sobota 24. února 2018

Ester: druhé strany medailí

Ester Ledecká získala dvě zlaté olympijské medaile. Dosáhla skvělého sportovního úspěchu, který jí moc přeji. A přemýšlím o jeho širších souvislostech.

Je velmi sympatické, že Ester není svou sportovní činností přisátá na státní rozpočet. V jejím případě se jistě nedočkáme - pro některé jiné sportovce tak typického - naříkání na svaz, na to, že podpora ze strany státu je nedostatečná, nebo že jim "všichni házejí klacky pod nohy".
Naopak, otec Ester Ledecké, úspěšný hudebník Janek Ledecký, bez obalu sdělil médiím, že dceřinu sportovní kariéru financovala rodina ze svého. I v jiných ohledech to vyznívá tak, že Ledečtí "nejedou v systému", protože děti učili převážně doma a od státu toho zřejmě obecně příliš nechtěli a nechtějí.

To, co já oceňuji, může naopak někdo kritizovat. Vždyť bez milionů svého otce by Ester - jak sám Janek Ledecký přiznává - skvělou kariéru těžko rozjela. Takže jde o úspěch jen pro bohaté? Ano i ne. My jednak nevíme, čeho by tato mladá dívka dosáhla za jiné konstelace, a kromě toho, stát na olympiádě na stupních vítězů jistě není něco, co by člověk k životu nezbytně potřeboval. Není tedy nemravné, když si to financuje sám. Druhou stranou mince je, že takový úspěch asi není dostupný každému. Ničemu to ale nevadí. Žít se dá krásně i bez medailí ve vitríně.

V dané souvislosti je úsměvné, jak si čeští fanoušci úspěch Ester Ledecké přivlastňují. Ester nám udělala radost, děkujeme, Ester!
Já sama si od podobných projevů udržuji odstup. Opět jde o dvě strany téže mince: tak, jako je řádění fotbalových chuligánů příležitostí k vybití nahromaděné agrese, pokládám podobné oslavy za náhražku chybějících kladných emocí. Ano, potřebujeme se radovat, potřebujeme cítit hrdost. Je smutné, pokud musíme tyto potřeby projektovat do cizí dívky, která dosáhla úspěchu a náhodou je s námi stejné národnosti.
Mám dojem (připouštím, že možná nesprávný), že Ester Ledecká je už částečně světoobčankou a také vzhledem k průběhu a modelu financování její kariéry nevidím nejmenší důvod, proč bych se měla z jejích úspěchů radovat ve jménu národní hrdosti. Raduji se, protože vypadá skromně, nezpovykaně a normálně a splnila si svůj sen. Medaile jí moc přeji. Ale co je tak úchvatného na tom, že nějaký Čech sjede z kopce rychleji než ostatní? Některé emoce jsou mi, zdá se, zapovězeny. Ale ani to ničemu nevadí.

Ze závratných zlatých úspěchů té sympatické mladé dámy ale pociťuji i lehké mrazení. Snad, říkám si pro sebe, snad to pro ni dobře dopadne. Je krásné dosáhnout ve 22 letech vrcholu. Ale je zároveň děsivé dosáhnout ve 22 letech vrcholu. Cesta, po které Ester vystoupala, pokračuje dále. Snad jí bude procházet s jistotou a se štěstím. Bude to hodně těžké; na příkladu některých jiných sportovců vidíme, jak moc těžké to bývá. I to je druhá strana úspěchu.
Kéž ji přízeň a milost, jichž se jí dostalo, neopustí.


8 komentářů:

  1. Milá Chris,
    mojí učitelkou na ZŠ byla babička této slečny, která se jmenuje jako moje maminka...říkám si, že ona to zvládne, má tu správnou oporu.
    hezký zbytek neděle
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      snad to zvládne, oporu v rodině jistě má.
      To jen já jsem předem už opatrná v úvahách, když vidím, jak dopadli jiní sportovci. Nebo jiné sportovkyně.

      Vymazat
  2. Bene, bene. Vždy jsem říkal, že umíš hezky formulovat dobré myšlenky.
    Je to úplně jiné, než psát soudy o politice, kdy nikdy nevíme o problému vše a vždy je to nakonec jinak a pak si připadáme jako naivní troubové.
    Silné mrazy a spořiví sousedi /krmím jenom já/, silně prořídly počty pěvců. Je to smutné

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buteo,
      o sportu nevím naopak vůbec nic! A jak pěkně se mi o tom píše:-)

      Snad ptáčkové ty mrazy přežijí... Já nekrmím, protože tady není sníh, tak si myslím, že to se nekrmí, že si mohou ptáci něco najít? Ale nevím, jestli to tak je, jestli se nemá krmit i tak.

      Vymazat
  3. Závodní sport mne nezajímá. Ovšem slečna Ledecká mne zaujala tím, jak se na ni naštvali novináři, když jim odmítla nechat se využívat. A tak jsem jí začal fandit. To, že se vypracovala nezávisle na státu, to objasňuje. Přeji jí všechno dobré, i aby ustála to, že poměrně brzy bude odcházet se své současné sportovní slávy, protože to s lidskou tělesnou soustavou prostě nelze jinak.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      slečna Ledecká zaujala i nesportovní nefanoušky.
      Bylo úsměvné, že jsem hned po jejím triumfu slyšela rozumbrady odborníky, že musí zlepšit komunikaci, změnit tým, resp. nejlépe vyměnit manažera, který se o to v jejím týmu stará, protože dosavadní komunikace s fanoušky byla špatná:-) Zábavné, jak se hned vyrojí lidé, kteří vědí nejlépe, jak to má dělat.

      Vymazat
    2. Dobře to, jako obvykle, vystihl pan Havránek:
      https://josefhavranek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=650555
      Milan

      Vymazat
  4. Budu zase advocatus diaboli.

    "Potřebujeme cítit národní hrdost. Je smutné, pokud MUSÍME PROJEKTOVAT..."

    Kdo předpokládá, že MUSÍME?

    To je značně manipulační věta. Předpokládá mezi řádky, že všichni jsou neúspěšní chudáci, kteří ze zoufalství už - aby si nehodili provaz ze svého neúspěchu - tak alespoň na základě Freudovské ochrany ega mechanismem projekce se ztotožní s úspěchem Ester Ledecké. Je to sice smutné, ale co mu zbývalo!

    Že totiž ten, kdo něco dokázal, tak nefandí Ester Ledecké, protože NEMUSÍ - a tudíž Ester Ledecké nefandí.

    Sám úspěch Ester Ledecké nijak neprožívám. Ale zároveň jsem rád, že Čech/Češka něco dokáží. A jsem na to svým způsobem hrdý.

    Dále už raději zasahovat nebudu.

    Miloslav Ponkrác

    OdpovědětVymazat