pondělí 19. února 2018

Strašlivý příběh o rekognici

Poblíž jedné malé vísky se stal trestný čin. Jeho spáchání byla přítomna jistá místní žena, která pachatele viděla, ale jen na malý okamžik. Myslím, že to bylo maximálně několik desítek vteřin.

Trestný čin oznámila, začalo vyšetřování. Policie vytipovala možného pachatele. Nacházel se zrovna v léčebně, kde se snažil zbavit určité závislosti nebo snad vyléčit svou nemoc. Pozvali ho k rekognici in natura. Korunní svědkyně jej poznala se stoprocentní jistotou. "Číslo čtyři," oznámila sebejistě, když měla z několika mužů určit, kterého z nich viděla na místě činu. Vůbec neváhala. Byla si naprosto jistá.
"Jak si může být tak jistá, když pachatele viděla jen na maličkou chvilku a od té doby přece jen pár týdnů uběhlo?", divila jsem v duchu.

Rozběhlo se trestní stíhání.
Obviněný se urputně bránil. V inkriminovaný den směl pobývat mimo léčebnu. Předložil policii své alibi. Jenomže, všechna tvrzení jdou vyvrátit.
  • Svědci? Jistě svědci tvrdí, že byli s vámi, ale jde o osoby, které žijí neuspořádaným životem, vyšetřovatelům jsou některé z nich známé z minulosti, kdy měly problémy se zákonem.
  • Telefon? Ano, váš telefon se nacházel v jiném městě, to máme zjištěno od operátora. Ale mohl jste ho tam nechat a jet na místo činu.
  • Vzdálenost? Ovšem, stihl byste to jen tak tak, ale stihnout by se to dalo.
  • Fotografie? Ty jdou nafotit i jindy.

Jako obhájkyně jsem obviněného ujistila, že jsem připravena bojovat za zproštění. Zároveň jsem ho ale upozornila, že to nemusí dopadnout dobře. Vzhledem k tomu, že jej očitá svědkyně činu, od pohledu poměrně inteligentní, nijak mentálně deficitní osoba, poznala při rekognici, s tím může být soud rychle hotov, zejména po nahlédnutí do jeho hustě popsaného trestního rejstříku. Takže se musíme připravit i na možný nepříznivý vývoj kauzy. Věřila jsem mu, že to neudělal, ale věřit v tomto případě nebude stačit, tušila jsem chmurně.

Obviněný měl ale při té smůle trochu štěstí. Věc dostal na stůl poctivý a pečlivý vyšetřovatel. Důkazy, které by každému jinému na jeho místě stačily, stále ověřoval, dotazoval se, nebyl líný zajet se někoho důkladně vyptat na okolnosti, zkrátka případu se věnoval. A tak také znovu kontaktoval onu svědkyni a potom mne překvapivě zavolal k výslechu.
"Přijeďte, budeme ji vyslýchat znovu. Musíme si něco upřesnit."
A tak jsem přijela.

Výslech se soustředil na podrobnosti rekognice. Předtím, než svědkyně obviněného vytipovala ze souboru mnoha desítek fotografií, za ní totiž snaživí policisté přijeli domů a ukázali jí jednu jedinou fotografii. Fotografii mého klienta, kterou měli v databázi z minulosti.
"Mohl by to být on?", zeptali se. 
"Ano, mohl, tamten měl také tmavé vlasy," odpověděla svědkyně.

Při výběru ze souboru fotografií a při rekognici in natura již svědkyně nehledala mezi fotografiemi a figuranty tvář pachatele, ale tvář, kterou znala z prvního obrázku, který jí byl předložen. Sama potom přiznala, že vůbec neví, zda by pachatele poznala, kdyby ho neviděla na té první fotografii, kterou jí policisté ukázali. Jenomže to by se vůbec nezjistilo, kdyby tento případ nevedl vyšetřovatel, který chtěl vědět, kdo skutek opravdu spáchal. Nebýt jeho, mohl nastat odlišný vývoj: rutinní výslechy, prostudování spisu, zamítnutí dalších návrhů na doplnění vyšetřování, podání obžaloby, hlavní líčení, rozsudek. Máme přece korunní svědkyni, která pachatele s jistotou ztotožnila s obviněným! Tak jaké další důkazy potřebujeme?

Trestní stíhání bylo zastaveno.
Mimochodem, svědkyně se po skončení výslechu omlouvala, že nechtěla nikomu ublížit. Sama ale byla obětí nesprávných služebních postupů, protože si někdo chtěl usnadnit práci.

Příběh by mohl mít šťastný konec. Ale nemá.
Obviněný neunesl stres z toho, že mu reálně hrozí další vězení za něco, co neudělal. Přes nadějně rozběhnutou léčbu selhal. Zrecidivoval, spáchal vážný trestný čin, vážnější než ten, pro který byl neprávem stíhán. Už je ve vězení.



7 komentářů:

  1. No a nemelo by se na neco takoveho pred "normalnim" soudem pri krizovem vyslechu svedka obhajcem? "Videla jste uz uz nekdy tohoto muze" "ano, ukazal mi ho policista minuly tyden na fotografii."

    Fb

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oprava: No a nemelo by se na neco takoveho pred "normalnim" soudem prijit pri krizovem vyslechu svedka obhajcem? "Videla jste uz uz nekdy tohoto muze" "ano, ukazal mi ho policista minuly tyden na fotografii."

      Fb

      Vymazat
    2. Fb,
      teoreticky mělo. Ale má to různá ale.
      (Křížový výslech u nás nemáme, hovoříme o výslechu jako takovém. Ten může proběhnout v rámci přípravného řízení nebo před soudem, resp. v obou těchto stadiích.)

      V tomto případě nezjistím, jak by to proběhlo, protože výslech o tom, co předcházelo rekognici, byl první, u kterého jsem byla přítomna.
      Jinak je ale velice varovné, s jakou jistotou svědkyně označila nesprávného pachatele.

      V tomto případě asi hrála roli i inteligence svědkyně, kdy ona sama byla schopná si v duchu zrekonstruovat, že vlastně poznává člověk z fotografie, a nikoliv člověka z místa činu. S tím, jak funguje paměť, je to docela výkon, protože si to vůbec nemusela uvědomit. Byla by v dobré víře, že určuje toho, koho na místě viděla.

      Navíc jak je těch úkonů v rámci vyšetřování víc, lidem to splývá, několikrát s nimi něco sepisují, oni vypovídají, poznávají fotografie... takže bych se ani nedivila, kdyby si to vůbec neuvědomila. Chci říci, že třeba ani u výslechu před soudem se nemusí povést takovou chybu odhalit.

      Na Vámi formulovanou otázku by třeba odpověděla: "Ano, viděla jsem ho tehdy na místě činu."
      Paměť je prostě velmi nedokonalá.

      Z praxe musím říci, že snad pokaždé, když v řízení byla důležitým důkazem rekognice, byly kolem toho nějaké zmatky. In natura se to nedělalo třeba vůbec, podle fotografií to je takové pochybné... jenomže to jsem mohla namítat, jak jsem chtěla, a nic z toho. Ale zase si nevzpomínám, že by takových případů bylo nějak moc.

      Vymazat
  2. Vážená Christabel.

    Zajímavý příběh.
    Na úvod slabé 'kdyby'. Kdyby byl soud rychlejší, nemuselo dojít ke spáchání toho druhého činu. A (teď už zcela teoreticky) by dotyčný mohl mít prostor k vyrovnání se s nespravedlností. Leč, věci nejsou, tak jak je vidíme či chceme vidět, ale tak jak jsou.

    Asi bych nemohl dělat soudce. (Možná advokáta jo, nevím.) Ale soudce — v tomhle jsem zřejmě zcela odkojenej Čapkovým 'Posledním soudem'. Mimochodem, náhodou (nejsou náhody, jen nepoznané/nepopsané zákonitosti) jsem o víkendu zkouknul 'Chatrč (2017)' (zhruba Jak se pokusit o to přenést se přes spravedlivý hněv/nenávist).

    vlado.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlado,
      tady se to k soudu vůbec nedostalo.
      Naopak, dostal to důkladný vyšetřovatel a trvalo to pěkně dlouho. Raději ani nebudu psát, jak dlouho.

      Já bych taky asi nemohla dělat soudce. Vůbec o to nestojím. Možná tak ještě nějaké daňové věci a podobně, to ano, ale určitě ne trestní.

      Vymazat
  3. No jistě, podobný příklad nám dávali hned při první přednášce o dokazování. Policajti ale tu chybu dělají stále znovu a znovu.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      to je ale otázka, zda šlo o chybu.

      Vymazat