sobota 7. října 2017

Ještě ze sněmu

Projevy pozvaných hostů po zahájení advokátního sněmu bývají spíše formalitou, proto jim příliš pozornosti nevěnuji. Tentokrát tomu bylo kupodivu naopak. Některé mne opravdu zaujaly, některé přímo oslovily.

Členka představenstva Polské advokátní komory Eva Stawická hovořila česky, což bylo velice milé. Sympaticky vyzněla také zdravice slovenského kolegy, bývalého předsedy Slovenské advokátní komory Lubomíra Hrežďoviče; vůči Slovensku cítím stále určitý sentiment, ale o tom jindy.

Náš resortní ministr Robert Pelikán se uvedl tím, že účastníky sněmu zdraví jako jeho řádný člen, neboť je také advokátem. Ovšem více než jeho vystoupení mne zaujala jeho kárná žaloba na soudkyni Helenu Královou; o tom ovšem také jindy (doufám, že brzy).

Poněkud s obavami jsem očekávala projev prezidenta Unie státních zástupců Jana Laty. Mám jej, kvůli obsahu jeho příspěvku na jakési konferenci, který jsem si přečetla, zafixovaného jako zastánce výrazného okleštění práv obhajoby. To asi není to, co by chtěli advokáti slyšet, natož aby to ocenili. Dr. Lata ovšem hovořil o tom, že advokátům přeje, aby potkávali v soudních síních takové státní zástupce, kteří mají odvahu otevírat i případy kontroverzní, podléhající rozkolísanému výkladu nebo judikatorně dosud neuchopené. Takový státní zástupce je totiž pro advokáta mnohem zajímavějším a lepším soupeřem než ten, který "jde na jistotu"; střet s takovým státním zástupcem je profesně jistě přínosnější. S tím musím souhlasit. Ve svém překvapeném souhlasu jsem ale možná poněkud opomněla zohlednit, co říká střetu s takovým státním zástupcem obžalovaný. Ten zřejmě takové nadšení neprojevuje. Pro příklady netřeba chodit daleko.
V každém případě jsem ocenila, že se dr. Lata vzhledem k okolnostem zdvořile vyvaroval útoků na obhajobu.

Nejvíce mne zaujal projev předsedy Nejvyššího soudu, profesora Pavla Šámala. Hovořil o tom, že Nejvyšší soud zavádí do praxe nová pravidla výběru soudců, přičemž záměr je takový, aby se jeho členy stávali nejen kariérní soudci, ale také právníci jiných profesí. Advokáti rovněž mohou uvažovat o tom, zda by si na sklonku své kariéry nechtěli obléci soudcovský talár a zkusit nazírat případy projednávané v soudních síních z jiného úhlu pohledu, než činili doposud. To mne velice oslovilo. Jestlipak bych něco takového nechtěla já? Tedy samozřejmě bych asi nemířila zrovna na soud nejvyšší, ale někam níž? Upřímně řečeno, možná že teoreticky bych o tom uvažovala. Ale prakticky? Já? Duší advokátka? To by asi nešlo. Nebo přece jen ano?
Myšlenka mne ale inspirovala k širším úvahám. Příští rok mi bude čtyřicet let. Děti stále potřebují hodně péče, ale už nejsou ve věku, kdy za nimi musí někdo neustále běhat. Vidím to každý den. Starší mohou chodit do školy i za zájmovými aktivitami sami. Sami se mohou připravovat na vyučování, už nemusím prohlížet tašku a listovat sešity (stačí, když pak v notýsku podepíšu poznámky, co si náš devítiletý mistr zapomněl). Podstatné je, že kdybych měla do budoucna uvažovat o kariérních změnách, o nichž hovořil dr. Šámal, musela bych se na to začít připravovat již teď, resp. nejpozději teď. Více studovat, více pracovat, začít publikovat, zapojit se do procesu hledání práva. A to znamená hodně práce a námahy, nutnost překonávat přirozenou lenost a jiné překážky; to je samozřejmé, protože bez práce a bez vynaloženého úsilí se nikdy ničeho nedosáhne. Otázka je, jestli nějakou změnu v daleké budoucnosti chci, a pokud ano, jakou profesní změnu nebo posun bych si pro sebe představovala. A jestli je to dobře? Jedno je ovšem dané, rodina musí mít přednost, na druhou stranu rodina nemůže být výmluva, kterou se zastírá něco jiného, třeba pohodlnost.
Budu si to muset rozmyslet. Vlastně, o nutnosti to zvážit vím už dávno a také jsem tušila, kdy to asi přijde. Ale dr. Šámal mi to připomněl, tam na sněmu, zrovna tohle téma v této době.
Tak za to mu musím poděkovat.


10 komentářů:

  1. Nejsem si jistý, jestli jako klient justice (žalobce, žalovaný, příp. obžalovaný) budu schopen "ocenit" podobné experimentování. Právo by mělo být usedlé a jasné (pak by se možná i lidé méně soudili). Vadí mi neustálá chaotická změna zákonů, kdy advokáti ani soudci nemají jasno, které ustanovení na který případ zrovna použijí nebo nepoužijí. Příchodem NOZ a ZOK nastal další chaos. Státní zástupci dostávají pokyn (radu), aby experimentovali. Představitel vyšších soudů lobbuje za to, aby se soudcem stávaly osoby, které na souzení nebyly připravovány. Soudím se docela často (bohužel, jako podnikatel bývám k soudu dotlačen okolnostmi) a někdy prostě zírám, co za člověka sedí v soudcovském taláru a ten má rozhodovat můj případ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane Bauere,
      já bych to rozlišovala.
      "Experimentování" státních zástupců s obžalobami je špatně, protože to odnáší obžalovaný, to bez diskuse.
      Ale přechod z delší advokátní praxe na soud nemusí být na škodu. Naopak, jako jeden z modelů výběru soudců se zvažovalo, že soudcem se bude moci stát až osoba, která má např. deset let praxe v jiném právnickém povolání. Advokacie je na souzení naopak dobrá příprava, tedy myšleno z hlediska praktických zkušeností.

      Vymazat
    2. A je schopen advokát stát se neutrálním arbitrem? Když je celý život zvyklý prát se za jednu stranu?

      Vymazat
    3. Myslím, že v tomto ohledu dělá hodně ta "židle". Že se člověk rychle vžije do pohledu, z nějž situaci má posuzovat. V tom bych problém neviděla.
      Ačkoliv sama nevím, jak bych toto prožívala, zatím jsem nikdy vážně neplánovala to zkusit.
      A hlavně, myslím, že se to může dost lišit u civilního a trestního řízení. V trestním bych to (psáno z dnešního mého pohledu) nezkoušela určitě, už proto, že jsem zaujatá proti státním zástupcům:-) V civilu se mi to zdá mnohem schůdnější, vždyť taky zastupuji různé strany, jednou věřitele, jindy dlužníka, jednou škůdce, jindy poškozeného, jednou otce, jindy matku dítěte, jednou pronajímatele, jindy nájemce.

      Bývalý advokát v roli soudce má ale velkou výhodu, protože si zkusil právě i tu roli zastánce jedné strany. Jednu dobu se to hodně řešilo, že se kariérními soudci stávají lidé ještě před třicítkou, kteří nemají v podstatě žádné životní zkušenosti a že to není dobře.

      Vymazat
    4. To určitě dobře není. Nejsem ani stoupenec snižování věku senátorům prezidenta, natož soudců. Klaus měl pravdu, i když jsem tehdy čekateli Langrovi vlastně fandil, ale jak stárnu, přikláním se více ke gerontokracii.

      Vymazat
    5. V případě justičního čekatele Petra Langera jsem byla zaujatá, týkalo se to mého generačního ročníku, měla jsem mezi odmítnutými čekateli přátele. A celý ten způsob odmítnutí byl jaksi procedurálně pochybný.

      Nevím, jestli gerontokracie je to pravé, ale asi lepší než když moc drží mladí "sekáči".

      Vymazat
  2. Hezké zamyšlení, ale s diskusí zcela nesouhlasím. Jako příznivec kariérního modelu při výběru soudců zbaběle nebudu argumentovat věcně, dovolím si postnout odkaz na rozhovor s JUDr. Drápalem :-P
    http://ceskapozice.lidovky.cz/soudce-muze-kvalitne-rozhodovat-je-li-v-dane-oblasti-odbornikem-pwg-/tema.aspx?c=A171004_012242_pozice-tema_lube

    Rolf

    PS: Souhlasit s Václavem Klausem sen. v čemkoliv v oblasti práva? Může to příčetný, v oboru práva vzdělaný člověk, udělat?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rolfe,
      děkuji za odkaz.
      O té specializaci už jsme tady trochu diskutovali, ovšem s jinými závěry:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2017/01/pecka.html

      Musím říci, že já sama nemám na záležitosti soudů, výběru soudců, samosprávy a podobné vyhraněný názor. Příliš se tím nezabývám, neumím zhodnotit, jaká úprava je nejlepší, je to mimo mou agendu a mimo můj zájem (podobně jako v záležitostech prokuratury).
      Teď jsem o tom psala jen proto, že toto téma otevřel dr. Šámal na advokátním sněmu a oslovilo mne to osobně.

      Ad VK starší: jeho politické názory a předpovědi se bohužel do puntíku vyplňují. Jeho distance od vývoje EU, varování před společnou měnou, jeho odpor k Lisabonské smlouvě, jeho kritický odstup od neziskovek (byl tuším mezi prvními, kdo je hlasitě kritizoval), to vše se ukazuje jako prozíravé. A jak mu za to nadávali.
      Takže názorům VK staršího bych určitě věnovala pozornost.

      Pokud jde o jeho právní názory, určitě se najdou takové, s nimiž lze souhlasit. Přišel například s dost věcnou a zajímavou kritikou zákona o reg. partnerství (nechtěl to tehdy podepsat, tuším). Já jsem také souhlasila s jeho amnestií - což je pro účely této diskuse asi rozhodnutí na pomezí politiky a práva. Jak tehdy někdo napsal: sebral státním zástupcům hračku... to jsme tady tehdy hodně prodiskutovali.
      Takže i příčetný právník může s něčím s VK starším souhlasit:-)

      Vymazat
  3. Kariérní systém v protykané justici?
    Dovolte, abych se hodně dlouho a hodně nahlas smál.
    These, že by tomu mohlo zabránit ustanovení, že soudcem se může stát až ten, kdo má x let mimosoudní právní praxe, vypadá hezky do doby, než si člověk uvědomí, že mimosoudní praxí je i advokacie, notariát, státní zastupitelství - takže zase tam přijdou děti dosavadních soudců.
    Protykaná justice - to je vážný a zcela reálný problém tohoto malého státu.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      problém protykané justice se jakýmkoliv mechanismem výběru zřejmě neodstraní, ale některé mechanismy mohou eliminovat to, že soudit chodí lidé zcela bez životních zkušeností.
      Ale jak jsem psala, nemám na tyto záležitosti vyhraněné názory.

      Vymazat