úterý 12. září 2017

Podivná data o spravedlnosti

Spolek DATOS - data o spravedlnosti, z.s., spustil web Čeští advokáti, na kterém si každý může najít, kolik který advokát podával návrhů k vyšším soudům (Nejvyššímu soudu, Nejvyššímu správnímu soudu, Ústavnímu soudu), kolik z těchto podání bylo meritorně rozhodnuto a kolik odmítnuto.

Na projekt jsem byla upozorněna nejprve hromadným e-mailem, který přišel zřejmě všem českým advokátům, a potom článkem Mgr. et Mgr. Terezy Papouškové, podle spolkového rejstříku předsedkyně řečeného spolku, uveřejněném na blogu Jiné právo. Osobně by mi to mohlo být celkem jedno, protože návrhy k vyšším soudům podávám minimálně a značnou část z nich proto, že jsem k tomu ustanovena Českou advokátní komorou nebo přímo soudem, tudíž to podat v zásadě musím, ať si o tom myslím cokoliv; podobné statistiky se mne proto víceméně nedotknou.

Ale už při doručení e-mailu jsem se nad myšlenkou takové databáze pozastavila, protože cíle se mi zdály pochybné, zvolená metoda nevhodná, výstupy absurdní a kromě toho se domnívám, že projekt má potenciál ocitnout se v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů.
Když jsem pak četla propagační článek na Jiném právu, musela jsem uznat, že hloupost argumentů Mgr. et Mgr. Terezy Papouškové, iniciátorky tohoto nesmyslu, je enormní.

Posuďte sami, vyjímám citace z článku.

V roce 2015 byla zahájena řízení o zhruba 14 tis. dovoláních, kasačních stížnostech a ústavních stížnostech. Jen asi ve 25 % z těchto řízení se ale soudy zabývaly obsahem případu, ve zbytku vydaly konečná rozhodnutí nemeritorní či rozhodnutí o zastavení řízení. To může být vzhledem k nutnosti právního zastoupení navrhovatele v těchto řízeních poněkud překvapivé.
Web cestiadvokati.cz nyní umožňuje zjistit, kteří advokáti se na zatížení tří vrcholných soudů “zbytečnými” případy nejvíce podílejí. Na základě údajů získaných pravidelným stahováním relevantních konečných rozhodnutí ze stránek nsoud.cz, nssoud.cz a nalus.usoud.cz a díky údajům získaným na základě žádostí o informace pravidelně zasílaných Nejvyššímu soudu, Nejvyššímu správnímu soudu a Ústavnímu soudu totiž u každého, kdo kdy byl zapsán v seznamu advokátů vedeném ČAK, zobrazuje počet řízení, v nichž dotyčný zastupoval osobu podávající kasační stížnost, dovolání nebo ústavní stížnost a která skončila vydáním meritorního rozhodnutí, počet těchto řízení ukončených nemeritorním rozhodnutím a počet řízení zastavených. Cílem webu není tyto statistiky dále interpretovat, tedy české advokáty na jejich základě hodnotit. Nelze totiž říci, proč advokáti dovolání, kasační stížnost nebo ústavní stížnost podávají, když se jimi soudy nakonec věcně vůbec nezabývají. Důvody mohou být různé. Od nepoctivého přístupu k práci a společenské roli advokáta, přes snahu co nejvíce vyhovět přání klientů, až po oprávněnou zmatenost způsobenou nejednotnou rozhodovací praxí těchto soudů. Způsob využití zveřejňovaných statistik je tedy zcela v rukou návštěvníků webu.


Tak předně, s tou "zbytečností" bych byla opatrná. Advokát podává nějaký návrh soudu většinou proto, že si to přeje klient, který v tom spatřuje cestu k hájení svých zájmů. Samozřejmě, že advokát klienta poučí o tom, jak řízení probíhá, a většinou se pokusí odhadnout, jakou šanci na úspěch podání má. Ale existují i případy, kdy si klienti přejí podat určitý návrh přesto, že jsou předem od svého advokáta informováni, že naděje na příznivé rozhodnutí nebo jen na to, že se příslušná instance bude jejich podáním věcně zabývat, je mizivá. Kromě toho úspěch v řízení nemusí být vždy hlavním cílem, podávají se i návrhy z důvodů taktických nebo například opravné prostředky, o nichž tušíme, že budou odmítnuty, nicméně cílem našeho snažení je otevřít si cestu k jinému orgánu - typicky k Ústavnímu soudu -, který se bude věcí zabývat až po vyčerpání všech řádných opravných prostředků, případně k Evropskému soudu pro lidská práva, pro nějž platí obdobná pravidla. Měřítkem zbytečnosti či užitečnosti návrhu je tedy pouze klient, rozhodně ne nějaká Papoušková.
Generovat nesmyslné statistiky meritorně-nemeritorně rozhodnutých podání proto míří zcela mimo.

Vypovídací schopnost takových souborů dat je velmi relativní i z jiných příčin. Advokát, který se specializuje na ochranu lidských práv a hledá na tomto poli nové cesty, bude mít velký počet podaných ústavních stížností a také velký počet stížností odmítnutých. Ústavní soud navíc odmítá i stížnosti formálně správné; odmítnutí stížnosti neznamená, že je špatně napsána, jak se mylně domnívá Mgr. et Mgr. Papoušková, protože důvodem odmítnutí ústavní stížnosti může být kromě formální vady také to, že ústavní stížnost je po věcné stránce zjevně neopodstatněná.
Mimochodem, já mám počet podaných ústavních stížností velmi malý, ale to považuji paradoxně za úspěch; většina mých klientů nemusí jít se svým nárokem tak daleko a klopotně se dožadovat spravedlnosti až v Brně. Ústavní stížnost jsem v minulosti podávala několikrát také proto, že jsem musela, protože mne k tomu někdo ustanovil. Jak tohle zahrne Mgr. et Mgr. Papoušková do svých statistik? Asi nijak, předpokládám.

Zvlášť strašlivou se mi jeví tato argumentace Mgr. et Mgr. Papouškové:

Projekt cestiadvokati.cz realizuje zapsaný spolek DATOS - data o spravedlnosti (05003997) a podrobnější popis jeho cílů a prostředků použitých k jejich dosažení naleznete zde. V krátkosti lze shrnout, že si jeho realizátoři coby cíl dlouhodobý kladou zdůraznění odpovědnosti advokátů nejen vůči klientům, ale i (především) vůči společnosti jako celku a dále zpřístupnění takových objektivních informací o činnosti advokátů, které mohou posloužit jako podklad pro volbu advokáta klientem (ten dnes může spoléhat v podstatě jen na doporučení). K tomuto dlouhodobému cíli se pak nyní snaží směřovat zpřístupněním z převážné části již veřejných dat (judikatura vrcholných soudů je kompletně dostupná online a jméno advokáta je zpravidla uvedeno v návětí rozhodnutí).
Současná verze webu cestiadvokati.cz je tak jakýmsi prototypem, ukázkou, že data o činnosti advokátů, kteří jsou veřejně činnými a tudíž veřejnosti odpovědnými osobami, již nyní existují, a to minimálně v rozsahu počet určitých konečných rozhodnutí o kasační stížnosti, dovolání či ústavní stížnosti přiřaditelných jednotlivým advokátům. 


Tak například já se za veřejně činnou osobu určitě nepovažuji. Nepůsobím v žádné politické, volené ani jmenované funkci, v žádném úřadě, nevykonávám nad nikým žádnou pravomoc, v médiích vystupuji naprosto marginálně a jediné případy, kdy dostávám od státu peníze, jsou ty, kdy si mne stát najme, abych zajistila obhajobu nějakého nešťastníka, který nemá na vlastního advokáta, případně opatrovnictví člověka, o jehož svéprávnosti je nutno rozhodnout. Jak přišla Mgr. et Mgr. Papoušková na to, že advokáti jsou plošně veřejně činnými osobami?

Naprosto nehorázné je tvrzení, že advokáti jsou veřejnosti odpovědnými osobami!
Copak já za svou práci odpovídám veřejnosti? To tedy v žádném případě. Proti tomu se důrazně ohrazuji. Kdo něco takového tvrdí, nechápe ani náznakem úlohu advokáta a demokratický justiční systém vůbec. Já se veřejnosti zodpovídat ze své práce nehodlám. Jediný, komu odpovídám, jsou moji klienti; z veřejnoprávního hlediska mám odpovědnost kárnou, kterou vykonává advokátní komora. Ale odpovědnost vůči veřejnosti nemám a upřímně doufám, že nikdy mít nebudu.
Abych se jednou nemusela veřejnosti zodpovídat, že hájím nějakého zloděje, loupežníka nebo pedofila. To už tady bylo, naštěstí v době, kdy jsem ještě v advokacii nepůsobila.

Takže, abychom to shrnuli: advokáti jsou veřejnosti odpovědnými osobami a veřejnost má právo si zkontrolovat, kdo z nich podává zbytečná podání a tím škodí svým klientům. Mgr. et Mgr. Papoušková se proto dala do práce a spustila web, který zpracovává různé nepřesné údaje a lidem nabídne nicneříkající statistiky, které nelze relevantně interpretovat.
Řekla bych, že to je typický výstup brněnské neziskovky.

Á propos, prezentaci této povedené neziskovky si lze prohlédnout na youtube.
Uvozeno je to tímto textem:
Dataset by mohl nabídnout relativně objektivní hodnocení kvality/poctivosti jednotlivých advokátů (tj. například vodítko pro obyčejného člověka, podle kterého by si mohl advokáta vybírat, či prostředek pro sebereflexi advokátů samotných). Nutno upozornit, že cílem není hodnotit advokáty podle toho, jestli u soudu "vyhrají", ale podle množství podání, která napíší tak blbě, že se jimi soudy ani meritorně (tj. co do obsahu) nezabývají.

Svatá prostoto!


35 komentářů:

  1. Statistika věda je a má cenné údaje. Ovšem je nutné, aby šlo o údaje společnosti potřebné.Statistické zkoumání všech možných jevů není produktivní a k ničemu nevede. Třeba takové zkoumání souvislosti plísně na nohou s úspěšností podání k Ústavnímu soudu.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      tak takové zkoumání by bylo zhruba užitečné jako tohle, neziskové brněnské.
      Nemám nic proti statistikám, ale musí to přece mít nějakou vypovídací hodnotu. Když to dělá někdo, kdo se v problematice vůbec neorientuje, jak to asi může dopadnout?

      Vymazat
  2. Já si myslím, že je to valné většině lidí putna:-)
    Je to jako údaje, které nám neustále posílala různá ministerstva (když sem tedy seděl na ouřadě) a které jsem okamžitě mazal/házel do koše, protože naprosto k ničemu nebyly.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      taky si myslím, ale kdo tomu trochu rozumí, tak nad takovým způsobem zpracování dat musí protáčet panenky.
      Nevím, k čemu bych to přirovnala.
      Asi jako porovnávat lékaře podle toho, kolik jim umřelo pacientů: onkologové z toho asi vyjdou hůř než zubaři.

      Vymazat
    2. Porovnávat lékaře lze na www.znamylekar.cz. Neporovnává se tam data-miningem lékařských zpráv. Jsou tam hlavně osobní zkušenosti pacientů. Je to vypovídající? Taky ne. A doktoři zřejmě mohou i žádat výmaz svého profilu.

      Porovnávat advokáty lze podle Vás kde? Jistě lze souhlasit s některými výhradami (těmi co projekt dehonestují či srážejí), ale mně jako ne-lékaře a ne-advokáta tzn. v obou případech toho kdo se musí doprošovat a zaplatit si profesionalitu předpokládaných právních znalostí, které o sobě daná osoba JEN tvrdí, zajímá jak zjistit alespoň přibližnou odbornou úroveň oslovovaného. Proto si rád prostuduju, zda nemeritorní uzavření případu mohlo být způsobeno "zjevnou neopodstatněností".

      Kamil

      Vymazat
    3. Kamile, problém toho projektu je, že nevysvětluje laikům, o co se jedná. Autorka tohoto blogu to vysvětlila srozumitelně - že jednak mnoho advokátů je klientům ustanoveno a druhak někteří klienti své advokáty nutí "odvolávat se až Štrasburku", takže advokát jen plní vůli svého klienta, který si nenechá vysvětlit bezvýslednost své urputnosti. A tento projekt bohužel neumí rozlišit, proč které dovolání či ústavní stížnost tenkterý advokát podal.

      Vymazat
    4. Kamile,
      nevím, jak funguje recenzní web o lékařích, zda mohou lékaři žádat o vymazání profilu.
      Ale zřejmě správně rozlišujete mezi recenzí - byť laickou, jistě subjektivní, třeba ovlivněnou ojedinělou špatnou zkušeností, ale stále recenzí, tedy názorem, a těmito statistikami, které jsou navíc - a to vadí především - zásadně špatně interpretovány.

      Vy si budete třeba něco více studovat, získaná data kriticky hodnotit, ale většina lidí nikoliv.
      Provedená interpretace dat má potenciál některé kolegy naprosto nespravedlivě poškodit.

      Vymazat
    5. Pane Bauere,
      a doplnila bych, že autorka databáze postupuje tak, že sčítá hrušky s jablky a paprikami a výslednému výstupu říká jitrnice.

      Vymazat
  3. Předpokládám, že na tento bohulibý počin dostali nějakou (euro)dotaci :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to nevím, odkud se to financovalo, ale řekla bych, že naprogramovat to, vytvořit a spravovat tu databázi něco stát musí, jistě je za tím dost práce.

      Vymazat
    2. Možná jde o přípravu na zastrašování advokátů. Aby nebyli příliš aktivní v některých kausách, které jdou proti ideologickým zájmům Evropské unie.
      Za komunistů jsme to zažili, ale to zastrašování bylo tehdy mnohem přímější a upřímnější. A občas nešlo jen o zastrašování.
      Dnes se na to jde ovšem sofistikovaněji.
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      já jsem proti záměrům lidí, kteří spouští takové akce, a priori podezřívavá.
      Buďto jsou jenom naivní, to je ještě ta lepší varianta, nebo mají nějaké skryté záměry.

      Vymazat
  4. No tak jsem si přečetl přehnanou reakci ČAK http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=17814 , rozumím i hněvu jednotlivých advokátů, ale instituce typu ČAK snad mohla hledat smírné řešení, určitě mohli požádat o setkání s provozovateli a vydiskutovat si to a teprve potom podniknout příslušné kroky. Tohle vydírání a nátlak z pozice moci se mi teda taky nelíbí. Obecně se mi útoky ČAKU proti online právnickým projektům nezamlouvají, páprdové z představenstva působí jako sloni v porcelánu, pokrok nezastaví, tímto jen vyvolávají neblahé dojmy veřejnosti o advokacii a utvrzují mě v pocitu, že ČAK není stavovská komora, ale advokátní odbory nebo zájmový lobbistický spolek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane Bauere,
      já se nedivím, že je z toho Komora běsná.
      Teď je zřejmě teď zavalena dotazy a stížnostmi advokátů, protože jak píšu, je to úplně mimoidní statistika.
      Už jenom když vím, že někdo bez mého souhlasu zpracovává moje osobní údaje - je to takový divný pocit. A ještě k tomu mi to přijde i nefér ke klientům - ale to je už jen takový sliz navíc k tomu.

      Je mi také líto kolegů, kteří tam visí ve statistice jako ti "neúspěšní", tak to mi přijde totálně unfair.

      Vymazat
    2. Teď mne třeba napadá, že jsem byla Nejvyšším správním soudem ustanovena k zastoupení nemajetného člověka, který si podal kasační stížnost sám. Tak když tedy zastoupení poskytnu, jak je mou povinností, i když jsem vůbec nemohla ovlivnit obsah té stížnosti ani to, jestli bude vůbec podána, tak to se má objevit v takové statistice? A samozřejmě se to tam objeví, protože klient je zastoupen mnou.
      Ti lidé, kteří to vytvářeli, jsou podle mne absolutně neorientovaní v této problematice.

      Vymazat
    3. Ale napsal jsem, že hněvu advokátů rozumím, není dobře, že provozovatel rozeslal nevyžádané hromadné emaily a uvědomuji si, že tato statistika je nesmyslná, jenže tímto akorát ČAK vyvolá vlnu zájmu médií a diskuse na sociálních sítích a přilákají více zvědavců. Já už si začal dělat screenshoty :-) Prostě ČAK měla k věci přistoupit šikovněji a s provozovateli se nejprve sejít. A teprve podle jejich reakce zaujmout stanovisko a přijmout případná opatření. Určitě bych uvítal judikaturu na jednom místě, nejlépe i krajských soudů a pokud možno soustředěnou podle témat, s možností přídávat si vlastní tagy a poznámky a samozřejmě zadarmo :-)

      Vymazat
    4. Tak ono to přišlo v nevhodný čas, protože my máme příští týden sněm, jehož organizace - si myslím - znamená pro Komoru velký nápor, přece jenom je nás hodně a je to obrovská akce. Takže tam teď všichni řeší sněm a do toho tohle.
      Navíc jestli na ně denně prší dotazy, co s tím budou dělat:-)
      Jinak nevím, jestli s tím jde něco dělat, nevyhrožovala bych represemi a sankcemi, to jistě ne. Jenomže co tedy taková Komora může udělat?
      Podle mne je na místě osvěta, ta autorka se onálepkovala sama jako někdo, kdo je úplně mimo a naprosto nerozumí tomu, co zpracovává.

      Vymazat
    5. Že postup proti tomuto spolu jenom rozvíří zájem, to je pravda.
      A nechápu, že takový blábol dali na Jiné právo, to je tedy úlet... advokáti jako veřejnosti odpovědné osoby, myslela jsem, že je apríl.

      Vymazat
    6. Jiné právo se tematicky vyčerpalo, diskutéři se rozutekli po světě a tak tam zveřejní, co doputuje :)

      Vymazat
    7. Jdete-li na sněm, užijete myšlenku, kterou jsem napsal výše.
      Ono opravdu může jít o přípravu útoku na advokáty jako ochránce bezbranných.
      To, že jsem paranoidní, neznamená, že po mně nejdou.
      Milan

      Vymazat
    8. Na sněm se chystám, vystoupit se tam vůbec nechystám, ale podle reakce Komory si je tato zřejmě dobře vědoma, že z tohoto nekouká nic dobrého.
      Možnosti obrany proti takovému "institucionalizovanému páchání dobra" jsou ovšem omezené.

      Vymazat
    9. Četl jsem v Právním rádci rozhovor s T. Sokolem, který kandiduje do vašeho představenstva a projevoval bojovnou náladu ohledně potírání vinklářů, tak na paní Papouškovou si jistě také čas najde. Já s takovým bojem ale nesouhlasím, snižuje vážnost stavovské komory, ČAK není spolek protiautomobilových aktivistů.

      Vymazat
    10. Pane Bauere,
      to je složité. Nejsem pro represi, na druhou stranu Komora má omezenou paletu možností, jak na to reagovat.
      Nedalo mi to a zveřejnila jsem k tomu ještě další komentář, protože ačkoliv tím nejsem přímo dotčena více než ostatní, nějak mi to celé vadí, asi z principu.

      Ale upřímně se přiznám, že tento boj přenechám Komoře, sama si nikde stěžovat nehodlám. Napíšu si to sem a mám hotovo:-)

      ČAK sice není spolek aktivistů, ale tento způsob nakládání s informacemi o členech by asi řešit měla.

      Vymazat
    11. To ano, ale udáním na úřad kvůli nějaké mladé žábě? To se s tím spolkem nemohli spojit a vyříkat si to mimo zájem médií? Vždyť se to dotkne teď celého advokátního stavu, představenstvo udělalo svým členům medvědí službu, už vidím reportáže na TV Barrandov a TV Prima "zlá advokátská lobby umlčuje svobodu slova" :( ČAK se snížila na pozici uplakaných kverulantů, kteří podávají stížnosti a udání na všechny strany a brečí, že je nikdo nebere vážně. Já opravdu upřímně tomuto způsobu řešení, jaký zvolila ČAK, nerozumím.

      Vymazat
    12. Pane Bauere,
      mladá žába to sice je, ale také je to:
      - odborná pracovnice ústavu PF MU,
      - předsedkyně spolku, který má takové dezinterpretace v popisu práce,
      - žadatelka o podporu Nadace OSF - víte, co to je. Jestli tu podporu dostala, to nevím, ale pod jejich logem je zveřejněna její prezentace na youtube.

      To máte podobné jako mladý aktivista Jakub Čech, jenom v už pokročilejším, méně neotesaném, otitulovaném vydání. Ví přesně, kam se obrátit, kdo by jí mohl toto páchání dobra financovat. O dopadech svého jednání má jenom mlhavé a nesprávné představy.
      Navíc dělá ostudu svému zaměstnavateli.

      Vymazat
    13. Já myslím, že každý občan má právo i na mimopracovní aktivity, mě jako jednatele firmy zajímá, jestli moji dva pracovníci dělají, co mají v pracovní době, co dělají potom, jestli sedí v zastupitelstvu za KSČM, jezdí o své dovolené pomáhat do moldavských sirotčinců, nebo se opíjejí u Tří jeptišek, je mi vlastně úplně jedno :-)

      Vymazat
    14. O tom se nepřu.
      Ale píšu, že takové výstupy odborné zaměstnankyně dělají jejímu pracovišti akorát tak ostudu.

      Vymazat
  5. Profesní profil dotyčné:
    https://is.muni.cz/osoba/tereza.papouskova#studium_pracoviste

    ... tak to už vůbec nechápu, že něco takového vypustí.
    Tedy jestli je to ona.
    A jestli působí na univerzitě, to se tedy divím, že taková ostuda nevadí jejímu zaměstnavateli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svoboda akademického bádání by neměla být zaměňována za svobodu podnikání. A tato akce není bádáním, ale politicikým podnikáním.
      Ovšem onana asi není zaměstnankyně a vědkyně, ale doktorandka.
      Milan

      Vymazat
    2. Milane,
      podle všeho odborná pracovnice nějakého ústavu, který je součástí Právnické fakulty MU.
      Tím spíš mne to překvapuje - přece někdo, kdo tomu rozumí, nemůže ta data takto interpretovat...

      Vymazat
  6. Žádné "ordinérní vítězství"? Copak nevíte "koho předvolat"?

    Ale nyní o poznání vážněji. Docela by mne zajímaly konkrétní nálezy či usnesení Ústavního soudu v daných causách - pochopitelně iniciované Vašimi ústavními stížnostmi - které mohou být eventuálně také zdrojem "inspirace" pro ostatní, reflektujíc zejména Váš nezpochybnitelný intelekt ... a zároveň tím můžete dokázat, že nejste pouhá advokátka, toliko "okresního formátu", pokud mi tedy v takto snad pregnantně naznačených konotacích rozumíte.

    S Ústavním soudem nemám doposud žádné vlastní zkušenosti, ale plánuji - věřím, že již tento měsíc - zakoupit "komentář" k Listině základních práv a svobod, pravděpodobně od kolektivu bývalé soudkyně tohoto vrcholného soudního orgánu JUDr. Elišky Wagnerové; utrpěl jsem totiž "katastrofální porážku" v blíže raději nespecifikovaném správním (přestupkovém) řízení a v současnosti jsem - vůbec poprvé - pravomocně uznán vinným z "přestupku" ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jene,
      tak nemůžu říci, že bych nevěděla, kam se obrátit. Ale viz výše, zatím to nechám na Komoře.

      Moje sporadické ústavní stížnosti nebyly myslím nijak zajímavé, jen je zajímavé, že já podávám většinou když jsem k tomu ustanovena Komorou. Moji klienti je naštěstí příliš nepotřebují - doufám, že to nezakřiknu:-)

      A advokátka "okresního formátu" jsem, vůbec se tím netajím, nemám žádné vyšší ambice, řekla bych. Už proto mne může taková statistika nechat chladnou, ale nenechává, vadí mi to.

      Uznání vinným z přestupku - to je hned. Víte, že přestupek je i to, když vám uteče pes na cizí pozemek? Dneska je tolik zákonů a předpisů, často nesmyslných, že přestupků spácháme myslím denně každý několik.
      Ale komentář k Listině od Elišky W. bude určitě čtivý, to Vám schvaluji.

      Vymazat
    2. Ano, paní.
      Dnes v tomto státě nikdo nemůže prožít den, aniž by porušil nějaký právní předpis.
      I nasciturus u nás může porušit (a často porušuje) právní předpis. Zejména ty o odpadech.
      Milan

      Vymazat
  7. Judikatura Krajského soudu v Ústí nad Labem bude in futurum bohatší o další rozsudek; proti výše uvedenému správnímu rozhodnutí nejmenovaného správního orgánu 2. stupně, pochopitelně podám správní žalobu ve smyslu ustanovení § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů a nepochybuji o tom, že uspěji. V posledním proběhnuvším "přezkumném řízení soudním" jsem celkem s přehledem - expresivně vyjádřeno - "spráskal" ústřední orgán státní správy neboli Ministerstvo vnitra, které jsem z důvodu neuhrazení nákladů tohoto soudního řízení ještě poslal, jak jinak než do "exekuce", byť se jednalo o vskutku bagatelní částku (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.4. 2017, č. j. 15 A 27/2015 - 58).

    OdpovědětVymazat
  8. Nicméně úspěšně žalovaný "subjekt" proti tomuto pravomocnému judikátu onoho "správního soudu" brojí kasační stížností a "výprask", tedy pokračuje ...

    [6] Zatímco Krajský soud v Ústí nad Labem plně reflektoval jednotlivé a nutno dodat velmi precizně odůvodněné závěry obsažené v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22.10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 – 62, včetně žalobcových ad hoc opakovaných odkazů, neboť „Jak správně upozornil žalobce, zákaz zneužití práva však musí být chápán jako výjimka z pravidla […] Vycházeje z výjimečnosti možného užití institutu zneužití práva zdejší soud zdůrazňuje, že podmínky pro jeho uplatnění musí být individuálně zkoumány v každém jednotlivém případě, kdy okolnosti možnému zneužití práva nasvědčují, a zejména pak musí být jednoznačně a procesně správně prokázáno, že se skutečně o zneužití práva jedná“, tak stěžovatel vskutku racionálním, srozumitelným ani přesvědčivým způsobem nevysvětlil či snad chcete-li relevantně nezdůvodnil, proč odmítl v proběhnuvším správním řízení aplikovat právní názory vyjádřené zejména v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30.5. 2012, č. j. 5 As 112/2011 – 55 (srov. per analogiam nález Ústavního soudu ze dne 6.9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04).

    [7] Dokonce tyto poněkud bizarně nahrazuje blíže nespecifikovanou hypertrofií volné správní úvahy a tím bezprecedentně potlačuje důkazní břemeno, in omni genere primárně uložené Krajskému úřadu Ústeckého kraje neboli povinnému subjektu v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, což samo o sobě pravděpodobně vytváří značný prostor k ústavně reprobované libovůli (srov. mutatis mutandis nález pléna Ústavního soudu ze dne 12.11. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 22/13 aj.).

    [8] Vychází-li doposud stěžovatel prima facie z obsoletní a značně inkonzistentní argumentace, jež především flagrantně ignoruje normativní význam judikatorní činnosti vrcholných soudních orgánů, pak nezbývá než připomenout, že „V českém právním řádu, obdobně jako v jiných kontinentálních systémech, lze vyloučit, že by judikatura vyšších soudů působila ve formě formálně závazného precedentu“, ale „Na druhou stranu nelze zastávat názor o normativní irelevanci judikatury vyšších soudů. Jak jsme ukázali v kapitole prvé, tento názor se dnes již považuje za překonaný. Judikatura českých nejvyšších soudů tedy sice není formálně závazná, má ale normativní sílu. Ta se projevuje tak, že soudce musí zvážit aplikovatelnost relevantní judikatury na jím řešený případ […] Při nerespektování judikatury tedy tíží soudce „břemeno argumentu“, s potenciálním rizikem, že jeho argumenty vyšší soud nepřesvědčí a ten setrvá na svém dosavadním názoru. Tato „diskurzivní závaznost“ je tak ve svých praktických důsledcích poměrně velmi silná“ (viz Bobek, M., Kühn, Z. a kol. Judikatura a právní argumentace. 2. vydání. Praha: Auditorium, 2013, str. 112 a 113; část citovaného textu zvýraznil žalobce; srov. nález Ústavního soudu ze dne 25.11. 1999, sp. zn. III. ÚS 470/97, popř. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22.3. 2013, č. j. 16 Kss 6/2012 – 114).

    [9] Bohužel stěžovatel pomocí zdánlivě kazuistického výkladu per exemplum účelově zneužívá procesního postavení „odvolacího orgánu“, jelikož presumuje – alespoň dle přesvědčení žalobce – důkazní nouzi, a proto neváhá požadovat „stručný návod“, aby mohl v samém důsledku aprobovat in concreto dlouhodobé obstrukční aktivity povinného subjektu, který nebyl schopen respektovat nikoliv pouze imperativ, notabilně historickým ústavodárcem inkorporovaný v dikci čl. 17 odst. 5, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 1.3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16, resp. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 1.12. 2015, č. j. 60 Co 367/2015 – 339).

    OdpovědětVymazat