neděle 24. září 2017

Po sněmu 2017

Stručně řečeno, nejsem s výsledky sněmu spokojena.
Nevím sice, co jsem od toho čekala, ale ať už to bylo cokoliv, rozhodně se to nenaplnilo.

Publicisty, kteří se rozčilují, že sněm zůstal tentokrát uzavřen mimoadvokátní veřejnosti, mohu uklidnit, protože o nic nepřišli. Nic zajímavého se tam totiž nedělo.
Na rozdíl od jiných let, kdy o zvolení do představenstva Komory usilovala řada nových osobností, které tam dosud nepůsobily, byl letošní seznam kandidátů velmi krotký, neboť sestával v podstatě jen z dosavadního vedení, s malými výjimkami či obměnami. Překvapení se tedy nekonalo, protože se ani konat nemohlo. I když... i za této situace mne některé volební výsledky vlastně překvapily, a to nemile.

V jiných letech se zřejmě schvalovaly kontroverznější vnitrostavovské předpisy, i diskuse byla pestřejší, letos nic takového. Odhlasovalo se pár formálních usnesení, zaznělo několik nepříliš přínosných diskusních příspěvků a už po obědě nebylo v podstatě o čem jednat, protože program byl vyčerpán a čekalo se jen na výsledky voleb. Vrcholem sněmu tak byl bilanční projev končícího předsedy ČAK Martina Vychopně, jemuž nelze upřít vtip a určitý švih. Ale přesto se to na můj vkus neslo příliš v duchu hesla "děláme co můžeme, ale oni nám hážou klacky pod nohy", přičemž to "oni" znamená občas někoho mimo Komoru, například politiky, ale občas i některé kverulující advokáty. Tady musím poznamenat, že se mi útoky na kolegy, kteří se ohradili například proti nepříliš transparentnímu postupu ve věci advokátních talárů a udělení monopolu na jejich šití firmě Blažek, hrubě nelíbí. Vedení Komory by si je mělo v budoucnu odpustit.
Naopak musím ocenit, a to dlouhodobě, vzorné hospodaření Komory. ČAK nemá žádné úvěry ani půjčky, hospodaří vždy vyrovnaně, víceméně v souladu s předem schváleným rozpočtem (sleduji to každoročně ve Věstníku) a finančně utáhne i náročné investiční akce typu oprava Kaňkova paláce. Tady tedy platí končícím předsedou zmíněné heslo "voják se stará, voják má"; v tomto případě se staráme my advokáti, kteří to celé platíme, ale s tímto aspektem členství v profesní organizaci jsem srozuměna a nepociťuji jej nijak úkorně.

Z procedurálního hlediska mám námitky i proti způsobu hlasování; i když hlasuje pro návrh "optická většina", měl by se dát podle mne prostor vždy i hlasům proti návrhu a advokátům, kteří chtějí deklarovat, že se hlasování zdrželi. Stejně tak jsem dost dobře neporozuměla, proč se hlasuje nejprve o navržené změně vnitrostavovského předpisu a potom i o jeho úplném znění, ale možná mám jen příslušná procesní pravidla nedostatečně nastudována.
Kromě toho není podle mne nutné v situaci, kdy je program téměř vyčerpán a není evidentně žádný spěch, omezovat diskusní příspěvky časovým limitem, byť je tento limit stanoven předpisem.
Na druhou stranu, jsem spokojena s tím, jak energicky a kompetentně sněm řídí dr. Sokol, který podle mne vykazuje v této roli obdobné schopnosti jako ve své tradiční úloze obhájce.

Ze sněmu tedy zůstala celkově určitá pachuť.
Jednáním se sice linul podtext "jsme ve společnosti neoblíbená, široce dehonestovaná profese", což je bohužel pravda, ale to není příčinou mé nespokojenosti, protože to beru na vědomí a jenom občas se divím, jak může tolik slušných lidí tvořit dohromady tak špatně vnímanou skupinu.
Příčinou mého rozladění je něco jiného. Advokacie má v současné době hromadu problémů, ale na sněmu se neřešilo v podstatě nic. Chvílemi to skoro vypadalo, že za největší problém musíme pokládat vinklaření (tj. poskytování právních služeb pokoutně, mimo advokacii, "hraní si na advokáta" ze strany některých právníků bez toho, že by byli členy Komory). Tak tomu ovšem podle mého názoru není. Za největší problém advokacie pokládám neustálé, trvalé a bohužel často úspěšné snahy o prolomení advokátní mlčenlivosti. Komora si je těchto tendencí vědoma, ale co můžeme dělat?
A tak vše zůstává při starém.

Sněm České advokátní komory v roce 2017 zůstal nevyužitou příležitostí poskytnout této profesní organizaci nové impulsy.


9 komentářů:

  1. Toto je první příspěvek ze sněmu, ale chci publikovat ještě druhý, kde bych se ráda zastavila u toho, co zaznělo v projevech. Bylo by škoda některé opomenout.

    OdpovědětVymazat
  2. Dík za informace.
    Připomíná to schůze Jednoty českých právníků blahé paměti i všechny ostatní schůze společenských organizací za bývalého režimu.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      však na tom sněmu některý z kolegů, kteří seděli někde za mnou, prohodil, že volby do představenstva připomínají dřívější kandidátku Národní fronty.
      Dost mne to přirovnání oslovilo, přiznávám.
      Ale přece jen to nesedí tak úplně.
      Například co mi brání kandidovat? Nic:-)

      Vymazat
  3. Mohu se zeptat, jak jste to myslela s tím hlasováním, jak by tedy mělo správně probíhat? U nás na schůzi spolku také nejprve hlasujeme o pozměňovacích návrzích a pak o úplném znění a přišlo mi, že takto nejvyšší orgány mají jednat, ale ne?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máte pravdu, ale tady už šlo o přijatý předpis a jenom jeho změnu, novelizaci. Takže se hlasovalo o té změně. Přijetím té změny je prostě ta změna přijata, o čem pak hlasovat?
      Odlišuji to od hlasování o pozměňovacích návrzích, tj. je předložen návrh přijetí předpisu nebo na změnu stávajícího předpisu a k němu pozměňovací návrh. O to v tomto případě podle mne nešlo.
      Ale mohu se mýlit, protože přiznávám, že v tu dobu jsem jednání nesledovala úplně pozorně.

      Vymazat
    2. Když hlasováním odsouhlasíte novelu a pak hlasováním neodsouhlasíte úplné znění, jak to řešíte?
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      to nevím, tato situace naštěstí nenastala.
      Zřejmě to jistí "optická většina":-)
      Raději no comment.

      Vymazat
  4. Optická většina je právní pojem? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právní asi ne, ale právnický zřejmě ano:-)

      Vymazat