pondělí 16. dubna 2018

Zouvejte se, prosím

Konflikt u brány vazební věznice

Návštěvy ve věznici patří k povinnostem obhájce, i já jsem jich už absolvovala pěknou řádku. Jsem proto zvyklá na poněkud otravné procedury u vstupu a bez problémů se jim podrobuji. Znamená to nejprve administrativu, ověření totožnosti, předložení dokladů, které mne opravňují k přístupu ke konkrétnímu obviněnému. Dále je nutné odložit mobil, případně jiné věci, které se nesmí do věznice vnášet, do uzamykatelné skříňky u vchodu. A potom prohlídka: svléknout si kabát, tento kabát, kabelku nebo tašku a všechny další věci položit na pás a nechat projet přístrojem, který je prosvítí. Dále projít detekčním rámem, případně na výzvu i opakovaně, a pokud něco zapípá, nechat kolem sebe mávat ručním detektorem, který také pípá. Muži jsou občas u kontroly vyzváni k odložení opasků, případně tahají drobnosti z kapes, ale to se mne netýká, protože si jistě nebudu rozepínat pásek a v kapse mám leda papírový kapesníček.
Je toho zkrátka více, a než se člověk dostane do věznice, může být klidně poledne. Pokud nejdu sama, musí proceduru absolvovat každý z příchozích zvlášť, a celé se to ještě prodlužuje.

Nedávno jsem přijela do jisté věznice v poměrně neutěšené krajině, v níž jsem nikdy předtím nebyla a kde jsem se měla zúčastnit úkonu trestního řízení, a to ve společnosti dvou vyšetřujících policistů a jednoho dalšího obhájce. Už u hlavního vstupu jsme dost dlouho čekali, bylo to v nevlídném počasí únavné a nudné. Po vyřízení administrativy vedli naši skupinku k jiné budově, kde měla proběhnout výše popsaná prohlídka. K té nás brali po dvou, v první várce jednoho z policistů a mne. Vše probíhalo standardně, dokud jsem si nevšimla, že policista, který šel přede mnou, byl požádán, aby si zul boty a tyto boty také nechal projet na pásu. To jsem nikdy neviděla, pomyslela jsem si, a nevěnovala tomu větší pozornost. Po mně to jistě chtít nebudou.

Jak se ukázalo vzápětí, zmýlila jsem se. Když jsem procházela detekčním rámem, jako obvykle se ozvalo zapípání. Měla jsem na sobě kožené kotníkové boty na podpatku a v podpatku je ukryté pérko, na které zařízení reaguje. V takovém případě se nic neděje, příslušník vězeňské stráže standardně přiblíží k podpatku ruční detektor, pípne to ještě jednou a mohu jít. Tentokrát ne. Službu konající příslušník mi pokynul, abych si zula boty, nechala je projet pásem a mezitím si sedla na malou stoličku u zdi.

"Ne, to neudělám."
"Musíte."
"Ne, zouvat se nebudu."
"Jestli si nezujete boty, tak vás nepustíme."
"Jsem obhájkyně a jdu na úkon trestního řízení k obviněnému. Chodím tak často a vím, že toto, co  po mně chcete, není součástí standardní procedury. Přesně takto oblečená, v těchto botách, jsem prošla před dvěma týdny prohlídkou ve vazební věznici v Hradci Králové, a rozhodně jsem si boty nezouvala! Nikdy se mi nestalo, že bych si měla boty zouvat, a to i když pípají v rámu. Boty jsou součástí dámského oblečení a zouvají se pouze u lékaře. Já si ty boty nechám."
"Musíte se zout, máme na to předpisy."
"Chodím do věznic často a vím, že takový předpis, abych se povinně zula, neexistuje."
"Tak vás nepustíme."
"V tom případě mi vystavte potvrzení, že jste mne nepustili do věznice za klientem, ačkoliv mám všechny potřebné doklady a podrobila jsem se standardní proceduře, a to proto, že jsem si odmítla zout boty. Obávám se ale, že vaším postupem dojde ke zmaření úkonu trestního řízení, k němuž jsem se řádně dostavila, se všemi důsledky, které to přinese. Tady pan poručík," ukázala jsem na vyšetřovatele, s nímž jsem přišla a který byl přítomen celé scéně, "tedy půjde beze mne. Ačkoliv mi není zřejmé, jaké nebezpečí by hrozilo z přítomnosti mé osoby ve věznici."

Byla jsem tvrdě rozhodnutá nepodrobit se požadované nadstandardní proceduře. Chápu, že některé úkony osobní prohlídky jsou nutné, ale co je moc, je příliš. Zouvat se tu nebudu. To by se příště mohlo stát, že zapípá háček v podprsence a já se tam budu svlékat úplně. Pokud tady někdo musí ustoupit, já to v žádném případě nebudu.
Pomyslela jsem na obviněného. Je to recidivista, žádný vystrašený nováček. Pokud mne dál nepustí a on se od policistů dozví důvod, je naděje, že duchapřítomně odmítne výslech, neboť má právo, aby byl u tohoto výslechu přítomen obhájce, který se sice dostavil, ale účast mu nebyla umožněna.

Mezi bachaři nastal nad neobvyklou situací ruch. Dostavil se nadřízený bachař a potom nadřízený nadřízeného bachaře. Vyhodnocovali situaci. Počty byly v tomto případě jednoduché. Nebezpečí plynoucí z toho, že mne do věznice pustí, je evidentně zanedbatelné. Jsem naprosto důvěryhodná osoba, o mé identitě, profesi a účelu návštěvy nemůže být pochyb. Ani ten nejdůslednější úředník si nemůže myslet, že nesu v botě pilník nebo střelnou zbraň. Jdu k úkonu v doprovodu policistů. Takže co se stane, když mi boty nezkontrolují? Nic. Respektive nic kromě pošramoceného ega.
Naopak, pokud mne tam nepustí, hrozí z toho problémy. Stížnosti, popotahování, vysvětlování. Navíc kdokoliv jiný se jim tam vždycky zuje, tak co záleží na jedné právničce, u které učiní výjimku?

A tak jsem byla slušně požádána, zda bych nebyla tak laskava, nesedla si na přistavenou židli a nenatáhla nožku dopředu. Vyhověla jsem. Podpatek při přiblížení ručního detektoru pípl jako předtím a jako pípá vždycky. Druhý pípl úplně stejně.
"Prosím, můžete jít."

6 komentářů:

  1. Tady u nás ve firmě se půlka lidí zouvá a chodí bosky/v ponožkách. Já taky:-) páč je to pohodlné a nejspíše mnohem zdravější než v botách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      tak v kanceláři taky chodím často bosa, je to příjemné.
      Ale kdybys viděl podlahu u vchodu do věznice v tom deštivém počasí, taky by ses tam nechtěl zouvat:-)

      Vymazat
    2. Nojo, tady máme koberec, tak se to "ťapká":-)
      Mi vždy přijde divné, že se nezouvám u zubaře, když lezu na to pekelně drahý křeslo.

      Vymazat
    3. Tady máme napůl koberec a napůl parkety a taky se po tom chodí dobře.
      S tím zubařem - přesně tak, tam se zuju radši dobrovolně. Taky jsem to v tom vězení říkala, že u lékaře s tím nemám problém.

      Vymazat
  2. Ve Světlé je to celkem standard, že musí dámy vyzout i boty:-( Pak hodí na zem takovou tu šílenou a špinavou podložku či jak se to jmenuje, co bývala v 70. letech v každých veřejných lázních na zemi a po té se propochoduje rámem. Zouvají se ve stoje, žádná židlička (já pérko v botách nemám, tak nezouvám:-). Světlá je vůbec zvláštní, tam ještě funguje u vězňů před návštěvama i po nich a dokonce i před a po použití WC během návštěv "nahatý" hromadný nástup a pár dřepů. Chování k návštěvám, právníkům, a obecně k úředním osobám se moc neliší od chování k vězňům, ale je zajímavé, že "vychovatelé" jsou v tomto horší, než ti uniformovaní.
    Nej se mi "líbí" Rapotice, tam se i "dobře sedí", alespoň co říkají vězni.
    radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radko,
      tak tady to měli jinak, rámem se jde v botách a sundávají se potom zvlášť.
      Jinak jsem si říkala, že jít tam jenom tak na návštěvu a nikoliv "úředně", tak si musím diskuse u vchodu odpustit...

      Vymazat