pondělí 14. května 2018

Ponížení muže

Před několika dny jsem byla v jednací síni svědkem opravdu ponižujících situací.

Šlo o rodinněprávní věc; dehonestace směřovala vůči mému klientovi ze strany tříčlenného senátu složeného výhradně z žen.

Musím poznamenat, že já sama si nemyslím, že ženy soudkyně straní v jednacích síních, kde se rozhoduje o svěření dětí do péče, o výživném a styku rodiče s dětmi, nutně ženám. Nepokládám to za pravidlo; zřejmě to posuzuji podle sebe. Také jsem žena, ale straním snad ženám? Určitě ne. Ale ani praxe mi tento předsudek jednoznačně nepotvrzuje.

Toto byl ovšem klasický příklad, kdy se feminizovaná justice obrací proti muži, v naprosto krystalické podobě. Předsedkyně senátu byla ještě jakž takž přijatelná, ale jeho další dvě členky jsem druhého dne popsala svému profesnímu kolegovi, když jsme si u kávovaru sdělovali zážitky z proběhlých jednání, zcela nepublikovatelným obratem, o kterém kolega ani nepředpokládal, že bych ho snad vůbec byla schopná použít.

Tentokrát se tedy hrála přesilovka. Na protistraně bývalá žena, v senátu tři ženy, navíc tomu by přítomen i nevítaný divák, což celé to ponížení ještě znásobovalo. Jediný, kdo stál na straně toho ponižovaného muže, jsem byla já. A bojovala jsem, i když jsem už od první věty, kterou předsedkyně senátu pronesla, věděla, že tohle prohrajeme. Nedala jsem se, nevzdávala jsem to.
Zajímavým detailem bylo chování advokáta protistrany, o generaci staršího celkem nepříjemného kolegy ze sousedního města. Ačkoliv vyhrával a formálně plnil své povinnosti hájit zájmy své klientky, z drobných detailů jsem viděla, že mu jeho klientka nejspíš leze na nervy a má jí tak akorát dost. Skoro se mi zdálo, že se kolega nechce moc soudit, ostatně to za něj obstarával senát, ale spíš se zájmem sleduje můj výkon a mou obranu klienta.

Jednání bylo dlouhé a mimořádně frustrující. Ponižující.
Mimoděk jsem si ale vzpomněla na různá líčení velice ponižujících situací, kterým byli vystavení vězni totalitních režimů, ačkoliv chvíle nesnesla toto srovnání. Ale v těch vzpomínkách v pozadí vždy probleskovalo, že skutečné ponížení nezbavuje člověka důstojnosti. Možná právě naopak, ponížení odhaluje, že naše důstojnost je napájena z jiných zdrojů a člověk jí nemůže být vnějším zásahem zbaven. Zajímavé. Vzápětí jsem si uvědomila, že dovést tuto úvahu do konce přesahuje mé mentální možnosti. Mohu si ji zaznamenat, ale jinak ji musím nechat odplynout, nebo přenechat jiným.

Asi po dvou hodinách jsme vyšli z jednací síně počkat si na rozsudek, předem ztracený. Ačkoliv za okny svítilo pořád stejné teplé jarní sluníčko, měla jsem intenzívní pocit, že je jiné roční období, než když jsme do jednací síně vstupovali.
Netvářila jsem se nijak poraženecky. "Sice to prohrajeme, ale zabojovali jsme," řekla jsem povzbudivě. Teď nebudu dávat rozladění z průběhu jednání najevo.
Klient sklonil hlavu. Byl to pro něj velice nepříjemný zážitek, přesto jsem věděla, že mi průběh jednání nemůže klást za vinu a také že mi jej za vinu nedává. Při své inteligenci dobře chápal, co se děje.

Najednou jsem pocítila něco, co nikdy jindy v soudních síních, na chodbách soudů ani v kanceláři necítím. Byl to soucit. Ale ne taková ta profesionální lítost, kdy s odstupem lituji situace, do níž se člověk dostal, chci mu pomoci, ale vše nechám pod deskami spisu a za dveřmi kanceláře. Tohle byl nával vřelého, opravdového citu, skutečné lidské náklonnosti, zcela reálné a sbližující. Naprosto nečekaná emoce. Dost mne to zaskočilo. Co to je? Zřejmě to extrémně nevhodné jednání soudu vyvolalo i na mé straně neobvyklou reakci. Ještěže nás už volají zpět do jednací síně k vyhlášení rozsudku!

Rozhodnutí bylo nepříznivé.
Klient mi druhý den volal, aby mi poděkoval.
A já? Budu si to celé muset ještě promyslet.


18 komentářů:

  1. A feminisace justice zdárně pokračuje...
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Několik desetiletí feminisace oproti celým staletím (spíš tisíciletím) maskulinisace? Pláčete na špatném hrobě.

      Vymazat
    2. Stejně tak jako pokračuje feminizace školství, zdravotnictví, státní správy.. všiml jste si?

      Dlouhá staletí byla feminizována jen oblast péče o děti a domácnost :-)

      Holt se kluci musí víc snažit, pokud chtějí být soudci. Mají mimochodem stejnou šanci jako děvčata B-)

      Ale vážně. Neschopný/iracionální/neerudovaný/předpojatý soudce může být stejně tak muž jako žena.

      Hana

      Vymazat
    3. To je vtipné.
      Tak podle feministek má být poměr pohlaví v rozhodujících funkcích vyvážený. Tady není, tak to by jim snad mělo vadit, ne?
      Když je ta vyváženost tak strašně nutná?

      Vymazat
    4. Jestli ono to, Milane, není tím, že kluci studují méně...

      Cituji měsíčník Čes. statistického úřadu: "Z dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vyplynulo, že v roce 2014 absolvovalo nějakou vysokou školu více než 88 100 studentů, z toho 60,7 % žen. Veřejné vysoké školy absolvovalo 74 391 studentů (podíl žen se opět pohybuje okolo 60 %), soukromé vysoké školy potom 13 761 studentů (zde byl podíl žen o něco vyšší, konkrétně 66 %)."

      Podrobně zde: http://www.statistikaamy.cz/2016/03/absolventi-vysokych-skol-ocima-genderu/

      Hana

      Vymazat
    5. Hanko,
      na vyšších soudech ovšem převažují muži. Tak to se musí holky snažit, abych použila Vaše slova...


      Jinak za mne: vůbec to tak neberu. Lidi ve funkcích a různých povoláních na muže a ženy netřídím, po genderové rovnosti nevolám a toto hledisko mne nezajímá, pokud se to v konkrétní kauze zrovna nápadně nevyjeví, jako se to stalo v tomto případě - ale ani tam není zřejmé, že jde výhradně o důsledek toho, že v senátu byly ženy, spíš jde o to, jaké ženy tam byly.
      Do článku jsem výslovně napsala, že na protežování žen ženami příliš nevěřím, alespoň tedy na okresní úrovni; ne že by to vůbec nebylo, ale spíš to je v mezích běžné lidské sympatie.

      Nakonec, ženy často s jinými ženami nechtějí spolupracovat a rozhodně jim nijak moc nepomáhají v kariéře, to se v těch průzkumech také občas objevuje. Žádné pravidlo, že ženy straní ženám a podporují je, podle mne není, a ani nevím a nechápu, proč by mělo být.

      Vymazat
    6. Ano, u vyšších soudů převažují muži, předsedové soudů jsou častěji muži. Tak jako na základních školách je často ředitelem muž, ačkoliv je to jeden ze dvou, kteří tam učí. Někdy je to tak křiklavé, že selský rozum napovídá, že pohlaví prostě hrálo roli.

      Osobně je mi jedno, jestli je někde žena nebo muž, protože to samo o sobě nezaručuje nic.

      Vlastně mě pouze rozčiluje, že není obecným nastavením společnosti právě to, že "je to jedno".

      Třeba na místě, kde jsem, se ženě nabídne vedoucí místo, až když není po ruce vůbec, ale opravdu vůbec žádný v úvahu přicházející muž.

      Nechci kvóty, nechci, aby se ženy někam umisťovaly za každou cenu. Chci jen to, aby zmizel ten urputný předsudek, prostě chci, aby "to bylo jedno".

      A důvod, pro který sem dnes píšu už potřetí, je vlastně Vaše věta: "...klasický příklad, kdy se feminizovaná justice obrací proti muži, v naprosto krystalické podobě..."

      Nejde o nějakou obecnou feminizovanou justici. Jde o tři kravky, které se bohužel sešly v jednom senátu. Jenže ani Vám, která o odstavec výš tvrdíte, cosi o tom, že je jedno, jestli jde o muže nebo ženy, to tak úplně jedno není.

      Hana

      Vymazat
    7. Hanko,
      aha - jak vidím, v článku totiž chybí něco, co já vím, ale z důvodu mlčenlivosti jsem tam nenapsala, já to pak čtu trochu v jiném kontextu.
      Šlo o to, že senát se nerozpakoval k dotazům a argumentům typu: jste muž, jak se k tomu postavíte jako muž?
      Byla jsem docela překvapená, když o tom zpětně přemýšlím, přijde mi to jako nějaký sexismus nebo co, jako kdyby to byla žena ve stejné situaci, tak se k tomu má stavět jinak?
      No a tak jsem to zobecnila do toho "justice se obrací proti muži" - ale asi to nezaujatý čtenář přečte jinak než já, která vím, jak to probíhalo.

      Vymazat
    8. Slečno Hano, já jsem už poněkud starší pán. A tak jsem za svého života byl v různých posicích. Často ve vedoucích funkcích. A na těch jsem se vždy snažil, aby kolektiv mně podřízených byl pohlavně vyrovnaný. Mám zkušenosti, z nichž vycházím. Poznal jsem, že když počet mužů převýšil počet žen i ne zcela dominantě, výkonnost podřízeného útvaru se zvýšila. Avšak zhoršil se užívaný slovník a vzrostla spotřeba alkoholu. Když počet žen převýšil počet mužů i nepatrně, výkonnost se snížila. A neúměrně narostl počet konfliktů. Nejhorší bylo, když jsem šéfoval pracovišti, kde poměr mužů k ženám byl 5:51. To se nedalo vydžet, z toho jsem utekl.
      Sám jsem také zažil různé šéfy - a mohu spolehlivě a neodvolatelně říci, že volím raději šéfa hlupáka než inteligentní šéfovou. Pod ženskou se sloužit prostě nedá bez ohledu na její inteligenci a vzdělání. Pod mužem se to dá vydržet i v případě, že je mnohem hloupější a nevzdělanější než jeho podřízení. Proto také, jakmile je do vedoucí funkce ustavena žena, nastane rychlá feminisace jí podřízené struktury. Opačně to neplatí: stane-li se šéfem muž, k žádné maskulinisaci jemu podřízeného útvaru nedochází.
      U nás nastala totální feminisace školství. Mužů je ve školách velice málo, protože to prostě nedovedou s těmi kolegyněmi vydržet. Také medicina se stává velmi feminisovanou - a proces se zrychluje. Zkuste navštívit několik nemocnic a porovnat, kolik lékařů mužů mají pod sebou primářky a kolik primářové. A pokračující feminisace justice, kdy už dnes výrazně převládají soudkyně nad soudci, nevěstí pro společnost nic dobrého. Znám dost těch dnešních soudkyň: ve škole se dokázaly nazpaměť naučit učebnice a scripta, takže je od zkoušky nešlo vyhodit, přestože bylo zjevné, že podstatě vůbec nerozumějí. A na soud šly proto, že nebyly schopné jít do advokacie a dokonce ani na prokuturaturu, protože tam by musely myslet a vytvářen plány a strategie. Ale na to neměly a nemají. A až nastane totální feminisace justice, celá tato "noha" státní moci se zhroutí, když se znovu ozvou nějací Chrudošové a Šťáhlavové.
      Když už píšete o tom vzdělávání, povšimněte si též, že na gymnasia se dnes dostává mnohem více dívek než chlapců. Ale v středoškolských olympiádách se umisťuje mnohem více chlapců než dívek. Ať už jde o olympiádu fysikální, matematickou, chemickou, biologickou... Je to velmi zvláštní, že poměr nejlepších účastníků těchto olympiád vůbec neodpovídá poměru studentů a studentek gymnasií. To feministky nijak nezneklidňuje a nic s tím nehodlají dělat, že na gymnasia je přijímáno mnohem více dívek než chlapců. A když už se to nedá ignorovat, vypořádají se s tím způsobem v tomto stylu: https://www.lidovky.cz/matematika-vede-k-diskriminaci-tvrdi-americka-profesorka-pzo-/zpravy-svet.aspx?c=A180220_170533_ln_zahranici_mha
      Muž a žena nejsou stejní, jsou rozdílní. Proto je teorie "je to jedno" vadná. Nevede a nemůže vést k ničemu dobrému. Protože muži a ženy jsou rozdílní, je přirozené, že je rozdílné i to, na jaké funkce společnosti se hodí, jakou činost mají ve společnosti vykonávat.
      Chybějící respekt k přirozené rozdílnosti nepoškozuje jen muže, ale i ženy. A ničí společnost.
      Milan

      Vymazat
    9. Milane,
      to je zajímavé.

      Ale řekla bych, že stát musí být z podstaty věci genderově neutrální, jemu to prostě musí být "jedno", jestli žena nebo muž.
      V soudních síních pak věřím spíše na vliv sympatií než vliv pohlaví. I když těžko říci.

      Je pravda, že jsem si už na fakultě všimla, že mezi studenty a studentkami jsou v přístupu k právu rozdíly. Studentky se to právě umí nadrtit, je mezi nimi hodně takových snaživých typů, premiantek, vzorné slečny, které seminární práci odevzdají pokaždé včas. Ale chytřejší dotazy kladli na seminářích vždycky muži. Mají jiný přístup k právu, jsem dlouhodobě přesvědčená, že na to mají lepší mozek, lepší právní myšlení. Nakonec i advokacie jako povolání se lépe hodí pro muže, já jsem v ní tak trochu omylem, ale našla jsem se v tom a profesi nemíním měnit.
      Kolegové mne naprosto respektují, stejně tak místní soudci, nikdy ani náznakem nejsem konfrontována s nějakým despektem kvůli tomu, že jsem žena.


      Jenomže já jsem zaujatá. Lépe se mi žije tam, kde rozhodují muži, vůbec mi proto nevadí, pokud rozhodují. Ať jde o rodinu, školu, kancelář, nikdy jsem si nemohla na muže, kteří mají na můj život vliv, stěžovat.

      Pro nadřízeného muže nemám problém pracovat. Pracovat pro nadřízenou ženu jsem nikdy nezkoušela, obávám se, že by to skončilo velice rychle. A také nikomu nehodlám v životě šéfovat, v tomto ohledu znám své limity velmi dobře.

      Vymazat
  2. Mě to ale dojalo,opravdu, hezký i když svým způsobem bolavý, děkuji... co mám zkušenosti,tak náš místní soudce nadržuje mužům, zvláš´t když jde o střídavou péči.Já přede 2 lety projela soud, když jsem dala podřízené okamžitou výpověď za hrubé porušení pracovní kázně, ta se odvolala a soudkyně udělala 2 procesní chyby,kterých využil šikovný obhájce protistrany. Můj právník byl docent pracovního práva a přesně mi řekl, co bude,nutil mě jít do dohody, ale to pro mě bylo morálně zcela nepřípustné a dodnes to splácíme jako zařízení.Samozřejmě, kdybych si vzala místního právníka, asi by to dopadlo stejně a byla by i jiná hodinová sazba.No poučena jsem ale některé věci jsou pro mě zásadní a tak bych do toho šla znova.
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      děkuji, těší mne, že v někom článek vzbudil nějakou emoci, když už je o emocích:-)

      S tou výpovědí: někdy říkám, že s tím se každý zaměstnavatel jednou spálí a pak už je opatrnější. Ono totiž propustit zaměstnance je docela těžké, a to i když evidentně porušuje své povinnosti nebo se chová nějak problematicky, není to jednoduché, ochrana zaměstnanců je vysoká a spory o neplatnost výpovědi je velmi snadné prohrát. A je to pak hodně drahé.
      Už jsem se s tím setkala vícekrát: na pracovišti působí nějaký člověk, který tam dělá neplechu, ale přitom v tom umí chodit, velmi dobře zná svá práva a zaměstnavatel je bezmocný. Klienty už mám vychované, že v takovém případě se nemají hrnout do žádných partyzánských výpovědí, ale vše si nechat posoudit a předem odsouhlasit právníkem.

      Vymazat
    2. Propustit zaměstnance je těžké, ale kdo to dělá podle pokynů právníka, obvykle uspěje. Problém je spíš v tom, že oni nejprve dají výpověď, a pak teprve hledají právníka, který je zahrání. A většinou to už nejde, protože postupovali od začátku špatně.
      Ale i v pracovním právu jasně platí: je snazší propustit muže než ženu. A když se o neplatnost výpovědi propuštěný zaměstnanec soudí, mnohem častěji to vyhrají ženy než muži. A to znám ze své praxe. Aniž by záleželo na pohlavním složení senátu, muž je předem považován buď za flákače, opilce či zloděje, zatímco žena je považována za chudinku, na kterou si šéf zasedl. V naprosté většině případů, to je nad cca 70 %.

      Vymazat
    3. Ano, je to tak, zaměstnavatel většinou v rozhořčení někoho vyhodí a pak se teprve začne řešit, že to bylo špatně. A tyto věci moc napravit nejdou, jsou to většinou krvavě drahé dohody.
      Setkala jsem se s tím vícekrát, ale jak píšu, každý zaměstnavatel to udělá maximálně jednou. Pak už posílá právníkovi ke schválení i vytýkací dopisy.

      Teď přemýšlím, kdy jsem u klientů řešila nějaké propouštění ženy. Z posledních let si vzpomínám na dva případy, v obou případech šlo o naprosto velkorysé padáky - nechápala jsem, proč je zaměstnavatel až tak štědrý, když by to šlo určitě udělat levněji. V obou případech o tom rozhodovali nadřízení muži.

      Vymazat
  3. "jeho další dvě členky jsem druhého dne popsala svému profesnímu kolegovi, když jsme si u kávovaru sdělovali zážitky z proběhlých jednání, zcela nepublikovatelným obratem, o kterém kolega ani nepředpokládal, že bych ho snad vůbec byla schopná použít."
    Předpokládám, že kolega leknutím upustil hrnek s kafem :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ne, ale jisté překvapení jsem zaznamenala:-)

      Vymazat
  4. Ponižování u soudu je zřejmě běžná věc. Několik let jsem pracovala jako soudní tlumočnice a nikdy nebyl problém, až jsem se dostala na jednání ohledně úpravy styku s dětmi, které bylo naprosto děsné. Největším překvapením pro mě byla advokátka klienta, která urážela nejen klientovu manželku, ale i jejího advokáta a dokonce i mě (předchozí tlumočnice to prý nevydržela a utekla uprostřed jednání, takže mě vzali jako náhradu). Takové ego jsem opravdu už dlouho neviděla. Já od té doby tlumočení u soudu odmítám, protože mám dost jiné práce a takový stres mi opravdu za to nestojí, ale jsem si jistá, že ona je úplně v pohodě a dál uráží další davy šokovaných účastníků soudu. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo,
      dodatečně děkuji za příspěvek, četla jsem, ale neodpověděla z důvodu nedostatku času.

      Advokát by neměl v jednací síni nikoho urážet, už vůbec ne personál, znalce nebo tlumočníky.

      Jinak já ponižování u soudu za standardní nepovažuji. Je pravda, že se to občas děje, ale vždy to pokládám za něco nepatřičného, po čem zůstane pachuť.

      Vymazat