úterý 30. ledna 2018

Necochemská praxe

Mezi odborníky zabývajícími se rodinným právem se čím dál více rozmáhá povědomí o tzv. cochemské praxi. Ve zkratce by mělo jít o takový přístup, kdy všichni zúčastnění, kteří s rodinou pracují v jakékoliv profesi, vedou rodiče k tomu, aby měli na zřeteli především zájem dítěte.

Zní to sice pěkně, ale v české realitě to půjde asi ztuha.
Podotýkám, že já jsem se s jednotlivými aspekty cochemské praxe ještě nestihla seznámit, ale nebráním se tomu, a pokud zjistím, že něco z ní mohu aplikovat při své práci, jsem připravena tak učinit. I když, přiznávám, jsem vůči tomu raději mírně skeptická.

Aktuálně jsem ale byla konfrontována se zcela opačným přístupem, než propaguje cochemská praxe, a to dokonce ze strany advokáta. Ačkoliv už mám z rodinněprávních řízení určité zkušenosti a samozřejmě chápu, že všichni bráníme zájmy svých klientů, tohle bylo přece jen za hranou. Přitom nešlo o žádné neobvyklé akce nebo podpásové údery, ale "pouze" o nevhodný přístup.

Zastupovala jsem otce v řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. První jednání ve věci absolvoval ještě bez zastoupení, ale poté se na mne obrátil se žádostí o právní pomoc. Zprvu se mi na tom nejevilo nic problematického, s klientem jsem provedla pohovor, seznámila jsem se s relevantními skutečnostmi, zjistila jsem, že v mezidobí se rodiče dokázali téměř na všem dohodnout a do jednací síně přišla s očekáváním splavné dohody. To, že děti zůstanou u matky, bylo totiž mezi rodiči již odsouhlaseno, ačkoliv zpočátku si to otec nepřál; zbývalo tedy stanovit výživné, a i o tom se jistě shodneme, protože čísla hovoří jasně a ve hře nejsou žádné mlhavé podnikatelské příjmy. V takovém případě víceméně každý profesionál v soudní síni (soudce, advokáti, zástupce OSPOD) ví, co je asi reálné, takže jedna strana částku nadsadí, druhá podsadí, soudce řekne, na kolik to vidí on, paní z péče se buď přidá nebo řekne něco trochu jiného a nakonec se tam uplácá dohoda o částce, kterou jsme dopředu schopni odhadnout s přesností na pět set až sedmset korun. A když to přece jen nejde dohodou, rozhodne soud, a to dost často tak, že se účastníci neodvolají.
Takže co tam řešit? To bude dohoda jedna balada.

V jednací síni jsem pochopila, co přimělo klienta vyhledat právní pomoc. Na protistraně byl kolega advokát, kterého znám z trestních řízení, ale v takovémto sporu jsem se s ním tuším ještě nepotkala. Je to vynikající obhájce. Bohužel, nějak se zapomněl, a domníval se, že je obhájcem stále a tady jde o nějakou dramatickou trestnou činnost.
Soudkyně si v klidu vyslechla mého klienta, já jsem měla jednu standardní doplňující otázku a pak začalo jednací peklo. Kolega začal jménem své klientky klást otázky směřující k výši příjmů mého klienta a zejména schopnosti jich dosahovat, a to stylem, jako by vyslýchal usvědčujícího svědka obžaloby, který je známým místním feťákem.

Dosud poklidné jednání nabralo tomu odpovídající dynamiku. Kolega kladl dotěrné otázky, klient se snažil odpovídat, ale pomalu ztrácel klid. Soudkyně začala být netrpělivá, protože to bylo otravné a zbytečné (výživné už asi měla spočítané). Do toho začala štěkat protistrana, tedy matka. Klient se nedal. Soudkyně se je marně snažila uklidnit a napomínala i právního zástupce matky. Ale bylo pozdě. Křičeli rodiče, do toho právní zástupci házeli jedovaté hlášky. Zástupkyně OSPOD začala křičet, ať přestanou křičet, protože je přes dveře slyší děti, které seděly na chodbě (děti totiž přišly s rodiči, jsou už v adolescentním věku, takže soud zjišťoval jejich názor).

Nechápala jsem, proč to kolega tak hrotí. Vždyť umíme odhadnout, jaké to výživné nakonec asi bude. Co tady takhle dramaticky řeší a proč?
Napadlo mne, že se chce vytáhnout před klientkou, je to zachovalá pohledná žena, tak to by mohlo být důvodem. Nebo se prostě zapomněl v roli obhájce a nepřepnul? Copak neví, že tady je potřeba trochu jiný přístup?

Snažila jsem se do toho proto vstoupit klidným (relativně, vzhledem k situaci) dotazem, proč je nutné situaci takto vyostřovat. Zbytečně.

Jednání skončilo bezprecedentně. Uprostřed kladení otázek a protokolování odpovědí otce soudkyně všeobecné překřikování přerušila jedinou větou: "Jednání se odročuje na neurčito."

Ještě na chodbě na sebe účastníci řvali tak, že se k tomu dostavila justiční stráž.
Vzpomněla jsem si, jak to podle informací, které mi předal klient, mezi rodiči užuž vypadalo na dohodu. Byla jsem přesvědčená, že přiměřenou dohodu tentokrát jednoznačně zbořil právní zástupce matky. To by mne zajímalo, jestli měl v tomto směru pokyny od své klientky?

Smutně jsem si vzpomněla na články o cochemské praxi a zamířila na následující jednání. To se týkalo nezaplacené půjčky v řádu statisíců korun. Řízení skončilo po deseti minutách smírem.


5 komentářů:

  1. Na žádost OSPODu nebo soudu jsme dělali asistované kontakty,musím říct, že nic tak děsivého jsem nezažila/ a to mám praxi z dětské onkologie/,už jsem odmítla se podílet , Cochemskou praxi znám, metodička z Kraje se v ní shlédla, ale pojala ji přesně tak provincionálně ucochtaně, neprofesionálně a dokonce navrhla,
    že by děti, kde se rodina nedomluví, půjdou do přechodné pěstounské péče a říká tomu neutrální prostředí....
    Mnohokrát jsem psala soudcům ,jak děti nucené kontakty traumatizují a jak se to projeví patologicky za pár let a co to bude znamenat pro jejich další vývoj, no a vystřízlivěla jsem,vůbec to neakceptují.Takže asistované kontakty, které jsme dělali po pracovní době a zadarmo,už neděláme, nechali jsme to neziskovám, takovým těm "tetám bětám"bez erudice a vzdělání, no, co dodat...
    Jinak pěkný víkend
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      podle mne je to v lidech. Skoro bych řekla, že někteří lidé tomu rozumí tak nějak přirozeně a takoví žádnou cochemskou praxi nepotřebují. A někteří třeba nedokážou něco změnit, i kdyby si o tom načetli vše dostupné a prošli několika školeními.

      Jestli tomu správně rozumím, tak jedním z aspektů je to, že nespolupráce či odmítání dohod ze strany jednoho rodiče jde automaticky k jeho tíži. No ale že by to mělo jít až pěstounské péči, tak to určitě myšleno nebylo, to je jistě nepochopení věci.

      Ty různé asistované kontakty, je to tak složité. Když už to dojde tak daleko, je to rozhodně vina těch dospělých.
      Na druhou stranu, chápu soudy, visí nad nimi i rozsudky ESLP z případů, kdy justice nebyla schopná ochránit práva jednoho z rodičů - takové případy taky znám.
      V některých případech je všechno špatně. Nejde totiž vůbec určit, do jaké míry je v tom odmítání vlastní vůle dítěte a do jaké je to už indoktrinace nebo manipulace ze strany pečujícího rodiče. Prostě se to ani určit nedá.
      Práce s takovými rodinami je podle mne poukázka na rychlé vyhoření, vždycky obdivuji, když to někdo zvládá.

      Vymazat
  2. Mám bohaté zkušenosti. Žel i vlastních.
    A doporučuji držet se Bible, zvlášť toho příběhu o sporu dvou matek před Šalamounem.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      možná to tak cochemská praxe trochu zamýšlí, protože ten z rodičů, kdo brání dohodě a druhému rodiči ve výchově, by měl být automaticky při rozhodování znevýhodněn, jestli tomu dobře rozumím. Což je vlastně podobný princip, jestli se nemýlím...
      Ale praxe ukáže.

      Vymazat
    2. Možná ne přímo znevýhodněn, ale měl by se na to brát ohled... vlastně nevím, jak by to mělo fungovat v takových případech.

      Vymazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.