úterý 10. dubna 2018

Sekretářka se asi zbláznila

Což je v tříčlenném kolektivu poměrně značný problém.

Asistentka naší kanceláře mne nesnáší, a to je ještě hodně eufemistický výraz pro její vztah k mé osobě. Ačkoliv já proti ní nic nemám, mám ji celkem ráda i teď a nikdy jsem jí nic neprovedla, nebo o tom alespoň nevím, není mi to nic platné.
Vzniklo to zřejmě už před mnoha lety, když zjistila, že po skončení koncipientské praxe kancelář neopustím, jako tomu bylo v případě předchozích koncipientek, ale budu se svým dosavadním školitelem spolupracovat natrvalo, protože nám to tak vyhovuje. Z mladé koncipientky jsem se stala advokátkou, potom jsem se vdala, přišly děti, ale na svém místě u svého stolu sedím stále, už téměř sedmnáct let. Z toho minimálně dvanáct let se mnou skoro nemluví, s určitými výkyvy.
V zásadě je mi to jedno, nijak mne to netrápí. Nepotřebuji, aby mne měli všichni rádi, navíc toho od ní vyžaduji minimálně, protože si téměř vše dělám sama, především si sama píšu všechny potřebné listiny; ostatně její pracovní výkony nikdy nešlo označit za excelentní a kolega ji zaměstnává spíš ze zvyku. Sociální izolací netrpím a opravdu nejsem závislá na tom, že se se mnou vybavuje sekretářka. Jinými slovy, dusnem, které vytváří nebo se o to snaží, se dusí leda sama, na mne to nemá žádný vliv a žiji si v tom celkem bezstarostně. Ale stejně mne překvapuje, jak se někdo dokáže takovou zlobou, nebo až nenávistí, nebo co to vlastně je, tak dlouho užírat. Je to pro mne nepochopitelné. Moje schopnosti psychologického vhledu do ostatních byly vždycky dost omezené a v tomto případě jsem pohořela úplně.

V poslední době ale problém mírně graduje; minulý týden, když jsem jí šla zdvořile popřát k narozeninám, na mne vyjela jako šílená. Částečně se to dá omluvit, protože prožívá tíživé životní období, a můžu mít pro ni porozumění, ale v kontextu celkové situace už to začíná být na pováženou. Manžel vyjádřil obavy, aby mi nějak neublížila, což je za daných okolností celkem pochopitelná úvaha. Taková sekretářka má samozřejmě spoustu příležitostí, jak zaškodit, zejména v advokátní kanceláři, kde je vše závislé na termínech, preciznosti, důslednosti a mlčenlivosti. Ale z toho příliš obavy nemám; její práci kontroluji a nemyslím, že by si něco takového dovolila. Když jsem viděla její hysterický výstup, napadlo mne, zda by mi nebyla schopná ublížit i fyzicky? Ale snad ne, nemám obavy.

Nabízí se otázka, proč ji nadále zaměstnávat, ale to není správný dotaz. Sama bych si rozhodně nepřála, aby ji kolega propustil, a určitě mu nic takového nenavrhnu. Protože přece nemůžeme propustit někoho těsně před důchodem, kdo tu léta pracoval a za něhož bychom museli zaučovat náhradu a do toho se nám vlastně nechce...

Jako jedno z řešení přichází v úvahu možnost, že bych působiště změnila já. Tedy že bych si najala kancelář jinde a provozovnu přestěhovala. Ta představa mne vůbec neláká, protože s kolegou si dobře profesně rozumím, jsem na svém místě dlouhodobě usazená a zabydlená a měnit kancelář by pro mne bylo skoro podobné jako měnit domov, nehledě na to, že ani kolega by z toho asi neměl pražádnou radost. Ale na druhou stranu si říkám, že člověk nemůže lpět na jedné konkrétní kancelářské židli a změna je přece život.
V tomto případě by ovšem změna byla vynucena nevhodným chováním někoho jiného. Ukončením dlouhodobé spolupráce s kolegou a přestěhováním pracoviště by se řešil problém, jehož příčiny tkví úplně jinde. Takže se mi takové řešení rovněž nejeví vhodným.

Tak co dál? Všechno zůstane při starém a nějak to dopadne?
Doufejme, že dobře.


34 komentářů:

  1. Zvládla bys dát jí do kabelky mrtvou myš a pak ji obvinit, že zabíjí a žere myši?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za prvé: ke kabelce jiné ženy bych se nikdy ani nepřiblížila a za druhé: nemám mrtvou myš!

      Vymazat
  2. Podle mého závist - čehokoliv co ty máš a ona ne.
    Bych se jí šel zeptat, co jí štve. Pokud by to k ničemu nevedlo, šel bych pryč. Změnit kancl není tak komplikované, jak se ti jeví:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      asi jo. Závist je fakt pitomá vlastnost.
      Ptát se myslím nemá už smysl...
      Ale jít pryč se mi z výše popsaných důvodů nechce, protože já tou situací trpím méně než by možná trpěl někdo jiný na mém místě. I když nevím...

      Vymazat
  3. Jeden muž a dvě ženy... přesvědčete pak tu starší, že ta mladší si ho nechce ulovit a schovat pro sebe!
    Každý advokát má mít vlastní sekretářku. Tak si najměte nějakou jinou, nebo ještě lépe nějakého sekretáře.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      to mne rozesmálo.
      No ale já mám ke kolegovi vztah jako k profesnímu tatínkovi a on ke mně podobný, jako ke své kancelářské dceři. No tím asi hůř, že.

      Já sekretářku skoro k ničemu nepotřebuji. Zejména teď, když už se většina pošty administruje elektronicky, se soudy a úřady datovými schránkami, tak ani moc nevím, čím bych ji vlastně zaměstnávala.

      Vymazat
    2. Chris,
      přece byste si neměla ani datovou schránku administrovat sama. Já jsem v té své nebyla ani nepamatuju. Čas je vzácná komodita, je potřeba s ním nakládat hospodárně.
      Bábu doporučuju vyhodit a najmout si šikovnou paní na admin záležitosti. Neříkejte, že jich je tak málo. S dodavateli přeci musí někdo jednat, uklízečku buzerovat, kancelářské potřeby doplňovat, faktury vystavovat, neplatícím klientům upomínky posílat, školení a odbornou literaturu objednávat, na Vánoce řešit přáníčka a dárky klientům, kafe vařit, vypadnutý Internet řešit - i ve dvojčlenné kanceláři se toho přeci najde hafo. A to už vůbec nemluvím o tom, že by adminka snad mohla zvládat připravovat pro Vás i nějaká jednoduchá podání - obzvláště pokud na ně už máte za ty roky šablonu.
      Takhle Vás ty zbytečné aktivity (zbytečné ve smyslu, že je může lehce zvládnout zacvičená osoba) připravují nejen o pracovní čas, ale i o možnost se třeba na chvíli zastavit a vymyslet nebo přijít na něco nového užitečného, inovativního, to totiž ve spěchu většinou nefunguje.

      Ivana

      Vymazat
    3. Ivano,
      tak některé z těch činností u nás sekretářka dělá, to je pravda, a já vlastně nevím, kolik času bych tím sama strávila. Faktury, novoročenky, chození na poštu, když je potřeba, doplňování papíru... Ale určitě bych tím nezaměstnala nikoho na plný úvazek, to je přesnější vyjádření.
      Jistě, zabývat se vším kolem je ztráta času. No ale to se zjistí, až budu bez sekretářky, kolik toho od ní vlastně potřebuji a kolik času mi zabere, když to dělám sama.

      Jen s tou datovou schránkou je to jinak. Beru ji jako hodně důležitý nástroj komunikace, nechci to nikomu svěřit, administruji si ji sama.
      Je to skoro už takový rituálek, že si jdu ráno přebrat datovku, co se tam včera odpoledne nasypalo. Jako e-mail, jen takový oficiálnější.

      Vymazat
  4. Nechápu, proč je problém babu propustit a vzít si jinou. Věk není žádná zásluha. Jestli je před důchodem, tak by se měla o to víc snažit, aby nepřišla o místo. A pokud do důchodu odejde, tak stejně budete zaučovat mladší. A možná ani žádnou platit nebudete muset :-). Stěžovala bych si kolegovi. On se musí rozhodnout, kdo je pro něj důležitější. Možná jí bude potřeba jen domluvit, aby se chovala slušně, i když si myslí, co si myslí.. Pro Vás je to dlouhodobý podprahový stres. Není pravdou, že to nevadí. Ela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elo,
      máte pravdu, ale stejně to tak snadné není. Racionálně to vůbec neumím vysvětlit.
      Já bych určitě po kolegovi nechtěla, aby se rozhodl. Takové věci je náročné řešit, myslím po lidské stránce, a já to ani nechci. Víte, vyřeší se tenhle problém, nebo pseudoproblém, na který jsme už tak nějak zvyklí, a zase budou nějaké jiné, další...:-)

      Ad domluva: to nebude fungovat, s člověkem v tomto věku nic neuděláte. Kromě toho, to jsou takové těžko postižitelné výhrady, těžko můžete někoho nutit, aby nebyl naštvaný na celý svět, nezáviděl a tak:-)
      Prostě určitá sekretářská mentalita, co k tomu dodat.

      S tím stresem možná máte pravdu, ale já to asi nevnímám, nějak jsem to odfiltrovala.

      Ono to souvisí i s něčím jiným, protože v poslední době mi nějak připadá, že lidé si zvykli chovat se ke mně, jako bych ani neměla žádné city a emoce... jako by nebylo nic, co se mne může dotknout, co mi může ublížit. Možná je takových situací opravdu méně než u jiných lidí, já nevím, ale už mi to začíná být nápadné.
      Asi se musím smířit s tím, že image bezcitné potvory se jen tak nezbavím. Vážně, někdy mne utěšuje, že si aspoň tady můžu napsat co chci, a zase tak ledová si nepřipadám. Nějaké city mi snad ještě zůstaly.

      Vymazat
    2. Ještě musím doplnit, že kolega to ví, ona je nafučená i na něj. V tomhle si nemáme moc co vyčítat:-)

      Vymazat
    3. pardon, jenom jestli to dobře chápu, asistentka je od slova asistovat ... a ona Vás místo toho oba dva tráví svojí zpruzelostí ? nějak si neumím představit, že bych někoho takového živil ... hmmm

      Vymazat
    4. No tak takto vyjádřeno to skutečně vypadá zvláštně:-)

      Vymazat
  5. No jestli na hystericky vylev reagujete takto (=nijak), pak se nedivte, ze se chova takto, jako byste nemela emoce.

    Bud at to vyresi kolega vaznou domluvou anebo Vy narovinu domluvou.

    Samozrejme, chapu ze se mi to lehce pise.

    FB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. FB,
      já jsem na to reagovala klidně sdělením, že takové výstupy považuji za zbytečné.

      Zajímavé je, že pro mne je to momentálně jen takový problém, jakou důležitost mu sama přikládám; pokud mu přikládám malou nebo žádnou důležitost, tak je to pro mne samotnou lepší, v podstatě se nic neděje a zároveň není ani tlak na to, nějak to řešit.

      Vymazat
  6. Někdy pomáhá terapie šokem. Zkus navodit takovou tajuplnou, intimní atmosféru, pak si ji vzít stranou a říct "Víte, já už vám dlouho chci říct něco takového... osobního, ale zatím jsem se neodhodlala. Vyslechla byste mě?".
    Určitě neodmítne - je to ženská. No, a pak přijde konfese: "Jste blbá, hnusná, smrdíte a už dlouho mě serete. Zvážila byste možnost táhnout do rusuturu dobrovolně nebo mám v tom směru něco podniknout?".
    Údajně je to nekolegiální, ale funguje to. když nic, pročistí to atmosféru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gravere,
      to je příliš radikální:-)
      Zvolili jsme tady s kolegou jiný přístup, a to nechat záležitost vyhnít. Pro advokáty typické:-)

      Vymazat
  7. Aspoň víte, na čem jste,nemusíte hrát ty hry.
    Můj personál,který jsem zdědila pro předchůdcích/40/ mi vše nadšeně odkýve a pak se tichou poštou dovím, co je a a není dobře. Na rovinu neumí komunikovat. Já chci smysluplný dialog, ale ono není moc s kým,už mě to začíná vyčerpávat .Radu od nadřízených, že personál má držet hubu a krok/doslovná citace/, mě také není úplně blízký.
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      á, konečně něco pozitivního na situaci:-)
      To je pravda, víme na čem jsme. Alespoň se nemusíme snažit o dobré vztahy s nepříjemnou osobou.

      Takové hry by mne vyčerpávaly, to si radši budu na poštu chodit sama:-)

      Vymazat
  8. No, jestli se nemýlím, tak vy jste tu vážená Christabel právě předvedla vysoce profesionální, byť zřejmě intuitivní, způsob řešení problému. Vašeho problému.

    Prostě jste s nadhledem typickým pro dámu intuitivně použila dvě (z tuším asi 80-ti) pravidla krizových manažerů.

    1) Problémy mají tendenci řešit se samy. Není vždy nejlepší je rozsekávat katovou sekerou.
    2) Některé problémy vyřešíme pouhým vyslechnutím jedince majícího problém. Funguje i reverzně, tedy: Některé své problémy vyřešíme tím, že nás někdo vyslechne. (Psychologové by mohli vyprávět.) No a vy podobna Kukulínovi z oné slavné básně jste to nepošeptala do vrby ale do svého blogu, kde vrbu nahradil kolektiv vašich příznivců.

    Dáma se nezapře. Smekám!

    Hamilbar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hamilbare,
      máte pravdu, že napsat to sem je svým způsobem také určitý typ řešení. A docela se osvědčilo, musím říci, komentáře k tématu jsou fajn.

      U Vás bych ale spíše očekávala, že Vás zaujme sociální aspekt celé věci, kdy se dva advokáti nechávají málem šikanovat naštvanou kolegyní a stejně ji nepropustí...?
      :-)

      Vymazat
    2. Když to máte těžké vážená Christabel. Tyhle pidi kolektivy to je spíše na Freuda než na marxismus-leninismus. A Freuda je lepší nepokoušet. Rekonvalescence by mohla být velmi dlouhá.

      Ale soucítím s vámi. Vo tom žádná.

      Hamilbar

      Vymazat
    3. Hamilbare,
      myslela jsem, že marxismus-leninismus je tak komplexní myšlenkový systém, že jej lze aplikovat naprosto kdykoliv;-)

      Na Freuda si netroufám, některé velikány je lepší nechat spát...

      Vymazat
    4. Marxismus-leninismus je skutečně uzavřený myšlenkový systém, který lze aplikovat kdykoli, nepřipustí-li se vědecké poznatky nabyté lidstvem po roce 1905. ☺
      A Freud? Stojí za to si od něj pár děl přečíst. Tím ta aura velikána pobledne. Byl to spíš parapsycholog-esoterik než psychiatr.
      Milan

      Vymazat
  9. Někdy stačí jenom odhalit /popsat/ problém a většinou pak už ani není co řešit.
    Souhlas s Halmilbarem
    Dnes je vhodný den na řešení všeho /šťastný pátek 13.Ještě že není Silvestra.Jestli pak to ví prdlej americkej prezident?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buteo,
      navíc tím, že jsem to sepsala, a ve světle diskusních komentářů se mi problém zdá méně závažný, vtipnější a lépe řešitelný, pokud by se měl řešit.

      Ad Trump: zrovna včera jsem se smála (ne že by to bylo k smíchu, uznávám), že americký prezident má vskutku neotřelé, ale kupodivu možná fungující strategie. Kam se hrabe Obama a Hillary!
      PS. Navzdory pátku 13., žádný útok na Sýrii nečekám.

      Vymazat
    2. Tak jste se zmýlila.
      Američané protestantského původu (WASP) jsou velmi pověrčiví. Proto ten útok odložil na sobotu.
      A to, že Rusko nezareagovalo, znamená velké oslabení posice Putina. Možná se ale Putin domluvil s Trumpem, že mu dovolí beztrestně vystřelit za podmínky, že pak svá vojska ze Sýrie úplně stáhne.
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      zmýlila jsem se.
      Ale spíše se přikláním k tomu, že to vypadá jako symbolický útok, který proběhl tak nějak, aby se neřeklo, s dostatečným varováním.

      Vymazat
    4. Dovolím s odkázat na zajímavý odzrojovaný článek:
      https://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=659236
      Milan

      Vymazat
    5. Milane,
      řekla bych to tak, že nevím, co se tam stalo (jako skoro nikdo), nicméně o západní verzi událostí mám pochybnosti - jako hodně jiných lidí. Tím není řečeno, že se to nemohlo stát, jak Macron a Mayová tvrdí, ale já si o tom ponechám své pochybnosti. S tím, že pravdu už se skoro jistě nedozvíme.

      Vymazat
  10. Říkám, že je prdlej a s ním jeho řiťolezci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buteo,
      to se bohužel asi blíží pravdě, ale stejně jsem ráda, že tam je on a ne Hillary.

      Vymazat
  11. Šla bych na to přes kolegu. Protože ten s tou paní mluví / ona s ním.
    Hodila bych s ním řeč na téma, jestli ta paní nepotřebuje nějakou podporu, nějakou péči. Aby on jí něco nabídnul.
    Mně se zdá, že ta paní se tam léta nudí, ne? Taková sekretářka potřebuje někoho, s kým může pokecat, zakouřit si a tak. A tahle paní je v nezáviděníhodné pozici - jen ve trojici, kde ona je ten "jiný" na jiném postu, než ti dva ostatní. Mně totiž připadá na základě vlastní zkušenosti, že trojice je nějak nejhorší, nejblbější uspořádání pracovní a jakékoli.

    Nevím, CO jí poskytnout, jak jí podstrčit nějakou jinou babu na pokec nebo jak jí vyjádřit, že je důležitá (?). To musí jedině ten kolega.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško,
      léta je tu nespokojená. Pohovořit si mohla se mnou, což se dříve dělo denně, ale jí to přestalo vyhovovat - možná z důvodu mé nesnesitelné povahy (ačkoliv já víceméně s nikým jiným konflikty tohoto rázu nemám), ale určitě máš pravdu v tom, že svou významnou roli hraje i její odlišné postavení - ačkoliv já sama to necítím, nevnímám a takto neuvažuji. K popovídání tady jsou naštěstí účetní odvedle, podle mne fajn paní, což využívá - a je to vidět i na tom, že každý sebemenší účetní i daňový problém se vehementně sáhodlouze řeší. Myslím, že v tom hraje roli i ta potřeba komunikace.

      Takže částečně to pramení i z takových příčin a hledisko, že jde o nenaplněné potřeby, je ke zvážení. Potíž je v tom, že pokud existoval vhodný čas to řešit, nejspíš jsme ho dávno prošvihli. A potom ještě něco: ve vztahu k zaměstnavateli hrají velkou roli peníze. A vzhledem k tomu, že takový zaměstnanec má nutně pocit, že jich dostává málo, tak v tom vidí také svou nenaplněnou potřebu. I když už nevidí, že zase tak moc kvalitní práci neodvádí.

      OT: Ty nenaplněné potřeby mi připomněly, že zrovna studuji metodickou příručky pro kurátory pro ohroženou mládež. Tam se to hodně řeší. Chci o tom brzy napsat, je to velice zajímavé.

      Vymazat