úterý 13. června 2017

Jen kvůli dětem

Poslední dobou se to zase nějak nakupilo a kanceláří mi prochází mnoho lidí v rozvodových a porozvodových situacích. Díky našim médiím a celebritám to sice pro obyčejné lidi vypadá, že rozvést se s nedospělými dětmi je ta nejjednodušší věc na světě, po níž nastane idylka v podobě společného pohodového setkávání všech současných a bývalých partnerů, leč opak je pravdou.

V bojích o výživné a porozvodový styk s dětmi, a to i řadu let po rozchodu rodičů, se ve spisech objevuje stále totéž: výchovné problémy, poruchy chování, návštěvy pedagogicko-psychologických poraden nebo rovnou dětských psychologů, vady řeči, autoimunitní onemocnění, nemoci ze stresu. Občas dokonce i já, neempatický a nepsychologizující typ, postřehnu, že údaje o problémech dítěte zvláštním způsobem zrcadlí mé zkušenosti z kontaktu s jeho rodičem - což je asi vcelku logické. Navíc se to rozhodně netýká jen malých dětí, ale i dětí dospívajících.
Konce to nebere. A i když se pokládám za celkem otrlou a neuvažuji o tom, že bych tuto agendu opustila, když je toho moc najednou, trochu mne to zmáhá.

Smutně a trochu rozzlobeně si pak říkám, proč to ti lidé dělají? Míra, s jakou devastují duše svých dětí, je enormní, a oni to jakoby vůbec nevnímají.
Přece když se dítěti něco stane, nehoda, úraz, nemoc, je to pro rodiče strašné. Rodič by dal nevím co za to, aby dítěti pomohl. Hledá všechny způsoby, jak mu ulevit, a kdyby to šlo, vzal by to trápení na sebe.

Ale týrat děti tím, že rodiče nedokážou spolu zůstat pod jednou střechou, že si začnou ubližovat, nenávidět se, nadávat si a dítě se s tím má nějak vypořádat, to je zřejmě v pořádku. A nemusí dojít na nejhorší urážky, úplně postačí, když tatínek najednou není doma, žije s cizí paní, která má (samozřejmě) také už nějaké děti, a tak nějak se předpokládá, že jeho děti budou s těmi cizími vycházet. A pochopitelně také s novou partnerkou, která vedle otce nahradila jejich matku (ukradla ho). Cizí děti té paní jsou u otce doma pořád, vyjma dnů, kdy si je bere jejich tatínek, zatímco vlastní děti jen někdy, třeba jednou za dva týdny na víkend, a tak je to složité.
Nebo je maminka tak nějak pořád nespokojená, stěžuje si, že otec nevydělá dost peněz, nebo není dost často doma, nebo obojí, zkrátka si pořád na něco stěžuje a nakonec rodiče dojdou k závěru, že mezi nimi už není to, čemu říkají "láska", a vlastně jim bude líp, když budou každý bydlet zvlášť. Protože ale nejsou tak vyzrálí, aby zvládli žít sami (o tom se většinou vůbec neuvažuje), rovnou si musí najít někoho, kdo jim dodá potřebné sebevědomí a s kým budou opuštěnému protějšku předvádět, že jsou konečně šťastní.

Takové lidi ani nenapadne něco změnit v zájmu toho, aby dětem vytvořili klidný domov, v němž si budou bezstarostně žít, chodit do školy a do hudebky a na trénink a za kamarády a nestarat se o problémy dospělých. Protože děti se o problémy dospělých nemají starat, nemají na ně doléhat více, než je nezbytně (s důrazem na slovo nezbytně) nutné a rozhodně je nemají řešit. Nebo si dokonce vybírat, na straně kterého z rodičů budou v jejich sporu stát.

To chceš vážně k tátovi? A nevadí ti, že tady maminka bude sama?
U mámy musíš poslouchat, ale tady klidně můžeš zůstat vzhůru, jak dlouho chceš. A zahraj si ještě na počítači tu novou střílečku, i když ti to máma zakázala.

Rodiče, kteří se rozcházejí, si naivně říkají, že spolu přece nezůstanou "jen kvůli dětem".
To je to vážně tak málo?


52 komentářů:

  1. Nic neni cernobile, vzdy zalezi na lidech - a jak jsem psal uz v odpovedi nekomu na predchozi clanek - nekde jsem cetl, ze rozvod rodicu v postpubertalnim veku deti je mnohdy daleko horsi, nez rozvod rodicu malych skolaku.
    Zas na druhou stranu, zustavat spolu opravdu jen kvuli detem, to asi taky neni cesta (ostatne zadny extrem neni dobry)...
    Bohuzel, lidi tu nejsou asi dost vyzrali na to, aby rozvod zvladli, nebo je to opravdu mozna tim bulvarem, ktery to vsechno zkresli. Obecne se mi zda, ze v mediich posledni dobou prevladaji "slunickove" zpravy...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. TT,
      klíčem je podle mne tato úvaha: lidé si představují, že to zůstat spolu "jen kvůli dětem" znamená prostě zůstat pod jednou střechou. Ale ono to v sobě zahrnuje víc, zahrnuje to i vytvoření domova, snesitelné atmosféry, určité spolupráce, respektu atd.
      Což jim připadá nemožné. Ale: oni to už přece dříve uměli. V naprosté většině případů se děti narodí lidem, kteří se měli rádi, byla mezi nimi láska (resp. to, co si pod tímto pojmem představují), milovali se, chtěli spolu žít a chtěli mít společné děti.
      Je to tedy často otázka návratu do stavu předtím, než se věci změnily, vznikl konflikt, přišlo zklamání, vztahy zkolabovaly... Takový návrat je jistě v řadě případů obtížný, až nemožný, ale je minimálně povzbudivé, že ten akceptovatelný stav tady už jednou byl, už tu mezi těmi samými lidmi existoval...

      Vymazat
    2. Myslím, že pro "dobré" rodinné vztahy jsou nutné tři principy:
      1) nemít přehnaná očekávání - každý člověk v životě vystupuje v mnoha rolích (partner, rodič, ...) a ne v každé roli je dobrý, úspěšný či spokojený; nikoho dokonalého ve všech rolích nikde neseženete; je třeba se smířit s tím, že partner prostě v lecčems dobrý NENÍ
      2) být dostatečně komplementární (zapadat do sebe) - jestliže v tom, co mě nebaví nebo mi nejde mě dostatečně (a rád) zastoupí partner, pak je to super; a naopak, to co mu nejde si beru za svou starost
      3) už před vstupem do manželství si opakovat, že pokud partnera vidím jako dostatečně perspektivního, pak rozvod je (a VŽDY bude) to nejhorší a nejzazší řešení; v nějaké předchozí diskusi se tu nějaká paní ptala "a jaké mám jako rozvedená výhody?" No přece žádné! jaké výhody by čekala za své (a partnerovo selhání)?
      JH

      Vymazat
    3. No tak to jste "někde" četl děsnou hovadinu.
      Milan

      Vymazat
    4. Milane,
      tak oni už to někde psali? A mohl byste mi dát odkaz, když jste tak sečtělý? Nebudete mi to možná věřit, ale odnikud jsem to neopisoval. Já si to fakt myslím.
      JH

      Vymazat
    5. Milane, proc myslite? Bohuzel to nemuzu nikde dohledat, ale mane si pamatuju, ze v dobe, kdy mladi lide zacinaji "vyletat z hnizda" a meli by zakladat vlastni rodiny, jim rozvod rodicu prevrati zivot vzhuru nohama...
      Takovy skolak si to jiste taky nebude uzivat, ale porad je na napravu skod relativne vic casu...

      Vymazat
    6. Zde jeden z názorů:
      odstavec 3.1.3.1.1 Reakce na rozvod v závislosti na věku
      Čímž nechci říct, že to TT někde nečetl jinak a také, že ten někdo někde jinde neměl pravdu.
      Ela

      https://is.muni.cz/th/134821/pravf_m/Dite_a_rozvod_rodicu._Psychologicke_a_pravni_problemy..pdf

      Ela

      Vymazat
    7. První problém lidí je, že nemají absolutně představu o vztazích a lidech:

      1) Vztahy znají jen z facebooku a internetu. Dnešní dvacetiletý neví o vztazích mezi lidmi ani to, co dříve vědělo šestileté dítě.

      2) Škola a média tlučou do hlavy feminismus = ženy jsou oběti, muži jsou násilníci.

      3) Škola je učí o sexu jako o jediné věci co tvoří vztah a rodinu. Sexuální výchova je spíše diktována propagací LGBTQ a dalšího, než aby dětem něco přinesla. Kromě informace sex = láska, nic jiného.

      4) A zároveň telenovely nereálně romantické vztahy.

      5) Co je nejpostatnější, dnešní děti jsou děti těch, které jsou také oběťmi rodičů, co také tápali, rozváděli se a neuměli a nechtěli dělat rodinu.

      Vidím to kolem sebe dnes a denně. Žena začne žít s mužem, a je překvapená a zklamaná, že jedná jako muž! Protože absolutně ani ve 20 nemá ánung o tom, jak jednají muži - představa žen je zhusta, že muž je z hlediska psychika a jednání jen jinak vypadající žena. Často taková žena nepoznala ani otce (protože rozvedených matek je neúrekom, a i z těch sezdaných polovina matek vykastruje otce aspoň psychicky).

      Následkem toho většina lidí si myslí, že všichni lidé včetně dětí cítí a jednají stejně jako oni. Vzniká tím "tolerance" - jedna z nejzhoubnějších a nejúchylnějších věcí.

      S dítětem je pak jednáno jako s dospělým. Děti nepotřebují autoritu a ochranu rodičů, ta by údajně likvidovala jejich osobnost. Takže dítě, které si má vytvořit v bezpečném prostředí a pod ochranou rodičů své postoje - jako je pocit bezpečí, ochrany, a desítky dalších věcí nemůže, protože je považováno za malého dospělého. Je mu odpírána ochrana rodičů i dalších autorit - a to už celospolečensky. Dítě je velice brzy zatěžováno úkoly, na které vývojově a psychicky absolutně nemá - a pouze mu způsobují traumata a škody na celý jeho život.

      Postupné uvadání celospolečenské lásky k dítěti jde tak daleko, že na dítě už nemyslí. Už se nemluví o zodpovědnosti vůči dítěti, ale o "právo na dítě". To se objevilo např. v argumentaci, proč dovolit umělé oplodnění i ženě bez partnera.

      Když se koukám kolem sebe, i na dospělém člověku absolutně poznám, jaké mělo rodinné zázemí.

      Pokud vidím muže, kde chyběl otec (ať už proto, že doma nebyl fyzicky, nebo ho ponižovala matka) - je to vždy mrmola a pasivní ztroskonec. Ještě jsem neviděl muže bez otce, který by byl silný, průrazný, aktivní. Výjimečně, velice výjimečně si takové dítě najde výraznou mužskou osobu v okolí, který je "jako otec" a škody jsou menší.

      Pokud vidím dceru, kde chyběl otec - ztroskotávají ji vztahy. Jednak proto, že absolutně netuší nic o jednání muže. Druhak proto, že často je to "mamánkyně", kde matka s ní hrála buď kamarádku nebo opičí lásku namísto správné role rodič versus dítě. Ve vztazích je pak taková žena až na čestné výjimky velice sobecká - a rozbije svou rodinu na cimprcampr. Často mate, protože leckdy ji maminka naučila i vařit a uklízet - takže někdy vypadá jako výborná partie.

      Neustále vidím dnešní randící dvojice. Je to jak přes kopírák. Žena jde s mobilem a komentuje "teď mi někdo lajkl můj obrázek" a ted někdo napsal komentář. Mobil osvětluje scénu jak na jevišti a vedle jde mladík, který to vlastně považuje za normální.

      Ať si každý dělá co chce, ale ať do toho nezatahuje děti. Naše společnost už lásku k dítěti (mít ho rád, chránit ho, a starat se aby v životě uspělo) nahrazuje vnějšími atributy lásky, uvnitř pak ale chlad (nikdy dítěti nenaplácat, nikdy na něho nezvýšit hlas, ...). Ve své podstatě je to známkou, že lidi a společnost ztrácí lásku k dětem jako celek.

      Miloslav Ponkrác

      Vymazat
    8. Miloslave - smutne, lec zoufale presne... :/

      Vymazat
    9. Pan Ponkrác má velikou pravdu, i když pouhým diskusním příspěvkem se celá pravda o těchto věcech obsáhnout rozhodně nedá.
      TT: vím to, protože jsem to studoval i zkoumal. Čím rannější věk, tím větší následky sociálních traumat. V 70. letech, když byla ustálena postpenitenciární péče, jsem zkoumal z dokumentace kurátora jednoho (jen jednoho!) okresu souvislost delinkvence a opakované delinkvence s rodinným původem a vyšlo mi to naprosto přesvědčivě. Rozpad rodiny v předškolním dětském věku měl větší vliv než sociálně ekonomický původ, v mladším školním věku se pak se sociálně ekonomickým původem srovnával a teprve ve starším dětském věku začal socioekonomický původ v nápadu delinkvence dospělých mírně (mírně!) převažovat. Přeložím: dítě vysoce vzdělaných a vychovaných lidí, kteří se rozvedou dřív, než jde do školy, má větší předpoklad stát se v dospělosti recidivujícím kriminálníkem než dítě z rodiny mentálně slabších pomocných dělníků, která se však nerozpadla, a to i v případě, že ta rodina pomocných dělníků je kriminalitou rodičů již zatížena.
      Nebo jinak: čím je člověk menší, tím menší má zkušenostní část své psychiky a proto způsobená jizva je veliká a zasahuje vše.
      U malého dítěte je každý měsíc odkladu duševní rány dobrý, ba i každý týden!
      Milan

      Vymazat
    10. JH - o Vás jsem se vůbec neotřel.
      Milan

      Vymazat
    11. Tak možná žiju v nějaké bublině. Kolem se nikdo nerozvádí, manželství jsou přiměřeně harmonická a život rodiny se přizpůsobuje dětem dle věku.
      Neznám osobně žádného rodiče, který by se ze všech sil nestaral o to, aby jeho dítě prožilo dobré a pěkné dětství a aby si v životě dokázalo najít své místo. A není to v rozporu s tím, že se s dětmi jedná trochu jako s dospělými. Na tom, že dítěti - stejně jako dospělému - naslouchám, dávám mu prostor, beru jeho názor v úvahu, diskutuju s ním, nemanipuluju a nezesměšňuju ho, není podle mě nic špatného. Zdá se mi, že i děti v takovém prostředí líp "fungují".
      Připadá mi, že se naše generace (současní třicátníci) snaží k dětem chovat lépe než generace našich rodičů. A jasně, že to nejde bez chyb, a jasně, že existují výjimky.
      Obecně si ale myslím, že to není taková tragédie, jak to tu z diskuse vypadá.
      Hanka

      Vymazat
    12. a souhlas s názorem JH (14.6. v 11:28). Hanka

      Vymazat
    13. Milane, omlouvám se za své ironické vyjádření. Váš příspěvek se objevil hned pod mým, a tak jsem ho instinktivně vztáhl na sebe. Až po přečtení dalších příspěvků jsem pochopil svůj omyl...
      JH

      Vymazat
    14. Ještě přípodotek k debatě TT - Milan. Jako skeptik bych byl opatrný k přisuzování kauzality ve vztahu věk dítěte -> velikost traumatu po rozvodu. Jedna věc je, že vychází vazba statistická (většinou korelace), a jiná, že do ní někdo externě (na základě svých znalostí, poznatků, zkušeností) promítá příčinný vztah. Již mnoho takových "zdánlivých příčin" bylo shledáno jako nesmyslných. To jsem zase studoval já.
      Nicméně diskusi na toto téma shledávám jako podnětnou.
      JH

      Vymazat
    15. JH - já jsem tím výzkumech nechtěl tedy dokázat thesi, že čím nižší věk, tím větší důsledky psychického traumatu. Chtěl jsem naopak záludně podrýt vládnoucí formu optimistického marxismu-leninismu (byl jsem mladý fanfarón) a prokázat, že dělnická třída produkuje odpad společnosti bez ohledu na to, že zrovna "vládne". Dopadlo to jinak - rozhodující se prostě ukázala stabilita rodiny nad tím, jaká ta rodina je a jaké geny co do intelektu a jaké zvyky co do kultury dětem předává.
      Milan

      Vymazat
    16. Milane, tak ja jsem bohuzel sociologicky vyzkum bohuzel (bohudik?) nedelal, mam to pouze z druhe ruky - mam na mysli tu informaci, kterou tady operuju. Takze v tuto chvili kapituluju, ale vrta mi to v hlave a pokusim se ten clanek nekde dohledat...

      Vymazat
    17. Milane,
      řekl bych, že jsem protipříklad Vaší původní hypotézy. Jsa z dělnické rodiny (díky čemuž jsem mimochodem dostal zápočet z vojenské přípravy :-)) nějak jsem se inteligenčně zvrhl, naštěstí kladným směrem. Zajímal jsem se tak o věci, k nimž mi doma nikdo nic neřekl a k nimž jsem se musel dopracovat sám. Přesto se hluboce skláním před tím, jak mě rodiče vychovali a nikdy jim nepřestanu být vděčný.
      JH
      P.S. Oni totiž nevládli dělníci, ale KOMUNISTI! A s postupujícím čase měli čím dál větší problém do té svojí strany nějaké soudruhy echt-regulérního dělnického původu nabrat... :-)

      Vymazat
    18. To je zajímavé, s tím výzkumem.

      Já to beru spíš intuitivně, malé děti nejsou na takové situace vůbec připravené.
      Dospělý člověk už leccos pochopí a nějak si přebere, byť z toho nemá radost. U dětí po pubertě také odpadá ten problém, že si je rodiče musí předávat; adolescent už se může většinou volně pohybovat (taky teda ne ve všech případech) a zachovat si kontakt s oběma rodiči, i když jsou rozhádaní. Vyžaduje to nižší míru spolupráce těch rodičů.

      Jinak už jsem tu psala, v trestních opatrovnických spisech (skutky jinak trestné spáchané dětmi) je rozpadlá rodina naprosto pravidelným jevem u pachatelů i u obětí(!), alespoň to vidím ve spisech, od doby, kdy si to sleduji. Těch spisů je ale málo. Možná u Romů to tak není, ale to je specifická skupina.

      Pamatuji si snad na jediný případ, kdy to tak nebylo, tedy rodiče obviněného dítěte nebyli manželé, ale žili spolu a o dítě se oba starali, dotyčný kluk byl také "zproštěn", resp. řízení zastaveno, jak to se v těchto případech dělá.

      Vymazat
    19. Hanko,
      dlouho jsem asi žila v podobné bublině, ale k případům z kanceláře se postupně přidružují i případy ze sociálního okolí. Pořád to ale není tak hrozné, což mne těší.

      Ohledně vztahu k dítěti píšete trochu o něčem jiném: jedna věc je mu naslouchat a brát jeho názor v úvahu a jiná věc je stavět před něj problémy, které jsou pro něj naprosto neřešitelné.
      Typicky: rozhodni se, u koho chceš být?
      To pak můžete 100x naslouchat, diskutovat, brát názor v úvahu, ale tím si nepomůžete, protože už ten samotný problém přesahuje mentální, psychické možnosti toho dítěte.

      Vymazat
    20. Hanko,
      ještě doplním: souhlasím, že se současná generace snaží. Rodiče o dětech přemýšlí, vybírají školy, vozí je na kroužky, zajišťují jejich bezpečnost, diskutují s nimi, dbají o jejich všestranný rozvoj... no a pak je děcku deset, jdou od sebe a hodí ho třeba do střídavé péče. A každý si najde nového partnera s dalšími dětmi. Tak tím to, zdá se mi, trochu zazdí.

      Vymazat
    21. JH,
      k tomuhle:

      "v nějaké předchozí diskusi se tu nějaká paní ptala "a jaké mám jako rozvedená výhody?" No přece žádné! jaké výhody by čekala za své (a partnerovo selhání)?"

      Myslím, že jde o dezinterpretaci, ten příspěvek se týkal toho, že obecné povědomí je často takové, že rozvedené ženy, příp. samoživitelky, mají nějaké výhody oproti sezdaným, přitom to tak není, resp. samotné rozvedené ženy a samoživitelky tak situaci rozhodně nevnímají.

      Vymazat
    22. Elo,
      díky moc za odkaz.
      Doufám, že se mi podaří to brzy přečíst.

      Vymazat
    23. Christabel,
      nejde o dezinterpretaci. Já jsem to pochopil, ale Vy jste nepochopila mě. Změna stavu vdaná->rozvedená žádné výhody nepřináší a ani nemůže. To, co veřejnost "vidí" jako výhody, je onen polštář, který sociální stát klade pod rozvádějící se (pečující o děti), aby nedopadly tak tvrdě.
      Hlavně ale nelze malovat tlusté čáry a porovnávat jen vdaná vs. rozvedená. Každá žena (pro muže samozřejmě totéž) snad začíná jako dítě. A kudy a jak svojí životní káru tlačí záleží především na ní. To, že bude závidět kamarádce, která se nerozvedla, zatímco ono musela potkat takového ..., to jí moc nepomůže. Nikdo ji snad nenutil, aby se vdávala.
      JH
      P.S. Problémem je, že mnoho rozvedených žen s dítětem vesele bere dávky od státu, i když žijí s přítelem - je to pro ně výhodnější, než kdyby si ho vzali. Pak samozřejmě na ty skutečně samotné s dětmi tolik nezbyde.

      Vymazat
  2. POdle mě to je také větší mírou sobeckosti ve společnosti. Každý si myslí, že má stále na něco nárok ( štěstí, láska, peníze, odpočinek, kariéra) a tím vznikají nenaplněná očekávání. Vytrácí se prostor pro kompromisy a podřízení se situaci. Partneři jsou spolu proto, aby si navzájem pomáhali a snažili se toho druhého potěšit a ne styl "rozděl a panuj"...

    OdpovědětVymazat
  3. Uz jsem to psal nekolikrat, ale medle je soucasny stav take dusledkem toho, ze lidi prestali byt ochotni problemy resit, pouze je prehazuji na nekoho jineho.
    Nez aby resili partnerske problemy, radeji jdou od sebe, nez aby resili problemy deti, to je radeji zahrnou materialnem... Pak se ovsem nemuzeme divit...

    OdpovědětVymazat
  4. Ad Dalimil a TT
    Máte pravdu, ale na druhou stranu si musím přiznat tohle: sice můžu dělat nějaké závěry z toho, co znám z práce a ze svého okolí, ale to se dělá dost snadno, protože sama vlastně ani nevím, co to takové partnerské problémy jsou... tedy v manželství jsem to sama asi nikdy nezažila.
    Věřím, že řešení takových situací je náročné.

    Taky bych si kladla otázku, jestli jsou na řešení takových situací dostatečně připravení odborníci, kteří mají poskytovat v těchto problémech pomoc. Typicky různí psychologové, pracovníci rodinných poraden a podobně. Pokud ve společnosti panuje obecné přesvědčení, že není nic špatného na tom, jít od toho, bez ohledu na děti, pak jsou tím možná zasaženi i tihle lidé, na které se třeba manželé v konfliktu obrátí o pomoc?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není třeba prodělat tyfus, aby ho člověk mohl u druhých léčit.
      Milan

      Vymazat
    2. Lepší je, i když neumím vařit guláš, poznám, když je hnusnej.

      Vymazat
    3. Milane,
      to je pravda. Ale zatímco ne každý, kdo tyfus léčí, má dobré výsledky, pak s každým, kdo tyfus prodělal, najdu (jako čerstvý pacient) společnou řeč!
      JH

      Vymazat
    4. Škoda, že jsem nenapsal černé neštovice, jak jsem původně chtěl. ☺
      Milan

      Vymazat
  5. K případnému studiu: https://www.postoj.sk/24663/comu-sa-vyhnut-v-manzelskom-zivote-rady

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za odkaz.

      Tohle je výstižné:
      "Dnes, keď sa však vzťah redukuje iba na svet dospelých, ktorí si to majú vyriešiť len medzi sebou pre „dobro“ detí, je tento prístup revolučný. Pozerať sa na dobro detí, na to, ako naše konanie ovplyvní ich budúci život, sa nemôže zo vzťahu rodičov vynechať a, naopak, pomôže veľakrát krízu zažehnať."

      Já si kolikrát říkám, jestli ti lidé by do toho šli, kdyby věděli, co vlastně dělají a co je v příštích letech čeká za boje.

      Vymazat
  6. Nechcete se, Christabel, začít věnovat třeba ochraně spotřebitele? Mohlo by Vám to přinést více klidu. Julie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Julie,
      Vaše starost o můj klid je dojemná, ale zbytečná. Zatím spím díky Bohu klidně.

      Ovšemže se ochraně spotřebitele budu věnovat, pokud mi s tím klienti přijdou do kanceláře. Ale nemylte se, konfrontace například s lichvářskými praktikami nebankovních společností, které vedou k ekonomické devastaci klientů, resp. celých rodin, jimž třeba nelze pomoci, rovněž není agenda, která by přinášela úsměv na tváři.
      Taková agenda se v advokátních kancelářích totiž vyskytuje jen svátečně.

      Vymazat
    2. Těším se na blogy na téma: jak byl ten debil úplně blbej .... pardon, ale vy tu hodnotíte životy svých klientů, což mi profesně nepřijde úplně v pořádku, ale ... je to vlastně Vaše věc. Jsem fakt ráda, že jste mi jako advokátka tak daleko, že se můj případný nelehký osud nikdy nestane předmětem Vašeho blogu. Julie PS: Ono by se dalo strávit, že můj příběh je předmětem blogu, kdybych v něm nebyla nakonec vykreslena jako kráva. Ale jestli máte dojem, že je to profesně etické ... tak oukej :D ....

      PPS: Všimla jste si, že Vám tu komentují už v podstatě jen ti, co s Vámi souzní. Baví Vás to? Není to nuda?

      Vymazat
    3. Julie,
      tak od konce: ano, baví mne to velmi, jinak bych to nedělala. Nuda to není, alespoň já se u blogování nenudím, ani se mnou myslím není nuda:-)

      Pokud jde o komentáře, celkem mi je jedno, jestli jsou souhlasné nebo nesouhlasné, ale upřednostňuji diskusní příspěvky k věci a především oproštěné od osobních výpadů.

      Vy si zřejmě neuvědomujete, jaká je náplň mé práce. Denně řeším problémy jiných lidí, a to z valné části problémy velmi závažné, rázu finančního, rodinného, trestního.
      Píšeme i smlouvy, což je jedna z mála příležitostí asistovat u něčeho, čemu říkám bezporuchový děj. Jinak k advokátovi lidé samozřejmě chodí s problémy. Je naprosto obvyklé, že advokáti publikují nejrůznější postřehy ze své praxe, řada advokátů píše beletrii, kde samozřejmě čerpá ze spisů, mnoho advokátů se věnuje odborné publikační činnosti a jejich výstupy pochopitelně zahrnují kazuistiku.
      Asi těžko by někdo advokátovi vyčítal článek na téma "neberte z cizího auta věci bez dovolení, dostanete se do problémů" nebo "nepodepisujte smlouvy bez toho, že si je přečtete, dostanete se do problémů". Potom je otázka, zda kritizovat článek na téma "podívejte se pořádně a předem, s kým si pořizujete děti, nebo se dostanete do problémů".

      Někdy tu celé týdny řeším různé trestněprávní kauzy, zejména špatnou práci státních zástupců. A teď jsem tady najednou vypsala své postřehy a úvahy týkající se rodinného práva. Zjevně se Vás to dotklo, to je mi líto, protože mne netěší, pokud si zdejší články a diskuse někdo bere takto osobně.
      Chápu, že mé závěry (k podobným mimochodem dospěla celá řada mých kolegů s mnohaletou praxí) nezní radostně, jsou často tvrdé. Je to tak, ale já věřím, že pojmenování problému je první krok k řešení, a své klienty vedu k tomu, aby správně identifikovali, kde je ten problém.

      A závěrem: dopouštíte se stejné chyby jako mnoho ostatních - z toho, že někdo neschvaluje něčí jednání, dovozujete, že automaticky odsuzuje dotyčného člověka. Tak to ovšem není. Odmítáme hřích, ale přijímáme hříšníka. Pláčeme s plačícími, snažíme se utěšit ty, kdo trpí. Snad jste o těchto postojích už někde něco zaslechla; pokud nikoliv, doporučuji se s nimi seznámit.

      Vymazat
  7. Přečetla jsem tuto sérii článků jakož i dopis herečkám A.G. a T.V. a musím říct, že mě vlastně rozčiluje, jak straníte mužům.
    Litujete Dyka, jako by byl obětí své partnerky. K tomu, že muž má novou partnerku dodáte "(ukradla ho)", článek o mužích se nese v tom duchu, že manželka pořád něco chce a co pak chudák muž v takovém stresu...
    Opomíjíte, že muži jsou dospělé a racionální bytosti odpovědné za svůj život a za svou roli v životech lidí okolo.
    Opomíjíte, že žena v dnešní době v drtivé většině případů taky pracuje, i z její mzdy se splácí hypotéka, z její mzdy žije muž, když je bez práce, bez jejího přispění by nefungovala domácnost a tak.
    Ženy nejsou jen náročné nechápající dračice a muži - i ti ženatí - nejsou jen oběti.
    Na vztah musejí být dva. Na jeho zkázu taky.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko,
      ano, opravdu straním mužům.

      Ale v životě to mám naopak: muži straní mně.
      Já vím, že to asi není dnes populární názor, ale celý život žiju pod jejich ochranou, nikdy to nebylo jinak. Pochopitelně to má vliv na mé názory na ně.

      Mimochodem, v posledním čísle Respektu byla pravidelná anketa na toto téma:
      https://www.respekt.cz/tydenik/2017/25/nekolika-ceskym-premierum-se-behem-vykonu-funkce-rozpadlo-manzelstvi-co-by-se-melo-zmenit-aby-ta-prace-nemela-tak-destruktivni-vliv-na-osobni-zivot-jejich-vykonavatelu?issueId=100217#opinion-anchor-2

      Zaujala mne odpověď advokátky Daniely Kovářové, z níž cituji:
      "Spokojené manželství obvykle vytváří žena a žena také nespokojený vztah častěji opouští."

      Musím říci, že na takový výrok bych si netroufla ani já. Ale advokátka s dlouholetou praxí v rodinném právu došla k tomuto názoru. Nepopulární tvrzení...

      Vymazat
  8. ne, samozrejme, že to nie je málo.
    ale nedokážu ostať spolu naplno, a úprimne, tak by sa mali radšej rozísť. práve kvôli deťom.
    decká majú veľmi dobré anténky na to, čo je naozajstné, a čo je hrané divadielko. lož má nohy niekedy aj pomerne dlhé, ale vždy veľmi zlé.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SV,
      to je právě příklad chybné úvahy.
      To jsou právě ta klišé, kterými si lidé svoje chování omlouvají.

      Vymazat
  9. nie. to nie je príklad mojej úvahy. a ani to nie je klišé.
    to je príklad zo života. mám v rodine takýchto príkladov niekoľko. máte Christabel pocit, že ženy, ktoré opisujete v článku "prosit budeš" by sa správali k svojim manželom a otcom svojich detí normálne a slušne? žeby si záujmy detí, ktoré si po rozvode neuvedomujú a kašlú na ne, v manželstve uvedomovali?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SV,
      je to klišé.
      Děti jsou rády a bezstarostné, když je doma normální ovzduší, mohou se věnovat svému dětství, rodiče se o ně starají, milují je a v rodině se normálně komunikuje.
      Děti neřeší, jestli jsou rodiče do sebe zamilovaní nebo co, jestli si "stále mají co říct" - to je taky strašné klišé, no zkrátka si to představujete jako dospělý a myslíte si, že stejně to vidí to dítě.

      Jinak já mám pocit, že 99% lidí, které znám (a to včetně mne samotné), má všelijaké nedostatky, které jim ztěžují partnerský život. Navzdory tomu se lidé berou, zakládají rodiny, mají děti a tím přebírají odpovědnost.
      S tím do toho dospělý člověk jde, že jeho protějšek není dokonalý.

      Vymazat
    2. "Děti jsou rády a bezstarostné, když je doma normální ovzduší" ano. lenže to normální ovzduší sa donekonečna predstierať nedá....

      a nie všetci sú ochotní pracovať na tom, aby bolo.
      ani v záujme detí. vieme obe, vy lepšie.

      "no zkrátka si to představujete jako dospělý a myslíte si, že stejně to vidí to dítě"
      nemyslím. a nič si nepredstavujem.
      to, čo som napísala, sú moje názory, ktoré vznikli na základe životných situácií....

      paní Christabel, vy si asi myslíte, že mám 15 rokov ;-)

      Vymazat
  10. bývalý manžel má deti tri. a všetky tri mi (nezávisle) od seba povedali (samé od seba, spontánne, nepýtala som sa ich nato) že sú radi, že sa ich rodičia rozviedli, pretože je to takto pre všetkých lepšie.
    rodičia sú normálni slušní ľudia, len nevedeli akosi spolu ako manželia fungovať.
    iste vidíte vo svojej dennodenej praxi takýchto príkladov veľa a veľa....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SV,
      tak vidíte, to je jak z propagandistického filmu.
      Děti jsou raději, že mají rozvrácenou rodinu, než úplnou. Idylka.

      Příčina je ovšem v tom, že dotyční rodiče vytvořili doma takové dusno, že se dětem jevilo jako lepší, když toto dusno s rozchodem rodičů zmizí. Možná by bylo lepší, kdyby se dotyční rodiče chovali tak, aby doma dusno nebylo.

      Vymazat
    2. lenže ono to nie je z filmu. ale zo života. bohužel.

      "Děti jsou raději, že mají rozvrácenou rodinu, než úplnou. Idylka." nič také som nenapísala....

      a už vôbec si nemyslím, že je to idylka.

      samozrejme, že by bolo lepšie, kdyby se dotyční rodiče chovali tak, aby doma dusno nebylo.

      úplný súhlas sa vami.

      lenže sa tak nechovali.

      Vymazat
  11. ono úplne by stačilo, keby deti mali len tí ľudia, ktorí ich mať chcú. pre deti, pre ne samé.

    a už sme zase u toho môjho, vami netolerovaného, keby ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SV,
      to ale není tak, že to "keby" netoleruji. Jenom v některých případech nevidím v takových spekulacích žádný smysl.

      I chtěné a milované děti jsou vystavovány podobnému zlému zacházení ze strany rodičů, o kterém je zde řeč. To s tím nesouvisí.

      Vymazat
  12. hm, tak ja som asi úplný pablb ;-)

    ale nechápem (a nechci chápat a už vôbec nie tolerovať)
    že človek rodič, ktorý má svoje dieťa rád, ho vystavuje akémukoľvek zlému zaobchádzaniu.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SV,
      nejste pablb.
      Jenom se tady dočítáte názory, které nezapadají do hladkého mainstremu, do frází, kterými si lidé své chování hromadně omlouvají a které prosakují jako nějaké "pravdy" do podvědomí.

      Vymazat
  13. nikde netvrdím, že rozvod je pre dieťa dobrý. nie je.

    ale určite je lepší, ako nedobrá, prípadne nijaká atmosféra doma.

    ano, deti, hlavne tie maličké, naozaj neriešia, či sú rodičia do seba v jednom kuse zamilovaní, to je pravda.

    ale veľmi dobre cítia, či sa tí rodičia majú radi.

    btw, od "hladkého mainstremu" mám minimálne tak ďaleko ako kamzík od latinskej gramatiky ;-)

    OdpovědětVymazat