úterý 31. října 2017

Český úředník: nechme to na něm

Malé nahlédnutí do uvažování českého úředníka

Převzala jsem právní zastoupení klienta, občana našeho města, jemuž chce soused postavit vedle jeho rodinného domu jakousi podnikatelskou zhůvěřilost. Tedy, časově se mi to moc nehodilo, spíš vůbec, ale po kratičkém rozhovoru s tímto žadatelem o pomoc jsem zjistila, že v přípravě stavby jsou zainteresováni odborníci, proti nimž vedu zatím úspěšně tažení v jiném případě. A tak mne to začalo zajímat. Ona mne totiž každá kauza něčím zajímá, to je pak těžké něco odmítat.

Kromě seznámení s listinami, které mi klient předložil, jsem se vydala na místní stavební úřad prohlédnout si spis.
Již telefonát na úřad mi leccos napověděl.
"Potřebuji nahlédnout do jednoho spisu, přinesu plnou moc."
"Do kterého, paní doktorko?"
"Přístavba v ulici Komenského."
"Koho budete zastupovat?" Otázka zněla dost zlověstně.
"Pana X."
"Já jsem si to myslel," děl úředník temně. Zřejmě měl o osudu jemu svěřeného spisu lepší představy, než že se mu v něm začnu vrtat. Například by to rozhodnutí mohlo hladce nabýt právní moci nebo tak.

Při nahlédnutí do spisu jsem s úředníkem, s nímž se občas potkám i v nějakém jiném řízení a který je v podstatě vstřícný, konverzovala o jednotlivých aspektech toho obyčejného, nijak pozurohodného případu.

Pochopitelně hájil svůj dosavadní postup a nakonec to shrnul lakonicky:
"Nechápu, proč mají sousedé právo něco namítat. Já bych to nechal na nás, ať to posoudíme."
"Cože?" Skoro mi došla řeč. "Jakože by sousedé neměli právo vznášet námitky proti tomu, co vzniká vedle jejich nemovitosti? Nechat to na vás?! Nezdá se vám, že tady máte dost spisů, které z kraje nebo od soudu poslali zpět, protože jste to rozhodli špatně?"
"Noo, občas něco zruší pro nezpřezkoumatelnost, protože se jim tím nechce zabývat."
Vybavila jsem si asi patnáctistránkový rozsudek krajského soudu obsahující výčet toho, co zdejší stavební úřad zpackal v jiném řízení, který mi nedávno přišel. "Aha."

Kam jsem se to propadla? Tohle je úplně jiný level úřední nadřazenosti.
To bylo na celostátní úrovni diskusí, zda mohou do některých řízení vstupovat spolky hájící více či méně veřejné zájmy. Kolik hodin se o tom v parlamentu prodiskutovalo, kolik argumentů padlo, jaké emoce to vzbudilo. Pchá! Tady na městě jsme dál. Zatrhli bychom právo něco v okolí ovlivnit i nejbližším sousedům. Co do toho mají občané co mluvit? Vždyť rozumný úředník si to všechno pěkně posoudí sám, ne?


3 komentáře:

  1. Dovolím si Vás upozornit na zásadní věc, která advokátům obvykle (a překvapivě) uniká.
    Stavebním úřadem není žádný odbor městského úřadu. Je jím městský úřad. Stejně tak orgánem ochrany přírody není žádný odbor městského úřadu. Je jím měststký úřad. Ba ani orgánem ochrany památek není žádný odbor městského úřadu, ať je již pojmenován radou města jakkoli. I tímto orgánem je městský úřad, v jehož čele je starosta, nikoli tajemník. To má na správní řízení v přenesené působnosti značný dopad. Úředníci ale vědí, že advokáti zákon o obcích nečtou a obecní zřízení je nezajímá, a tak si stále úřadují jako za dob národních výborů (kdy to bylo jinak!).
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      ono to pojmenování, kam se to adresuje, je takové zvláštní.
      A ještě mi přijde v tomto kontextu zajímavé, že datovou schránkou to zasílám vlastně městu, nikoliv "městskému úřadu".

      Jinak oddělení samostatné a přenesené působnosti, to je na delší diskusi.

      Vymazat
    2. Ano, advokáti obvykle nerozumí obecnímu zřízení.
      Nejsem schopen Vám tady sepsat přednášku. Mohu o tom ale na přednášce hovořit dlouhé hodiny. To je věc, které snad opravdu rozumím.
      (Za svobodu obcí jsem bojoval legálními prostředky již v době komunistického panství. A tehdy to bylo velmi drsné, neb skryté.)
      Milan

      Vymazat