sobota 2. června 2018

Návštěva

Jedním z důvodů mé absence na blogu v posledních dnech byla návštěva v naší domácnosti.

Na týden nás přijela navštívit manželova babička z Moravy, aby se potěšila s pravnoučaty. I když jsme ve všedních dnech byli všichni v plném provozu, chodili jsme do práce a děti do školy, snažila jsem se, aby si to babička u nás užila trošku jako na prázdninách. Aby jí u nás nic nechybělo a dopřála si i nějaké potěšení.

Přes den nebyla úplně sama, protože společně s ní přijel její jorkšírský pidipes. My s manželem jsme sice striktně proti chovu jakéhokoliv zvířete, ale o tomhle minizvířátku jsme ani nevěděli. Babička mu přivezla pelíšek, žrádlo a vše potřebné, takže pes naši domácnost vůbec nezatížil. Chodila ho poctivě venčit, přičemž navazovala konverzaci s místními pejskaři a pochvalovala si, že jsou lidé v naší čtvrti hodní.

Pro mne nepředstavovala návštěva příliš starostí navíc, spíše naopak. Babička, bývalá kantorka, si ihned rozvzpomněla na svá profesní léta, s vnoučaty vypracovávala úkoly ("úlohy") a stačilo, když jsem se dostavila k jejich podpisu. S nejmladším také cvičila logopedii; zde bych ráda napsala, že mne v této činnosti nahradila, ovšem není tomu tak, protože já doporučená logopedická cvičení vytrvale ignoruji a čekám, až se děti příslušná písmenka naučí říkat samy.
Babička také denně skládala usušené prádlo, zalila květiny na terase, protože jsme neustále marně čekali na déšť, vyčistila varnou konvici a udělala další užitečné drobnosti, které mi usnadnily život.
Děti měly velkou radost, že zde prababičku mají, povídaly si s ní a poslouchaly její příběhy. Když se zmínila, že její rodiče byli narození v letech 1909 a 1912, uvědomila jsem si, že to je pro děti přímý zdroj informací zahrnující v podstatě více než sto let živé paměti. Zajímavé.

Babička je usazena na východní Moravě, takže s ní přibyl do naší domácnosti zvyk pít večer pohárek bílého. I v tomto směru nezklamala a přivezla si vlastní značné zásoby, které jsem potom jen mírně doplnila. Byla jsem ovšem denně trochu na vážkách, zda se mám připojit k vínku, nebo si, jako to teď v horkých dnech dělám denně, skočit naproti do místní staré hospody pro třetinku černého piva. Dlužno dodat, že se mi vždy podařilo toto dilema uspokojivě vyřešit.

Protože někomu, komu je už pár let přes osmdesát, nebudu vymlouvat jeho mírné neřesti, rozhodla jsem se, že babičce koupím nějaké lepší cigarety. Při obvyklém nákupu u Vietnamky Hanky jsem proto zabloudila očima na stojan s krabičkami, které jindy neprohlížím, protože cigarety kupuji tak jednou za dvacet let, a byla jsem dokonale znechucena. Takové hnusné obrázky na obalech! Je to odporné. Nechápu, že se kuřáci už dávno nevzbouřili proti Unii nebo kdo tento nesmysl nařídil a nevydupali si své tradiční elegantní decentní krabičky na cigarety. Ovšem i tak projevila babička nad přinesenými Davidoffkami radost.

Dnes se její pobyt u nás nachýlil ke konci. A protože je to moderní, technologicky pokročilá babička, vlastně už sedminásobná prababička, vyfotila si nás předtím všechny tabletem. My jsme totiž na fotografování lajdáci a snímků moc nepořizujeme a ona je potřebuje, protože pro nás sestavila krásnou kroniku fotografií a rodinných dokumentů zahrnující předky našich dětí až do současnosti. Mám dojem, že sehnat křestní listy dávno zemřelých příbuzných se nakonec ukázalo snazší než obstarat fotografii, na níž budeme opravdu všichni.

A potom sbalila své věci, tablet, pejska, jeho pelíšek, cigarety a nové sako, které si zde koupila s pomocí mé macešky, která ji na nákupy doprovázela, a odjela.

Tak snad brzy na shledanou.


4 komentáře:

  1. Po zavedení těch hnusných obalů na cigaretách spousta kuřáků po zakoupení cigaret tyto přendá do tabatěrky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je rozumné.
      Nechápu, jak mohou kuřáci akceptovat to obrázkové nařízení. Je jich tolik, tabákové firmy mají taky určitě peněz dost, jak to, že to nedokázali odvrátit nebo změnit?

      Vymazat
  2. To je krásné povídání.
    Mí prarodiče se narodili ještě v 19. století a pamatuji, jak byli naši kluci u vytržení, když už si to uměli na těch náhrobcích přečíst.
    Obrázky na krabičkách přinesly renesanci tabatěrek u těch, kdo kouří málo. Kdo vyjede dvě krabičky denně, nemá čas na přendávání. Ovšem cigarety jsou dnes tak šíleně drahé, že si ani nedovedu představit, jak by na ně mladí lidé před vlastním zaměstnání dokázali sehnat dost peněz. A přes to pořád kouří. (Mí potomci naštěstí ne. Ti si za kapesné radši kupovali PC hry a elektronické součástky a učebnice matiky a fysiky nebo noty.)
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      my jsme skoro úplně nekuřácká domácnost, jen manžel občas, svátečně kouří malé doutníky. Takže popelník doma máme, což se hodilo:-)
      Ale mne to také neoslovuje, škodí to zdraví, smrdí to a jsem ráda, že za to nemusím vyhazovat peníze. No ale babičce jsem chtěla udělat radost.

      Vymazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.