pátek 2. června 2017

Nejtěžším zločinem je hlásati lásku

Otázky k problematice sexuální asistence

Problematiku pomoci handicapovaným spoluobčanům nijak systematicky nesleduji, přesto jsem se rozhodla se zde u tohoto tématu zastavit, a to u příležitosti letošního udílení ceny Olgy Havlové. Cílem ceny je, jak se můžeme dočíst na stránkách Výboru dobré vůle, upozornit na život lidí se zdravotním postižením, kteří se vyrovnali se svým handicapem a pomáhají druhým.

Letošní ročník obohatila novinka: poprvé se udílí cena veřejnosti. Hlasování v této kategorii probíhalo na internetových stránkách projektu. Tento systém výběru kandidáta zřejmě trpí tradiční slabinou takových anket, protože snáze zvítězí ten, kdo má více příznivců a kamarádů, kteří účinně rozhodí po různých spřátelených webech, faceboocích a sociálních sítích žádosti "podpořte mého kandidáta". Kdo takovou podporou nedisponuje nebo se ostýchá o ni žádat, má smůlu, hlasy nedostane. Nicméně právě díky takové žádosti jsem si ankety blíže povšimla.

Výzva žádala hlasy pro kandidáta Tomáše Pika, který se zasloužil v ČR o popularizaci sexuální asistence, tedy služby tzv. sexuálních asistentek pro handicapované lidi. Sama vůbec nedokážu zhodnotit jednotlivé aspekty takové služby. Věřím, že pokud existuje, zřejmě je potřebná, a nijak proti ní nebrojím a už vůbec neodsuzuji ty, kdo ji využijí, nebo ženy, které ji poskytují.
Nicméně některé otázky, které existence této služby a její propagace přinášejí, pokládám za dobré položit.

Primárně jde samozřejmě o otázku sexuálního života handicapovaných lidí. Je to vysoce intimní a křehká záležitost, do níž, zdá se, promlouvá i právo, minimálně tehdy, pokud dochází k nějaké regulaci života těchto lidí, ať už faktické v ústavech nebo právní prostřednictvím rozhodování o omezení svéprávnosti. Nemá v tomto směru naše společnost nějaké rezervy? Nejsou například za zdmi ústavů jejich klienti protiprávně omezováni v navazování blízkých až intimních vztahů? Není pro pečující osoby svým způsobem pohodlnější zavolat sexuální asistentku než podpořit vztah dvou třeba lehce mentálně postižených lidí?

Dále by asi bylo dobré zamyslet se nad tím, zda je problém, který mají proškolené prosti... totiž sexuální asistentky řešit, správně pojmenován. Jde u konkrétního člověka o touhu po sexu, nebo po lásce? Po fyzickém vybití, nebo po intimitě? Kdo to ví? Zjišťuje to vůbec někdo? A lze to oddělit? Pokud to  posuzujeme podle nás, kteří se zatím díky Boží milosti řadíme mezi zdravé, vidíme, že někteří to oddělit dokážou a jiní nikoliv. Platí to i pro handicapované? A pokud ano, co z toho plyne?

Služba sexuální asistence je obhajována tím, že naplňuje touhu po intimitě u člověka, který si tuto intimitu nemůže dopřát. Nelže se ale odběratelům této služby? Dostávají sex, nikoliv intimitu a už vůbec ne lásku. Zač z toho si vlastně platí? U vědomí skutečnosti, že často může jít o lidi velmi zranitelné, naivní a zneužitelné, není od věci se nad tím zamýšlet.
Kromě toho, ve společnosti žijí i lidé bez fyzického nebo mentálního handicapu, kteří z nějakých důvodů nedokáží naplnit potřebu vztahu, intimity a erotické lásky. Prostituce pro ně byla zřejmě tradičním částečným řešením; budeme tomu nyní říkat sexuální asistence a školit na to specializované pracovnice?

Služba vykazuje zjevně diskriminační charakter, protože vyškolenými sexuálními asistentkami jsou pouze ženy, muži nikoliv. O ženách, které tuto službu poskytují, se pak hovoří v zásadě jako o nějakých robotických, neosobních stvořeních, která se na zavolání někam dostaví a službu poskytnou; jejich případná životní, rodinná, finanční, emoční či vztahová situace je zcela lhostejná. Na její řešení se zřejmě čerpají jiné granty. Pokud si připomeneme nářky sester feministek, že prostituce je v rozporu s rovností pohlaví, pak je namístě se ptát, zda sexuální asistence v rozporu s rovností pohlaví, ve skutečnosti však s důstojností člověka, není? A jak můžeme potírat jedno a propagovat druhé?

Jak je vidět z výše uvedených otázek, jde o záležitost značně kontroverzní. Musíme se proto také zabývat tím, zda je vhodné takové aktivity spojovat se jménem zemřelé, vážené a skromné osobnosti, jejíž názor na tento civilizační výdobytek z podstaty věci nemůžeme znát. Anebo jej znát můžeme? Psalo se, že Olga Havlová byla blízkou přítelkyní herce Jana Kašpara, který byl posléze upoután na invalidní vozík. Nějak si nedokážu srovnat, že památku této určitě výjimečné ženy je vhodné uctít (potenciálním  kandidát v hlasování nezvítězil) udělením ceny za propagaci sexuální asistence.

A to jsou jen některé z otázek, které se nad tématem otevírají.

Závěrem musím poznamenat, že nad diskusí o sexuální asistenci jsem si velmi palčivě připomněla, že  řečeno s Karlem Krylem  nejtěžším zločinem je hlásati lásku.

Karel Kryl: Žalm 71
zdroj: youtube.com

9 komentářů:

  1. K Vašemu článku jen několik bodů:
    1) problém Nadace Olgy Havlové je stejný jako všech nadací spojených s něčím jménem, v tomto případě dokonce již za života dotyčné; to, co se děje s prostředky po její smrti nemá s dotyčnou již nic společného, i když to její správní rada bude stále opakovat (prostě proto, že se sama nemůže vyjádřit); teď je její smrt ještě relativně čerstvá a žije mnoho pamětníků, ale za padesát či sto let to již nikomu divné nepřijde - vnímání profesionálního humanismu bude v té době již o dost posunuté...
    2) výběrem Krylovy písně jste mě moc potěšila - je to jedna z mých nejoblíbenějších, i když jsem nevěřící
    3) nakonec k samotné problematice; jako citlivá žena nedořeknete pojmy natvrdo, ale je to tak - jde o prostituci zaštítěnou dobrými úmysly; ze strany nabídky jde o sex (v celé šíři tohoto pojmu, láska s tím nemá, co dělat) za úplatu, za stranu poptávky se necítím kompetentní se vyjadřovat (ale potřeba určitě je);
    Jenže potřeba není totéž, co právo. Bude-li společnost (nebo stát, instituce,...) tvrdit, že má někdo na něco právo, pak současně tvrdí, že někdo jiný má povinnost toto právo naplňovat nebo na jeho naplňování přispívat. A že se s různými (prý základními) právy v posledních letech roztrhl pytel...
    JH

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. JH,
      tahle Krylova píseň je z těch méně známých, mám takové asi trošku raději než ty, které se hrají pořád dokola.

      Pokud se udělují ceny ve jménu někoho zemřelého, tak by měli být organizátoři podle mého názoru zdrženliví. Vlastně se mi teď zdá pochybné, zda takové ceny vůbec udělovat. Asi ano, ale opatrně, v rámci širokého konsensu. Když už se něco označuje jménem zemřelého, mělo by být jisté, že by s tím dotyčný souhlasil. Se dost divím, že si s tím organizátoři zřejmě hlavu nelámou...

      Profesionální humanismus - to zní jako odsudek.

      Vymazat
    2. Christabel,
      ano, je to odsudek! Vysvětlení by bylo na dlouhé povídání. Doporučuji stejnojmennou Mertovu píseň (určitě je k nalezení na YouTube), kterou napsal pod vlivem návštěvy jednoho z profesionálních humanistů - nositele Nobelovy ceny za literaturu Romaina Rollanda v ČSSR někdy v sedmdesátých letech v době tuhé normalizace...
      JH

      Vymazat
  2. Téma na multioborovou habilitační práci...
    A tak jen drobně podotýkám, že není zásluhou nehřešit, není-li možné hřešit. A celibát může být ctností jedině je-li dobrovolný.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      právěže jsem se divila, jak rychle jsou s tím někteří lidé hotoví. Dost to nechápu. Jen výčet těch otázek přece signalizuje, že rychlé soudy tady nejsou namístě.

      Vymazat
  3. Zajímavé otázky, se kterými si taky lámu hlavu a spíše jsem proti těmto službám. Je spousta svobodných lidí, kteří než aby si našli někoho jen na sex, tak jsou radši sami, a to i v produktivním věku bez handicapů. Dají přednost uspokojení ducha před uspokojením těla, protože na to, abyste využili služeb prostituta nebo prostitutky opravdu musíte mít žaludek. Proč by tyto morální otázky měly být zcela vynechány u handicapovaných, to opravdu nechápu. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo,
      já jsem se k tématu dostala vlastně až díky té anketě, předtím jsem o tom jen něco matně slyšela.
      To je pravda, že na využití takových služeb musí být nátura, ale to se neřeší... klást kolem toho všetečné otázky znamená být nepřející a hotovo.

      Vymazat
  4. Chris,

    já už jsem se k dané problematice "vyčerpala" na jednom nejmenovaném webu, v diskusi, v níž jsme se potkaly, tak jen děkuji, že jsi se k tématu vrátila i zde. Se zájmem si přečtu názory tvých čtenářů a přispěvatelů, které jsou vždy k zamyšlení a nebojují pouze emocemi (jak na výše neuvedeném ;-) webu.).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maky,
      taky mi to stačilo, ale na druhou stranu, když už byly zformulované ty otázky, tak je škoda je sem neodložit, protože se to může hodit, až se někdy k tématu třeba vrátíme.
      Takže jsem to radši napsala i sem.

      Ale jak říkáš, hlavně nejmenovat:-)
      Poněvadž mám takový pocit, že se to tam definitivně rozbořilo, a může vzniknout tendence najít nějakého viníka.
      Kde jsou ty časy, kdy se mohlo na diskuse volně odkazovat:-?

      Vymazat