čtvrtek 3. srpna 2017

Prosit budeš

Typická situace: otec navrhuje svěření dítěte do střídavé péče, namísto "tradičního" modelu, kdy si dítě bere třeba jen jednou za dva týdny na víkend.

Ačkoliv střídavá péče není nic, co bychom si my dospělí chtěli dopřát, kdybychom byli dětmi, nelze jí upřít jednu výhodu: rodič, který by jinak neměl dítě svěřeno do péče, pravidelně otec, je s ním v kontaktu nejenom nárazově o víkendech, kdy se podnikají výlety nebo lenoší, ale i v běžném provozu. Musí s ním absolvovat přípravu do školy, dohlížet na plnění povinností, zajistit docházku do zájmových aktivit a podobně. Střídavá péče tak dává rodiči mnohem větší prostor pro výchovu dítěte, než by tomu bylo v jiném modelu, a tento prostor se - podle mého názoru - neredukuje jen na hledisko časové.
Střídavá péče je sice institut značně problematický, ale ono být jen s matkou a k tátovi si chodit o víkendech zapařit na kompu nebo jet zalyžovat taky není zrovna žádoucí úprava, která by kdovíjak podporovala harmonický rozvoj dítěte.

Střídavá péče přišla do módy na začátku tisíciletí a je stále dost otců, kteří o tomto modelu uvažují. Matky tomu často brání. Tady musím poznamenat, že lidsky to chápu, protože představa, že tráví se svým dítětem jen polovinu času, je pro každou normální matku tíživá. Dalším důvodem odporu matek bývá otázka výživného: zatímco při svěření dítěte do péče matky otec platí výživné, a to bez ohledu na to, kolik dní s dítětem v měsíci stráví, u střídavé péče funguje výživné jinak, povinnost platit výživné mají oba rodiče. Rozhodnutím o střídavé péči se tak matka často připraví o jeden z významných zdrojů financování své domácnosti.
Argumentace matky je potom velmi často takováto: ať dítě zůstane svěřeno do mé péče, vždyť otec si ho může vzít kdykoliv projeví zájem, já tomu bránit nebudu, je to na dohodě, ale jen ať to není střídavá péče.

A přesně to matka chce.
Protože ji to staví do nesmírně výhodné pozice paní situace, která rozhoduje, zatímco otec se ocitá v roli prosebníka, jemuž přísluší stále o něco žádat, v tomto případě o něco tak samozřejmého, jako je kontakt s jeho dítětem.

Popsaný postoj matky lze přeložit takto:
  • ať dítě zůstane svěřeno do mé péče = já o něm přece rozhoduji, to já určuji jeho život, otec ne;
  • otec si ho může vzít = otci je milostivě dovoleno pobýt se svým dítětem, když se mi zlíbí, že mu to umožním;
  • kdykoliv projeví zájem = když já nebo můj druh nebo děti mého druha nebo kdokoliv ve vesmíru nebude mít program, který s přáním otce koliduje, to pak musí otec samozřejmě ustoupit, protože je nesmírně důležité, aby Maruška shlédla představení "Obři pijí Pepsicolu" a jenom nějaký nelida by jí to odepřel kvůli návštěvě táty;
  • já tomu bránit nebudu = tak nebudu, ale když to dítě třeba zrovna k otci nebude chtít, tak co s tím udělám, že... to se pak nedá nic dělat, za to já nemůžu;
  • je to na dohodě = a co je dohoda a kdy k ní došlo, určuji já;
  • jen ať to není střídavá péče = platit bude. A prosit.

Pánové, nenechte se do takového postavení vmanipulovat.



12 komentářů:

  1. Rozvody jsou zlo.
    A střídavá péče je zoufalou reakcí rozvedených otců, jimž jsou děti po rozvodu odebírány a upírány. Kdyby zde nebyla letitá šílená praxe, že nejméně 96 % dětí je po rozvodu svěřeno do péče matky (zbylá čtyři procenta zahrnují děti předané prarodičům, děcáku a otcům), ale poměr by byl třeba kolem 60/40, požadavek na soudní upřednostňování střídavé péče by nevznil. Každý ví, i ti otcové, že střídavá péče je pro dítě problém. Ale co mají dělat, když mají jistotu, že dítě do péče nedostanou a zda se s ním budou moci aspoň občas vídat záleží na vůli té, která je už nenávidí? Soudy nikdy účinně nevymáhají dodržování rozsudku o tom, jak často má být dítě u otce - matka si vymyslí výmluvu a soudní ochrany se otec nedomůže. Když nezaplatí alimenty, zavřou ho. Když nevidí dítě rok a více pro obstrukce matky, matku nejen nezavřou, ale ani ji nepokutují - nestane se jí prostě nic, leda zvýšení alimentů. To je chmurná realita, jak jsem ji za cca 40 let poznat. A tlak na střídavou péči je pouze zoufalou reakcí na tuto realitu.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      tak, o tom, že střídavá péče je problém, celkem není sporu, i když občas se to ještě maskuje "psychologickými výzkumy" jakože ty děti jsou v pohodě. Já už jsem tady taky psala články, které tento model zpochybňovaly. Jenomže v těchto situacích jde vždy o výběr jednoho ze špatných řešení. Takže také chápu důvody, proč střídavka vznikla a přišla do módy.

      Vymáhání rozsudků ve věcech péče o děti je vždy složité a citlivé. Je pravda, že se někdy se na to soudy vyfláknou (často), ale může se stát, že se snaží, ale prostě lidskou povahu a poškozené vztahy nepřerazí. Ne vše lze řešit institucionálně, resp. takové řešení má z podstaty věci omezenou efektivitu...

      Vymazat
  2. Jojo - osobní zkušenost - sociálkou i soudem na prvním stání naznačeno, ať nepočítám se střídavou péčí, pokud pracuji na směny. Do příštího stání jsem změnil kvůli tomu zaměstnání, abych splnil podmínku, kdy soud požaduje na rok dopředu harmonogram, což jsem nedokázal v původním zaměstnání splnit - dva roky u nás "střídavá péče" fungovala bez rozhodnutí soudu, ale holt ty peníze nebyly ono... Při vyhlášení rozsudku určeno do péče matky s výživným. Na můj dotaz, jak tedy soud upravil návštěvy dětí jsem se dozvěděl, že nijak, že jsme dospělí lidé, tak se dohodneme. To kdybych věděl, že o děti vlastně nejde, ale jen o peníze, tak jsem tu práci měnit nemusel...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podepisujte mi komentáře, prosím.

      Na směny může pracovat i matka, prostě oba rodiče, a stejně si to musí nějak zařídit.

      Jinak při svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů se automaticky styk s druhým rodičem neupravuje, nechává se na dohodě rodičů a upravuje se jenom na návrh. Ten si může kterýkoliv z nich podat, pokud to podle jeho názoru nefunguje tak, jak by mělo nebo jak by si to představoval.

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Liško,
      díky.

      V zájmu objektivity je nutno doplnit, že někdy to funguje i naopak, tedy otec může usilovat o střídavou péči, aby nemusel platit vysoké výživné. Ale pokud je to takto motivováno, většinou ho to přejde, protože osobní péče o dítě je fuška.

      Vymazat
    2. Osobní péče o dítě je láska.
      Milan

      Vymazat
  4. ano, výstižné. a hrozne moc smutné.....
    tie ženy nechápu, že to deťom škodí?
    alebo je im to úplne jedno?
    však sú to ich deti, preboha.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SV,
      nechápou a nechtějí chápat.

      Ačkoliv se často říká, že v dnešní době rodiče hodně skáčou kolem dětí a dělají, co jim na očích vidí, to je jen povrchní pohled. Ve skutečnosti je naprosto běžné nadřazovat zájmy dospělých (často sexuální) zájmům dětí.

      Vymazat
  5. Jako byste, milá Chris, popsala přesně můj případ a mou bývalou partnerku :(
    Jsme rok od sebe (když předtím jsme spolu další více než rok a půl "partnersky" nežili a já se jen zoufale snažil udržet našemu synovi celou rodinu) a po celou tu dobu se mnou syn tráví 14-15 dní do měsíce. Matka ovšem o střídavé péči nechce ani slyšet a vydatně ji v tom podporovala i pracovnice OSPODu, ač syn před ní opakovaně i před matkou prohlašuje, že chce aby vše zůstalo jak je, a on mohl svůj čas trávit s námi oběmi. Prý pracuji na směny (bohužel tzv. kolotoč, takže můj pracovní týden je 8.denní a naroubovat na něj klasický 7. denní je tak trochu problém), takže "střídavka" je nemožná - je nemožná i když nám ve skutečnosti funguje. Ale matka by tak ztratila svou "moc" a míry kontroly nad mým i synovým životem, takže i u soudu byla zuřivě proti. No a jak myslíte, že soud skončil? Výlučná péče matky, protože když mezi nám funguje dohoda o tom, kdy s kterým z nás syn tráví svůj čas, je střídavá péče prý vlastně zbytečná a navíc si paní soudkyně dle svých slov neumí představit, jak by ji na moji směnnost měla nastavit, no a k tomu "samozřejmě" výživné v naprosto nesmyslné výši, neboť nejenže syn tráví polovinu svého času u mě, ale od počátku našeho rozchodu se podílím na všech nákladech kolem něj spojených rovnou polovinou (platy obou rodičů jsou přitom takřka totožné).
    Přítomné dámy prominou, že z hořkosti paušalizuji, ale tohle je to, oč ženám jde - moc nad námi a svými dětmi, a peníze...
    Lars.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Larsi,
      zdravím a jen píšu, že jsem komentář četla.

      Tuto situaci by mohla řešit tzv. společná péče, ale je pravda, že jednak vyžaduje dobrou komunikaci mezi rodiči a potom, odpadá u toho výživné, tak to není pro matky příliš populární.

      Vymazat