pátek 2. února 2018

2. února 1943, ve Stalingradu již žádné známky bojů

2. února v poledne kroužilo kolem města průzkumné letadlo luftwaffe. Pilotova rádiová depeše se okamžitě dostala ke generálu polnímu maršálu Milchovi: "Ve Stalingradu již žádné známky bojů."

2. únor začal mlhavým ránem. Opar však brzy rozptýlilo slunce a vítr, který zvedal prachový sníh. Když se v 62. armádě rozšířila zpráva o konečné kapitulaci, začaly při improvizovaných oslavách létat k obloze signální světlice. Lodníci z Volžské flotily a vojáci z levého břehu překročili zamrzlou Volhu s pecny chleba a konzervami pro civilisty, kteří byli uvězněni po pět měsíců ve sklepích a doupatech.
Městem procházely skupinky i jednotlivci a s údivem objímali každého, koho potkali. Jejich hlasy tlumil mrazivý vzduch. V bezbarvých ruinách nebylo vůbec málo lidí, ale město přitom působilo opuštěně a mrtvě. Konec nebyl neočekávaný, natož náhlý, ale ruští obránci stále nedokázali uvěřit, že bitva o Stalingrad je konečně za nimi. Když o ní přemýšleli a vzpomínali na mrtvé, užasle si uvědomovali, že oni přežili. Z každé divize, která sem přes Volhu přišla, zůstalo jen pár set mužů. V celé stalingradské kampani utrpěla Rudá armáda ztráty v počtu 1,1 milionu lidí, z nich 485 751 padlo.
Grossman se ohlédl za uplynulými pěti měsíci. "Myslel jsem na širokou blátivou cestu vedoucí do rybářské vesnice na břehu Volhy - na cestu slávy a smrti - a na tiché zástupy, které po ní pochodovaly v dusivém srpnovém prachu, za měsíčních zářijových nocí, v hustých říjnových deštích, v listopadových vánicích. Pochodovali těžkým krokem - protitankoví dělostřelci, samopalníci, prostí pěšáci - pochodovali v ponurém a okázalém tichu. Z jejich šiků zazníval jediný zvuk - třesk zbraní a jednotný krok.
Z města, které zde stálo před oním srpnovým ránem, kdy se objevily Richthofenovy bombardéry, zůstalo jen málo míst, která se ještě dala poznat. Stalingrad teď nebyl ničím víc než rozbitou a vyhořelou kostrou. Jediným výraznějším bodem zůstala snad fontána se sochami malých hochů a dívek tančících dokola. Působila dokonce jako znepokojivý zázrak - potom, kdy tisíce dětí zahynuly v ruinách všude kolem.



Antony Beevor, Stalingrad, Osudové střetnutí 1942-1943,
vydala nakladatelství Pavel Dobrovský - BETA a Jiří Ševčík, 2003, str. 279


***

Měla jsem v plánu jiná témata, ale 75. výročí skončení bitvy u Stalingradu je důležitější.
O této bitvě jsem zde už psala, poprvé, když jsem četla zmíněnou knihu, a podruhé jednou o Vánocích, když jsem z ní citovala. Dnes, v den výročí, slavného i velmi tragického, jsem ji musela znovu otevřít.

PS. V reportáži České televize o oslavách ve Volgogradu byla zmíněna skupinka mužů kolem čtyřicítky, kteří se ve volném čase věnují hledání ostatků mrtvých vojáků. Jejich motto zní: "Válka neskončila, dokud poslední padlý voják není pohřben."



16 komentářů:

  1. Vždy mě fascinuje šíře vašich zájmů, Stalingrad je u nás citlivé téma: tatínkovi němečtí příbuzní tam bojovali společně s maminčinýmí maďarskými ,zvláštní náhody, ne?... no, to je ta střední Evropa, ale radost z toho nemám.
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      to ano, byl to kotel všech možných národností, také Rumuni, Italové, samozřejmě Rakušané...

      Já k tomu nic osobního naštěstí nemám, ale tahle kapitola války mne velice zaujala, docela jsem si o tom načetla.

      Líbilo by se mi, kdyby někdo udělal podrobný projekt, který by běžel dlouhodobě, několik měsíců, od srpna do února a každý den by člověk mohl nakouknout, co se tam zrovna ten den tehdy dělo. Snad by se to dalo dát nějak dohromady, přes válečné deníky, různé zápisky, dobové fotografie, zprávy novinářů. Je to skutečně zajímavá část války a takhle by se dala zájemcům o historii a studentům lépe přiblížit.

      Vymazat
  2. I po těch letech je to bolestné, i když z naší rodiny tam nikdo neumřel ani nebyl zajat (ti, co tam byli zajati, stejně umřeli, až na zcela zanedbatelné výjimky).
    Byla to nesmyslná akce, z hlediska vojenského zcela absurdní - a to z obou stran.
    Dito, potěšte se raději tímto:
    https://www.youtube.com/watch?v=FGrgqCBafBc
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud pominu, že válka jako taková je absurdní, pak nemohu souhlasit s tvrzením "Byla to nesmyslná akce, z hlediska vojenského zcela absurdní - a to z obou stran".
      Nacistům šlo o přístup k ropným zdrojům, atd. Podrobněji např. na http://www.novarepublika.cz/2018/02/bitva-u-stalingradu-zasadni-zlom-ve.html
      Josef

      Vymazat
    2. Milane,
      úmrtost zajatců byla enormní, z 90 tis. Němců (resp. asi i Rumunů a Italů, teď nevím, zda jsou v tomto údaji započítáni) přežilo 6 tisíc.
      Mimochodem, pravděpodobnost přežití závisela na hodnosti, z vyšších důstojníků přežilo podstatně vyšší procento.

      Ad nesmyslnost akce
      Z hlediska Wehrmachtu to bylo špatně, také šlo o dodatečnou změnu strategie, která byla původně naplánována jinak a směřovala právě k ropným polím na Kavkaze. Obrat směrem ke Stalingradu byl dodatečným rozhodnutím, Hitlerovi se asi mj. zamlouvala symbolika, kterou by to mělo, kdyby dobyl město nesoucí Stalinovo jméno.
      Podle toho, co jsem četla, se tato změna generálům z vojenského hlediska nezamlouvala, ale nedokázali Hitlerovi odporovat.
      O přístup k ropným zdrojům přímo u Stalingradu nešlo, mohlo jít o přístup k Volze, ale k tomu nebylo nutné město dobýt, ani se původně s jeho dobytím nepočítalo.
      Po totálním rozbombardování, pod velením stejného generála, který velel bombardování Guerniky, se o zbylé trosky pět měsíců bojovalo.

      Z hlediska obránců to ovšem nesmyslné myslím nebylo. Nakonec, někde tu 6. armádu bylo třeba zničit, pokud měli vyhrát, a když se podíváte na mapu, tak to vypadá jako vhodná past (jak tam jsou ty velké řeky), nehledě na to, jak strašlivě dlouhé musely být zásobovací linie.
      Operace nazvaná Uran, což bylo právě to obklíčení 6. armády, byla zřejmě strategicky správná. Jiná věc je, zda nebylo možné téhož dosáhnout s menším množstvím obětí.

      Vymazat
    3. K ropným polím se ta vojska mohla dostat i mimo Stalingrad, ba dokonce snáze a rychleji. Stalingrad byl jen symbol, nic jiného. Pro obě strany to byl symbol, kvůli jménu. Ostatně podobné to bylo i s Leningradem a jeho obléháním. Vojensky naprosto absurdní akce, vyčerpávající zásoby i životy.
      Milan

      Vymazat
    4. Ano Milane, celá válka byla absurdní akce. Vždyť k ropným polím a vůbec na celé ruské území, se mohla nacistická vojska dostat snadno a rychleji a beze ztrát, pokud by se sověti absurdně nebránili a do Moskvy, Leningradu, Stalingradu i jinam je pustili a navíc přivítali chlebem a solí.....
      Josef

      Vymazat
    5. Josefe,
      ale podle toho, co jsem četla já, tak dobytí Stalingradu opravdu nemělo vojenský význam a generálové ze štábu nad tímto rozhodnutím kroutili hlavou.
      Východní tažení je velice podrobně zmapováno, pokud Vás to zajímá, existuje k tomu hodně zdrojů.

      Vymazat
    6. Paní Christabel, nepolemizuji s Vámi, souhlasím se závěrem Vašeho komentáře 21:40.
      Reagoval jsem na Milanovo "Byla to nesmyslná akce, z hlediska vojenského zcela absurdní - a to z obou stran". Zdůrazňuji jeho "z obou stran"
      Ze strany nacistické zcela jistě - jako vůbec celá nacistická agrese v Evropě.
      Přijde mi ale, že je v této diskusi ukryt názor, že nebýt Hitlerova zasahování do geniálních plánů jeho generálů a feldmaršálů (viz např. "generálové ze štábu nad tímto rozhodnutím kroutili hlavou" nebo "Vojensky naprosto absurdní akce, vyčerpávající zásoby i životy"), tak celé východní tažení by nebylo vojensky absurdní akcí a celý blitzkrieg by skončil vítězně v krátké době až u Vladivostoku. Zapomněl jsem ještě dodat další absurditu spočívající v tom, že se sověti bránili.
      Nelze dávat rovnítko mezi agresora a obránce.
      Josef

      Vymazat
    7. Josefe,
      také nedávám rovnítko mezi agresora a obránce.

      Plán útoku na Rusko se jeví takto zpětně šílený a i já jej za takový považuji. Ale ono to možná mohlo dopadnout za jiných okolností jinak. Na kdyby se ale nehraje, to je jasné.
      Ta kdyby mohou být různá: mírnější zima, neexistence zahraniční pomoci Rusku, dřívější zahájení invaze... a podobně.

      No a i Rusové mohli postupovat jinak, zřejmě s menšími ztrátami, ale to by zase musela být jejich armáda jiná, s jiným velením a jinou filosofií. Což nebyla.

      Já to prostě beru jako velice zajímavou, poučnou a "monumentální" kapitolu dějin.

      Vymazat
  3. Josefe, Vás zaslepuje ideologie. Z hlediska vojenského je však ideologie zcela lhostejná. Zde proběhla nějaká bitva, kdy mezi sebou bojovala vojska A a vojska B a tu bitvu je třeba rozebrat, aby z toho bylo možno získat vojenské ponaučení pro taktiku i pro strategii.
    Zatímco Němci v té bitvě prokázali vynikají taktiku a absurdně mizernou strategii, Rusové projevili skvělou strategii se zcela úděsnou taktikou.
    A o to město se správně nemělo vůbec bojovat, protože to nebyl kvalitní vojenský cíl. Celý ten boj se vedl jen o jméno města. (A stejně tak u Leningradu.) Šílené a naprosto absurdní, zejména uvědomíme-li si, že v téže době byly německé jednotky již na Kavkaze.
    Vrchní velitelé obou těch proti sobě stojících sil byli naprostí šílenci a extrémní lumpové (i když Hitler na rozdíl od Stalina rozsudky smrti nepodepisoval, byl to stejný darebák). Satan s Luciferem bojovali o vládu nad peklem.
    Když se ovšem podíváme na skutečné řemeslné vojáky, tedy generály a plukovníky, jasně vidíme, že zatímco ti němečtí se snažili své důstojníky i mužstvo neposílat na zbytečná jatka, ti ruští je užívali jen k vyčerpání munice protivníka.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane, ideologie mně nezaslepuje. Píšete "A o to město se správně nemělo vůbec bojovat" - OK - ale kdo rozhodl na toto město útočit. Podle Vás se tam tedy sověti neměli bránit? Říkáte, že Satan bojoval s Luciferem o vládu nad peklem - tak právě o tohle mi jde - dáváte na jednu úroveň agresora s obráncem.
      Josef

      Vymazat
    2. Kdyby se tam Sověti nebránili a město by vydali, ušetřili by spoustu životů, aniž by tím ohrozili své konečné vítězství - ba spíše naopak.
      Podobně s Leningradem.
      Milan

      Vymazat
    3. Váš problém se slovy "agresor" a "obránce" jasně ukazuje, že jste zaslepen ideologií. Nedokážet to vidět jako vojenský střet dvou armád, ale jen jako útok a obranu. S tímto pojetím byste nikdy nemohl studovat ani boje Alexandra Makedonského nebo Pompeia Velikého či Iulia Caesara nebo Karla Velikého... - vůbec byste taktiku a strategii do vojenských škol nemohl zařadit. Vždy někdo útočí a někdo se brání a s morálním hodnocením důvodů války to z hlediska vojenského vůbec nesouvisí.
      Kdyby ten rakouský darebák nebyl zvolen za vůdce Němců, vůbec by k takové situaci nedošlo - válka by začala o cca 10 let později a Němci by ji vyhráli.
      Naštěstí ale zvolen byl.
      Milan

      Vymazat
    4. Nemám problém se slovy "agresor" a "obránce". To, že to stále převádíte na vojenský střet armád, jen jako útok a obranu, svědčí o tom, že ideologií, nebo něčím jiným, jste zaslepen Vy Milane. Překvapuje mně to, protože s většinou Vašich komentářů na tomto blogu souhlasím.
      No teprve teď jsem si pustil odkaz, který jste dal do komentáře pro Ditu https://www.youtube.com/watch?v=FGrgqCBafBc a přečetl komentáře ve vláknu.
      Při výběru právě tohoto provedení písně „Va, pensiero, sull’ali dorate“ se už nedivím vaší argumentaci a tímto polemiku končím, protože se nekoná ve věcné, ale citové rovině.
      Josef

      Vymazat
    5. Myslím, že otázka, zda se o to město mělo bojovat, je k diskusi, jistěže ne z ideologického, ale ze strategického hlediska. Po náletech to sice byla stejně jen hromada trosek - ale byl to přístup k Volze. A kdyby Němci mohli kontrolovat Volhu, znamenalo by to pro Rudou armádu značnou strategickou nevýhodu.
      Navíc jak jsem psala, někde už bylo nutné Wehrmacht zastavit a tam se to nakonec nabídlo jako past...

      Vymazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.