pátek 1. prosince 2017

Co je to znásilnění?

25. listopad byl mezinárodní dnem boje proti násilí na ženách. Při té příležitosti vyšla zajímavá a velice diskutabilní analýza, která se týká trestání pachatelů trestného činu znásilnění. Před úvahami o trestech je však nejprve vhodné se podívat, co je podle našeho trestního zákoníku znásilněním.

Původní trestní zákoník, platný do roku 2009 (zákon č. 140/1961 Sb., po novelizacích), obsahoval ve své poslední verzi skutkovou podstatu znásilnění v tomto znění:

§ 241
 Znásilnění
 (1) Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na osobě mladší než osmnáct let.
 (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
 a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, nebo
 b) spáchá-li takový čin na osobě mladší než patnáct let.
 (4) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

Současná právní úprava (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) je ovšem jiná:

§ 185
Znásilnění
(1) Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo
kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti,
bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,
b) na dítěti, nebo
c) se zbraní.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let,
b) spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(4) Odnětím svobody na deset až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(5) Příprava je trestná.


Řečeno cynicky, ani to znásilnění už není, co bývalo.
Nejde jen o to, že obětí nemusí být nutně žena, resp. osoba ženského pohlaví, může to být i muž (tato novinka byla vtělena ještě do původního trestního zákona). Především ale spáchání znásilnění souloží nebo srovnatelným způsobem nyní vůbec není znakem základní skutkové podstaty, ale až skutkové podstaty kvalifikované. Trestní sazba je v prvním odstavci stanovena na šest měsíců až pět let, ve druhém v ještě širším rozpětí dva roky až deset let. To je správně, protože široká definice pokrývá velmi rozličné způsoby provedení tohoto závažného skutku, což může potom soud promítnout do úvah o trestu.

Právě to ovšem kritizuje organizace ProFem, která zpracovala analýzu rozsudků v případech sexuálního násilí, které se staly pravomocnými v roce 2016. Doporučením, k nimž tato analýza dospěla, bych se zde chtěla věnovat zvlášť.

Pro začátek je ale nutné vznést otázku, zda všichni rozumíme tomu, co je to znásilnění? Vůbec nezpochybňuji, že je to ohavný trestný čin, který v civilizovaných vztazích mezi lidmi nemá místo. Definice znásilnění je ovšem nyní tak široká, že pokud hovoříme o znásilnění, pak z odborného hlediska jde o zcela jiný pojem než jednání, které si pod tímto označením představí standardní adresát trestního zákoníku, tedy laik, který není zběhlý v právní terminologii.

Podstatu výkladu dobře ilustruje tento komentář Tomáše Gřivny:

Pohlavní styk jako pojem obecnější, zahrnující jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, je znakem základní skutkové podstaty. Soulož a jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle odstavce 2.
Podle základní skutkové podstaty tak budou postihovány jen méně závažné formy pohlavního styku (např. ohmatávání genitálií). U jiných případů může být sporné, zda je subsumovat pod odstavec 1 nebo 2 (např. »digitální penetrace« - zasouvání prstů do pochvy ženy; zasouvání mužského údu mezi prsa ženy - »coitus inter femora«; zasunování pohlavního údu muže do podpaží, vzájemné tření genitály u žen, vzájemná heterosexuální či homosexuální masturbace). Předmětem posouzení bude, zda byl pohlavní styk proveden způsobem srovnatelným se souloží. Současná úprava používající formulaci "obdobný (»rozumí se jako soulož« - poznámka T. G.) pohlavní styk" byla kritizována pro neurčitost. Za »jiný obdobný pohlavní styk« je považován pohlavní styk, který je způsobem provedení a svou závažností srovnatelný se souloží, přičemž závažnost je třeba hodnotit především z hlediska jeho následků (psychických i fyzických) pro oběť. 
(Tomáš Gřivna: Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti v novém trestním zákoníku, Bulletin advokacie č. 10/2009, str. 67)


Je otázka, zda sama definice znásilnění v trestním zákoníku představuje vhodné východisko k širší společenské diskusi o tomto problému. A tato diskuse by měla proběhnout, mimo jiné proto, že nás čeká ratifikace Istanbulské úmluvy, což je pozoruhodný dokument, který Česká republika již podepsala.
Myslím, že si zaslouží naši pozornost.


2 komentáře:

  1. Je právní řád ještě vyjádřením většinového názoru společnosti o právu?
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      to je správná otázka, ale na nesprávnou osobu:-)

      Jinak musím poznamenat, že té zákonné definici tak, jak je to teď postaveno, víceméně nerozumím ani já, která bych měla být považována za odborníka.

      Vymazat