pondělí 30. října 2017

Kvantové ráno

Pro příznivce hypotézy paralelních vesmírů.

Podzimní prázdniny jsme využili k tomu, že jsme děti přemístili k prarodičům a naplno se věnovali práci. V pátek odjížděl manžel brzy ráno na služební cestu a já jsem chtěla vstát s ním, abych byla brzy v kanceláři a mohla se věnovat několika složitějším kauzám. Samozřejmě jsem budík zamáčkla a spala dál. Probudila jsem se jen chviličku před osmou. Na 8,30 hodin byla objednaná první klientka, které jsem kladla na srdce, ať určitě přijde, protože soudu je nutné v určené lhůtě předložit nějakou listinu. Do práce to mám 15 minut. Věděla jsem, že to stihnu, protože vypravená budu hned; když nemusím ráno chystat svačiny a pitíčka, jde všechno rychleji.

Jak jsem tak vstávala, uvědomila jsem si, že mám tři možnosti:
  • Jít pěšky. Za běžných okolností je to pěkná procházka, přes řeku a parkem, žádné hlučné ulice. A ještě jdu kolem pekárny, kde si mohu koupit snídani. Jenomže lilo jako z konve, takže tentokrát to tak příjemné nebude.
  • Jet autem. Kupodivu tato varianta vyjde časově v podstatě stejně jako cesta pěšky, protože se ke kanceláři přemístím sice dříve, ale parkuji přece jen o kousek dál, navíc jsem na parkování nešikovná, chvíli mi to trvá, nehledě na to, že s hledáním místa je někdy problém. Dnes jsou ale prázdniny, takže volno asi bude. I když, jedna z přilehlých ulic je uzavřená... Jenomže já auto dnes nepotřebuji, večer chceme jít s manželem na večeři do některé z restaurací v centru, půjdu tam asi rovnou z práce, nebylo by praktické přejíždět autem. 
  • Jet autobusem. Těsně před čtvrt na devět staví v sousední ulici autobus který mne za pár minut doveze skoro až ke kanceláři. Jenomže ten asi přece jen nestihnu.

Vesmír se rozdělil na tři paralelní možnosti.
V jedné jsem ten autobus stihla a teď si klidně jedu a dívám se z okna na řeku.
Ale autobus už odjel a já teď váhám, na tom dešti... autem, nebo pěšky?

Kousek ode mne zastavil malý stříbrný peugeot. Sousedka jede do práce a vidí, že nerozhodně stojím u domu. 
"Napadlo mne v té deštivé mlze, že jsi to ty!", mává na mne vesele a taky trochu pocuchaně po ránu.

Ze tří kvantových vesmírů se oddělil čtvrtý. Kdo by to byl řekl?

Přisedám k ní do auta, vysadí mne cestou; už v létě jsem se s ní párkrát svezla, když jsme se tady takhle ráno potkaly, protože jsme obě měly děti pryč a chodily do práce později než na osmou. Je to fajn, získáme totiž aspoň tři čtyři minutky, abychom se cestou v autě pozdravily a řekly si, jak se máme.
"Dneska jsem chtěla vstát brzo, muž mne budil, ale zaspala jsem a teď letím do práce, už tam mám být na jednání," líčí mi své ráno. Něco mi to připomíná.
Také asi v jednom ze svých vesmírů nezaspala a teď už pracuje, ale v tomhle jsme zaspaly obě.

Za chvilku vystupuji a za další chvilku hledám v kabelce na chodbě před kanceláří klíče, abych odemkla dveře. Ještě není půl deváté. Klientka už na mne čeká.
V tomhle vesmíru naštěstí nezaspala.



10 komentářů:

  1. Já to mám mnohem jednodušší.
    Vstanu a po běžných úkonech běžím na tramvaj. Když ji nestihnu, mohu se vrátit domů.
    Tramvají jedu na autobusové nádraží. Tam tedy přesednu na autobus (byla-li by tramvajová porucha, vrátil bych se domů, protože dál už by to nemělo smysl). Z autobusu vystoupím hodně hodně daleko (po hodině) a nasednu na jiný autobus. A až po další půlhodině zastaví, konečně mohu dojít pěšky do práce. Každý den děkuji Bohu, že jsem to s jeho pomocí zvládl.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  2. Milane,
    to mi nepřipadá jednodušší. I když z hlediska rozhodování ano.
    Příliš mnoho možností na výběr je někdy skoro obtěžující:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Nečekám reakci, protože mé myšlenky jsou mimo téma, ale aby nezapadly /to víš věk a ten německý doktor co mi schovává brýle/.
    Bez proudu naše rodina byla jen do večera, ale právě teď na TV líčí co vše se událo a ještě 50000 domácností nesvítí. Většinou mají na svědomí stromy, často nezdravé nebo v bezprostřední blízkosti tratí, vedení tak. Napadá mě řešení. Škodu způsobené padlými stromy uhradí majitelé stromů /a zelení škodná to, ať se jdou bodnout/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje známá prý na E-on hlásila dvakrát, že má na pozemku strom, který by mohl ohrozit vedení a že by potřebovala, aby to bylo vyřešeno. (Řezat strom v blízkosti vedení VN není něco, na co má kvalifikaci kdejaký zahrádkář ...) Výsledkem byla naprostá pasivita ze strany E-onu.

      Tak mě napadá, že pokud by vlastník stromu měl hradit náklady na ořezání stromu, tak by vlastník vedení měl dlouhodobě platit vlastníku pozemku kompenzaci za to, že přes pozemek vede vedení ...

      Vymazat
    2. Představme si teoretickou situaci, která se určitě děje v tomto vesmíru a žádné paralelní vesmíry k ní nepotřebuji:
      Mám dům, v domě mrazák, v mrazáku kila masa a másla. Do domu vede přípojka z hlavní větve. Vzduchem. Přípojka, ač vede jen kousek a jen k mému domu, je ve vlastnictví ČEZ. Soused vlastní strom, která má na svém pozemku. Při vichřici strom poškodí přípojku do mého domu a než to přetížení montéři ČEZu přijedou opravit, maso v mrazáku se mi zkazí a zkažená šťáva z něj poničí i to máslo (tedy ne uvnitř kostky).
      Koho mám žalovat o náhradu škody? Majitele drátů nebo majitele stromu?
      Milan

      Vymazat
  4. Nelíbí se mi, jak se poslední dobou množí snaha "najít viníka".

    Jako by lidé v poslední době získali (nepodložený ovšem) pocit kontroly nad vším. A z toho jako by plynulo přesvědčení, že nepříjemné a nepohodlné a nešťastné věci se dějí jen v důsledku něčího selhání.

    Jako by zmizely jevy, kterým se dřív říkalo nešťastná náhoda nebo vis major. Jako by za všechno zlé musel být někdo (roz. nějaký člověk) odpovědný.

    Ne.

    Některé věci se opravdu jen dějí, a není nutné preventivně vykácet stromy.

    A bez masa i másla se dá žít. Bez mrazáku taky, když na to přijde.

    Hana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. p. s. myšleno jako odpověď na Milanovy otázky. Nikoli jako samostatné vlákno.

      Vymazat
    2. Samozřejmě máte pravdu. Ovšem vlastník věci je povinen počínat si tak, aby skrze jeho věc nikdo neutrpěl újmu. Tedy má ji udržovat. Spadne-li strom na vedení, to co do podstaty stejné, jako spadne-li taška ze střechy na kolemjdoucího. A nestará-li se ČEZ o svá vedení a jejich bezpečnost, aby mohl splnit své smluvní závazky vůči odběratelům, je to co do podstaty stejné, jako když autodopravce naloží přepravované zákazníky, ale nepostará se o dostatek pohonných hmot, aby je mohl dovézt do smluveného cíle, nebo jako když cestovní kancelář sice prodá rekreační pobyt, ale nezajistí ubytování v hotelu.
      Milan

      Vymazat
    3. Ano, vlastník věci... tedy já jako vlastník pozemku, jehož součástí jsou stromy, jsem povinen si počínat tak, aby nedošlo újmy elektrické vedení, které tamtudy legálně vede. Ve smlouvě, kterou zřizuji ČEZu věcné břemeno k vedení se k tomu ostatně výslovně zavazuji.
      Ale to už jsme off topic.

      Vymazat
  5. Omlouvám se, že jsem nereagovala na poslední komentáře v diskusích, podzimní počasí na mne mělo trošku uspávací účinek.
    Ale vše čtu:-)

    Hanko,
    Nejvyšší soud už řekl v jiném případě (dopravní nehoda), že někdy se skutečně viníka najít nepodaří, jsou prostě nešťastné události, za něž nikdo nemůže.
    Ale v dnešní době je výrazná snaha najít odpovědnost někoho za vše.

    Ad stromy
    To si vždycky vzpomenu na případ člověka, který se vydal po dešti do sadu s drátem krást cizí třešně a jak tím drátem hrábl nahoru do větví, usmrtilo ho to. Ve snaze najít viníka byl trestně stíhán nějakým montér od rozvodných závodů, který ty stromy pravidelně prořezával.

    OdpovědětVymazat