pondělí 23. dubna 2018

Chtěl bych mít stroj času

Řekl mi včera náš nejmladší

Bylo to večer, na konci hezké, slunečné neděle, během níž jsme podnikli malou rodinnou vyjížďku na kolech do blízké vesnice, kde točí u silnice dobrou zmrzlinu.
Večer byl náš sedmileťák už nachystaný do postýlky, ale ještě mi pomáhal s pečením muffinů. Připravil košíčky do formy a míchal mléko a vajíčka a přitom vyslovil přání, že by chtěl mít stroj času.

"Takový stroj hned tak vynalezený nebude. A na co by ti vlastně byl?", zeptala jsem se zvědavě.
"Abych se mohl vrátit do dnešního dne."
"Vrátit do dnešního dne? Ale to nemusíš, v něm přece právě jsi!"
"Až budu dospělej."
"Ale broučku, na to nepotřebuješ stroj času. Ulož si to sem," položila jsem mu ruku na čelo, "ulož si to do hlavičky a potom, až budeš chtít, si na dnešní den vzpomeneš. Vybavíš si výlet, zmrzlinu i to, jak jsme tady spolu pekli muffiny."

U sedmiletého dítěte mne taková úvaha, poměrně komplikovaná, překvapila.
I takový špunt si už dokáže uvědomit, že nemusí být v budoucnu všechny dny zalité sluncem, a má tolik sebeuvědomění, že šťastnou atmosféru domova chce nějak zachytit a uchovat. Stroj času! Kde na to přišel? Musel to vidět v nějakém pohádkovém kresleném seriálu.

Potěšilo mne to. Snad se má to malé stvoření u nás dobře, když by se sem chtělo z budoucnosti ve stroji času vrátit. Doufejme, že to nebude nutné.


21 komentářů:

  1. Moudrý chlapec. Uvědomil si, že právě prožívá štěstí, a chtěl by mít možnost vždy si to znovu přivolat. Opravdu moudrý chlapec.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      no občas tošku pšemoudželej:-)

      Ale musím říci, že se celkem cíleně snažím toto do dětí trochu "očkovat", aby si vážily toho, co je, a dovedly si to užít a uvědomit. Kdo ví, co přijde...

      Vymazat
  2. Vždy mne bavily sci-fi povídky na téma stroje času. Spousta zajímavých filozofických a etických otázek (o fyzikálních ani nemluvě). A takový ty paradoxy - vrátím se do minulosti a potkám svou matku (co by mladé děvče) a stanu se svým vlastním otcem....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      anebo ta povídka, o které jsem slyšela, ale nečetla: jak se cestovatel vrátí v čase, dává ale pozor, aby nic neovlivnil a nenarušil, jen pozoruje, jak to tehdy vypadalo. Ale v jednu chvíli mu spadne počítač na zem do bláta, tak on ho zvedne a pokračuje v misi. Když se vrátí zpět do budoucnosti, je úplně jiná... efekt motýlích křídel:
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Mot%C3%BDl%C3%AD_efekt

      Také se mi u toho rozhovoru hned vybavily moje fyzikální knihy, protože občas se v nich řeší, jestli by bylo cestování časem principiálně možné, nebo ne. Jenomže jsem si vlastně nemohla vzpomenout, k jakým závěrům fyzici aktuálně došli. Typické:-) Stále ten časoprostor nechápu:-)

      Vymazat
    2. Cestování do minulosti je nemožné, protože byste se musela pohybovat rychlostí větší než je rychlost světla: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tachyon.

      Cestování do budoucnosti nic nebrání.

      Vymazat
    3. Doufala jsem, že někdo uchopí téma z fyzikálního hlediska:-)
      Díky za odkaz.

      Ovšem, když uvážím, že by lineární vnímání času od minula do budoucna bylo jen jakousi nedokonalostí lidského myšlení - protože Bůh to asi vidí jinak, vidí to vše najednou - tak nevím, jestli by to nehovořilo ve prospěch cestování do minulosti.
      To, že nedokážeme nahlédnout prostoročas jako celek je dáno nějakým naším omezením...

      Vymazat
    4. Tu povídku jsem četl, a jednu na úplně stejné téma, akorát tam se pracháči vydávali do minulosti zastřelit tyranosaura apod. A tam zase zašlápli velkýho motýla, a když se vrátili zpět, volby vyhrál nějaký prezident a la Zeman, místo Y se psalo I apod.

      Vymazat
    5. Ano, ta původní povídka byla o zašlápnutém motýlkovi při lovu tyranosaura, kterého měla těsně po zastřelní správně zabít ulomená větev (sic!). Všechno ostatní je jen plagiát.
      Cestování do minulosti je hypoteticky možné červí dírou, která sama je však jen hypotetickým konstruktem.
      Prostoročas si zjednodušuji (jsou i jiné příměry) jako rovinu našeho prostorového bytí padající časem dolů konstantní rychlostí: jako když kovová kulička padá válcem s glycerinem, což si jistě pamatujete z fysikálních praktik na gymnasiu. Čím rychleji se přitom kulička pohybuje do strany, tím pomaleji se pohybuje směrem dolů, a pohybuje-li se do strany rychlostí padání dolů, pak dolů vlastně nepadá, což je ovšem jen limita, jíž nemůže dosáhnout. V této představě prostor pro červí díru není. Červí díra je pak boční trubička směřující vzhůru, jíž může být kulička vytlačena zpětným proudem, vyvolaným pádem mnoha kuliček.
      Je to takový kostrbatý popis, jak ale jinak popsat nematematicky to, co nemůže pro nedostatek smyslových receptorů vnímat. Je to, jako když se slepec (od narození) pokouší popsat barvy.
      Milan

      Vymazat
    6. Milane,
      ohledně povídky děkuji za doplnění.

      Ohledně červí díry také, ale - musím počkat, až na to budu mít lepší mentální kapacitu. Teď to zatím nepobírám. Ale co není, může být:-)

      Teď jsem četla zajímavý příměr, že vlastně v prostoročase tvoří jednotlivé atomy, z nichž jsme utvořeni, vlákna, čáru - na jednom místě se sbíhají, vytvoří se z nich měnící se organismus, po jeho smrti se zase rozcházejí do různých míst. Mezitím jsou ve velmi složitém spletenci, který se pořád mění, přibývá, ubývá... zajímavé.

      Vymazat
    7. Oprava: asi ne atomy, ale částice, že.

      Vymazat
  3. Náš syn zase spekulovával, že to musí jednou ukázat/zažít také svým dětem :-) A pak se propadal do úvah, jestli to vydrží, než je bude mít :-)
    Ela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elo,
      to je také dost pokročilá úvaha.

      Někdy si říkám, jestli se udrží trend odkládání dětí na později, nebo jestli nová generace bude odvážnější a půjde do toho krátce po dvacítce. To bychom si docela brzy užily babičkovské radosti:-)

      Vymazat
  4. V raném dětství syn trval na tom, že je mašinka. Rodinu maloval k úděsu vývojových psychologů jako 3 postavy a obstojný parní stroj na kolejích. Kolem 6. roku se to změnilo. Prohlásil se prezidentem země mašinek a vytvořil si vlajku a státní svátek.
    V cca 12 vytrval sledovat jednání ÚS o Melčákově návrhu v TV.

    Dnes studuje politologii a byl mezi organizátory Ryanovi přednášky v Praze.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      tři postavy a parní stroj:-) Tak to raději psychologům určitě neukazovat!

      Mimochodem, to mi připomnělo, jak na první třídní schůzce v tomto školním roce vtrhla k rodičům prvňáčků do třídy jakási excentrická paní, která se vizuálně moc nelišila od takové upravenější čarodějnice... a byla nám představena jako školní psycholožka. Připouštím, lehce mne vyděsila:-)

      Vymazat
    2. Všechny psycholožky bych ze škol fofrem vyhnal. Čím víc jich je, tím víc mají děti problémů. Jsou to odbornice na dělání dvou až tří hrbých velbloudů z malých komářích larviček.
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      sice bych je neházela do jednoho pytle, určitě občas může taková služba pomoci, hodně záleží na lidech.
      Ale důvěrou také neoplývám.

      Vymazat
  5. Děti vždycky rozněžní,ale brzy je systém trochu pokazí...i když my ,jako rodiče myslíme, že je to úspěch, tedy ta jejich vzdělání a studia....Jinak psycholožky asi to netopýří oblečení fasujou,ne?
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito:-)
      Ale znám jednu doktorku psychiatrie, která také nosí toto oblečení, a ta je fajn, i když ji znám jen zběžně, pracovně, mám k ní důvěru a její posudky pokládám za rozumné.
      No ale nebudu míchat psychiatrii a psychologii, to nemám ráda.

      Vymazat
  6. Sestrojit stroj času bylo mým ambiciózním plánem, když mi bylo asi deset. Důvodem bylo, že jsem po přečteních všech tehdy dostupných Mayovek potřebovala zcela nutně odcestovat na divoký západ 19. století :).

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Divokém Západě 19. století byste se buď velmi rychle vdala a pak jen zbytek života otročila v těžké práci a nuzných podmínkách, nebo byste skončila v nějakém "vykřičeném" domě. Pro muže to tam tehdy nebyl žádný med a pro ženy dvojnásob, či spíše trojnásob ne.
      Milan

      Vymazat
    2. Ivano,
      to je krásný důvod pro získání stroje času:-)
      Zrovna jsem si chvíli četla v prvním díle Vinnetoua, který tu nechaly položený děti.


      Milane,
      sice máte pravdu, ale trochu toho idealismu nám můžete nechat. Mohly bychom být třeba opravdové westmanky:-) Nebo spíš westwomanky:-)

      Vymazat