pondělí 9. dubna 2018

Spory o děti: tohle už nedělám?

Ve své předchozí úvaze ještě pokračuji. Zkusila jsem si představit, jak by to vypadalo, kdybych se s rodinněprávní agendou skutečně rozloučila.

"Dobrý den, paní doktorko, dostala jsem na vás kontakt od své známé, kterou jste zastupovala. Manžel odešel, budu se rozvádět a potřebuji právníka."
"Máte děti?"
"Ano, šest a osm let."
"Omlouvám se, tohle už nedělám."

To je tedy poměrně lákavá představa, ale má určitá úskalí.

Některé zájemce o právní pomoc v této oblasti totiž nelze dost dobře odmítnout. Vždycky budou různé dobré kamarádky dobrých kamarádek, oblíbené servírky z oblíbených restaurací, šikovné kadeřnice, které češou sestru, nebo důležití zaměstnanci důležitých klientů, kteří tuto právní pomoc potřebují a které není z různých důvodů možné, vhodné či správné poslat jinam. A jsou i lidé, za které se nikdo nepřimlouvá, ale já vidím, že právní pomoc potřebují a nechci je zahnat od svého prahu.
Takže i když to dělat nebudu, stejně to dělat budu.
A lepší, než dělat to jen občas, výjimečně, je dělat to kontinuálně, aby člověk nevyšel z praxe.

Pravda, mohla bych se zbavit některých velmi obtížných klientek, s nimiž je náročné komunikovat. Ale mám přece i klientky, se kterými se bez problémů dohodnu a které komunikují rozumně, a potom klienty - muže, u nichž tento problém vůbec nevyvstává (naopak je často zarážející, jak otřesně se chová protistrana, až si člověk říká, proč si takový normální chlap našel k sobě takovou semetriku).

Takže mne napadlo, že bych tuto agendu nemusela úplně opustit, mohla bych ji jenom omezit.
Vypadalo by to takhle:
"Dobrý den, tady Nováková, potřebuji právníka pro zastoupení v řízení o dětech."
"Obraťte se prosím na někoho jiného, já zastupuji jenom otce."
To by bylo skutečně neotřelé a kreativní řešení! S muži nalézám v řízeních společnou řeč snáze, většinou se mi s nimi dobře spolupracuje a lépe si s nimi rozumím. Je to s nimi takové přímočařejší, méně komplikované a méně iritující.


Možná stojím na křižovatce a měla bych se rozhodnout.
Budu tyhle spory nadále brát, se vším, co to přináší? A pokud ano, neměla bych se tedy do toho pořádně dát a požádat například o vstup do nedávno založené Unie rodinných advokátů, kde bych mohla mít alespoň pocit, že se někam profesně posouvám?
Nebo už si řeknu, že toho mám dost, a budu se věnovat jiným, méně emocionálně vypjatým, profesně zajímavějším a většinou i lukrativnějším kauzám?
A je možná střední cesta? Dělat to tak trochu, občas něco, občas pro někoho? Uměla bych to? Chtěla bych to? Je to správné?


9 komentářů:

  1. "Pane doktore, mě strašně bolí břicho a asi vás pobliju!"
    "Nezlobte se, ale to my tady na interně už neděláme. Zkuste na očním...".

    Já jsem se rozhodl a dělám to tak. A je mi fajn.
    Kdo má hodnotit, co je správné?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zejména když tento druh neduhů si mohou lidé alespoň do jisté míry léčit sami. Nikdo nikoho nenutí chovat se k druhému hnusně.

      Vymazat
  2. Nechal jsem na týden zavřít do tmy, aby se neučila říkat"NE"
    Uvidíme...
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      o zavření do tmy jsem už slyšela.
      Jako terapie pro rozhádané rodiče by to bylo velice zajímavé, zejména pokud bychom je tam zavřeli společně:-)

      Vymazat
  3. A kdo to bude dělat?
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      někdo jiný. Advokátů jsou mraky. Proč se s tím mám babrat zrovna já?

      Vymazat
    2. Když jsem si přečetl seznam zakládajících členek Unie rodinných advokátů, neudělalo se mi dobře, protože některé z těch dam profesně znám.
      Když to nebudete dělat Vy, budou to dělat ony.
      K Vám cítím sympatie a úctu a důvěřuji Vám. To se rozhodně o každé advokátce říci nedá, rozhodně ne.
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      děkuji, to mne potěšilo.
      Ale nezapomeňte, že takhle vypadá člověk lepší, než ve skutečnosti je. Dělám taky chyby, taky se mi někdy nedaří najít klíč k té situaci, taky se může stát, že se člověk zachová nějak neprofesionálně...

      Pokud jde o složení spolku, myslím, že v každém takovém společenství lidí, kteří se o něco zasazují, se najdou takoví, s nimiž člověk souzní více a zase s jinými méně. Účel a východiska činnosti toho spolku jsou zřejmě v pořádku, klade důraz na ochranu tradiční rodiny (vida, jak se tento termín usazuje v určitých kontextech, mimochodem).

      Vymazat
  4. Teď zrovna dělám pro kolegu návrh na určení styku s dítětem. Netěší mne tohle vinklířství, ale odmítnout rozhodně nemohu. Rozvody odmítám zásadně s odvoláním na svou vázanost Desaterem - a mám za to, že i profesní advokát má nárok na výhradu svědomí. Ovšem soud o umožnění styku s dítětem odmítnout nemohu a ani nechci, i když vím, že dohoda je rozumnější než rozsudek. Tak to aspoň píšu tak, aby bylo vidět, že navrhovatel se chce dohodnout a jen nepůjde-li to ani před soudem, žádá rozsudek. A samozřejmě musím to psát s vědomím, že si to jednou do dnešní dítě přečte, ač z toho bude mít rozum.
    Myslím, že to je pro advokáty velký prostor pro uplatnění jejich slušnosti a smyslu pro spravedlnost.
    Milan

    OdpovědětVymazat