středa 19. července 2017

Jako kyselina

se rozlévá nepohoda, nepříjemnosti, špatné myšlenky i skutky, když už to jednou začne.

Dosud jsem si toho nevšimla, ale zřejmě to tak bude.
Děje se něco špatného a na to se nějakým zákonem mravní gravitace nabalují další a další nedobré věci... události, řeči, myšlenky, činy. Ovlivňují další a další zúčastněné lidi a vztahy, třeba i dlouho budované, nahlodávají, otravují, ničí, jako když se špinavá voda rozlévá po zemi, zaplavuje další a další plochu, zalézá do spár, usazuje se v koutech, crčí ze schodů a není k zastavení.

Je to hnus a stojí značné úsilí to zarazit.
Úsilí zřejmě přímo úměrné tomu, jak moc je člověk na daném stavu zainteresován. Pokud je jeho původcem, je to zvlášť náročné, pokud stojí někde mimo, může to být snažší, ale zadarmo a bez námahy to není nikdy. Nepořádek se taky sám nikdy neuklidí, musíme se přemoci, vstát a dát se do toho.

Budu si teď více všímat, zda skutečně zákon mravní gravitace působí a jak se projevuje.
A ještě něco: možná působí i v druhém směru: i dobro má snad tendenci šířit se kolem. Snad každá v základu skutečně dobrá věc, kterou učiníme, možná i každodenní maličkost, třeba i bezděčná, vytvoří ostrůvek milosti, lásky a naděje. Ale toho si člověk nevšimne, je to tak nějak přirozené, v běžném provozu to zanikne, a tak to často neoceníme. To by bylo potěšující, kdyby to tak bylo.
Naděje zůstává.


14 komentářů:

  1. Já jsem se smířil s tím, že život je jako na houpačce - někdy nahoře, pak následuje jízda dolů, člově je dole ale zase časem by to mělo jet vzhůru.

    Když je člověk dole, tak musí věřit, že časem se zase dostane nahoru a bude se dařit lépe. Hlavně si zachovat víru v lepší budoucnost a aspoň trochu optimismu. Štěstí se musí jít naproti, občas však člověk vyrazí špatným směrem. Držím palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      díky za komentář.
      Musím upřesnit, že se mi osobně díky Bohu neděje nic špatného, jsem spíš jen pozorovatelem okolí...

      Ale asi si některých věcí více všímám, dříve jsem si je nedávala tolik do souvislostí. Nevěřím, že platí automaticky, že kdo činí dobro, dobré se mu děje, tohle je o něčem jiném, co jsem dříve nevnímala. Jak nejsem takový bádavý typ a nehloubám o vztazích, tak na některé věci asi přicházím pozdě.

      Někdy nás život zhoupne sám o sobě, to zažijeme všichni a je to přirozené. Ale tomu, abych houpačku sama rozhoupávala a zkoušela, co to dá, tak tomu se hodně bráním, až programově, řekla bych.
      Já chci žít v rovnovážné poloze, v tom vidím štěstí.

      Vymazat
    2. Kdo činí dobro, kazí plány toho Zlého a ten se mu mstí.
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      ale většina toho, co děláme, je spíše neutrální, ne?
      A i to konání dobra je velmi k diskusi, co to vlastně je a jak to vypadá.
      Někdy je to nezpochybnitelné: dát najíst hladovému, to je jasné. Ale většina toho, co bychom za dobro mohli považovat, nemá tak jednoznačnou směrovku.

      Vymazat
  2. Oooo Chris,snažím se udržet rovnováhu a někdy to jde sakra těžce....a také mám pocit, že to dělám jen pro své blízké.Nechci už spasit svět.
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      je to tak, člověk má plné ruce práce s tím, aby se postaral o svou duši, případně o ty, kdo mu byli svěřeni do opatrování a odpovědnosti. Bohužel, nemůžeme se starat a zachraňovat všechny.
      Někdy si říkám, že trocha toho sobectví v tomto směru je spíš rozumná. Ale nevím...

      Vymazat
    2. K tomu pozitivnímu sobectví - naprosto souhlasím. Po letech už mám odzkoušeno, že to je nutnost. Aby člověk sám sebe nesešrotoval.
      A pozitivně sobecký člověk pak je schopný i těm lidem okolo nakonec víc nabídnout, než když padá vyčerpáním.

      Vymazat
    3. Ahoj Nomi,
      dlouho jsem Tě neviděla:-)

      Nejde jenom o vyčerpání ve smyslu fyzickém, ale i duševním. Ráda pomůžu se řešením problémů, ale je potřeba hlídat, aby to člověka neničilo. Je to složité ...

      Vymazat
    4. Ahoj Chris,
      přesně to duševní jsem měla prioritně na mysli.
      A je to složité velice, s tím určitě souhlasím.

      Na blog se mi povedlo vrátit asi i díky tomu, že jsem se kousek toho pozitivního sobectví mít naučila :-)

      Vymazat
    5. Nomi,
      to je dobře, že zase píšeš.
      A díky za odkazy u Tebe, ráda jsem zjistila, že se k blogování možná polehoučku vrací víc lidí z Bloguje. To by bylo dobře. Třeba Henry kdyby zase začal psát a chodit mezi nás... A zrovna včera nebo kdy jsem si říkala, že to byl dobrý zvyk, jednou za čas mít na blogu nějakou báseň, jen tak, aby byla změna. A s ním ty básně přicházely tak nějak samy:-)

      Vymazat
  3. Ahoj,
    tak já mám v sobě pořád ještě trochu idealisty a věřím v to nabalované dobro. A může to být i třeba jen úsměv, slušné chování... a vrací se to.
    A ještě - v toho duchu pozitivního pohledu - se mi fakt hodně líbil film "Pošli to dál".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nomi,
      tak tento film jsem neviděla - ale to není nic divného, přitom, jak málo se dívám na filmy:-)

      Teď se mi úplně připomnělo - to je poznámka pro věřící komentátory - jak někdo někde v diskusi psal, že se mu zlepšilo manželství už jenom tím, že se začal za manžela modlit. To je hodně zajímavé, protože zdánlivě se nezmění nic, druhá strana o tom ani neví, ale stejně se to v realitě projeví.
      (Zřejmě se úplně stejně projeví, když v myšlenkách na druhého člověk jenom útočí.)

      Vymazat
  4. Ad 34: je to hluboce pravdivé, ale kdo je bez viny?
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      to máte pravdu, vinu neseme všichni.

      Ale pro účely této úvahy jde spíše - řekla bych - o vinu zjevnou a navenek viditelnou, postižitelnou právně či morálně, tedy o prohřešky vůči právním či společenským normám.

      Vymazat