čtvrtek 29. června 2017

Výhra bez radosti

Zvláštním typem vítězství v soudní síni je vítězství proti hodně slabému soupeři

Jako v tomto případě: vyhráli jsme v situaci, kdy advokát protistrany na svůj úkol zjevně nestačil. Vyšší věk se projevuje a řekla bych, že tento kolega by asi už měl pověsit své řemeslo na hřebíček.
Jenže nepověsil, převzal zastoupení klienta, navíc v záležitosti, která pro něj od začátku nebyla dobře nastavená, a proto vyžaduje zastoupení někým velmi dobře zorientovaným.

To v tomto případě nenastalo.
Soud sice udělil nějaké poučení, jak by se žaloba měla upravit, ale zástupci žalobce se to moc nepodařilo, přičemž je otázka, zda se to s kartami, které mu byly rozdány, vůbec mohlo podařit. A tak byla žaloba zamítnuta a žalobci uloženo, aby naší straně uhradil náklady řízení.

Je to ale opravdu trápení, dívat se, jaké je to trápení.
Nedokonalá podání s mnohými překlepy, nedodržení soudcovských lhůt, polovičaté přednesy, marné návrhy, kterým nemůže být vyhověno, napůl chápavé a napůl soucitné pohledy soudkyně. A klient, který sleduje, jak ztrácí spor, a řešení jeho situace je v nedohlednu.

Nepředpokládám, že by se protistrana proti rozsudku odvolala.
Proč to smutné divadlo ještě protahovat?

Vyhrála jsem spor, ale radost z toho nemám.