pátek 20. října 2017

Nohavica rozdělil O2 Arenu

Včera jsem navštívila koncert Jaromíra Nohavici v O2 Aréně. Byl to skvělý zážitek.

Na takové koncerty nechodím každý den, nechodím na ně vlastně nikdy. V O2 Areně, tehdy ještě Sazka Areně, jsem byla poprvé ihned po jejím otevření, protože jsem tehdy randila se sportovním novinářem a na takové akci, jakou bylo mistrovství světa v hokeji, jsem prostě být musela. Shlédla jsem tam dva hokejové zápasy a pokud si správně pamatuji, od té doby jsem se do tam nepodívala. Až včera.

Vstupenka byla palmární, pozvali mne kamarádi, protože jsem jejich příbuznému před několika měsíci poskytla jakousi drobnou právní službu, kterou jsem okamžitě pustila z hlavy. Oni ale ne, a když mi před několika týdny volali, že s nimi jdu 19. října na koncert, udělali mi tím velkou radost.

Jaromír Nohavica byl fantastický. Bez problémů utáhl celý více než dvouhodinový koncert ve vyprodané hale. Sekundovali mu dva skvělí muzikanti, Robert Kusmierski na akordeon a piano a perkusista Pavel Plánka; on sám odešel z pódia jen asi na tři minuty. Obdivovala jsem jeho neuvěřitelnou energii.
Hrál staré známé písničky i písně z nového alba. S napětím jsem čekala, jak vystoupení pojme v předvečer voleb a v době, kdy se hovoří o tom, že by měl převzít z rukou prezidenta státní vyznamenání. Musím říci, že se s tím vyrovnal s naprostým nadhledem.
Společenským vrcholem večera byl totiž protestsong „Hanba sláva“, před nímž jedním pohybem ruky („řečeno s klasikem, jedním jebem“) rozdělil diváky na dvě poloviny. Na příslušných místech textu volala levá polovina „hanba, hanba“, což doprovodila patřičným naštvaným gestem, druhá polovina kontrovala vzápětí máváním a provoláváním „sláva, sláva“. Bylo otázkou náhody, do které poloviny člověk připadne, slovy umělce „neptám se proč a volám“. Šlo zároveň o věc zásadního významu, protože „my si to teď natočíme, po koncertě to dáme na juťub a zítra bude ve zprávách, že Nohavica rozdělil český národ“. Byla to dokonalá psychologická hra s publikem. Ve chvíli, kdy se člověk stane součástí davu, který cosi na pokyn křičí, leccos si uvědomí.
Svůj odstup od událostí nakonec zpěvák vyjádřil v závěrečné sloce:

Pod sochou Václava
To se to nadává
A Václav na koni
Se trochu kaboní
Těm vlevo chutná rum
Těm vpravo černá káva
Nadávají mi pospolu
Já piju Kofolu.


Z nových písní musím upozornit na dvě: nejmilostnější z milostných písní „Napořád“ a chmurnou úvahu „Kdo z nás“. Zejména ta druhá velmi rezonuje s mými úvahami. Svým námětem představuje protipól Těšínské, která staví do kontrastu zdánlivě idylickou, naivní minulost, a nepředstavitelné "ještěže člověk neví, co ho čeká". V písni „Kdo z nás“  historií poučený autor naopak z pohodlné přítomnosti hledí do budoucna s vážnými obavami, kam se budou dějiny ubírat.

Kdo z nás
s plnou číší na parketu
Kdo z nás
ve vojenském lazaretu
Kdo z nás 
zahalený do kapuce
Kdo z nás
se srdcovým esem v ruce


Jak jsem se tak nechala unést atmosférou koncertu, říkala jsem si, že tvorba Jaromíra Nohavici je tak rozmanitá, žánrově pestrá, mnohovrstevnatá a textově bohatá, že si v ní snad každý najde něco, co ho osloví. Ať se nám tváří tvář současnosti chce volat „hanba“ nebo „sláva“, Nohavicovi musíme zatleskat všichni.

PS. Děkuji Michalovi a Martině za pozvání.

6 komentářů:

  1. Existuje celé protinohavicovské hnutí v "pražské kavárně". Přitom jde o nejlepšího českého básníka současné doby (tedy česky píšícího, nikoli českého, když je Slezan).
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      no jestli teď dostane vyznamenání, tak ho kavárna zatratí, přitom nevím proč. Vzít si vyznamenání od prezidenta přece není žádná ostuda, je to vyznamenání a on ho nedostane od Miloše Zemana, ale od prezidenta, zřejmě za přínos kultuře, který je u něj nezpochybnitelný.
      Upřímně nechápu, co na tom kdo bude řešit, ale zřejmě to neprojde jen tak.

      Vymazat
  2. Sledujete, jak se na něj teď plive?
    Takový básník - ale přijal ocenění od Zemana, a tak je ten nejhorší vyvrhel.
    Ovšem já nepochybuji o tom, že bude-li se za 150 let učit na školách český jazyk, o Nohavicovi se v něm hovořit bude. O jeho kriticích se nebude psát nikde. O těch už vůbec nikdo nic vědět nebude, ani specialisovaní historikové.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane
      právěže to nesleduji, ale hned jak vyšlo najevo, že dostane vyznamenání, tak jsem tak nějak předpokládala, že se to rozjede. Na druhou stranu, mezi vyznamenanými jsou jiní adepti na pochybnosti a urážky, takže jsem si říkala, že J.Nohavica možná tentokrát zůstane ušetřen hlavního náporu.
      Jeho hry s českým jazykem jsou vskutku geniální, opravdu je obdivuji.

      Vymazat
  3. Jako tečku za jinými ignorovaným tématem doporučuji Nohavicu zde:
    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jarek-Nohavica-Zijeme-na-bezpecnem-ostrove-klidu-miru-a-usmevu-Pariz-ta-je-uplne-jina-513854
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      díky za odkaz; je dobře, že tak pozitivně hodnotí vyznamenání a ceremoniál.
      Ohledně té Paříže, škoda, že nebyl konkrétnější. Zajímalo by mne to detailněji.

      Vymazat