středa 23. srpna 2017

Jih proti Severu, 2017

Neznám Spojené státy americké a dění tam sleduji jen okrajově, zpovzdálí, bez detailních informací. Ale i tak mne poslední události mimořádně zaujaly.
Když jsem na záběrech z Charlottesville viděla průvod mužů s pochodněmi, vykřikující hesla, která nepotřebují výkladu, napadlo mne jediné slovo: frustrace.

Předně, tohle asi nebyl průvod, který by bylo třeba umně zabírat kamerami tak, aby vypadal větší než ve skutečnosti je. Takové akce máme v živé paměti: vzpomeňme na trapný pochod politiků Paříží po teroristickém útoku nebo nedávný skandál, kdy reportérka CNN aranžovala muslimy tak, aby jejich malé protestní shromáždění vypadalo jako velká akce. Tady je naopak spíše překvapující, kolik lidí se do tohoto okázalého pochodu zapojilo.

K zamyšlení jsou také zvolená hesla. Krev a půda, protižidovské výkřiky. Na americkém Jihu? Čekala bych rasistické výpady proti černochům, ale nikoliv provolání jako z Křišťálové noci. Antisemitismus, spíše však čistý nacismus ve Virginii? Kde se to tam vzalo? Odkud to tam spadlo? Vždyť to tam vůbec nepatří. Každá země, každý kraj, má přece své bolesti a své vlastní frustrace...

Zajímavé jsou také okolnosti, které řetěz událostí spustily. Odstranění sochy vynikajícího konfederačního generála Roberta E. Leea je velice diskutabilní záležitost. Můžeme namítnout, že v Německu také nestojí sochy Ericha von Mansteina nebo Heinze Guderiana (ačkoliv vlastně nevím, zda tam nějaký pomníček nebo pamětní desku nemají?), nicméně to není přiléhavá paralela. Socha generála Leea neměla být odstraněna proto, že byl vojevůdcem Konfederace, ale spíše proto, že byl otrokářem. Připomíná mi to úvahu, zda má herec Mel Gibson dostat filmovou cenu, když se v občanském životě nechová dobře. Takhle se ovšem nikdy nikam nedostaneme, protože na každé historické osobnosti najdeme z hlediska dnešní přejemnělé politické korektnosti nějaký škraloup.
Nepodceňovala bych reminiscence na občanskou válku na americkém Jihu; domnívám se, že jsou výraznější, než bychom čekali. Není to nakonec nic divného, protože od války uplynulo jen 150 let. A vzpomeňme, jak v českém národním povědomí zůstávají stále živé mnohem starší události. Bitvu na Bílé Hoře pociťujeme jako národní porážku a co třeba takový Mistr Jan? Je to už 600 let, ale stejně jim to (těm katolíkům) nezapomeneme.
Mimochodem, jaký asi byl vztah udatného Jana Žižky k ženám? Doufejme, že jim projevoval náležitou úctu a nenapadlo jej si myslet, že žena má mít ve společnosti jiné postavení než muž! Abychom za chvíli nemuseli kácet jeho sochu na Vítkově.

Ale zpět do Virginie. Nepochybuji, že lidé, kteří s hořícími pochodněmi v rukou vykřikovali "Jews will not replace us!", byli voliči Donalda Trumpa. Frustrovaní, rozezlení, udivení z toho, kdo jim bere jejich svět.
Rovněž tak nepochybuji, že prezident Trump měl pravdu, když se snažil poukázat na to, že i mezi nimi jsou dobří lidé. Dobří lidé, resp. minimálně takoví, kteří navzdory problematickým proklamacím svých názorů nemíní z ideologických důvodů nikomu ublížit, se jistě vyskytují na obou stranách. Kvůli tomu není nutné prezidentu Trumpovi nadávat. Radikalizace ovšem dobrá není, a to ani na jedné straně.

Pak tu máme toho šílence, který najel do davu autem a způsobil smrt. My v Evropě už ale dávno víme, že takoví "vyšinutí jedinci" zásadně nemohou být spojováni s ideologiemi, v jejichž jménu vraždí; většinou s takovými ideologiemi nemají nic společného a jsou jen oběťmi svých vlastních běsů, frustrací, nebo přímo duševních nemocí.

Co se to tedy děje na americkém Jihu? Nevím.
Ale jsem si jistá, že na kácení soch je vždycky času dost.


38 komentářů:

  1. No akorát vím, že Rommel má nějaké pomníky a pamětní desky: https://de.wikipedia.org/wiki/Erwin_Rommel

    U nás máme problémy s jinými pomníky:
    http://www.rozhlas.cz/kraje/cesko/_zprava/krannerova-kasna-na-prazskem-smetanove-nabrezi-po-letech-opet-slouzi-svemu-ucelu--1595887
    Pozn. u toho pomníku chybí napis, kdo to u všech čertů je. Nebo klasika: http://www.rozhlas.cz/plus/proaproti/_zprava/nestavejme-pomniky-okupantum-zada-odpurce-marianskeho-sloupu-na-staromestskem-namesti--1671979

    Osobně si myslím, že by se pomníky bourat něměli. Postupně se stávají dokumenty doby, což někdy vede k tomu, že ilustruji chyby těch, co je vztyčovali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za doplnění.
      Kolem mariánského sloupu bude zřejmě ještě hodně povyku - podle mne dosti neadekvátního.
      S těmi pomníky je to prostě těžké.

      Vymazat
    2. Hezký příklad, co s pomníkem najdete zde: http://www.pametnimista.usd.cas.cz/litomysl-socha-zdenka-nejedleho/

      Vymazat
    3. To je pěkné, překopíruji sem ten nápis:

      „ODMÍTÁM TY, KDOŽ SE ROZHODLI PRO / OSLAVU ČLOVĚKA, STEJNĚ TAK JAKO TY, / KDOŽ SE ROZHODLI JEJ TUPIT… MOHU / DÁT ZA PRAVDU JEN TĚM, KDOŽ / V ÚZKOSTECH HLEDAJÍ.“ B. PASCAL / ZDENĚK NEJEDLÝ / (1878–1962) / ROZMNOŽIL I POŠKODIL KULTURU / ČESKOU. PŘINESL POCTU I ÚHONU / RODNÉMU MĚSTU, JEŽ OCEŇUJE DOBRÉ / A ZAVRHUJE ŠPATNÉ JEHO SKUTKY. //

      Vymazat
  2. Pokud mne paměť neklame vážená Christabel, vy jste přeci souhlasila s odstraněním památníku sovětských vojáků osvobodivších Prahu z pražského Smíchova. Změnila jste názor?

    Hamilbar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hamilbare,
      to nevím - myslíte tank?
      Ten byl odstraněn, když mi bylo asi 13 let, tak netuším, jestli jsem si o tom tehdy něco myslela.

      Vymazat
    2. Já jen mám ten pocit, že jsme si o tom tanku spolu u vás na blogu povídali. Ale mohu se samozřejmě mýlit a vy jste jeho odstranění nikdy neschvalovala. Nu což, mýliti se je lidské. Trhám roušo a sypu popel.

      Hamilbar

      Vymazat
    3. Hamilbare,
      když já už to píšu tak dlouho, že vážně netuším. Je to možné, i když se divím, že bych se zpětně vyjadřovala k něčemu tak časově vzdálenému.

      Ale - když jsme u toho - akci "růžový tank" jsem nechápala ani tehdy a nechápu ji ani nyní. Prostě nevím, co to s tou růžovou mělo znamenat, co tím chtěl umělec říci. A nikdy mi to nikdo nevysvětlil. Tolik k tanku.

      Z dnešního pohledu obecně: proti pomníku osvobození Československa Rudou armádou bych neměla nic, vzhledem k tomu, že je to skutečná událost, že to proběhlo a co porážka nacismu obnášela.
      K diskusi je, zda by to měl být zrovna tank. Ale takovou diskusi teď snad ani nikdo nevede.

      Vymazat
    4. Ještě doplním, že podle obrázků - nikoliv podle osobního dojmu - pokládám za vhodný válečný památník, adekvátní událostem a výstižný, například toto:
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Matka_vlast_vol%C3%A1

      Stejně tak na druhé straně zeměkoule plní zřejmě důstojně svůj účel toto:
      https://en.wikipedia.org/wiki/Vietnam_Veterans_Memorial

      Jenomže diskuse se nyní vede o památnících jednotlivých osobností, což je složitější, protože za tím máte také životopis té osobnosti, který samozřejmě nebyl bez kaněk - žádný život není takový.

      Vymazat
  3. Amerikou (ale i evropskou unií) se plíží specifická forma socialismu a nabývá na sile.

    Po pádu východního bloku západu zmizel z očí odstrašující příklad toho, kam levicové ideály zbavené okovů zdravého selského rozumu i slušnosti nezneužívat své okolí, dříve či později vedou.

    V USA socialismus brzdila ústava a dodatky, ale kreativním výkladem se tyto okovy daří levičíkům prolamovat.

    U severní evropě to brzdila staletí budovaná severská kultura, která byla potřebou kolektivu přežít nevlídnou a dlouhou zimu.

    V západní evropě byl odstrašujícím příkladem SSSR a pomáhal i vliv američanů a celkově strach z východního bloku.
    Bohužel brzdné síly jsou fuč.

    Mimochodem, odstranění sochy generála Lee iniciovala studentka, která se cítila deprivována tím, že každý den musí chodit kolem sochy konfederačního generála.
    Tato studentka nejspíš zjistila, že profesionálním aktivismem se dá v USA uživit lépe, než prací. Dá se mj. dohledat, že pomocí crowdfundingu získala peníze (3000 USD) na výlet do Španělska.

    Zatímco její vrstevníci si na svoje koníčky a cesty vydělávají brigádami, ona využila barvy své pleti a našla mnohem snazší cestu jak se dostat k penězům. Je na nejlepší cestě stát se profesionálním černochem ...

    Amerika, která byla veliká a skvělá, nám mizí před očima. I proto je tam mezi běžnými lidmi tak populární Trump (Make America Great Again), ale obávám se, že pro Ameriku přišel příliš pozdě.

    Obama, díky tomu, že byl černoch, mohl vykonat mnoho dobrého, protože jedině černoch mohl zarazit pozitivní diskriminaci a další socialistické vynálezy, které škodí hlavně černochům. Místo toho napáchal hodně špatného.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      díky za doplnění informací.
      Deprivována, tak to ano, to musela socha pryč.

      K tomuto tématu vyšel komentář na NP:
      http://neviditelnypes.lidovky.cz/historie-kaceni-soch-0rd-/p_zahranici.aspx?c=A170822_204224_p_zahranici_wag

      Musím říci, že když čtu, co se v USA děje, tak se podpoře Donalda Trumpa vůbec nedivím. A myslím, že ač se elita snaží seč může (partajní politici, média), tak jeho popularitu v určitých kruzích určitě nenaruší.

      Mimochodem:
      http://a2larm.cz/2017/08/chomsky-versus-antifa/

      Vymazat
    2. Ano.
      Souhlasím s Vámi, Pefi.
      A doplňuji, že když se dnes bourají pomníky vojevůdců pokusu jižních států dnešních USA o rozdělení federace na dva státy (ostatně i stavovské povstání 1618 u nás si vytklo za cíl zřízení konfederace a tím zásadní odpor proti centrální moci), zanedlouhou bude zmínění jejich jmen či vlastnění jejich podobizny trestné a bude pronásledováno stejně, jako kdyby si u nás někdo vzal tričko s portrétem Adolfa Hitlera. Ovšem mít na tričku Che Guevaru bude nadále ne jen tolerováno, ale i chváleno a bude to cestou ke kariéře.
      Milan

      Vymazat
    3. Pefi, to je zajímavý.
      O iniciátorce jsem věděla jen nahrubo. Výrok "Stát se profesionálním černochem" je ilustrativní.

      Vymazat
  4. Dovolím si doporučit pozornosti tento názor pana Havránka:
    http://josefhavranek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=618970
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že si Američané uvědomí, co se děje.
      Nakonec, vítězství Trumpa beru jako důkaz toho, že si to už uvědomili. A nezdá se, že by mezi svými voliči ztrácel podporu.

      Vymazat
    2. Trump vyhrál také proto, že spousta voličů bylo líných přijít k volbám.

      Jednou z vlastností socialismu je to, že postupně prakticky všichni voliči začínají čerpat nějaké benefity a následně tedy nikdo není příliš ochoten začít do systému vrtat. K dokonalosti to dotáhli ve švédsku.

      V USA proto roste množství lidí, kteří mají pocit, že je pro ně ekonomicky výhodné volit demokraty. Ono to pro ně z krátkodobého hlediska skutečně výhodné je, ale z dlouhodobého hlediska ekonomická levice USA táhne ke dnu. Pro spoustu svobodomyslných lidí je pak ekonomická pravice (Republikáni) nevolitelná, protože Republikáni jsou ve věci osobních a občanských svobod tak trochu fašisti.

      Jak mizerně na tom USA z hlediska dlouhodobého vývoje jsou, ukazuje stanovisko prezidentských kandidátů ke kauze "Snowden". Ze všech prezidenstských kandidátů v podstatě jediní dva, kteří si aspoň trochu uvědomili hrozivé dopady toho, co Snowden odhalil, byli Ron Paul (Republikán-liberstarián, tedy jedno z krajních křídel Republikánů) a Bernie Sanders (Demokrat reprezentující extrémně levicové křídlo demokratů).

      Elementární občanské svobody v USA odtékají kanálem a drtivé většině obyvatel i politiků je to celkem ukradené. Není proto překvapivé, že se v USA začíná přepisovat historie, je pouze otázkou času, kdy se tam začnou pálit knihy.

      Vymazat
    3. Pefi,
      nerozumím větě "Republikáni jsou ve věci osobních a občanských svobod tak trochu fašisti".

      Jinak s tím Snowdenem je to také zajímavý postřeh; škoda, že nepíšete blog:-)

      Stav svobod v USA dost visí na Nejvyšším soudu, který má velký vliv; doufám, že to po jmenování konzervativního soudce namísto zemřelého A. Scalii nepůjde špatným směrem, to by ten celý průšvih ještě urychlilo.

      Vymazat
    4. Ad fašisti:

      Politické strany (i politiky) lze dělit:
      a) podle přístupu k přerozdělování na levicové a pravicové
      b) podle přístupu k občanským svobodám na liberální a autoritářské.

      A Republikáni jsou obvykle podstatně víc autoritářští, než Demokraté. Mají obvykle tendenci lidem nařizovat co je pro ně dobré více, než demokraté.

      Jedno z hodnocení kandidátů amerických prezidenských voleb je zde:
      https://www.politicalcompass.org/images/usprimaries2016.png

      Typické pro skoro všechny státy západního kulturního okruhu je, že vpravo dole bývá prázdno. Kdo leze do politiky, ten mnoho pochopení pro občanské svobody nemá.

      EU v roce 2012 vypadala nějak takto:
      https://www.politicalcompass.org/euchart

      Vymazat
    5. Ad Snowden:
      Z prezidentských kandidátů by za katr poslali Snowdena všichni.
      Ron Paul by jej prý zavřel do jedné cely spolu se šéfem tajné služby NSA, protože do basy prý patří oba.
      Bernie Sanders by Snowdena nějak potrestal, ale na fungování tajných služeb by nenechal kámen na kameni, protože se podle něj vymkly zpod ústavní kontroly a dělají si co chtějí.

      Vymazat
    6. V konzervativní soudce mám celkem důvěru, protože ikdyž zastávají některá autoritářská stanoviska, se kterými nesouhlasím, tak bývají velmi vzdělaní, mají úžasný odborný i lidský rozhled a jsou mnohem opatrnější ve snahách vykládat ústavu a dodatky inovativním způsobem.
      Soudci jmenovaní demokraty jsou mnohem ochotnější k tomu vykládat ústavu "moderně", tedy třeba způsobem, ze kterého otcové zakladatelé musí rotovat v hrobě.

      Vymazat
  5. Dílo Jih proti Severu byste napříště neměla příliš hlasitě propagovat a chválit, aby Vás někdo aktivní neobvinil z podpory fašistického a podobného nedemokratického hnutí. V USA se to už začíná zakazovat:
    http://www.lidovky.cz/rasisticka-klasika-kino-po-34-letech-prestalo-promitat-jih-proti-severu-1my-/kultura.aspx?c=A170829_115514_ln_kultura_jto
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      ale s takovým přístupem bychom museli zakázat spoustu děl, filmových i literárních. To bychom možná za chvíli nemohli číst ani Babičku, protože přece nekorektně zobrazuje postavení žen ve společnosti.

      Přitom v té knize se o černoších nemluví vůbec špatně, naopak se tam vztahy mezi bělochy a černochy na Jihu poněkud idealizují.

      Vymazat
    2. Ano, Babička je hrozná. A co teprve ten štváč Jirásek! A na Máchu i Ladu taky dojde, i na Nerudu a Bezruče. A mnohé další a další...
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      na Josefa Ladu už asi došlo:

      https://zpravy.aktualne.cz/domaci/je-kocour-mikes-rasista-romske-spolky-se-neshodnou/r~i:article:665843/?redirected=1504255772

      Vymazat
    4. No to je dost staré, z toho mraku nakonec kroupy nepadaly.
      Ovšem Švédové už začali upravavovat klasická díla své dětské literatury a tak vzniká například otázky, zda bude muset i Česká republika přijmout opatření, aby překladatelé nebo vydavatelé těchto děl respekovali změny provedené švédskými vydavateli. Zajímavá otázka, ne?
      A opačně - kdyby někdo překládal do švédštiny Bezruče, Nerudu, Ladu nebo Máchu, musí respektovat švédské poměry a tedy nerespektovat český originál?
      Milan
      P.S.
      Zima byla, bláto bylo, cikáně se narodilo. Zima je, bláto je, cikáně už tancuje. (A co teprve ten "hrozný" obrázek u toho!)

      Vymazat
    5. Milane,
      zajímavé otázky to jsou - a složité, alespoň pro mne, protože já se na poli autorského práva pohybuji opravdu jen velmi opatrně:-)

      Vymazat
  6. Zrovna jsem dočetl knihu "Hvězdy proti hvězdám", která mapuje historii americké občanské války a okrajově také prezentuje příčiny tohoto konfliktu, ale Vaše odkazy na Wikipedii mi přijdou poněkud úsměvné, protože bezpochyby nejsou zdrojem spolehlivých - rozumějte historicky věrných - informací.

    Rovněž podivné "porovnání" konfederačního generála s veliteli Wermachtu, mi přijde docela zábavné. Ostatně od Ericha von Mansteina dočítám "Ztracená vítězství", byť danou publikací jsem poněkud zklamán, ale Vaše historické paralely naznačují, že o historii jste pravděpodobně nikdy neprojevila de facto seriózní zájem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jene,
      porovnání konfederačního generála s veliteli Wehrmachtu (kdybyste zabrousil na Wikipedii, možná byste to správně napsal) jsem se nedopustila já, toto přirovnání je pokud vím dílem právě těch, kdo volají po stržení soch (nechceme sochy otrokářů a těch, kdo bojovali za otroctví, tak jako v Německu nemají sochy nacistů a těch, kdo bojovali za Hitlera - nebo tak nějak).
      Já si nemyslím, že je to vhodné přirovnání.

      Mimochodem, někteří generálové Wehrmachtu zaslouží podle mne úctu i navzdory tomu, na čí straně bojovali, např. generál Strecker.

      Ztracená vítězství jsem četla, tedy jenom druhý díl, první jsem neměla k dispozici. Zmínila jsem se o tom zde:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2013/11/stalingrad-krajina-bitvy.html

      A čím jste zklamán? Že si poražený německý generál nesype popel na hlavu a neprovádí dostatečnou sebekritiku?:-)

      Vymazat
    2. A "historicky věrné informace" - zřejmě žertujete.

      Dějiny píšou vítězové, jak známo. Příležitostně si můžete počíst něco od poražených, jak činíte s Mansteinem (nebo já s M. Mitchellovou). Žádné historicky věrné informace k dispozici nejsou. A nebudou:-)

      http://panirtenka.blogspot.cz/2015/10/nic-nez-pravda.html

      Vymazat
    3. Záznamy na wikipedii svou kvalitou v posledních letech občas překračují tradiční literaturu, protože se na mnoha z nich podílí více autorů a tedy jsou méně subjektivní, než leckterá papírová publikace psaná jedním autorem. Takže bych wikipedii rozhodně nezatracoval, byť i na ní je vidět nejen že histroii píší vítězové, ale že výklad jedné historické události se liší podle toho, která "strana" konfliktu událost popisuje.

      Třeba u nás často idealizované spanilé jízdy hustitů byly okolními zeměmi vnímány asi tak pozitivně jako nájezdy saracénů, protože metody husitů se od metod saracénů nelišily v tom, že i husité loupili, drancovali a teorizovali civilní obyvatelstvo okolních zemí, ničili sochy, kostely i kláštery.

      Vymazat
    4. Pefi,
      já považuji Wikipedii za přiměřeně důvěryhodný, orientační zdroj. Jistěže to čteme kriticky, ale pro základní orientaci to většinou stačí.
      V každém případě je objektivnější než paměti poražených generálů:-)

      Uvedla bych ještě takový příklad - beru to z článku o bitvě o Stalingrad, na který výše odkazuji. Například by mne zajímalo, kolik Rusů přeběhlo na stranu Němců a stali se tzv. Hiwis, dobrovolníky v řadách Wehrmachtu. Takoví lidé byli a zcela jistě jich byl určitelný počet, byli spočitatelní.
      Když si budu číst německé zdroje, ty budou mít tendenci toto číslo spíše nadsazovat (v podtextu: Rusové vlastně chtěli být osvobození od bolševiků), ruské zdroje snižovat (není větší ostuda než Rus, který zběhl k nepříteli). Můžu jít do objektivnějších pramenů, například se hrabat v proviantních výkazech šesté armády, kde byli tito lidé uvedeni. Jenomže neměli velitelé tendenci nadsazovat počty mužů, aby dostali více přídělu tak nedostatkových potravin? Pravděpodobně ano. Takže vím co? Nevím nic. A nikdy se to nedozvím.
      Možná v nějakých válečných denících vedených veliteli šesté armády, možná tam by se dalo něco zjistit...

      Historicky věrné informace - tak určitě:-i

      Vymazat
  7. Heinrich Heine: Německo, Zimní pohádka
    "Kde pálí knihy, tam pálí lidi nakonec."

    Milan

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za opravu mého pravopisu, vždyť "I v oblasti právní argumentace platí obecná argumentační zásada, dle které argumentujeme ad rem a nikoliv ad hominem", přičemž "svědčí o nedostatku relevantních argumentů, odkazuje-li účastník diskuze na negativní skutky anebo vlastnosti jiného účastníka argumentačního sporu", ale kromě několika povrchních floskulí typu: "Dějiny píšou vítězové", jste nepřednesla jediný seriózní argument, který by mé názory vyvrátil, či alespoň zpochybnil.

    Uvědomte si prosím, že zde nejste v soudní síni, kde můžete prezenotvat Vaše poněkud - eufemisticky řečeno - "pavlačové" vystupování, které paradoxně vyčítáte per exemplum Mgr. Zuzaně C., což její právní zástupkyně neváhala označit "laciným moralizováním" (viz článek ze dne 27.4. 2017, nazvaný "Víme koho předvolat"). Ostatně co jíného by to mohlo být.

    Bohužel moji jemnou ironii vyjádřenou v komentáři k výše explicitně odkazovanému článku, prima facie nejste schopna porozumět, byť respektuji především Vás nesporný přirozený intelekt ("drsná=pavlačová").

    Ad "Ztracená vítězství"...

    kniha, která mne nedokáže upoutat a při čtení jejího obsahu se téměř "nudím", je pro mne značným zklamáním. Erich von Manstein byl nepochybně jeden z nejlepších německých generálů, ale jeho literární schopnosti jsou přeci jen omezené. Nicméně jsem celkem nedavno zakoupil kopletní vydání "Napoleonových tažení", jejichž autorem je Ing. Jiří Kovařík a věřím, že tímto literární počinem rozhodně nebudu zklamán. Závěrem doplním, že autor těchto obsáhlých publikací nabízí vskutku komplexní a v mnohém vyvážení pohled nejen na jednotlivé historické události, ale také hlavní aktéry tzv. "napolenonských válek", což v konfrontaci s dříve uvedenou povrchní floskulí ("Dějiny píšou vítězové"), Vaše pseudoargumenty činí vskutku "nepřekonatelnými". Ostatně také konfederační generálové neváhali napsat paměti a hystorické události vylíčit způsobem, jenž byl inter alia plausibilní s jejich vnímáním reality.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jene,
      já se tady nemíním hádat a chytat za slovíčka.
      Řekněme, že moje reakce odpovídala otřepanému "jak se do lesa volá...". Styl reakcí si mohou diskutující přičíst většinou na svůj vrub.

      Wikipedii budu nadále používat, protože to je nejrychlejší zdroj a používám ji pouze jako odkaz na základní orientační, řekněme životopisná data; na informacích z Wikipedie nikdy nestavím články ani argumentaci - to jste si asi povšiml.
      Už tak věnuji blogu dost času, a proto si to takto ulehčuji. Myslím, že to každý chápe, většina z nás ví nebo tuší, jak Wiki vzniká, tudíž tomu přizpůsobujeme naše vnímání tohoto informačního zdroje.
      Je jasné, že pokud míníme jít do nějakých historických podrobností, tak tento zdroj nepoužijeme.

      Dále, do článku jsem napsala, že určité přirovnání není přiléhavé, načež Vy se v komentáři uchechtáváte, že toto přirovnání není přiléhavé. Jediný závěr, který si z toho vyvozuji, je ten, že jste nečetl článek, který komentujete, a to vskutku není pro komentátora dobrá vizitka.

      Být drsný není totéž co být pavlačový, toto nejsou synonyma.

      Toho Mansteina si už tolik nevybavuji, je to několik let, co jsem ho četla, ale myslím, že mne to moc nenudilo, tedy minimálně ta část o východní frontě. Ale asi jsem to nečetla úplně celé a postupně, a také mne mrzelo, že nemám první díl, měli jsme to od někoho vypůjčené.
      Já jsem od toho ale asi nečekala to, co Vy, resp. asi jsem od toho nečekala nic.

      Napoleonova tažení budou určitě zajímavá, jsou tam i určité historické paralely (zase už...) s nacistickým vpádem do Ruska, což mne zajímá. Kromě toho mám dojem, že z jeho úspěchů i neúspěchů dost čerpal Clausewitz a to mne také zajímá:-) Ale možná se pletu.
      Takže kdybyste se s námi chtěl podělit o své postřehy z četby, můžete mi to napsat a já to sem klidně dám.

      Vymazat
  9. Ještě reflektujíc Vaši bizarní argumentaci v kontextu tzv. "Hilfswillige", tedy obdobným způsobem dovedeným ad absurdum, se můžete dohledat informace kolik v dané (statické) bitvě bylo výstříleno nábojů ...

    Pokud si dobře vzpomínám, tak dne 31.1. 1943, kapituloval čerstvě povýšený polní maršál Friedrich von Paulus s částí přeživších a o dva dny později se vzdaly zbytky 6. polní armády izolované v "jižním kotly", což jsou "kupodivu" historicky věrné informace, nota bene zachycené kamerou (vlastní kapitulační akt výše jmenovaného). Vycházím zejména z knihy "Stalingrad, 1942 - 1943, Pekelný kotel; autor: Walsh Stephen).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jene,
      to byl jenom příklad, který měl ilustrovat, že dožadovat se historicky věrných údajů je celkem nesmysl.
      Rozdíl je ovšem v tom, že z historického hlediska je jedno, kolik bylo v bitvě vystříleno nábojů, ale není už tak docela jedno, kolik Rusů přeběhlo k Němcům a jaké byly jejich motivace k takovému chování.

      Kromě toho si samozřejmě můžete dohledat, kolik bylo v které bitvě např. zničeno tanků, jenomže si to právě nedohledáte, protože každá strana třeba uvádí jiné údaje a ani ty údaje, které daná strana vede jako "skutečné" (na rozdíl od zveřejněné propagandy) nejsou skutečné, protože v nepřehledných bitvách se běžně stávalo, že si zničení jednoho tanku připsalo více vojáků či více jednotek.

      To, že se vzdal zbytek šesté armády v kotli, to je historicky věrná informace, ovšem dosti hrubá.
      Asi tak na úrovni toho, že Sever vyhrál válku proti Jihu.
      Úplně stejný údaj mimochodem najdete na té Vámi zatracované Wikipedii:
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Stalingradu

      - s tou výhradou, že tam je zřejmě špatně uvedeno jméno německého generála, kterým byl podle mne Strecker.
      Zato je tam ale poznámka, že řada jednotlivců bojovala ještě déle a vzdali se až později, což zřejmě odpovídá historické realitě.

      Vymazat
  10. Vaši argumentaci shledávám dosti účelovou, ale budiž ...

    Ad "Napoleonova tažení I až V díl"

    Od Ing. Jiřího Kovaříka jsem četl již řadu knih, např. "1809. Napoleon na Dunaji. Aspern a Wagram. Napoleonova první porážka a poslední vítězné tažení", tudíž jeho literární styl - dovolím si trvrdit - velmi dobře znám, a proto celkem logicky vycházím z předpokladu, že obdobným způsobem neváhal vylíčit celou historii "napoleonských válek", které mne v jistém smyslu doposud značně fascinují.

    Ostatně některé informace jsem využil - snad s úspěchem - v několika soudních řízeních. Žalovaný, avšak nejmenovaný krajský úřad spolupracoval s rovněž nejmenovanou advokátní kanceláří a já byl vskutku nepříjemně překvapen kvalitou právní argumentace, in concreto vyjádřením žalovaného správního orgánu 2. stupně k podané správní žalobě, což mne značně iritovalo, ale zároveň jsem pochopil, že neméně důležitou je nejenom tzv. "komentářová" odborná literatura, ale také publikace jenž se zabývají prací s judikaturou a právní interpretací, které jsem tehdy ignoroval (viz např. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace, popř. Judikatura a právní argumentace aj.). Nicméně s vědomím dalších soudních sporů jsem začal hledat způsoby, jak zbavit onen krajský úřad, takříkajíc "kvalitního právního" zastoupení, neboť schopnosti některých úředních osob shledávám více či méně omezenými. K tomuto jednání mne inspirovala výše citovaná publikace Ing. Jiřího Kovaříka, neboť celkem poutavě popisoval, že - byť nyní poněkud parafrázuji - "v letech plných tažení řady starých knírů prořídly a řada nováčků ještě nebyla dostatečně vycvičena a někteří neměly dokonce žádné bojové zkušenosti. To vše bude v bitvách u Aspern a Wagramu hodně patrné", přičemž títmo pro něho typickým způsobem čtenáři vysvětlil, proč Napoleon Bonaparte nezopakoval "oslnivé vojenské úspěchy z předchozích tažení proti Rakousku a Prusku". K bitvě u Wagramu, pak dodal půvabný komentář, dle něhož "z vojenského hlediska, se ale jednalo o pramálo oslnivou výhru, která měla při bližším pohledu mnoho kazů". Správní žaloba byla nakonec úspěšná, ale "z právního hlediska se jednalo o pramálo oslnivou výhru, která měla při bližším pohledu mnoho kazů", ale žalovaný byl nucen ukončit splupráci s danou advokátní kanceláří a to z důvodu jejího netransparetního výběru, neboť "takto flagrantní plýtvání finančními prostředky daňových poplatníků nelze akceptovat".

    Absence dříve akcenotvaného "kvalitního právního zastoupení" opakovaně úspěšně žalovaného, je v následných soudních sporech "hodně patrná" (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14.12. 2016, č. j. 15 A 17/2014-65).

    OdpovědětVymazat
  11. Jen bych upozornil, že sochy nebyly umístěny na paměť vojenským kvalitám velitelů Konfederace, ale část v období pokračujícího útisku černochů na počátku století, v období přehlížených lynchů, segregace a útisku.

    V podstatě prý v duchu toho, že Lee a spol. sice prohráli válku, ale tak, že pro Jih zachránili jejich "bílou kulturu". A proto je nutno černým ukázat, kdo je tu pánem.

    (Šlo o období zákonů Jima Crowa, čili zákonů, které hledaly, jak udržet černochy dál od občanských práv, od politiky, od vzdělání, od voleb a od řízení společnosti. Teoreticky platil princip tehdy aprobovaný SCOTUS - oddělení, ale rovní, ale v praxi to "rovní" rozhodně neplatilo. Ať již v kvalitě veřejných služeb, ať již v přístupu ke vzdělání apod.)

    No a pomníky v té době stavěly hlavně ženské odnože hnutí "zachování Jihu". Dcery Konfederace apod.

    Ekvivalent s nacismem by zřejmě vypadal takto: Kvůli nastupující studené válce západ přijal rychle separátní kapitulaci velení německé armády, jakmile prý vůdce spáchal sebevraždu. A po chvíli váhání Wehrmacht začlenil do sil společného velení. Nacističtí generálové a pohlaváři byli sice odveleni na školy a do málo významných pozic, ale nějaké potrestání se nekonalo. Chvíli se mluvilo o soudech a trestech a nějaký čas trvala okupační správa, ale jakmile se zemské vlády a malá část obyvatelstva formálně zřekli nacismu, tak byla obnovena svrchovanost Německa. Židé se sice papírově směli vrátit, ale ihned byli napadáni civilisty a v noci probíhaly pochody neznámých osob s pochodněmi. Obnovení občanských a volebních práv se zadrhlo na neurčito v zemských parlamentech. Po pár letech si dcery generace bojovníků začaly uvědomovat, že sice generálové prohráli válku, ale vyhráli kulturní boj s Židy a na důkaz toho začali stavět sochy: nejprve vojáků, ale nakonec se našla tu a tam i socha Goeringa, Goebbelse a tu a tam i muž s knírkem.

    OdpovědětVymazat