středa 10. ledna 2018

Řekli si něco hezkého?

Na jakési akci potkal manžel člověka, kterého velmi zběžně znal zdřívějška.

"Přihlásil se tam ke mně pan X," řekl mi doma. "Prý zastupuješ jeho manželku. Stěžoval si, že se k němu žena zachovala špatně, a tak se teď rozvádějí."
"Aha," vybavila jsem si spis, kde se jedná o trojboj, tj. styk s dětmi, výživné i majetek. "Nevěděla jsem, že se znáte. Ano, dělám to, je to moje bývalá spolužačka. Už brzy bude jednání. Ale co si udělali mezi sebou, to opravdu nevím a neřeším."
Klasická situace, pomyslela jsem si. Verze obou stran se mezi sebou liší tak, že máte dojem, že neposloucháte jeden příběh, ale dva úplně odlišné.

O pár dní později jsme se k tématu vrátili. "Dneska bylo jednání ve věci toho tvého známého," zmínila jsem večer doma; jen pro úplnost, protože ani v rodině nic nevykládám vzhledem k přísné mlčenlivosti, kterou jsem vázána. Manžel to ví a nevyptává se, ostatně ho to ani nezajímá. Jen konverzačně prohodil: "A co, řekli si něco hezkého?"
Ta otázka mne zaskočila, určitě víc, než kdyby se zeptal, jestli tam po sobě účastníci nestříleli.
"Hezkého? Ne, nic hezkého si neřekli. U žádného takového soudu si lidi nikdy neřeknou nic hezkého."

Chvíli jsem se v paměti probírala léty praxe. Stalo se někdy, že by si rodiče u soudu o děti řekli něco pěkného, uctivého, ohleduplného, milého? Stalo se někdy, že by třeba jeden prohlásil o druhém upřímně: já vím, že ty děti má moc rád(a), vzorně se o ně stará? Ne, to se nestane, maximálně se použije strohé "otec nemá k péči matky vážnějších připomínek".
Nebo by mohl někdo říci: vím, že se snaží, vím, že u něj je dětem stejně dobře jako u mne. Ale ne, naopak to dost často vypadá, že pobyt dětí u druhého z rodičů je něco na způsob rafinovaného, státem vyžadovaného týrání.
Nebo dokonce, to je už úplné sci-fi: nebojím se, že by s výživným špatně hospodařila, vím, že bude vynaloženo ve prospěch dětí. Tak to už vůbec ne, protože matky zásadně výživné rozhází za kadeřníky, úpravu nehtů a luxusní hadříky.

"Ne," uzavřela jsem své úvahy i náš krátký rozhovor.
"Nikdy jsem neslyšela, že by si lidi řekli u soudu o děti něco hezkého."


6 komentářů:

  1. Nezkusila jste někdy nějakého svého klienta/klientku přimět k tomu, aby o protistraně řekl/a něco hezkého?
    Třeba s tím, že soud to příznivě ovlivní, neboť ho bude hodnotit jako uvážlivého a hodnověrnějšího v tvrzeních o špatnostech protistrany. Třeba může vyslovit ocenění za to, že dobře uklízela, nebo dobře vařila, nebo že i doma hodila vkusně oblékaná... nebo že on byl šikovný na různé opravy, nebo že dobře řídí ... prostě cokoli. Třeba by to pomohlo zmírnit aversi a uzavření dohody by se tím přiblížilo. Každý je ješitný a každého naladí příznivě, když ho někdo chválí.
    I když není to práce advokáta, leč mediátora, samozřejmě.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      ne, nikdy mne to ani nenapadlo.

      Ale někdy mírním klienty v tom, aby příliš nekritizovali druhou stranu, protože to může být jednak kontraproduktivní a za druhé lidé často jako špatné chování hodnotí něco, co objektivně takové není.

      Typicky:
      Matka: "Když jde syn k otci, tak je tam kromě něj ještě další syn otce z druhého manželství!"
      Soud: "Vždyť je to jeho sourozenec..."

      Takže matka jako zásadní nevýhodu a problém vidí něco, co jednak plyne ze situace a kromě toho, když už takoví polorodí sourozenci jsou, je samozřejmě vhodné, když se znají a mají se rádi.

      ***
      Musím se omluvit, k posledním diskusím se vrátím, mám tam nějaké poznámky ke komentářům, jenom jsem to pro časové zaneprázdnění zatím nezvládla.
      Přebírám zastoupení nového stálého klienta a ti kostlivci, kteří padají ze skříní...

      Vymazat
  2. Jestli to nebude náhodou tím, že ti, kteří by spolu mluvili hezky, tak se v 99,9% případech dohodnou na péči o děti a většinou i výživném i majetku, soudu dohodu schválí a není třeba o tom vznášet emociálně zabarvené výlevy. Ale tedy ne že by takoví nebyli.
    Michal

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Michale,
      ti, kteří spolu umí mluvit hezky, se nerozchází:-)

      Vymazat
  3. Christabel, říkat u soudu o děti něco hezkého je to nejhorší, co by ti mohl klient udělat. Situaci, kdy jedna strana (já) hezké věci říká a je tak ohleduplná, že tam, kde již uvedené vyznívá nelichotivě, nenechává výpověď zapsat, zatímco druhá strana lže, aby to té první co nejvíc osladila, jsem si vyzkoušela na vlastní kůži. Soudy, zřejmě vstřícnému přístupu neuvyklé, jej vnímají jako přiznání viny. Takže - propána, hlavně ať si neříkají nic hezkého! :-)

    Manželka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Manželko,
      jak vyplývá z článku, mne takové nepředloženosti, jako říkat o protistraně nějaké lichotky, ani nepřijdou na mysl:-)

      Vymazat