středa 18. října 2017

Prekarizace

Všimla jsem si toho před nedávnem: s termínem "prekarizace", především ve spojení "prekarizace práce", se roztrhl pytel. Levicově orientovaní publicisté bez něj nedají ani ránu. Prekarizace sem, prekarizace tam, někdo prekarizuje a někdo je prekarizován.
V takovém Deníku Referendum by bez prekarizace nenapsali skoro nic, o Alarmu nemluvě. Prekarizace zkrátka letí, a proto je nejvyšší čas podívat se na toto módní slovo i zde.

Musela jsem si to najít ve slovníku; na svou omluvu dodávám, že mám jenom jednu vysokou školu, chudou slovní zásobu a nejsem vzdělána v terminologii neomarxistických hnutí, takže občas mi nějaká nuance jejich ideologického slovníku unikne. Už jsem to ale napravila, takže pro ty, kdo by nevěděli, co to je (u čtenářů tohoto blogu, kteří jsou tradičně chytřejší a sečtělejší než autorka, to nepředpokládám), definice zde:

Prekarizace je termín označující nahrazování plného pracovního poměru jiným druhem vazby mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Nejčastěji částečným úvazkem, jednorázovým nákupem služby, dohodou o provedení práce či obchodním vztahem. To vede jedince ke ztrátě sociálních a finančních jistot plného pracovního poměru.
V sociologii vyjadřuje prekarizace existenci zbavenou sociální a finanční stability, což má vliv na materiální a duševní blahobyt jedince. Prekarizace práce je považována za jeden z důsledků globalizace. Sociální třída vzniklá trendem prekarizace je označována jako prekariát.


Trochu mám dojem, že se tento módní termín používá v širším významu, ale já se přidržím deklarované definice.

Pryč jsou doby, kdy mladí hispteři hýkali nadšením nad sdílením kdečeho (bytů, automobilů i těl), které moderní společnosti umožňují sociální sítě. Služby jako Airbnb, Uber a jiné, tyto výdobytky, které poskytují příležitost efektivně sdílet a ještě z toho mít nějaký příjem, jsou pro moderního marxistu nově tím největším zlem. Vedou totiž k prekarizaci práce.
Moderní marxista si tedy po určité době uvědomil jisté problémy, které tyto služby přináší. Hlavní potíž spočívá v tom, že jsou nedostatečně regulované, tudíž si lidé do nich zapojení dělají, co chtějí. To samozřejmě není nic, co by mohl levicový intelektuál 21. století podporovat. Intelektuál tedy otočil jako na obrtlíku a momentálně nad těmito službami ohrnuje nos. Zároveň samozřejmě ohrnuje nos nad všemi, kteří se dosud naivně domnívají, že sdílená ekonomika je super vynález, a přehlížejí její negativa. A že těch negativ je. Kromě (samozřejmě) prekarizace práce také zamoření veřejného i soukromého prostoru něčím, co tam nemá být, třeba lidmi, kteří přijedou jen na výlet, obtěžují ostatní a málo platí místním za služby, a dále neplacení daní, pročež vážně hrozí, že se vybere málo na dotace neziskovkám.

Konzervativní dámy, mezi které se počítám, jsou na tom o poznání lépe. Pro tyto nové služby jsem nikdy nehořela nadšením. Ani mne nenapadne pronajímat náš obývací pokoj nějakému turistovi, který chce ušetřit za hotel, a když někam jedu, trapně také bydlím v zařízení k tomu určeném, například v apartmánu či penzionu, spíše než bych se nastěhovala k někomu domů. Proti klasickým taxikářům nic nemám, naopak, tuto službu s klidem využívám v případě, že se potřebuji dostat někam, kam nemohu nebo nechci jet rodinným autem či hromadnou dopravou.
Vzhledem k tomu, že jsem nepropadla nekritickému okouzlení novými službami, které zřejmě směřují k tomu, že se stanou službami stejnými jako ty staré, jen bez odvádění daní, nemusím propadat ani jejich hysterickému odsuzování.
Nicméně pokud chce být někdo in a ukázat světu, jak moc hluboce o něm přemýšlí, úvahou o prekarizaci práce určitě nic nezkazí.

PS.
Kdo by si chtěl o problému počíst důkladněji, možno například zde:
Úspěchy Uberu jsou to poslední, z čeho by si taxikáři měli brát příklad



9 komentářů:

  1. Tyjo, já sem taky prekarista!!!!!
    Nejdřív sem si myslel (při čtení nadpisu), že se jedná o nějakou technologickou záležitost, dokonce z hornictví:-)

    Takže - podle soudruhů neomarxistů - jsem člen prekariátu.
    Mám totiž s obcí několik dohod o provedení práce, ale že bych cítil ztrátu sociální a finanční jistoty, to mi nějak uniklo. Naopak pociťuji uspokojení ze vzájemně výhodné dohody a v neposlední řadě pociťuji radost nad tím, že tento příjem je zdaněn pouhými 15%, ale už není zatížen sociálním a zdravotním "pojištěním".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      nepochvaluj si to a koukej si uvědomit svou tristní situaci prekarizovaného člena společnosti!

      Teda nevím, ještě před pár lety v Respektu z takových forem práce nadskakovali nadšením, poloviční úvazky, různé přelétavé formy zaměstnání u mladých lidí, sdílení, z toho tam byli úplně odvázaní. Snad stihnou rychle přepnout, aby šli s duchem doby:-)

      Vymazat
  2. Prekariát jako nová třída mne fascinuje. Ještě chybí zjistit, zda je prekariát spojencem proletariátu či buržoasie.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      myslím, že bude nejspíš spojencem feudálů, buržoazie je přece jejich společný nepřítel:-)

      Vymazat
  3. Ono je to fascinující i jinak: dříve byl zaměstnavatel nejhorší vykořisťovatel. Teď je pro kandidáta prekarizace vlastně štěstí, když má někoho, kdo je ochoten ho normálně zaměstnávat.
    Tento přístup zaslouží uznání: neomarxisté zjevně nepodlehli vlastní propagandě:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, je třeba zatrhnout toto prekarizování. A co teprve zkácené a dočasné úvazky nebo flexibilní pracovní doba třeba pro matky samoživitelky, to už je kvintesence vykořisťování.

    Slovy KS z deníku referendum "Širokým vrstvám obyvatelstva, a to i mnohým s nejvyšším vzděláním v prestižních pozicích, je tedy u nás v důsledku katastrofálně nízkých mezd odepřen nejen materiálně skutečně důstojný život, ale i možnost zakusit opravdovou svobodu a demokratickou participaci"

    Jde o to, že KS studovala několik let v doktorandském studiu v Německu (obor gendrový a sociální útlak v postmoderní společnosti) a měla doktorandské stipendium několik tisíc EUR, pochopitelně z kapsy daňových poplatníků. Poté co dostudovala se přihlásila na pracák a dostala podporu ve výši 60% stipendia, což pobírala po určitou dobu v ČR. Následně získlala místo ve veřejné správě v ČR, dostala tabulkový plat okolo 30 tis. Kč, címž se rázem dostala do situace, kdy jí je odepřena možnost vést důstojný život.

    Těžko hledat lepší příklady odcizení levicových intelektuálů od skutečně potřebných.

    Michal

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Michale,
      víte, není mi příjemné, že se tady probírají příjmové a majetkové poměry konkrétní osoby. Předpokládám tedy, že nejde o obecně známé informace, ale o informace soukromé, navíc je těžko ověříme.

      Odtrženost intelektuálů byla docela tématem v souvislosti s aktivitami Saši Uhlové, to je na dlouhou diskusi.
      Jinak já věřím, že to ti lidé v podstatě myslí dobře, prostě uvažují v nějakém schématu, na které jsou nastavení...

      Vymazat
  5. Zajímalo by mě, kolik z redaktorů Referenda a A2 jsou zaměstnání na HPP, domnívám se, že kromě šéfredaktorů asi nikdo, vydavatelství by nebylo schopno je zaplatit. Takže buď DPP, ŽL nebo jsem se setkal i s nezdaňovanou dohodou o výpomoci. A pokud někdo deklaruje příjmy jako autorské honoráře a zahrnuje do svého DAP do §7, zda též nezapomíná odvést sociální a zdravotní pojištění. Hm, že bych si zahrál na levicoového aktivistu a podal několik podnětů? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane Bauere,
      když jsem termín "prekarizace" četla v článcích poprvé, přišlo mi, že je používá spíše ve významu "vykořisťování" než v tom, který je shora uveden, ale možná to byl jen můj mylný dojem.

      Ad podněty: abychom se nedočkali časem edukativní hry pro žáky řekněme na druhém stupni ZŠ: zahraj si na aktivistu, zkus někoho udat. Skoro bych se ani nedivila.

      Vymazat