustoupím.
      Ale to je případ od případu. Snad to píšu výstižně.

      Vymazat
    3. Máte pravdu, že někdy konflikt nemusí být přínosem. Čím jsem starší, tím víc zjišťuji, že se mi moje rozhodnutí z opatrnosti nejít do konfliktu se "zlem" vlastně asi nikdy nevyplatilo.

      Zaráží mě vůbec to, že soudce dokáže vypustit takový blábol z úst. Nejde o ani tak o případnou (ne)znalost litery zákona, ale o naprostý nedostatek právního cítění a elementárního smyslu pro spravedlnost.

      Jak vlastně někdo takový vůbec může vykonávat práci soudce ? (Ano, já vím, k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek ...)

      Vymazat
    4. Pefi,
      v právu a v advokátní praxi zvlášť to takhle nechodí. Jistěže se advokát nesmí bát jít do konfliktu nebo se soudit, ostatně je to jeho práce. Ale je opravdu potřeba rozpoznat, kdy je ten konflikt přínosný a kdy je to k ničemu a jde jen o bezúčelné honění si ega.

      Stejně tak vedení sporu jako takového se mnohdy nevyplatí, často je rychlý a nedokonalý smír lepší než úplná, ale pomalá výhra.

      Ten soudce nebyl špatný, jenom to byla zřejmě nějaká lokální procesní zvyklost. Doufám, že se tento zvyk nerozšíří (státní zástupci mají v poslední době tendenci poukazovat na to, že práva obhajoby jsou u nás příliš široká).

      Vymazat