čtvrtek 3. května 2018

Pomáhat a chránit? Takhle to nechodí.

Následující zkratkovité úvahy chci zaznamenat už delší dobu, ačkoliv nemají jednoznačnou strukturu, nemají začátek ani konec.

Stále více potkávám klienty, které lze bezpochyby zařadit do kategorie "slušných lidí", ať už to znamená cokoliv. A tito lidé mají určitý problém s policií. Něco se nepovedlo, někdo se rozhodl je udat, někomu leží v žaludku nebo má někdo spadeno na jejich funkci, možná skutečně učinili něco nesprávného a z určitých důvodů se jejich konání stalo předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení.

Takový člověk si na začátku většinou myslí, že "to přece policii nějak vysvětlí".
Jistě, policisté se chovají naprosto korektně, slušně, udělí mu povinná poučení, on jim to vysvětlí a oni jeho vysvětlení zaprotokolují...

Následuje většinou tvrdé vystřízlivění.
Problém nekončí, nýbrž pokračuje a dokonce nabývá na intenzitě.

Mám  z praxe neurčitý dojem, že takto postižení občané vyhledávají, zřejmě pod vlivem neblahého tušení, právní pomoc ve stále časnějším stadiu řízení. Nečekají, až se vyšetřování rozjede na plné obrátky, chodí se poradit, často se obrací na advokáta již v době, kdy věc zatím jen prověřuje, kdy se objevují první vlaštovky ohlašující problém.
Je to naprosto správný postup.
V těchto případech se ukazuje, že poněkud striktní heslo "s policisty se nebavíme", vyznávané některými bloggery, které já bych třeba v určitých situacích opatrně zpochybnila, není jako obecné doporučení zcela bez významu; naopak takový přístup má své opodstatnění.

Rozhovor s takovým bezradným, slušným klientem, který padá do tenat policejního vyšetřování, se potom nese vždy v podobném duchu.
"Uvědomte si, že pomáhat a chránit, to tady nefrčí. Jejich práce je usvědčit vás. Jistě, chovají se slušně, mluví s vámi korektně, ale to na věci nic nemění. Nemluvte s nimi, nenechte se ukolébat, že se jenom přiznáte a nic se vám nestane, takhle to nefunguje."

Jde často o tvrdý pád do reality u lidí, kteří dosud pod vlivem všeobecných stereotypů viděli v policii instituci, která nás "chrání před lumpy". Konfrontace s tím, že najednou se člověk "který by přece nikomu neublížil" ocitá na druhé straně a stává se objektem nikoliv ochrany, nýbrž vyšetřování, tedy tím, před kým má být společnost chráněna, patří bezesporu k zážitkům, které formují náhled jedince na tento svět a společnost, v níž žije.

Není snadné to přijmout.
Jak splavně znějí ta poučení, jak korektní mohou být promluvy, jak uklidňující je vyhlídka, že když řeknete jak to bylo, nic se vlastně nestane a státní zástupce to třeba i zastaví... vždyť jsme slušní lidé a já jsem nic neudělal, neudělal jsem přece nic, co by nedělali i ostatní, skuteční lumpové jsou jinde a není možné, když vysvětlím, jak to bylo, aby po mně šli.

Nenechte se vysmát.


24 komentářů:

  1. Tématem se teď podrobně zabýval D-Fens, a to v souvislosti s televizním filmem Metanol:
    http://dfens-cz.com/metanol-verejnopravni-modre-porno/

    Film jsem neviděla, ale asi si to budu muset pustit:-)

    OdpovědětVymazat
  2. V této souvislosti stojí za shlédnutí obě části přednášky pro studnety na americké VŠ - přednáška amerického advokáta a přednáška bývalého vyšetřovatle, kde vysvětlují, proč s policií nemluvit. Obě jsou vynikající a pokud je divák mentálně schopen akceptovat, že je to pro americké reálie, tak je hodně přínosná i pro podmínky v ČR.

    Je to doplněno o české titulky:
    První díl: https://www.youtube.com/watch?v=h6EA90o7ILg
    Druhý díl: https://www.youtube.com/watch?v=iSmVYlO2UVw

    Kouzelná je i věta: Nic z toho co řeknete nemusí být použito ve váš prospěchm, ale cokoliv co řeknete může být (bude) použito ve váš neprospěch. A následně vyšetřovatel ukazuje, jak lze proti člověku obrátit i zcela pravdivou větu "V životě jsem ve městě XY nebyl". Opravdu poučné.


    Na internetu jsem četl, že jeden americký středoškolák se ptal svého otce (policisty), proč otec trvá na tom, aby v případě problému jeho syn bez přítomnosti otce nebo advokáta nemluvil. Otec mu během pár chvil předvědl, jak se to dělá - a ze syna pomocí drobných manipulací vymámil přiznání něčeho, co oba věděli, že syn ve skutečnosti neudělal.

    Co se týče "pomáhání", tak z mé partnerky po autonehodě vymáhali policisté podpis něčeho, čemu ve svém stavu (šok) nerozuměla. Byli tak neodbytní, že je nakonec musel vyhodit lékař, protože její odmítnutí cokoliv podepsat nebrali jako odmítnutí. Následně jí nařídili, že příští týden v 6:00 musí přijít na stanici sepsat výpověď.

    Když jim za pár dní zavolal advokát, tak to najednou bylo "přijďte kdykoliv se vám to hodí ..."

    Video "proč nemluvit s policí" partnerka viděla a byla tudíž na setkání s "pomahači" alespoń částečně připravená. Mimochodem, ona nehodu nezavinila, ona stihla dobrzdit a do jejího již stojícího vozdila to viník napral zezadu. O co šlo jsme se nikdy nedozvěděli, ale bylo to hodně podivné a nepříjemné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      ano, ta videa jsou užitečná a měla by se šířit, i když je to šité na americké poměry.
      Já také zastávám v mnoha případech názor, že když už se člověk má s orgány vybavovat, je lépe nechat to k soudu. Lidé se skutečně často usvědčí tím, co policii navyprávějí.

      Jenomže jak tam zaznělo, opticky to vypadá, že odmítnutí výpovědi je pro ty, kdo mají špatné svědomí. Kdo nic neprovedl, nemá důvod odmítat...

      Vymazat
  3. Myslím, že policie takhle pracovala vždycky a nikdy nebylo radno se jí dostat do spárů.
    Spousta jednání, kterého se lidé odedávna dopouštějí, má svou trestněprávní kvalifikaci. To, co se teď mění a co dostává "slušné" lidi častěji do pozice podezřelých/obviněných, je podle mého názoru trend řešit věci trestními oznámeními.
    Typicky třeba vymáhání pohledávek. Spolu s návrhem na vydání platebního rozkazu se běžně dává i trestní oznámení, a ačkoli se policie tomu náporu snaží ve vlastním zájmu bránit, občas se stane, že dlužník už vážně byl v situaci, kdy zálohu na dílo přijímal při vědomí, že už dílo možná neprovede a jen vytluče klín klínem, takže je na světě podvod, soukolí orgánů činných v trestním řízení dlužníka semele a nemá ani moc jinou možnost.
    Totéž třeba sousedské či rodinné spory (viz 30 trestních oznámeních Jiřího Paroubka a podobná odveta ze strany Petry Paroubkové) atd. atp. Stává se z toho folklor. Jakoby trestní oznámení byl jediný adekvátní či razantní způsob pomsty/řešení problému.
    Tím chci říci, že policie v tom je částečně nevinně, to my sami na sebe "prášíme", řešíme spory přes policii a tlačíme na to, aby byl viník usvědčen a odsouzen. Copak jste nikdy nezastupovala poškozeného? :-)
    Hana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trend řešit věci trestními oznámeními podle mě souvisí s obecně mizernou vymahatelností práva a tím celkově upadlou právní kulturou.

      Když odbočíme od vymáhání pohledávek, tak se totální neschopnost společnosti vymoci právo nedávno ukázala při technopárty. Představitelé státní moci se předháněli v ve vysvětlování proč jsou bezmocní.

      Pochopit by se to částečně dalo, pokud by to byla první technopárty, která se v ČR koná. Na příkladu technopárty se ukazuje, že věta "každý má právo na soudní ochranu" je v kontextu ČR zcela prázdnou deklarací přesně v duchu idiotsky formulované LZPS - každý má právo domáhat se svého práva u soudu ...

      Občan totiž kromě práva "domáhat se" potřebuje také právo na to, aby mu byla ochrana jeho práva reálně poskytnuta. Pokud se tak neděje, tak občanovi nezbývá než vzít právo do vlastních rukou. Až někdo technopárty vystřílí, vyhodí do vzduchu nebo rozjezdí kombajnem, tak se budou všichni hrozně divit. Přitom spánková deprivace je známou formou mučení a když občana proti mučení nechrání stát, tak se dříve či později nějaký občan ochrání sám (a já jen doufám, že nepoužije zbraň střelnou, ale ten kombajn).

      Záplava trestních oznámení je jen důsledkem toho, že systém reálně ochranu neposkytuje, pouze čím dál tím víc buzeruje slušné lidi. A policie tím pádem čím dál tím méně pomáhá a chrání a čím dál tím víc se mění na nástroj namířený proti slušným lidem, protože na darebáky nemá páky.

      Vymazat
    2. Hanko,
      to máte jistě pravdu, policie z podstaty věci nejspíš nikdy jiná nebyla a nebude.
      Ale chtěla jsem postihnout určitý trend. Možná jsou přece jen lidé, alespoň někteří, poučenější, obrací se o radu včas. A ta jasná hranice mezi zločinci a slušnými lidmi se jakoby trochu stírá. Možná se mi to zdá?

      Poškozené taky zastupuji, ale není mi to zcela vlastní. Navíc většinou to jsou lidé skutečně poškození, tj. zraněný, který dostal do zubů, pozůstalí po oběti dopravní nehody a podobně.
      Trendu řešit vše trestními oznámeními se snažím vyhýbat, i když připouštím, že občas je to minimálně pro takové to bububu účinné.


      Pefi,
      trestní oznámení se často podává proto, že civilní souzení je drahé, zatímco v trestním řízení si policie sama a zdarma obstará důkazy:-(

      Ale zrovna technopárty nevím, zda je dobrý příklad, tyto akce mne netočí, pravda, nemám to za domem, ale snažila bych se o toleranci, většina z nás se občas v mládí dopustila rušení nočního klidu, takže si na to třeba vzpomenu a zdržím se kritických komentářů. Si řeknu, že tak stará ještě nejsem:-)

      Vymazat
    3. Kdyz hudba jednou za rok hraje do dvou do rana, tak se to da prezit. Kdyz randal trva uz druhou noc a nema to konce, tak je to uplne jina liga. Kdo nezazil spankovou deprivaci, nepochopi.

      Vymazat
    4. Je fakt, že tři čtyři dny, nebo kolik ta technopárty trvala, je už dost.
      Já jsem to nikdy zblízka nezažila, takže nedovedu zhodnotit, nakolik jsou ty stížnosti oprávněné a nakolik jsou lidé pohoršení prostě proto, že pohoršení být chtějí.

      Vymazat
    5. Já si to ne-spaní vyzkoušel několikrát a třetí noc, kdy jsem kvůli hluku zvenčí podstatnou část noci skoro nespal, už jsem začínal ztrácet zábrany.

      V sousedství někdo pronajímal chatku k mejdanům, obvykle to bývalo Pá/So, případně So/Ne, ale začátkem prázdnin to bývalo i více dní v kuse. Hudba, kterou tam pouštěli, byla podstatně poslouchatelnější a méně agresivní, než techno.

      Dobré také je, když máte migrénu nebo nějakou nepříjemnou nemoc, kdy je vám fakt pod psa, a dvou/tří do rána musíte poslouchat tuc-tuc hudbu, která má impulsní charakter a je tím mnohem nepříjemnější, než hudba umírněná.

      Většina z nás se možná dopustila rušení nočního klidu (já u sebe ten pocit nemám), ale asi to jen těžko trvalo několik dní a nocí v kuse.

      Kolega mi kdysi popisoval, jak probíhalo rušení nočního klidu v USA: Přijela policie, dostali varování, hudbu ztlumili, policie odjela, hudbu zesílili, přijela policie, vykopla dveře, všechny přítomné odvezli, zbytek noci strávili v cele, ráno všichni před soudce ...

      Vymazat
    6. Před 2 roky v naší ulici v historické zástavbě postupně otevřeli 3 noční bary, ekonomika prosperuje a se vzestupem roste i počet podobných podniků. Jde o podniky řízené mladými pro mladé. Schází se zde buď zlatá mládež, mládež evidovaná na úřadu práce nebo znudění hipsteři s přehnaným sebevědomím, kteři asi spí do poledne a pracují ve druhé části dne. Bohužel postupně okupovali chodníky a popíjejí alkohol nikoli uvnitř, ale venku, kde se shlukují po desítkách až do 3-4 do rána. Samozřejmě se při tom hlasitě projevují, smějí se, halekají, hlasitě loučí při odchodu kamaráda, občas zpívají, hrají na kytaru, pouštějí muziku, hrají fotbal, tenis, příp. se jinak veselí. Opakovaně voláme státní i městskou policii, bez nějakého dopadu. Řešili jsme to i na městě, aby radnice dala pokyn, ať je proboha pokutují. Policie se vymlouvá, že by to skončilo u přestupkové komise a přestupek by jim nedokázali. Dávat botičky je jednodušší, protože zaparkované auto lze natočit na video a měšťáci se nemusí bát obvinění z neoprávněného zásahu do podoby, tak nějak nám to vysvětlovali. Jak píše Pefi, v této intenzitě už se nedostatek spánku rovná mučení. Člověk usíná, venku se mládež něčemu hlasitě zasměje a to vás probudí, za půl hodiny opět usínáte, ale zase vá sprobudí výkřik "Ty vole, podívej se na to!" nebo "Přines mi taky dvě" apod. Takhle klimbáte do 3 do 4 do rána a dospáváte o víkendu. Podobné zážitky ze života, kdy obě policie upřímně konstatují, že jsou bezmocné, radnice od problému dává ruce pryč, protože svoboda podnikání je nedotknutelná a do rozpočtu přece plynou z restauračních zařízení daně, tak o co nám jde a zastupitel bezelstně poradí, ať se tedy odstěhujeme, když nám to vadí...... Právo na noční klid a nerušený spánek asi znají jen v těch Spojených státech.

      Vymazat
    7. Pane Bauere, jako právník Vám dám protiprávní radu: Sirovodík há dvě es, smrdí jako chcíplý pes.

      Pár zásahů, a bude po starostech.
      Hlavně ale nepráskněte, že jsem Vám to poradil.
      Milan

      Vymazat
    8. Říkal jsem si, že bych koupil bouchací kuličky, ale dnes se už nedají koupit ani ty, resp. kuličky v hračkářství, co prodávají, nemají potřebnou razanci, hodily by se třaskavky, které používá policie na rozhánění demonstrací :-D

      Vymazat
    9. Matně si vzpomínám, že soused na chatě popisoval pro řešení podobných případů účinky jakéhosi prášku, který způsobuje svědění:-) Taky říkal, že stačí se mezi těmi lidmi projít a trochu to tam poprášit. Ale netuším, oč šlo a jestli to funguje.

      Vymazat
  4. Úplně OT: sleduji si na pirátském fóru diskuse o kandidatuře Jana Rumla do senátu s podporou Pirátů. Hodně se tam o tom hádají - Plzeňský kraj to schválil, Jan Ruml má kandidovat v obvodu Rokycany, ale je tam tolik nespokojených členů, že chtějí rozhodnutí krajské organizace revokovat na celostátní úrovni - jestli tomu správně rozumím.
    Ale je to hodně zajímavé a jsem zvědavá, jestli za ně nakonec bude kandidovat, nebo ne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sleduji určitou expanzivnost pirátů a snahu kandidovat ve všech městech i tam, kde nemají členy. U nás piráti nejsou, možná sympatizanti, přesto zde vyjednali koalici se Stranou zelených, kdo bude na kandidátce ještě není jasné. Podle mě tohle kandidování všude a za každou cenu pro ně neskončí dobře.

      Vymazat
    2. Já sleduji jejich fórum dost pečlivě, a to od Michálkova útoku na advokátní mlčenlivost.
      Teď se Michálek zase chystá podat nějaký pozměňovací návrh, ale alespoň se tam zeptal předem.

      Vymazat
  5. To, co dnes označujeme jako "policie", je instituce poměrně mladá, velmi nedávného data.
    http://www.ozbrojeneslozky.cz/clanek/vyvoj-policie-v-ceskych-zemich-18-19-stoleti
    Dříve vyšetřovali kriminální případy soudy, nikoli policie.
    Tím nechci říci, že by se člověk měl s vyšetřujícími policisty nějak vybavovat, není-li oficiálně předvolán jako svědek.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      vzniku policie byl věnován jeden díl seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Myslím, že šlo o to, že původně působili soukromí vyšetřovatelé a teprve postupem času to dostalo nějaký státní kabát...

      Vymazat
  6. Myslím, že dobrým příkladem, proč nevypovídat policii, je kauza Dary R.
    Jela v autě, kde měla tříletou dceru v sedačce, motocyklista vyjel proti ní v protisměru, po srážce mu poskytla první pomoc a zavolala záchranku i policii.
    Určitě jí smrt člověka otřásla a vinu cítila, i když to nezavinila.
    Ale v prvním hnutí mysli polici řekla, že se ohlížela na dítě... a na to dojela.
    Přitom museli uznat "spoluvinu" zemřelého, tedy že jí vjel pod kola, ale nic platné. Každý si to může najít, dostala podmínku, musela uhradit i advokáty rodiny zemřelého, několik let nemohla sama řídit (a to při její profesi bylo zničující), měla exekuci na majetku.... vše jen kvůli tomu, že nemlčela.
    Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aleno,
      díky za doplnění; o kauze psal tuším DFens a určitě to bude k nalezení na jeho webu - doufám, že to s něčím nepletu.

      Ale že by kvůli tomu měla exekuci na majetku, to jsem neslyšela. Tyto případy by měly být kryty povinným ručením, tj. na ni samotnou by to nemělo nějak zásadně finančně dopadnout, ledaže by si platila nějaké drahé advokáty.

      Vymazat
    2. Měla exekuci na majetku, píše se o tom třebas zde:
      http://jdem.cz/d57ks4
      A když to s pojišťovnou nějak nakonec dohodla, tak hned následovaly občanskoprávní spory. V prvním se paní Rotreklová domáhala náhrady za ušlý výdělek a další finanční ztráty, ve druhém požadovala zadostiučinění za to, že ztratila manžela, vnučky jsou bez dědy a dcery nemají otce. Atd., atd.
      Alena

      Vymazat
    3. Což o to, takové požadavky jsou obvyklé, ale skutečně to řeší spíše pojišťovna.
      Ale může se stát, že pojišťovna nechce plnit ani podle pravomocného rozsudku, také jsem se s tím už potkala.

      Vymazat
  7. Mohu potvrdit popisované i vlastní zkušeností, kdy mi kdysi několikrát gauneři způsobili škodu na autě (a nebyla to limousina, ač vybavené alarmem, jeho pomoc byla marná) - krádeže autoradia, rozbití okénka, vyvrácení dveří, zcizení zadního kola, považoval jsem za prospěšné - nejen abych snad získal náhradu za škodu - událost oznámit především proto, aby chudáka lumpa odhalili a znemožnili mu další škodění.
    Vždy jsem ale nakonec jednáním policajta nabyl dojmu, že potenciálním zločincem jsem sám, položením mi otázek, které vedly k pochybnostem, kdoví jak to vlastně bylo a zda nepáchám podvod - při obhlídce vozidla bez kola si dodnes pamatuji výrok policajta "kdoví jestli jste v noci nepřijel opilý a nezvládl výměnu kola", na to jsem v údivu opáčil, zda není on právě nyní pod vlivem, to naštěstí stačilo, aby si uvědomil s kým jedná. V jednom případě pro mě vyšetřovatel poslal hlídku na adresu, kde jsem se nezdržoval, když neuměl doručit účinně předvolání na správnou adresu v protokolu.
    S lítostí a odstupem časoprostorovým vídím, že v české trapnozemičce se zastavil čas, inherentní chudoba bolševizace je pevně zakořeněná, ba šlechtěná, a mentalita lidí se za 30 let nezměnila.
    Přeji mnoho štěstí,
    kK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. KK,
      oni se možná policisté z principu neradi zabývají tímto druhem kriminality, protože je toho tolik, že jen málokdy najdou viníka. To jen konstatuji, tím je samozřejmě nehájím, protože popisované jednání pochopitelně není správné.
      Lidé se začínají bránit, technika to umožňuje, nahrávají si kontakty s policisty na mobily a to je možná ještě víc dráždí...

      Vymazat