pondělí 31. července 2017

V údolí

Stubai v Tyrolsku
Nejsem rozený turista a na vysokohorské túry mne neužije už vůbec. Přesto se mi letní dovolená v rakouských Alpách, v údolí Stubai poblíž Innsbrucku, líbila.

Nevím, jak to tam vypadá v zimě, ale v létě je tam velmi příjemná atmosféra. Lidí tak akorát, i když Čechů jsem mezi nimi zaregistrovala minimum. Údolí je ohraničeno sedmi třítisícovými vrcholy, jeho středem se vine silnice, podél níž jsou rozložená velmi malebná - jak jinak, v Rakousku - městečka a vesnice, a celé je to zakončeno ledovcem.
Hlavní atrakcí jsou lanovky, celkem čtyři, z nichž tři jsme využili. Protože jsme bydleli pod horou Elfer přímo u nástupní stanice jedné z lanovek, vedla naše první cesta tam. To ještě nebylo dobré počasí, a tak jsme z panoramatické stezky po úbočí příliš mnoho neměli. Na konci jsme ale mohli obdivovat obrovské sluneční hodiny, které se opravdu hned tak někde nevidí.

Jedním z našich dalších cílů byl samozřejmě ledovec, i když si dovedu představit přívětivější letní destinace než horu pokrytou sněhem a ledem. Z tohoto důvodu jsem také ohrnovala nos nad ledovou jeskyní, která je vybudována u horní (nikoliv nejvyšší, Top of Tirol, tam jsme už nepokračovali, protože nemíním v červenci umrznout) stanice lanovky. Skepse mne ale brzy přešla, protože procházka nitrem ledovce se ukázala velmi zajímavou a rozhodně je to něco, co nezažijeme každý den. Konečně jsem pochopila, jak to přijde, že sondou do ledovce je možné zjistit tolik dat; dosud jsem to vnímala jen teoreticky. Abychom se pořád nevozili, sešli jsme k přestupní stanici Fernau pěšky, i když drobně pršelo. Jinak krajina kolem ledovce není příliš vlídná, pokud nejste nadšeni kamením a sněhem;skoro nic jiného tam totiž není, i když mezi kameny se občas objeví skromná kytička. Upřímně řečeno, ta kamenitá pustina mi - navzdory tomu, že je tak vysoko - asociovala peklo.

Třetí lanovkou nahoru, kterou jsme vyzkoušeli, byl Serles. Horní stanice této lanovky je ve výšce 1600 metrů, tedy zhruba jako Sněžka. Nahoře jsme podnikli vycházku ke klášteru Maria Waldrast, nejvýše položenému klášteru v Evropě. Je to velmi pěkné poutní místo, s kostelem a pramenem, z něhož si příchozí nabírají vodu. Zdola z Mieders lze k němu dojít i kapličkovou cestou, která zahrnuje čtrnáct zastavení a končí právě u kláštera. Je to tedy místo se značným duchovním rozměrem; okolní alpské scénerie a impozantní horské velikány dojem mnohonásobně umocňují.
U horní stanice lanovky Serles je vybudováno kromě restaurace pěkné hřiště a jezírka, ve kterých se mohou cachtat děti. Největší atrakcí je ovšem bobová dráha, kterou lze sjet dolů, pokud návštěvník nevyužije lanovku. Bobová dráha se vine v obloucích pod lanovkou; už při cestě nahoru jsem měla jasno v tom, že "nemusím mít všechno" a dolů jedu jednoznačně opět lanovkou. Samozřejmě jsem jela tou příšernou adrenalinovou dráhou, stejně jako zbytek rodiny. Lístek je totiž rafinovaně volitelný, můžete si vybrat, zda pojedete v kabince lanovky nebo na saních, na kterých tam jezdí i malé děti, takže je člověku pochopitelně líto to nezkusit. Tak jsme si to zkusili. Přežili jsme.

Kromě lanovkových výletů jsme prošli část tzv. Wilde Wasser Weg, a to první etapu vhodnou pro všechny návštěvníky včetně malých dětí, dokonce upravenou bezbariérově; další etapy jsou už určeny pro zkušené a sebejisté poutníky, mezi které se rozhodně nepočítám.
Cesta podél divoké vody je úchvatná; voda, která se valí dolů, představuje skutečný živel s obrovskou silou. Katarakt Ruetz je impozantní a to není nic proti vodopádu Grawa, kterým naše část cesty končila. Tento vodopád je se svými 85 m šířky nejširší ve východních Alpách; kromě toho je kolem něj velmi zdravé ovzduší, protože z vodopádu se uvolňují aerosoly a ionty. Na plošině pod vodopádem jsou umístěna dřevěná lehátka, kde je možné se natáhnout a dýchat vzduch, který je viditelně prosycen nepatrnými částečkami vodní páry. Tam jsme se tedy rádi zdrželi, zvláště když jsem si přečetla, jaké blahodárné účinky na rozličné civilizační neduhy (astma, alergie, stres) tento přírodní div má. Můžete si tam hezky odpočinout, pokud nemáte s sebou tři děti, které tiché odpočívání a rozjímání při zírání na vodopád nebaví ani pět minut.

Údolí nabízí mnoho cílů jak pro zkušené turisty či horolezce, tak i pro nás, kteří se držíme při zemi; není třeba jej během týdenní dovolené vůbec opouštět. Nakonec, na příjezdu i výjezdu se platí drobné mýto (3 Eura), což je mírná připomínka, že návštěvník nemusí hledat zábavu jinde. My jsme tak učinili jen v jeden den, kdy pršelo; uskutečnili jsme plánovanou návštěvu Muzea Swarovski v nedalekém Wattens. Muzeum bylo vybudováno v roce 1995 u příležitosti stého výročí založení továrny (zakladatel byl původem z Čech) a jeho hlavní část tvoří soustava komnat, v níž jsou umístěny nejrůznější, vesměs impozantní instalace z krystalů a některá moderní umělecká díla. Muzeum je velmi vstřícné i k dětem, které si kromě vlastní expozice užijí i nápaditě upravenou, zábavnou zahradu; tu jsme však z důvodu hustého deště museli oželet.

Dovolená byla příjemná, děti byly spokojené, protože se mohly každý den koupat v malém bazénku v hotelu, což je pro ně zábava tyčící se nad všemi alpskými vrcholy. Služby jsou v Rakousku tradičně kvalitní a i náročnou cestu po německých dálnicích v době, kdy se půlka Německa stěhuje na týden na jih a potom zase zpět, jsme zvládli.

Už vícekrát jsem slyšela úvahy na téma, jak krajina utváří lidskou povahu. Nikde jinde si to člověk neuvědomí tolik, jako ve vysokých horách; ve mně vzbuzují především respekt a musím je také vždy znovu obdivovat. Doma jsem se trochu zaraženě rozhlížela z terasy a říkala jsem si, že sice nejsem žádný horolezec a šplhání do kopců si ráda odpustím, ale přece jen, jednu skromnou třítisícovku bychom za městem mít mohli.


4 komentáře:

  1. Milá Chris, moc milé a vtipné postřehy k mé druhé ranní kavě...vrátila jsem se v čase, kdy jsme také po horách putovali s třemi dětmi, nemlich to samé:-),
    nejvíc vzpomínají na cestu zubačkou na Jungfrau,kdy je hostil průvodčí slaninou a ovčím kefírem/cesta zpět pak byla očistec/. Jinak tip speciálně pro Tebe je https://www.google.cz/search?q=Worthersee&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ved=0ahUKEwjf5rOGrrXVAhVBbxQKHRFGBSQQsAQIPw&biw=1280&bih=915 včetně bobové dráhy.
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      děkuji za tip.
      Na druhou stranu, bobová dráha určitě není nutnou podmínkou pro výběr destinece;-)


      Kvůli samému lenošení, dovolenkování a cestování jsem tady zanedbala právní témata, tak už se teď těším, jak se k nim vrátím.

      Vymazat
  2. Moje první seznámení, že něco, jako toto údolí je, jsem pochytil hned na nádraží v Innsbrucku, když jsem tam poprvé vystoupil z nádraží, čekaje na osobák do blízkého města Schwaz,kde se nachází statek, co po léta sloužil jako můj základní tábor pro cesty po všech Tyrolech / /+jižní a východní/. Statek se nachází 200 m od nádraží a s perfektní snídani a ceně 12 e, je to supr. Tak před tým nádražím v Inn. stála tramvaj s označením STB. Pak jsem zjistil, že to není pro vybrané Čecháčky, ale pro všechny jedoucí středem Inns. do toho Tvého malebného tallu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buteo,
      vidím, že se našel další komentátor-cestovatel, který ta místa zná - mělo mi to dojít:-)
      Já jsem o Stubaital a vůbec o tom kraji zjistila něco blíž, až když jsem tam jela, předtím jsem to vůbec neznala. Jak na ty hory nejsem, tak to nezkoumám a nevyhledávám. Ale líbilo se mi.

      Vymazat