neděle 30. července 2017

Ostružiny

Letošní cestování je u konce

Už jsem tu psala, že to mám naopak, než převážná většina lidí. Zatímco všichni se na dovolenou těší, mne spíše stresuje.
V posledních letech nabývá má nechuť někam odjet povážlivých rozměrů. K balení zavazadel mám přímo averzi a už předtím, než vyjedu z domova, se těším na návrat. Z dovolené se pro mne stala taková zvláštní povinnost, jakkoliv paradoxně to zní. A tak jsem letos opět nechápala, proč mám někam odjíždět, když na terase tak krásně kvete levandule a ostružinový keř u zdi zahrady je přímo obsypaný ostružinami, které v nejbližších dnech dozrají. Ostružiny jsou moje oblíbené lesní ovoce. Dozrají a já tu nebudu!

Je to mimochodem problematické i z hlediska partnerského vztahu. Jen si to představte: naplánujete pro rodinu dovolenou a manželce, namísto aby se těšila a měla z toho radost, je málem do pláče. A vskrytu duše přemýšlí, zda právo sedět doma není náhodou základním lidským právem, na které by vhodně poukázala, když už je zase vyzvána, aby se někam štrachala.

Naštěstí je celkem pravidlem, že si navzdory tomu všemu dovolenou užiju; když už ne jako odpočinek  protože skutečný odpočinek se mi pojí jen s domovem , pak jako nevšední zážitek, poznání něčeho, co doma nemáme, nevidíme, neprožijeme.
Stejně to bylo i při letošních cestách: po návratu z dovolené jsem ráda, že jsme se na cestu vydali, něco nového poznali a zažili, a hlavně jsem ráda, že jsme se s pomocí Boží šťastně vrátili domů.

Hned jak jsme odemkli dům, běžela jsem na zahradu. Čekaly mne tam nádherné, velké, modročerné, sladce trpké ostružiny.


14 komentářů:

  1. Také mám z lesního ovoce nejraději ostružiny.
    A cestovat také netoužím, doma na chalupě je mi nejlíp. Ovšem moje paní rodinné dovolené organizuje a je to moc dobře, protože to pomáhá dětem a teď už vnoučatům mít pevný bod ve vesmíru, to je vlastní rodinu, a to bez ohledu na místo, kde se zrovna nachází.
    Ale přes to, že všechny ty rodinné dovolená za ta léta oceňuji, cestování se mi nelíbí a jsem pecivál.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      u nás to organizuje manžel, protože nechat to na mně, tak nevyjedeme nikam, jsem v tomto ohledu naprosto neschopná.
      Ale většinou taky ocením, že to zorganizoval, tedy když odhlédnu od toho, že bych stejně nejradši seděla doma:-)

      S tou rodinou jsem si to taky uvědomila, že je to takové intenzívnější než v průběhu roku, jsme s dětmi mnohem více času a ony si to hodně užijí. Děsně se na to těší, připadá mi, že víc než na ty zážitky.

      Vymazat
  2. Já cestování dělím na dva bloky - jeden je to vlastní cestování, tzn. přesun na místo (včetně balení atp.) a druhý je vlastní pobyt tam. Ten první mě nebaví, ten druhej jo.
    Z hlediska balení je prima čundr - to člověk vezme akorát ešus, karimatku a spacák, lžíci a rum a vyrazí. Balení tak na deset minut:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre:-)
      Ehm, čundr není pro mne ideální způsob trávení volného času, z toho bych si pak musela jít vážně odpočinout do kanceláře nebo k soudu:-)

      Ale s tím dělením na dvě části to je pravda, přesuny jsou ta otravnější část. Já si ale asi ani ten pobyt neužiju tak jako ostatní, u mne opravdu platí to "doma nejlépe". I když pak jsem zpětně ráda, že jsem se vykopala někam za humna, to ano.

      Vymazat
    2. Nedokážeš ocenit kouzlo hvězdné oblohy, dokud pod ní nespíš:-)
      škoda jen, že tě to nenechají vychutnat komáři a jiná havěť:-)

      Vymazat
    3. Sejre,
      to je fakt, že kouzlo hvězdné oblohy takto oceňuji spíše teoreticky. Manžel a jeho kamarádi občas dělají pro děti zážitek - spaní pod širákem, ale s účastí maminek se u toho tak nějak moc nepočítá. A já se tam rozhodně necpu!

      Vymazat
    4. Na čundry jsme v mládí chodili hodně. Už od druhého zákazu skauta jsme lezli (my bývalí skautíci) do lesů čundráckým způsobem. Karimatku jsme neznali, ta tehdy ještě neexistovala. Se spacákem se nikdo netahal - na to taky. Ešus - no zpočátku jo, ale časem jsme přišli na jeho totální zbytečnost. A místo rumu jsme tahali fernet a myslivce, poněvadž rum byl mlékem dělnické třídy, od níž jsme se chtěli distancovat. Takže nakonec jsme vůbec nic nebalili a šli jsme. Od hospody k hospodě. Inu: mladost - radost.
      Milan

      Vymazat
    5. Po řadě let jsme byli předloni pozvaní jednou známou na takový zvláštní tábor v duchu Tolkiena. A tam jsme se účastnili slavnosti "Bran léta", kde si nejprve lidi vyzdobili lucerničky ze zavařovaček, pak se setmělo, hrálo se a povídalo a pak měl každý svoje svítící lucerničky dát někomu dalšímu s přáním něčeho dobrého, s pochvalou něčeho toho druhého a tak.

      A pak se šlo na kopec, kde mělo být silencium (ztišení) až do rána a jen měla hrát tichá hudba (kytara, flétna). A čekalo se na východ slunce.

      No, my s manželkou jako ne-hráči jsme původně mohli sejít dolů, ale nakonec jsme tam zůstali pod celtou celou teplou noc a bylo to nádherné. Po cca letech pod širákem.

      Vymazat
    6. Karle,
      myslím, že přímo pod širákem jsem asi nikdy nespala. Ale byla jsem schopná u táboráku probdít celou noc, to ano:-)

      Vymazat
  3. A kde jste byli? Co jste viděli? Dobře jste se měli, na to se neptám :-)
    Ela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elo,
      v údolí Stubai poblíž Innsbrucku.
      Napíšu o tom zvlášť, i když jsem zjistila, že se mi tady skoro celý červenec podařilo vyhýbat právním tématům, kvůli kterým byl tento blog zřízen:-) Třeba to bude někoho zajímat, moc českých turistů tam nebylo, a přitom je tam krásně.
      A měli jsme se dobře:-) Teď už sice budu (doufám) hákovat až do konce léta, resp. do Vánoc, resp. do příštího léta, ale to je taky dobře;-)

      Vymazat
    2. Rakouské Alpy zcela nekompromisně a ultimátně zbožňuji. Stubai..zavřu oči a vidím konkrétní sjezdovku. I když v posledních letech jezdíme lyžovat do Flachauwinkl a zimní rakouské(to zdůrazňuji) Alpy jsou prostě top, přesto jsem tam byla mnohokrát i v létě a pořád dobrý :-). Skvělý výběr dovolené.
      Ela

      Vymazat
  4. Takže nějaké ty feraty byly, Chris?Jsem v rodině jediná, co neleze po horách, umím ocenit krásu hor z místní kavárny .
    A z ostružin dělám marmeládu,v zimních dnech si pak vykouzlím vzpomínku na léto,kdy jsem je trhala.
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      kdepak já a feraty, ani náhodou! Vysokohorská turistika a já se zcela míjíme:-) Naštěstí je tam toho spousta co dělat i bez toho.

      Vymazat