sobota 7. dubna 2018

Spory o děti: proč to dělám?

Nedávno jsem telefonovala se svou kolegyní, která si momentálně užívá mateřskou přestávku, a pracuje proto jen velmi omezeně. Probraly jsme jednu pracovní záležitost a potom chvíli jen tak hovořily. Povzdechla jsem si, že rodinněprávní spory se mi zdají být čím dál tím horší a jejich účastníci útočnější.

"To bys nevěřila, co se teď děje. Možná se mi to jen zdá, ale připadá mi, že lidé se k sobě chovají čím dál hůř. Jsou jako šílení."
Přidala jsem, samozřejmě anonymizovaně, několik perliček z poslední doby. Pomyslnou hitparádu zřejmě vede matka, která sdělila jedenáctiletému dítěti, že pokud vyjádří přání být ve střídavé péči, tak se ho vzdá. Tím předstihla jinou, která dala mnou sepsané soudní podání, kterým se otec domáhal střídavé péče, přečíst asi osmileté dceři.

"To si děláš legraci, ne?", projevila kolegyně na telefonu pochopení. "Já už jsem si říkala, že tyhle spory brát nebudu, a jak vidím, bude to dobře."
"To už jsem slyšela od mnoha advokátů, že tohle už neberou," odpověděla jsem. "A já si taky říkám, proč to vlastně dělám? Proč nedokážu říct ne? Proč je nevyhodím, ať si s tím jdou někam jinam?"
"Protože těm lidem chceš pomoct," utěšovala mne kamarádka.

Jenomže jim většinou není pomoci. A proto je zcela namístě otázka, proč se těmito nechutnými tahanicemi pořád zabývám?
Pro peníze to není, tyhle záležitosti jsou málo placené, co si taky člověk může říct od matky, která pracuje třeba jako zdravotní sestra nebo skladnice a počítá každou korunu? Poměr vynaloženého úsilí a odměny je v porovnání s ostatní agendou v těchto sporech většinou tristní; na druhou stranu, já advokacii nedělám pro peníze, nehledě na to, že jindy se zase vyskytne spor, kde je tento poměr naopak velmi příznivý.
Ale tohle?
Uječené matky, které se nerozpakují navzdory nízké ceně, kterou za služby platí, bombardovat mne mnohomluvnými e-maily se spoustou otázek a líčením údajných schválností a ústrků, kterých se jim dostalo od otce jejich dítěte. Soudní jednání, při nichž se rodiče dohadují jako na trhu a snaží se urvat každou hodinu kontaktu s dítětem navíc. Matky, které v zájmu vlastního domnělého štěstí odstěhují děti z jejich dosavadního domova, protože přece "dětem nesvědčí, když se pořád hádáme". Úmorná práce při sjednávání podrobných dohod o styku dítěte s druhým rodičem, v nichž jsou jednotlivé dny, týdny a svátky rozplánovány s přesností na hodinu na celá léta dopředu.

Proč já to vlastně dělám?
Možná proto, že je to moje povolání?


16 komentářů:

  1. Já jsem nedávno potkal takového andílka, že by se rodiče v rozvodovém řízení museli hádat, kdo ho NEdostane a z pasťáku by ho vyhodili ještě před večeří.
    Inu, povolání. Ale mohla bys zkusit třeba tancovat u tyče v Modré ústřici - je to líp placené a lidi by tě měli rádi ;-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gravere,
      základní poučka: advokát tu není od toho, aby ho měli lidi rádi!:-)
      Ale pochopila jsem, advokacii dělám proto, že tancování u tyče by mi asi moc nešlo...;-)

      Vymazat
  2. Čím dál šílenější rodiče (a to se ani nemusejí rozvádět) byl jeden z důvodů, proč moje žena odešla z nevalně placeného místa zdr. sestry u dětského lékaře. Nyní spokojeně pečuje o (většinou) nemohoucí v LDN.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      tak to je hodně smutné.
      Zřejmě se ty posuny v chování projevují i v jiných oborech, do kterých zase tolik nevidím. Příčina bude ale asi možná stejná: já mám práva, práva, práva, vy se postarejte.

      Vymazat
    2. Jo, přesně si to trefila. A ještě je k tomu nutno přidat vyžadování zodpovědnosti u druhých lidmi, kteří jsou tragicky nezodpovědní.
      A jedna "veselá":
      Moji ženu hrozně zjebala matka za to, že doklad o nemoci jejího dítěte nedoručila kamsi na úřad, ačkoliv to jasně byla její povinnost. A ještě prý třískla dveřmi a hulákala u toho něco o kravách.
      Dlouho se tohle vydržet nedá.

      Vymazat
    3. Sejre,
      a nakonec na to doplatí ti slušní, bezproblémoví pacienti, kteří měli rádi sestřičku u doktora. To tak bývá.

      Vymazat
  3. Rodinné právo je u nás nastavěno systémově chybně a proto v tomto oboru roste počet konfliktů a soudních sporů.
    Stát na stabilisaci rodinných vztahů nemá zájem, neboť nemá zájem na existenci rodin.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      můžete to nějak rozvést? V čem by měla být ta systémová chyba? Vždyť je to nastaveno víceméně pořád dost podobně, od cca 60. let minulého století, ne? Tedy, změnily se některé věci, třeba procesní při rozvodech, dnes je oddělená úprava poměrů nezl. dětí od vlastního rozvodu...

      V rodinném právu mohou být mnohem větší chyby, dnes jsme na to zrovna narazili v diskusi u soudního jednání, že v některých zemích svěřením dítěte do péče jednoho z rodičů zaniká rodičovská zodpovědnost druhého, což u nás (naštěstí) nemáme.

      Kromě toho, žádoucí změny v rodinném právu narazí na další, nyní nepřekročitelné postuláty, rovnost, zákaz diskriminace, práva dítěte a podobně...

      Vymazat
    2. Ještě k tomu podotýkám, že systémová chyba v rodinném právu může být ta, že toto právo není schopno vyřešit či napravit mezilidské vztahy, což od něj lidé často nerealisticky čekají. Hodně o tom v poslední době píše advokátka Daniela Kovářová.

      Vymazat
    3. Přečtěte si znovu ABGB.
      Komunisti změnili rodinné právo podle své ideologie a vedlo to k růstu počtu rozvodů. Nejprve pozvolna, po změnách 1963 - 1964 bylo zjevné zrychlení růstu počtu rozvodů. Další zrychlení růstu počtu rozvodů začalo v 70. letech, kdy se dále změnila právní úprava a hlavně se více změnila soudní praxe a ženy začaly mít JISTOTU, že při rozvodu o děti nejpřijdou, a alimentační povinost se zvedla a ženám "samoživitelkám" byly poskytnuty značné výhody v právu pracovním i sociálním.
      Od roku 1995, kdy rodinné právo stále odpovídalo socialistickému ekonomickospolečenskému systému, ale občanské právo a ekonomické podmínky se změnily, počet rozvodů opět začal růst rychleji. Zavedení smluvního rozvodu se pak promítlo do reality takovým způsobem, že pro většinu mladých lidí, kteří nejsou postiženi náboženskou vírou, se stal sňatek nesmyslnou a nákladnou tradicí s hodnotou zhruba jako malování vajíček na velikonoce nebo zdobení stromečku na vánoce (záměrně s malými "v", neboť tito lidé si velké "V" nezaslouží, když ho sami nevnímají).
      Stačilo by do zákona uvést, že dítě bude svěřeno pro dobu po rozvodu do péče toho z rodičů, který má lepší předpoklady pro zajištění ekonomických potřeb dítěte, nebrání-li tomu odlišná dohoda rodičů a u dětí od 12 let jejich přání. Počet rozvodů by rázem prudce poklesl. PRUDCE.
      Milan

      P.S.:
      https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatelstvo_hu

      Vymazat
    4. "Stát na stabilisaci rodinných vztahů nemá zájem, neboť nemá zájem na existenci rodin."

      To jste napsal zcela přesně. Stát chce rodičům sebrat co nejvíce peněz a následně si co největší část péče o dítě uzurpuje sám pro sebe. Ve výsledku stát na daních sebere polovinu výplaty, takže oba rodiče musí chodit do práce, místo aby mohli mít jeden nebo i oba zkrácené úvazky. Daňová sleva na dítě je pak už svou výší totální výsměch a plivanec do obličeje.

      Vymazat
    5. Milane,
      ale zase bych ten vývoj nepřičítala právu.
      Velkou roli hrají ekonomické faktory, tlak na emancipaci žen, sexuální revoluce, dostupnost antikoncepce - to hlavně.

      Daniela Kovářová a Válka mezi pohlavími, výstižné:
      http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-valky-mezi-pohlavimi-do8-/p_spolecnost.aspx?c=A180404_214536_p_spolecnost_wag

      Vymazat
    6. Pefi,
      tak ta sleva se mi už nezdá tak nízká, teď jsem dělala daně a na tři děti to je ročně celkem 57 tis. Kč (ale na třetí dítě je to vyšší než na druhé, na druhé vyšší než na první), což už mi úplně zanedbatelné nepřipadá, samozřejmě záleží na tom, jaké má do příjmy.

      Mimochodem, je to vidět i v soudních síních, protože stále více rozešlých rodičů řeší, kdo si tu slevu odečte, zda matka nebo otec, a jsou kolem toho někdy i dost boje.

      Jinak v této souvislosti jsou hodně zajímavé koncepty - myslím, že se tomu říká "rodinná mzda", v zásadě teorie, že živitel rodiny má dostávat vyšší plat. Nakonec, celkem to tak bývalo i dříve, prostě muži dostávali více peněz než ženy, protože se počítalo s tím, že živí rodinu, že tedy z jejich platu žije více lidí, kteří jsou na nich závislí.
      Asi nemusím dodávat, že to jde naprosto proti současným feministickým teoriím a bezhlavé rovnosti, takže nic z toho.
      Ale za mne - tak mimo to není. Přece z toho vyššího platu pro muže profituje i jeho žena. No ale to je jiná žena, než jakou by si feministky představovaly.

      Vymazat
    7. Na tři děti ročně 60 tisíc mi, vzhledem k nízké porodnosti v ČR, spoustě planých řečí o problematické demografii a nákladech, které rodiče s dětmi mají, mi přijde jako opravdu hodně málo. Kdyby to bylo 60 tisíc na rok a dítě, tak je to už relativně O.K.

      Samozřejmě, že ta sleva by se měla uplatňovat i proti sociálnímu pojištění ...

      Vymazat
    8. Pefi,
      takhle politici zatím neuvažují, i státní podpora rodin má své limity.
      Takové razantní zvýšení by určitě ulevilo rodinám s dětmi, ale já nevím, nakolik má vliv na samotnou porodnost. Spíše se přikláním k tomu, že lidé děti mají, když chtějí, bez ohledu na státní příspěvky. I když možná to není správná úvaha, protože to může hrát roli třeba při rozhodování o dalším, druhém nebo třetím dítěti. Pokud rodina ví, že to finančně utáhne snáze třeba právě kvůli vysokým úlevám, odpadá jedno významné hledisko, které musí rodiče zvažovat.

      Podle mne by se měla opustit trapná politika mzdové rovnosti. Proč by nemohl zaměstnavatel přidat zaměstnanci jako benefit nějaký příspěvek proto, že je to muž, který živí rodinu? Vždyť je to logická úvaha. Zaměstnavatel si ho chce udržet, ale je jasné, že takový muž má trochu jiná kritéria pro to, zda změní zaměstnání, než žena-matka, pro kterou je důležitější třeba něco jiného, pružná pracovní doba, zkrácený úvazek, možnost práce z domova, blízkost bydliště a podobně, zatímco výše mzdy nemusí hrát až takovou roli (když by příjem zajišťoval muž, třeba s tím živitelským benefitem). Ale jak vidíte, tyto úvahy jdou naprosto proti tomu, co se nyní prosazuje.
      Tyto úvahy totiž předpokládají, že rodiče zůstanou spolu jako manželé a jejich příjmy jsou příjmy společnými, bez ohledu na to, kdo je domů přináší. Do těchto úvah nezapadá, že se rodiče v jednom roce věku dítěte rozejdou, ze ženy se stane tzv. samoživitelka a otec si založí druhou, třetí rodinu.

      Vymazat
    9. Paní Christabel, druhý Váš odstavec je naprosto sqostný a měl by být tlučen do hlavy všem soudcům a soudkyním i členkám feministických spolků do hlavy třeba i kladivem. Velkým. Dřív to tak lidi běžně chápali, včetně zákonodárců.
      Co se týká státní podpory rodin a natality, pak JUDr. Husák ukázal, že to funguje. Státními opatřeními prostě lze natalitu zvýšit. (A obráceně tedy též i snížit.).
      Čím dál více se seznamuji se státní rodinnou politikou v Polsku a žasnu. Fakt žasnu. A kdybychom byli s manželkou mladší, asi bychom se kvůli tomu do Polska i přestěhovali.
      Milan

      Vymazat