pátek 21. července 2017

Klient

Často tady píšu o různých problematických kauzách a klientech. Ale zřejmě existuje i klient ideální. Zdá se, že minimálně jednoho takového mám.

Zastupuji jej už dlouho, v soukromých i obchodních záležitostech. Vede jednu místní společnost, malou, ale užitečnou, výdělečnou a stabilní. Taková společnost příliš právních služeb nepotřebuje: tu a tam nějaká pracovněprávní maličkost (s většinou zaměstnanců není žádný problém a i když se objeví, vedení jej dokáže vyřešit dohodou, a to tak velkorysou, že soudní spory se nekonají), transformace podle nového zákona o obchodních korporacích, daňové drobnosti.
Teď se ale naskytla dobrá obchodní příležitost a já pro ně píšu důležitější smlouvu.

Práci na smlouvě jsem měla naplánovanou zrovna na dobu, kdy jsem dostala pozvání na filmový festival. Volala jsem klientovi a vysvětlila mu situaci.
"Chtěla jsem to napsat příští týden, ale mám možnost jet na tři dny do Varů, tak bych to udělala až potom."
"No tak tam pozdravujte Bartošku!", slyšela jsem na druhé straně pobavený úsměv.
"Ale kdyby to hodně spěchalo, tak řekněte, nějak to udělám."
"Kdepak, to počká. Vlastně, já budu mít taky dovolenou."

Po návratu jsem smlouvu napsala, odeslala a přišel čas na další schůzku, abychom si upřesnili obsah některých ujednání.
Klient se objednával telefonicky, a protože jsem chtěla odčinit nedávné čekání, hledala jsem co nejbližší termín. Dívám se do diáře na další den a vidím, že tam nastává situace, které říkám "lidi po hodině". Několik objednaných klientů s hodinovým odstupem, to mne vždy vyčerpá. A ještě navíc: v devět utrápený pán s nepříjemným rodinným problémem, v deset mentálně velmi omezený obžalovaný, někdy mezitím rychle odeslat jednu stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, která ještě není úplně dokončená, asistentka naší kanceláře na dovolené, to bude den jako malina.
"Přijďte v půl dvanácté," říkám do telefonu. Alespoň si po tom všem spravím náladu, pomyslela jsem si. Něco podobného jsem bezděčně pronesla i nahlas.
"Na nás? Vždyť po vás pořád něco chceme," diví se klient na druhé straně.
Kdyby věděl, jak to vypadá v jiných spisech, možná by se nedivil, že jeho firmičku mám tak v oblibě.

Dnes byl připraven čistopis smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo nutné projednat ještě nějaké související záležitosti, dohodli jsme se, že smlouvu nepošlu mailem, ale klient si ji převezme osobně při návštěvě v kanceláři. Když volal, v kolik hodin má přijít, připomínal: "A fakturu! Abyste nezapomněla na fakturu."
"Nebojte, nezapomenu," odpověděla jsem, ale v duchu jsem si řekla, že to stejně vyúčtuju až příští měsíc, až se to podepíše, abych měla jistotu, že je vše v pořádku.

Po předání listin jsem sdělila, kolik budu účtovat. Tento klient si totiž u mne právní služby objednává zásadně bez toho, aby se předem ptal na cenu. Chtěla jsem proto ještě připojit vysvětlení, jak jsem k dané částce dospěla.
"Já nesmlouvám," usmál se, s odmítavým posunkem, že nemusím pokračovat.

Co víc si přát?
Jestli existuje nějaká advokátně-klientská láska, tak vypadá nějak takhle.