úterý 19. prosince 2017

Podzimní dárky, 2017

Letošní podzim jsem si kultury užila poměrně dost. A zajímavé na tom bylo, že jsem většinu akcí absolvovala bez svého přičinění: vstupenky jsem většinou získala tak, že mi je někdo nečekaně dal, někomu zbyly, někdo nemohl jít. Takže to byly takové nečekané kulturní dárky.

Kulturním vrcholem podzimu byl samozřejmě Jaromír Nohavica v O2 Aréně, o kterém jsem tu už psala. Ale to zdaleka nebylo vše.

Lenka Filipová
Vstupenku na koncert Lenky Filipové jsem dostala od těchže přátel jako lístek na Nohavicu; asi jim nějak přebývala. Sama bych se tam asi nevypravila, ale nelitovala jsem. Lenka Filipová byla v poslední době nemocná, ale koncert si užívala, publikum to vnímalo a ocenilo. Nemoc se projevila jen v závěru, kdy se interpretka omlouvala, že nepůjde po představení mezi fanoušky rozdávat autogramy, jak bývala zvyklá, protože na radu lékaře musí udržovat určitá opatření z důvodu narušené imunity.
Vzhledem k tomu, že jsem velkou ctitelkou kytarového umění ve všech podobách, byla jsem s vystoupením, u kterého vystřídala zpěvačka pouhé dvě kytary, zato připomněla plejádu svých hitů, náramně spokojená.

Mauglí
Dvě vstupenky na muzikál Mauglí v pražském Divadle Kalich dostala moje holčička, protože jich sestra koupila více, než nakonec mohla využít. Mně se potom podařilo přikoupit ještě další tři, takže jsme vyrazili celá rodina.
Nemám to s čím porovnávat, protože jsem žádný z módních muzikálů neviděla, a také jsem ke svému údivu zjistila, že vlastně neznám detailněji příběh Knihy džunglí, jen se mi vybavují jména jednotlivých postav z křížovek: had Kaa, vlk Rao...
Představení jsem shlédla se zájmem. Taneční výkony se mi líbily velice, ovšem texty písní mi občas připadaly trošku kostrbaté; to ale vnímám jako úlitbu skutečnosti, že jejich autor musí sloužit příběhu, nikoliv naopak.
Dětem se to líbilo a celá rodina se shodla, že nejlepší byl Baghíra. I když vlčice Rákšasí, tygr Šer Chán a další také nezůstali svým rolím nic dlužni. Nakonec, jsme jedné krve, ty a já...

Swing se vrací
Podobnou náhodou jsem navštívila veselé představení Swing se vrací neboli o štěstí v Ypsilonce.
Inscenace byla rozpustilá, barevná, nekomplikovaná, zkrátka oddechová, což ocenilo i publikum, ačkoliv jsem si říkala, jestli v ní starší generaci třeba přece jen nebude chybět pevnější divadelní forma.
Ale v roli Franka Sinatry se představil Jiří Štědroň... a kdy se vám to stane, že můžete tleskat takové legendě?

Tři sestry
A potom už se to blížilo. Středa, čtvrtek, pátek, sobota, neděle!!! Každej den jsem na Kovárně... Vlastně, na Kovárně to nebylo, ale Tři sestry to byly, stejně jako loni, ve skvělé formě. Sice jsem z koncertu odcházela s pocitem, že mám poškozený sluch, ale nakonec se ukázalo, že nebude tak zle.
Takže doufám, že příští rok zase, na Kovárně nebo někde jinde, s Průšou i Láďou, který stále ještě jede autobusem a nosí ve svým srdci příběh černej jako krtci.
(Toto byl jediný případ, kdy jsem lístky obstarávala cíleně já, a to jako dárek pro manžela a také pro mne samotnou.)

Ochotníci Na Perštýně
V tomto případě jsem trochu v rozpacích, protože nemohu dohledat, jak se jmenoval ochotnický soubor, jehož představení jsme navštívili v Divadle Na Perštýně. V tomto divadle jsem byla poprvé; líbilo se mi tam od první chvíle, protože v hledišti byly stolečky a vedle šatny malý bar, takže bylo možné spolu se zábavným představením konzumovat zároveň sklenku prosecca.
Na představení jsme přišli, jak už to v takových případech bývá, na pozvání manželova známého, jehož dcera v inscenaci hrála. A bylo to prostě skvělé. Výborně jsem se bavila a až o přestávce jsem ke svému údivu zjistila, že žádný z protagonistů není profesionální herec, ale všichni mají svá občanská (a náročná) povolání. Nechtělo se mi tomu vůbec věřit.
Bylo to tak fajn! Náhodou jdete do divadla, které neznáte, na představení souboru, o němž nic nevíte, na hru, o které jste nikdy neslyšeli... a odcházíte a musíte se usmívat ještě dlouho potom.
Co víc si přát?

Adventní koncert Hradní stráže
A to je ještě stále není konec, protože před několika dny jsme vyslechli koncert Hudby Hradní stráže a Policie České republiky konaný u příležitosti oslav 99. výročí založení Hradní stráže v katedrále svatého Víta na Pražském hradě.
Jak zaznělo v úvodní řeči, 99. výročí vypadá, jako by mu něco maličko chybělo; koncertu oproti tomu nechybělo nic. Z programu jsem zjistila, že autorem kantát Kníže Václav, Svatá Ludmila a Anežka Česká, které vznikly na texty básní Marie Dolistové a které mne velice zaujaly, je plk. Jan Zástěra, dirigent tohoto hudebního tělesa. Myslím, že o něm ještě uslyšíme, vlastně doufám, že ty kantáty ještě někdy uslyším já. Třeba příští rok, kdy výročnímu číslu nebude chybět nic a oslavy budou bezpochyby velké.
Klimatická poznámka: možná by mohly budoucí generace uvážit, kdy vyhlašovat republiky, zakládat hradní stráže, konat revoluce a podobně; zimní měsíce k tomu nejsou úplně nejvhodnější.
I když... musím přiznat, že následná procházka adventně vyzdobeným Hradem a potom Prahou, to je zážitek, jakému se těžko něco vyrovná.


4 komentáře:

  1. V létě byly dříve žně a dnes dovolené, takže se nic nevyhlašovalo a revoluce se nekonaly. Dokud mají lidé hodně práce nebo naopak chléb a hry (úplnou volnost a zábavu, čili dovolenou), nezlobí.
    Milan
    P.S. Ty Tři sestry bych si odpustil, ale jinak by se mi to líbilo také vše.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj koncert Cecila Bartoli

      Klidné svátky všem

      Dita

      Vymazat
    2. Milane,
      ale třeba druhá světová válka skončila z hlediska klimatického ve vhodnou dobu:-) To jen taková poznámka na okraj, mám dojem, že na toto téma bylo už nějaké satirické vystoupení, možná s Cimrmanem nebo něco takového. Ale nejsem si jistá.
      Tři sestry jsou také fajn, i když to jistě není každého šálek kávy.

      Vymazat
    3. Dito,
      také přeji pěkné Vánoce.

      Vymazat